Poznáváme Slovensko – 1. den: Dolní Bukovsko – minipivovar Bukovar; Lomnice nad Lužnicí – částečný okruh 5 km po NS Velký Lomnický přes dvě ptačí pozorovatelny, kostel sv. Jana Křtitele; NPR Stará a Nová řeka

Před 10 lety jsme na Slovensku byli asi 5 týdnů. Tehdy jsme převážně projeli tu nejsevernější část – Malou Fatru, Oravu, Roháče, Pieniny. Dojeli jsme až k Dukle, kde je mimo jiné nejvíc dřevěných kostelíků. Víc na východ už jsme nejeli. Stočili jsme to trochu k jihu a vraceli se přes Prešov, Slovenský ráj, západ Slovenského rudohoří a středem Slovenska jsme jeli domů.
Tehdy jsme si to moc užili. Už když jsme se vraceli, jsme se shodli na tom, že tam musíme na několik týdnů ještě jednou zajet. Je tam nádherně a je tam ještě spousta míst, kam bychom se rádi podívali. Jenže nám do toho vždy něco přišlo.

I letos se zdálo, že to nezvládneme. Chtěli jsme jet už začátkem června - to jsme měli mít před sebou 5 týdnů volna. Jenže cestou z jižních Čech se nám porouchal alternátor, baterka se nám nedobíjela a my byli rádi, že jsme dojeli domů.

Oprava se trochu protáhla a pak už nemělo cenu se tak daleko vydávat. Nakonec jsme vyjeli jen na 2 týdny do severních Čech. Vrátili jsme se začátkem července, abychom 2 týdny věnovali našim vnoučatům. Teď jsme je odevzdali rodičům a konečně můžeme odjet. Snad nás žádné problémy už nepotkají a cestu si užijeme, i když teď o prázdninách tam asi toho klidu moc nebude. Jen se děsíme toho horka, které nás prý čeká. Sice ten letošní nejteplejší den, kdy naměřili 38 stupňů, už pominul, ale přesto se teploty drží okolo třicítky. A ještě nějaký čas prý budou. A to je na mne víc než dost. Takové horko ráda nemám. Ale musím se s tím nějak poprat.

 

Ráno jsme vše nastrkali do auta. Vystěhovali jsme domácí lednici do silně namražené autolednice. Mezitím nám Rohlik.cz ještě dovezl nákup. Konečně v 11 odjíždíme.

Letos to chceme vzít od jihu a středem a severem se vracet. Ale až tak daleko na východ už jet nechceme. Nejvýchodnější část Slovenska nám zůstane jednou pro vždy utajena.

První zastávku si chceme udělat v Lomnici nad Lužnicí. Předpokládali jsme, že před druhou bychom tam mohli být. Jenže do Tálína byla silnice uzavřená, jedeme přes Vodňany. Objížďka je to docela velká. Až v Týnu nad Vltavou se zase vracíme na trasu. Má to jedinou výhodu. Letos jsme ochutnali jejich pivo, je dobré a my nemáme s sebou žádné.

Parkujeme nedaleko výdejního okénka. Ani nevíme, kdy otevírají, ale máme víc štěstí než rozumu. Je sice zavřené, ale za 5 minut mají otevřít. Paní právě přišla a jak nás viděla, otevřela. Kupujeme 3 litrovky.

Nakonec jsme usoudili, že parkujeme na moc šikovném místě. Tady se můžeme najíst. Začíná být už zase pěkné horko, ale jsme naštěstí ve stínu. Dáváme jen něco studeného a odjíždíme.

Projíždíme Dolním Bukovskem. Tady je rodinný minipivovar Bukovsko. Tady jsme se zastavili letos v květnu, jenže to bylo zavřeno. Dnes bude zas. Má otevřeno až od čtvrtka do neděle. Jenže jak projíždíme okolo, vidíme, že jsou dveře otevřené. Ota tam hned zajíždí. Zase máme štěstí. Pan majitel a sládek v jednom je tady, protože se chystá vařit pivo. Vaří ho tady od léta 2013, když v obci usoudili, že běžná komerční piva mají zhoršující se kvalitu. Navázal tak na tradici vaření piva v jižních Čechách - v nedaleké obci Bzí se vařilo pivo již v 18. století. K vaření piva používá kojeneckou vodu z podzemního jezera.

Je to příjemný pán. Kupujeme 2 litrovky. Dostáváme ještě tácek. Ota kupuje etikety a je maximálně spokojený.

