Poznáváme Slovensko – 10. den: Slovenský kras – okruh cca 9 km: Zádiel – naučný chodník Zadielská Tiesňava – horáreň Zádielská chata - Zádielská dolina – Zadiel; trasa 1,5 km: Háj - Hájská dolina a Hájské vodopády
Čtvrtek 27. 7. 2023
V noci byla skutečně zima. Teplota klesla v autě k 11 stupňům. K ránu Ota slyšel bučení krav, zdálo se mu, že snad jdou těsně okolo nás. Já ale neslyšela nic a Ota vzápětí usnul. V půl 8 nás vzbudilo horko. Venku je modro, sluníčko už sálá, povívá jen slabounký větřík. O včerejším nečase není nikde ani stopy. Krávy se spokojeně pasou na louce kus od nás.
Vyšlo to tedy perfektně. Včera jsme o nic nepřišli, na přejezd to bylo počasí skoro skvělé, večer v autě jsme to přežili, i když to příjemný pocit nebyl. Dnes si snad užijeme výlet za hezkého počasí.
Vyšlo to tedy perfektně. Včera jsme o nic nepřišli, na přejezd to bylo počasí skoro skvělé, večer v autě jsme to přežili, i když to příjemný pocit nebyl. Dnes si snad užijeme výlet za hezkého počasí.
Ráno popojíždíme jen kousek na placené parkoviště v Zádieli. Sice snažíme parkovat zdarma, ale tady jiná možnost není. Už cestou z auta vidíme ty nádherné vysoké skály, do kterých se chystáme. Je to Zadielská Tiesňava, národní přírodní rezervace, kterou prochází stejnojmenný naučný chodník. Je to vlastně zhruba 3 km dlouhá a 400 m hluboká krasová soutěska. V nejužším místě je jen necelých 10 m široká.
Když jsem přemýšlela, co vše na Slovensku navštívit, zjistila jsem, že právě toto místo řadí mezi ty nejkrásnější. Také proto jsme sem včera jeli takovou dálku.
Zatím nám počasí přeje. Je hezky, jen občas někde vidíme mráček. Rozhodli jsme se, že nejdřív půjdeme horem, a vracet se budeme tou pohodlnější cestou. Naučná stezka vede přímo z parkoviště. Na 9 km je 7 naučných tabulí.
Nejdřív se musíme dostat nahoru na ta skaliska, co vidíme vpravo. Cesta zpočátku stoupá jen mírně po poměrně pohodlné cestě. Na moje rozdýcháni je to akorát. Pak cesta stoupá prudčeji a prudčeji, občas v serpentinách, cesta je samý kámen, jdeme přes skaliska. Musím se dívat pod nohy, abych se nepřerazila. Často se nám otevírají výhledy do údolí, kde jsme spali. Je vidět, že jsme výš a výš. Mění se i charakter krajiny. Zpočátku to byl klasický listnatý les, ale stromky se snižují, jsou zakrslé.
Asi po hodině se dostáváme na náhorní planinu. Není to tak daleko, ale jednak se cestou kocháme a pak já už zdaleka nejdu tak rychle. Jo, to bývávalo. Jdu tedy pomaleji, ale užívám si to a jsem ráda, že ty kopce ještě zvládám. Tady nahoře je nádherně, nízké stromky, kameny a další křoviška - vše různých velikostí. A k tomu ty výhledy. Tady bych vydržela snad být věčnost. Také vidíme, že už není tak jasno, jsou vidět tmavé mraky. Ale nás to nechává v klidu. Možná je to i proto, že tady vše působí uklidňujícím dojmem. Je to nádhera.
Tady se k nám zprava připojila modrá turistická značka. Prudký výstup máme za sebou, teď už je to jen zvlněná rovina, jak já s oblibou říkám.
Kus jdeme po modré značce. Chtěla jsem odbočit na vyhlídku a jít po okraji skalisek, ale cesta není prošlapaná. Je tam vysoká tráva. Jdeme po modré, kudy vede i naučná stezka a kde je to určitě bezpečnější. Naučná stezka tu však není vůbec značená. Jen na jednom místě vidíme nově umístěnou info tabuli o jeskyních. Další je kousek od cesty. Také zjišťujeme, že naučnou stezku jdeme obráceně. Ale to nám nevadí. Není to poprvé.
