Poznáváme Slovensko – 15. den: Poprad – minipivovar Tatras; Lučivná - památník padlým v SNP na Šibeničním vrchu; Liptovský Mikuláš - pivovar Liptovar; Nízké Tatry – krátká procházka ke skále Vráta

Mysleli jsme, jak po zdolání Kráľovy hoľy budeme spát dobře, ale opak byl pravdou. Možná to bylo tím, že jsme spali skoro ve výši 1000 m, a navíc byl ještě úplněk. Večer jsme sice usnuli skoro hned, ale stále jsme se budili. Dokonce i Ota, který je vyhlášený spáč. Ani zima nebyla, teplota klesla jen na 15 stupňů.

Dnes začíná 3. týden našeho letního výjezdu. Vstáváme až v 9, dnes nikam nespěcháme. Máme další přejezdový a odpočinkový den. Za potokem jsme večer objevili dřevěnou kadibudku, ráno se hodila. Venku je 17 stupňů a je zataženo. Na spaní to tu nebylo špatné, ale na přípravu snídaně tady není vhodné místo.

Včera zdolaná Kráľova hoľa je zahalena do mraků. Dnes to vypadá na trvalý mrak, to jsme včera ještě měli pěkné počasí.

Jedeme do Telgártu, kde odbočujeme vlevo. Tam by měl být pramen. Voda nám rychle ubývá. Pramen je silný, vytéká z nedaleké vodárny. Usoudili jsme, že je pitný. Plníme všechny nádoby vodou a máme zase na pár dnů klid. Na snídani se nám však toto místo nelíbí. Je to v kopci a všude je bláto.
Vracíme se do města, pohledem se loučíme s Telgártskou slučkou. Pokračujeme v cestě na sever a zastavujeme se u pramene Hronu, kde jsme se zastavili už v neděli. Tehdy se nám místo na spaní nelíbilo, ale na snídani to bude fajn. Stojí tu 3 auta, ale místa je tu dost. Občas se někdo zajde podívat na pramen, ale nikomu tady nevadíme. Jen je hrozný vítr. Pracně zakrýváme vařič, aby nezhasl. Navíc nám bomba dochází, už předevčírem jsem myslela, že na něm oběd neuvařím, ale ještě dnes se voda uvařila. Už to trvalo docela dlouho. Kdybychom pospíchali, bombu bychom vyměnili nebo vzali druhý vařič. Jenže dnes fakt spěchat nechceme.

Konečně máme hotový čaj a snídáme.

Po snídani a ranní kávě pokračujeme na sever do Popradu, kde máme 3 zastávky. Nejdřív v Kauflandu nakupujeme ovoce a pečivo, pak v OMV krmíme auto a současně zjišťujeme, kde je nový řemeslný minipivovar Tatras. Máme štěstí, prodavačky ho znají.

Není to daleko - na námestie svätého Egídia. Jen nám poradili, abychom zaparkovali u obchodního centra Forum, ale tam je to placené. Objevili jsme však nedaleko neplacené parkoviště s jediným volným místem právě pro nás. Na náměstí to máme cca 3 bloky a pivovar jsme snadno našli.

Tento dům na náměstí byl v 90. letech 20. století z chátrající domu proměněn na pivnici Zvon, kde nabízeli místní raritu – černé pivo. Na začátku 20. století se začalo uvažovat o zřízení restauračního minipivovaru. Nejdřív se plánovalo, pak bouralo, přestavovalo a na jaře 2016 byl zahájen zkušební provoz minipivovaru Tatras, kde vaří opravdové pivo, jak sami říkají. Obytné prostory starého německého domu byly přetvořeny na útulné salónky – každý má svůj název podle charakteru místnosti a vybavení. Je zde restaurace, ze které je vidět na sládka, a tak si hosté mohou užít vůně chmelu a mladého piva. Nabízí pivní lázně, saunu, penzion. Dokonce tady mají mít i vlastní prodejnu. My ji samozřejmě neviděli a pivo jsme šli koupit přímo do restaurace. Výběr piv mají veliký, těžko jsme vybírali. Nakonec jsme koupili 2 litrovky spodně kvašené 10 (Pilsák) a 12 (Pánko) a 2 litrovky svrchně kvašené 10 (Kalamita) a 12 (Severák).

Spokojeni odjíždíme západním směrem. Na trase je Svit, kde je pivovar God Times Brewery. Jenže na jejich stránkách jsem nenašla otevírací dobu. Na mail se žádostí o její sdělení mi neodpověděli. Piva máme dost a ještě další pivovar máme na trase, tak k němu ani nezajíždíme.

Kousek za městem sjíždíme z hlavní silnice a hned o kousek dál ještě před obcí Lučivná zajíždíme vpravo k památníku SNP uvařit oběd. I když jsem rýži do varu přivedla na druhém vařiči, zvládla se pak dovařit na vařiči s docházející bombou. Mezitím jsem udělala omáčku, abychom se ještě dnes najedli. A vařič s původní bombou stále hoří. To je naprosto nekonečné.