Teď už skutečně jedeme do Lomnice nad Lužnicí, kde si chceme projít naučnou stezku Velký Lomnický. Potřebujeme dnes dělat také něco jiného než se vozit v autě. Navíc by to tu mohlo byt zajímavé, když je tu jedna pozorovatelna a jedna mini rozhledna s výhledem na rybník. Stezka je dlouhá jen 3,2 km (podle mapy.cz), 6,5 km (podle tabule NS), 5,2 km (podle mě), je na ní 15 zastavení s informacemi o historii a významu kanálu Zlatá stoka, o fauně a floře v okolí rybníků i o hospodaření a životě v lužním lese. Takže to je přesně to, co potřebujeme.

Chceme parkovat ve stínu, ať je v autě aspoň trochu snesitelně, až se tam vrátíme. A také ať nepřehříváme lednici. Běží celou dobu, ale stejně se o 4 stupně ohřála. Zatím nám to nevadí, stále tam máme minus 14 stupňů. Teď ji však vypneme.

Na parkovišti, kde naučná stezka začíná, je moc sluníčka. Jedeme se podívat do místa, kde naučná stezka odbočuje ze silnice. Tam je 2. zastavení NS a naštěstí i vytoužený stín.

Nejdřìv jdeme kousek přes louku, kde jsou včelí úly. Vlevo máme rybník Vydýmač u Lomnice, který vznikl v období renesance, přibližně v 16. století, stejně jako okolní rybníky.

Za chvilku se noříme do lesa. Jdeme po břehu rybníka, vpravo od nás teče Zlatá stoka. Je to umělý vodní kanál, který byl postaven r. 1506 podle plánu Štěpánka Netolického, aby přivedl vodu z Lužnice do Třeboňské rybniční soustavy. Je 45 km dlouhý a stále slouží svému původnímu účelu. Je však i oblíbeným cílem turistů i cyklistů.

Opouštíme rybník, jdeme jen podle kanálu až k Velkému lomnickému rybníku. Tady chvilku váháme. Naučná stezka pokračuje po okraji lesa, neznačená cesta vede okolo rybníka k ptačí pozorovatelně. I tu bereme jako minirozhlednu, proto neznačená cesta vyhrála. Je tu skutečně příjemně a je tu klid. Jen komáři nám cestu mírně znepříjemňují. Pokud jdeme, jde to, jen se nesmíme zastavit. Zpočátku smíšený les přechází do lužního.

Přicházíme k ptačí pozorovatelně. Zastavení naučné stezky nás informuje o několika zde žijících vodních ptácích, ale ve skutečnosti je jich tu víc. Mysleli jsme, že na pozorovatelně bude nějaká další informace, ale kdepak. Musíme si vystačit s vlastními, tedy Otovými znalostmi. Mně nezbývá, než mu věřit. Je tady volavka bílá i popelavá, potápky malé a velké i s mláďaty, lisky.

Na druhé straně rybníku vidíme minirozhlednu. Abychom se k ní dostali, musíme rybník obejít. Není to daleko a cestou pozorujeme vodní ptactvo. Jsou tu i druhy, které Ota nezná. Jsme na neznačené cestě a překvapuje mne, že přes zátoku vede bytelný dřevěný mostek.

Přicházíme na naučnou stezku a po ní pokračujeme. Už jsme u minirozhledny – dřevěné vyhlídkové věže, která byla postavena r. 2001 současně s naučnou stezkou. Připomíná spíš myslivecký posed. Jen ta zastřešená plošina ve výši 4 m je větší. Celková výška je 7 m. Nahoru vede 20 schůdků. Ale jakých. Ten první za chvíli upadne, ale i ty další nevypadají nejlíp. Mají takový sklon, že mám strach, že po nich po břiše sjedu dolů. A to tvrdí, že r. 2021 byla opravována. Na rybník je vidět pěkně. Ani se nám nechce odejít. Komáři nás však vyhánějí.

Cesta pokračuje po hrázi mezi Velkým a Malým lomnickým rybníkem, pak po břehu Velkého lomnického rybníka až ke kanálu. Dál jdeme po cestě, po které jsme přišli. Za chvíli jsme už u auta.

Popojíždíme ještě ke kostelu sv. Jana Křtitele, který nás zaujal již při příjezdu a kde je mimo jiné i začátek naší naučné stezky. Kostel byl postaven na troskách starší gotické svatyně, která byla postavena patrně ještě před založením města. R. 1358 vyhořela. Na přelomu 15. a 16. století byla ke kostelu přistavěna mohutná věž, která měla i obranný charakter. Střílnová okna jsou stále vidět. Vše opět r. 1650 vyhořelo a bylo barokně opraveno. V interiéru jsou vidět původní gotické prvky.