Podle mapy odbočuje vpravo modrá značka i naučná stezka, pěkná cesta vede naštěstí dál – ke skaliskům a k další vyhlídce. Tak tady je to neskutečná krása. Jsme uprostřed skal, takže žasneme nad výhledy vpřed, vlevo i vpravo, ale také dolů. Tady nahoře, ale po okraji skal vede cesta, která umožňuje výhled zase na jiný úsek skal. Jsme nadšeni oba, dokonce i Ota, který zase tolik skalami posedlý není. Fotím, jen si myslím, že tu krásu fotka v žádném případě nemůže nahradit. Koukám do mapy - skaliska před námi by měla být Zadná bašta.
Cesta pokračuje nahoře na skalách. Na naučnou stezku se proto nevracíme. Možná přijdeme o nějaké zajímavé informace, ale skály a vyhlídky jsou jen tady. Na jedné ze skal jsme si dali tyčinku. Větší svačinu jsme si nevzali, mysleli jsme si, že na pozdější oběd budeme už u auta. Ale to jsme netušili, že se budeme pořád jen kochat.
Opět vedle nás vidíme skály, ale nic krásnějšího jsme už neobjevili. Přesto jsme spokojeni, je tady hezky. Za chvíli se spojujeme s modrou značkou a naučnou stezkou. Ještě kousek musíme nastoupat k rozcestí Na skále, kde se k nám zprava připojuje ještě zelená značka. Konečně klesáme do cílového bodu – k Zadielské chatě. Klesání je však pohodlné, takže kolena zatím vůbec nedostala zabrat. Přecházíme přes lávku a na zpevněné cestě kousek vpravo a jsme tam. Do chaty přicházíme s prvními kapkami. Je tu velké kryté venkovní posezení a výdejní okénko, tak ať si venku klidně prší.
Ota dává pivo, nakonec i párek, já hranolky s tatarkou. U auta jsme sice za hodinu, ale je otázka, jak to tam bude vypadat, jestli tam půjde uvařit. Nahoře jsme téměř nikoho nepotkali, ale tady je lidí docela dost.
Než jsme se najedli a napili, tak sprchlo. Odcházíme však už zase za sluníčka. Takhle se nám to líbí.
Zpátky jdeme po zpevněné cestě podle Blatného potoka, který si vedle nás spokojeně bublá. O to je větší naše překvapení, když jsme se dočetli, že právě tento potok se dokáže proměnit v dravý tok, který dno soutěsky vymodeloval. Naposledy to bylo na přelomu května a června 2010, kdy byla dolina postižena tisíciletou vodou. Potok na řadě míst zcela zničil místní komunikaci, po které právě jdeme.
Tady mezi skalami je docela chladno. Nevíme, kam se dřív dívat. Potok z obou stran lemují skály, z nichž některé jsme viděli shora. Jenže zdola moc vidět nejsou, brání tomu stromy. Ale stejně stále koukáme nahoru vlevo i vpravo. Nejpozoruhodnějším útvarem je prý asi 100 m vysoká vápencová skalní jehla, zvaná Cukrová homole. Je vlevo poměrně blízko cesty, takže jsme ji zahlédli. Ale stejně jen vykukovala mezi stromy. Asi je lepší sem vyrazit brzy na jaře nebo pozdě na podzim, když výhledu nebrání listy.
Ve skalách je prý spousta jeskyní, je jich zdokumentováno celkem okolo stovky. Mezi nejznámější patří 17 m dlouhá Královská jeskyně, největší je Tajná jeskyně, ta je dlouhá 60 m a hluboká 8 m. Druhou největší je archeologicky významná Kostrová jeskyně. Občas nějakou díru ve skále vidíme, ale co je to za jeskyni, to bohužel nevíme.
Hlavně já se musím taky koukat pod nohy. Je vidět, že tu byl asfalt, teď tu jsou jen jeho zbytky. Asi se jim nepodařilo silnici po povodních moc opravit.
Skály se nám tedy schovávají, ale zase si užíváme bublající potok. To je taky skvělé. Tenhle výlet byl moc fajn.
Na parkovišti je otevřený bufet, dávám si bezovou limonádu. Ota zmrzlinu.