U cesty je jen informační tabule – vlastní památník SK-1042 Pamätník padlým v SNP pri Lučivnej je na kopečku v malém lesíku na Šibeničním vrchu, který byl svědkem obětí povstalecký bojů na úseku Batizovce – Svit – Lučivná – Štrba.

Pokračujeme dál v cestě na západ. Celé dopoledne na okolních vrcholech leží mraky - ve Vysokých i Nízkých Tatrách. Teď se to mračí všude, že se divíme, že jsme se naobědvali za sucha. Nedojeli jsme však daleko, začíná drobně pršet, že to zpočátku vypadá, že jsme chytili jen okraj deště. Jenže je to naopak. My do toho vjíždíme. Za chvíli to začalo. Stěrače to nebrali, že jsme byli rádi, že jsme dojeli do Východné, mohli zastavit a počkat, až to nejhorší přejde. V tom jet bylo i nebezpečné.

Odjíždíme za chvíli za normální deště. Než jsme dojeli do Liptovského Mikuláše, je po dešti. Zastavujeme se v pivovarské restauraci Liptovar. Piva máme sice dost, pojedeme tudy zase v pátek, jenže otevírají asi až v 11 hodin, a to už snad budeme pryč.

Pivovar Liptovar navázal r. 2015 na tradici původních řemeslných pivovarů v regionu Liptov. První právo na vaření piva zde bylo uděleno již zač. 13. století. Teď je otevřeno, kupujeme 3 litrovky. V ledničce už máme místo, tam to vydrží.

Mezitím nám volal již náš společný kamarád Jura ze Zvolena. Když zjistil, že se zítra chystáme na Chopok, ochotně nám zjistil předpověď počasí. Dnes večer bude pršet, ale zítra by na výlet mělo být ideální počasí, i když možná s malou přeháňkou. Tak to je dobrá zpráva.

Já jsem do našeho itineráře poznamenala, že u zasněžovací nádrže kousek od lanovky na Chopok je neplacené parkoviště. Moc tomu nevěříme, ale jedeme se tam podívat. U nádrže to však vypadá hrozně. Všude jsou zákazy vjezdu, vše je rozkopané, staví se další penziony. Cestou jsme minuli 3 odstavná parkoviště - na den 10 Euro. To mne nepřekvapilo, ale k lanovce je to pak ještě kus cesty, navíc po silnici. Všimli jsme se však, že nahoru jezdi autobus. I to je dobrá zpráva.

Celý den jsme se vozili, jdeme si udělat krátkou vycházku ke skále Vráta. Je tady malé neplacené parkoviště. Původně jsem myslela, že vylezeme na ty skalní vyhlídky, jenže když vidíme ty strmé skály, tak se nám tam po včerejšku nechce. Myslím, že včera bylo vyhlídek dost a snad i zítra bude. Na skály tedy nelezeme, vracíme se na zpevněnou cestu a po ní se jdeme podívat ke zmiňované skále prakticky na jejím konci. Je to cca 0,5 km a téměř po rovině. Pár skal vidíme, to nám stačí.

Po návratu se tady chvilku rozhlížíme. Možná by se tu nechalo i přespat, ale zítra co dál? Auto tu nechat by asi nebylo nejlepší a navíc jít pěšky k lanovce je daleko a ještě po silnici. Nebo popojet na to odstavné parkoviště? 

Pátrám a hledám, až jsem objevila, že v Pavčině Lehotě je u sjezdovek velké parkoviště. Je to směrem k Liptovskému Mikuláši a těsně za hranicí CHKO Nízké Tatry. Blízko staví autobus, kterým zítra vyjedeme nahoru. Vyjde to výrazně levněji, než tam platit parkovné.

Vracíme se a zjišťujeme, že autobus ráno z křižovatky na hlavní silnici jede v 9.35 hod. Tak to je pro nás docela přijatelný čas. Ota samozřejmě straší s tím, že na lanovce mohou být fronty, ale já doufám, že ne. Jsou sice prázdniny, ale je všední den a zatím jsme tady moc lidí nepotkali. Uvidíme. V nejhorším změníme plán.

Parkoviště jsme našli snadno. Je velké a pro nás naprosto ideální. V 18. hodin je tu liduprázdno. I když to vypadá, že tu jsou i letní atrakce. Ještě jsem stačila připravit večeři a už prší. A prší vytrvale. Skoro se nechce věřit tomu, že zítra bude hezky.

Sedíme v autě, popíjíme pivo a doufáme, že to aspoň trochu povolí, abychom mohli přestěhovat věci bez velkého deště a jít spát.

Zpravidla jsme schopni se ráno během 1,5 hodiny vypravit, jenže to si radši s předstihem večer připravím svačinu. Dnes to nepůjde. Raději budeme vstávat v 7 hodin, ať to stačíme. Popojedeme do vsi – tam si Ota všiml, že v obci lze zaparkovat částečně na chodníku a na silnici. Tam necháme auto a pěšky dojdeme už jen kousek na zastávku.

V půl 10 déšť trochu ustává - asi už po páté, jdeme rychle vše přestěhovat a ulehnout. Než jsme to vše zvládli, přestalo. V autě je 18 stupňů. Zavíráme a jdeme spát.