I když jsme šli převážně ve stínu, jsme upocení, brali bychom nějakou koupačku. Jsme v jižních Čechách, rybníků je tu dost, ale kvalita vody je převážně dost pochybná. Lepší by to bylo v Lužnici.

Jedeme dál k jihu. Zastavujeme v Třeboni (Holičky) na parkovišti u rozcestí U splavů. K jezu je to 0,5 km. Na mapy.cz tam vidíme těch vodních toků víc, tak snad to půjde se někde vykoupat. Došli jsme na unikátní místo do národní přírodní rezervace Stará a Nová řeka. Tady se Lužnice dělí. Stará řeka (původní Lužnice) teče dál do rybníka Rožmberk. U jezu je rozvodí. Z Lužnice se odděluje umělý vodní kanál Nová řeka, který odvádí vodu do Nežárky - slouží k regulaci přítoku vody do rybníka Rožmberk. Je dlouhý 13,46 km a široký až 20 m. K tomu sem z Podřezanské stoky teče voda tzv. Odlehčovačem.

Je to tady neskutečně zajímavé. Je zde soustava několika jezů a propustí, které se v případě povodní zavřely a přesměrovaly vodu tam, kam to bylo vhodné. Jak se později dočítáme na zdejší jediné budově, tak tohle tady postavil r. 1585 Jakub Krčín z Jelčan – bylo to v době, když navrhoval stavbu rybníka Rožmberk. Takže čistě náhodou jsme objevili jednu skutečně úžasnou zajímavost.

Dnes ani v jednom toku není moc vody. Pod jezem na Lužnici je pláž, ale tam je nějaká rodinka. Nám by se líbilo pod jezem na Nové řece. Jenže tam nějaký klučina chytá ryby. Ty bychom mu vyplašili. Navíc bychom se tam raději ponořili bez plavek. Jdeme kus dál po proudu, kde nakonec pracně slézáme k vodě. Je to prudké, sypké, klouže to, ale naštěstí jsme to zvládli. Vody bylo tak akorát si do ní lehnout, a to ještě jen v určitých místech. Je tu písek, je příjemné ležet ve vodě a nechat ji přes sebe téct.

Mezitím malý rybář odešel. Proto jsme zvolili zpáteční cestu vodou až k jezu, kde se nechá pěkně vyjít na břeh. To už jsme byli samozřejmě oblečení. Cítíme se skvěle. Bylo to příjemné ochlazení.

Teď už jen najít místo na ohřátí večeře a na spaní. Tady na parkovišti se nám to nelíbí, je tu moc velký provoz. Na spaní jsem vytypovala místo jen kousek od hranic s Rakouskem, je však otázka, zda to půjde. Zítra chceme pokračovat přes Rakousko do Bratislavy. Každopádně chceme spát u nás.

Otu napadlo při průjezdu Suchdolem nad Lužnicí, že tu bývalo tábořiště. Teď je tu kemp Vodácká základna. Lidí je tu málo - vidíme jednu rodinku se stanem a jedny manžele v autě. Já bych raději pokračovala, ale Otovi se tu líbí. Cena 330,- mi nevadí, ale svoluji jen pro klid. A taky trochu chápu, že si tady Ota připomíná dobu dávno minulou. Navíc mám hlad. Už je čtvrt na 8. I když to bych ještě chvíli vydržela.

Ohřívám večeři a v autě to urovnávám. Vždy ten první den mám spoustu práce, než uložím na své místo všechny věci, donesené do auta. Ještě umýt nádobí a mám konečně hotovo. To už je 9 a jsem zpocená snad víc než odpoledne. Jdu se položit do Lužnice. Ani tady moc vody není. Je to příjemné, hned se cítím nádherně. Konečně se venku můžeme posadit a i já si mohu vychutnat pivo. Obtěžující komáry zaháníme hořící protikomáří spirálou. Ota je spokojen, za jeden den dvě rozhledny a dva pivovary, to je slušný průměr. Jen já si v duchu říkám, až na ten závěr v kempu. Ale raději mlčím, nechci mu radost zkazit.

Spát jdeme po 10. hodině, lehce se ochladilo, ale stále je teplota okolo 20 stupňů. Hvězdičky začínají svítit. Necháváme boční dveře otevřené dokořán a usínáme.

Poznáváme Slovensko – 1. den: Dolní Bukovsko – minipivovar Bukovar; Lomnice nad Lužnicí – částečný okruh 5 km po NS Velký Lomnický přes dvě ptačí pozorovatelny, kostel sv. Jana Křtitele; NPR Stará a Nová řeka na mapě