Aut je na parkovišti docela dost, však na té cestě k Zadielské chatě bylo lidí také docela dost. Kdyby věděli, jaká je to nahoře nádhera, určitě by tam taky zašli. Jenže já se stále usvědčuji v tom, že lidem se moc chodit nechce. Ještě tak někam dojet autem a jít se projít krátkou a pohodlnou cestou. Ale šplhat někde do skal, to je asi nebaví. A přitom to je to nejlepší, co může být. Hlavně pak ta odměna – ty výhledy.
Hlad nemáme, o to víc máme času. Jedeme se ještě podívat na Hájské vodopády, které jsou v Hájské dolině nebo také v údolí Hájského potoka. Toto údolí se zařezává v délce 5 km až 300 m hluboko do krasových skal.
Malé parkoviště je při silnici z Háje do Hačavy. Nevěděli jsme, že tyto vodopády jsou nejhezčí zjara, kdy je hodně vody. Ale při té vší bídě jsme měli ještě štěstí, protože po většinu roku jsou prý zcela bez vody. Rovnou z parkoviště nás šipka směřuje k vodopádu č. 2. Je to vodopád Velký most s výškou 3,1 m. Ten nás zase tolik nezaujal, zdá se nám to spíš jako hráz na potoce.
Jdeme se po proudu podívat ještě kousek dál k Dolnímu Hájskému vodopádu (č. 1). Cesta je trochu krkolomná, ale zvládli jsme to. Nemá sice moc vody, ale teče a má pěkné okolí. Na potoce si při dopadu z výšky 5 m vytvořilo malé jezírko. Kdybychom měli jistotu, že sem nikdo nepřijde, určitě bychom se tu osprchovali. Možná by nám ani nevadilo, že je to jako led. Jenže na parkovišti bylo už jedno auto a občas zaslechneme hlasy, i když jsme zatím nikoho nepotkali.
Ani nevím přesně v kterých místech jsme po kamenech přešli na druhou stranu, kde se nám zdála cesta pohodlnější a víc po rovině. I když se snažím chodit s rozvahou, pomalu, ne zbrkle, stejně jsem se tam natáhla. Zrovna v jednom travnatém úseku jsem stoupla na klacek, který jsem v trávě samozřejmě předem neviděla. Ten se zvedl a druhou nohou jsem se o něj zachytila. Cítila jsem, že se mi tam noha zasekla a že ji nemohu vyndat, jenže už nešlo vůbec nic dělat. Kdybych měla s sebou hůlky, tak bych to zachránila. Takhle tělo pokračovalo v cestě, takže jsem se řítila k zemi. Když mne tam Ota viděl skoro nemohoucně ležet, věděla jsem, že se vyděsí, že se mi něco stalo. Hned volám, že mi nic není, jen se nemohu zvednout. Nejdřív mne zbavil toho proklatého klacku a pak mi pomohl zvednout se na všechny čtyři. Nohy jsem totiž měla neustále někde nahoře. Dál jsem to zvládla sama. Jen jsem byla špinavá jako to prasátko. Naštěstí vedle tekl potok, tak jsem umyla kolena i ruce a zase jsem byla čupr holka.
Zpočátku se mi zdálo, že mne nebolí nic, pak jsem zjistila, že jsem si trochu narazila koleno. Jenže takových naražených i rozbitých kolen jsem už měla. Pokračujeme v cestě okolo Malé Hájské kaskády, kde je několik stupňů s celkovou výškou 2 m, vodopádu Malý most s výškou okolo 3 m, Hájského vodopádiku s výškou 1,5 m, Kamenného žľabu s výškou 1,4 m a Smaragdového vodopádu s výškou okolo 1,7 m až k Velkému Hájskému vodopádu. Na parkovišti je tento vodopád označen č. 3. Kdyby bylo víc vody, musela by to být neskutečná nádhera. Voda, která se rozděluje do čtyř pramenů, padá z výšky 7 m. Náznak těch 4 ramen vidíme, to nám musí stačit. Tady je altánek a láká k odpočinku a také k pozorování tekoucí vody.
Později jsme se dočetli, že tyto vodopády nejsou čistě přírodním výtvorem. V údolí potoka se dřív na několika místech těžil sladkovodní porézní vápenec vysrážený. Používal se jako stavební materiál, ale hlavně jako obkladový dekorační materiál. Tak tady vznikly skalní stěny, přes které začala voda padat. Dnes se už nepozná, který vodopád je dílem člověka a který si příroda vytvořila sama.
Dál je ještě 5,9 m vysoký Stredný Hájský vodopád. Poslední 5,3 m vysoký Horný Hájský vodopád je těžko přístupný, muselo by se vyjít na silnici a až pak k němu sejít. My jsme neviděli už ani jeden z nich. Ota to tady otočil k silnici se slovy, že to není špatné, ale na Islandu a v Norsku byly hezčí. S tím jsem musela jen souhlasit.
Byla jsem však už ráda, že jdeme k autu. Začal mi bolet i kotník, asi jak se mi tam noha zkroutila. Tvářila jsem se však jako hrdina a doufala, že to přejde. V autě jsem do sebe hrnula různá homeopatika na úraz, kterými jsem vždy vybavená. Koleno i kotník jsem mazala mastí na zhmožděniny a doufala, že to pomůže. Občas se řídím zásadou Věř a víra tvá tě uzdraví. Také mi nic jiného nezbývá, zvlášť když vím, že to nic vážného není.
Cestou se to v autě rozleželo, ale zajímavé je, že kotník bolet skoro přestal, ale koleno začalo o to víc. Mažu ho, chladím a uvidím. Homeopatika s pivem se míchají špatně, tak s těmi budu pokračovat večer. Musím být fit. Máme v plánu spoustu krásných výletů. Ještě zítra to bude krátké s poměrně malým převýšením, ale pak chceme vyrazit do Slovenského ráje. To už musím být fit.
Na noc se vracíme na místo, odkud jsme ráno vyjeli. Tam to bylo fajn. Byl tam klid a naprosté soukromí. Pro Otu bylo další plus, že kus od nás jsou koleje, tak tu může pozorovat vlaky.
Dnes bylo počasí na výlet jako dělané, i přes můj úraz jsme spokojeni, co krásného jsme zase viděli. Večer na sluníčku je také pěkně, ale jak zapadlo, rychle se ochlazuje. Včera však byla zima touhle dobou větší a ještě foukal ten hrozný vichr. Dnes je téměř bezvětří. Krávy se vrací domů, ale jdou po louce, okolo nás nejdou. Tak jim tu aspoň nepřekážíme.
Dnes bylo počasí na výlet jako dělané, i přes můj úraz jsme spokojeni, co krásného jsme zase viděli. Večer na sluníčku je také pěkně, ale jak zapadlo, rychle se ochlazuje. Včera však byla zima touhle dobou větší a ještě foukal ten hrozný vichr. Dnes je téměř bezvětří. Krávy se vrací domů, ale jdou po louce, okolo nás nejdou. Tak jim tu aspoň nepřekážíme.
Jdeme spát v 10 hodin, v autě je 16,5 stupně, což je srovnatelné se včerejškem. Peřiny si necháváme.
GPS souřadnice:
uložit .gpx soubor
(48.622, 20.832)
Poslední aktualizace: 17.12.2023
Vyhledání vlakového spojení na výlet
Přidat do oblibených uživatelů
Byl jsem zde!
Zapamatovat
Mapa
Ubytování
PočasíPříspěvky z okolí Poznáváme Slovensko – 10. den: Slovenský kras – okruh cca 9 km: Zádiel – naučný chodník Zadielská Tiesňava – horáreň Zádielská chata - Zádielská dolina – Zadiel; trasa 1,5 km: Háj - Hájská dolina a Hájské vodopády
Kaňon Zádielská dolina
Krasový útvar
Unikátní krasový kaňon, největší na Slovensku, Zádielskou dolinu nalezneme ve východní části Slovenska, kde Slovenský kras navazuje na Slovenské rudohorie. Dolina je vytvořena v druhohorním vápenci, tak jako celý …
0.1km
více »
Turistické rozcestí Hradná stráň
Rozcestí
Turistické rozcestí Hradná stráň nalezneme asi 400 m západně pod Turnianským hradem ( Tirňa nadBodvou, slovenský kras ).
Dojdeme sem po modré z Turni ( 30-45 min ), kde značka na zastávce SŽ začíná, na druhou stranu pokračujeme do Zádielské doliny ( krasový kaňon, magnet oblasti ) - 1:45 hod, pokračujeme přes Hačavu až do obce Jasov ( 7 hod chůze ). Zde můžeme navštívit…
3.1km
více »
Hájska dolina
Údolí
2 km dlouhý kaňon Hájského potoka na rozhraní Jasovské a Turniansko- Zádielské plošiny v Slovenském krasu. V údolí jsou Krasové jevy, zejména travertinové bariéry a četné malé vodopády. Síť značených turistickýc…
3.3km
více »
Výstup na Turnianský hrad
Hrad
Při cestě do Košic spodem, tj. přes Lučenec, Rožňavu si u obce Turňa nad Bodvou nelze nevšimnout zříceniny hradu, který se majestátně tyčí na homolovitém kopci na levé straně silnice. Je to Turnianský hrad a dnes …
3.4km
více »
Turnianský hrad
Hrad
První písemná zmínka o hradu pochází z poloviny 13. století. Hrad byl vybudován v několika obdobích. Nejstarší část byla gotická, zachovala se hradní věž na severní straně, která je p…
3.6km
více »
Hačava
Vesnice
Nachádza sa v Slovenskom krase. O Hačave nie sú nijaké určité správy. Asi koncom 15.stor., prípadne neskoršie, sa do obce nasťahovali valasi. V 18.stor. bola tu vodná Píla, v 1.pol.19.stor. bane na železo a slov…
5.3km
více »
Drienovec, Hačava, Háj, Turniansky hrad, Turňa nad Bodvou
Trasa
Začiatok je v Drienovci, pokračujem po žltej k Drienovským kúpeľom, ďalej k Ladislavovej vyvieračke, po zelenej smer Horný les, Železná brána, po modrej sedlo…
8.9km
více »
Kúpele Štós
Tipy na výlet
Z Košíc sa môžme vybrať autom alebo aj autobusom Ideme do malých klimatických kúpeľov, ktoré ležia na južnej strane Slovenského rudohoria a sú známe hlavne ako liečebňa pre deti…
10.8km
více »
Jasovská jeskyně
Jeskyně
Najdete ji v Medzevské pahorkatině na východním okraji Jasovské planiny Slovenského krasu při obci Jasov. Národní přírodní památka leží v Národní přírodní…
12.3km
více »
Jasovský klášter
Klášter
Klášterní komplex reprezentuje monumentální stavbu z období vrcholného baroka a představuje jednu z nejcennějších památek tohoto období na Slovensku. Ke kostelu přiléhají dvě symetrické dvoupod…
12.7km
více »
Jasov
Vesnice
Obec jasov sa nachadza v juhozapadnej časti Košickej kotliny na juhovýchode Volovských vrchov.Začiatky osidlenia spadaju asi do prvej polovice 12. storočia.Obyvateľstvo sa zaoberalo poľnohospodárstvom a najmä ba…
12.7km
více »
Volovskými vrchy do drápů medvěda
Cestopisy
Čierna hora
Na přechodu Volovských vrchů jsme se shodli bez problémů a nakonec nás vyrazilo vlakem z Českých Budějovic devět. Dost na to, aby se nám dařilo početní převahou zaplašit všechnu dravou zvěř v okolí na…
16.3km
více »
Krásnohorská jaskyňa
Jeskyně
Turisticky zpřístupněná jeskyně se nachází na severním úpatí Silické planiny 1 km jihovýchodně od Krásnohorské Dlhé Lúky. Asi půlkilometrová prohlídková trasa vede do Síně obrů, kde se nachází téměř 33 metrů vysok…
17.5km
více »
Krásnohorská jeskyně
Jeskyně
V blízkosti obce Krásnohorská Dlhá Lúka se nachází Krásnohorská jeskyně. Objevena byla r. 1964 a její dominantou je 32,6 m vysoký stalagnit, který je největší na světě. Prohlídkový ok…
17.8km
více »
Kojšová Hoľa
Hora
Kojšová Hoľa sa nachádza asi 25 km od Košíc v Slovenskom Rudohorí. Má nadmorskú výšku 1246 m . Je navštevovaná tak ako v zime tak aj v lete. Jej nadmorská výška, členitosť terénu a hlavne krá…
21.5km
více »
Silická planina
Planina
Lokalita nacházející se na JV Slovenska a v některých místech hranicí s Maďarskem. Východiskem do Slovenského krasu může být město Plešivec. Krajina je mírně zvlněná, bez prudkých stoupání a…
21.9km
více »
Týždeň na slovenských horách
Tipy na výlet
Cielom nášho týždenného putovania po slovenských horách bolo pohorie Slovenský kras a Volovské vrchy, ktoré sú súčasťou Slovenského Rudohoria. Keď sme v piatok 19. 07. krátko pred polnocou nasadali do rýchliku P…
22.3km
více »
Silická ľadnica
Zajímavost
Jeskynní propast na Silické planině Slovenského krasu 1,5 km jihozápadně od obce Silica. Vznikla propadnutím stropu většího jeskynního dómu, čímž vznikla propast 50m dlouhá, 30 m široká a 15 m hluboká, jejíž otv…
25.2km
více »
Betliar
Zámeček
Zámeček Betliar (Betliarsky kaštiel) se nachází ve Slovenském krasu nedaleko města Rožňava. Je obklopen nádherným parkem se spoustou zajímavých stavbiček a složitým vodním systémem o…
25.4km
více »
Gombasecká jaskyňa
Jeskyně
Tuto Národní přírodní památku najdete na západním úpatí Silické planiny ve Slovenskom krase, v kaňonu Slané mezi Rožňavou a Plešivcem, leží v Chráněné krajinné oblasti Biosférické rezervace Slovenský kras. Skutečná délka jeskyně je 1525 m…
27.5km
více »
Sivec (781 m n.m.)
Vrchol
Sivec – Ostrý,skalnatý, vápencový vrchol (781 m n.m.) ve Slovenskom rudohorí, v části Volovské vrchy a skupině Čiernej hory. Severozápadně od Košíc v blízkosti Ružinské přehrady. Vypíná se jižně od dolního průlo…
32.2km
více »
Košice
Město
Kulturní a historické centrum východního Slovenska. Druhé největší slovenské město. Histirické jádro města je městskou památkovou rezervací. Nejvýznamější památkou a dominantouměstta je crám sv. Alžběty. Hlavná …
33.2km
více »
Košice - metropola východu
Město
Košice, metropola Košického kraja. Táto oblasť sa nzýva aj Abou. Sú druhým najväčším mestom na Slovensku s asi 235 tis. obyvateľmi.
Známe je svojim zachovalým centrom, čím sa Bratislava nemô…
33.2km
více »
Gotická cesta otvorená i otevřená
Cestopisy
Východoslovenská Gotická cesta se pomalu ale jistě stává (ne)skutečným fenoménem. V době, kdy všichni jezdí obdivovat památky do celého světa, se tady nabízí možnost vidět malé gotické pokla…
34.4km
více »
Spišská kapitula
Městská část
Spišská kapitula byla roku 1948 připojena k Spišskému Podhradí. Městečko pocházející z 12. století bylo označováno jako církevní. Od poloviny 13. století bylo sídlem spišského propoští, kapituly. Spišská kapitula …
42.2km
více »
Výlet na Spišský hrad.
Tipy na výlet
Vyrazili jsme na nejrozsáhlejší památku střední Evropy- Spišský hrad. Cestu jsme započali v městě Tisovec. Vyrazili jsme směr Muráň, Telgárt a Poprad. Z Popradu jsme dále pokračovali na Spišskou Novou Ves, Levoču …
42.6km
více »
Spišský hrad
Hrad
Rozsáhlé zříceniny Spišského hradu se malebně rozprostírají na kopci vysokém 634 m.n.m. nad Spišským Podhradím. V dokumentech se hrad objevuje už roku 1209. 1241 odolal útoku Tatarů. Stavební vývoj hradu se dá sle…
42.6km
více »
Levoča
Město
Bylo dokázáno, že město a jeho okolí bylo osídleno už v mladší době kamenné. První písemná zmínka o Levoči je z roku 1249. Roku 1271 vystupuje Levoča jako centrum provincie Sasů a spolu s dalšími spišskými městy už…
48.2km
více »
Suchá Belá
Kaňon
Jedna z nejhezčích roklin Slovenského ráje. Voda ní protékající pramení na severním okraji planiny Glac. Její tok odděluje od sebe masiv Ptačího hrbu a Rumanové. Do Velké Bílé vody ústí přímo ve středisku Podlesok. Historie turistického objevování Suché Bílé začíná roku 1900, kdy se skupina pod vedením prof. M. Rotha dostala až k Misovým vodopádům. R. 1908 byl vyznačkován a…
49.8km
více »