Pátek 11. 8. 2023
Večer jsem usnula snad hned, jak jsem lehla, ale za hodinu se vzbudila a myslela si, že snad už nikdy neusnu. Byl tu klid, zima mi nebyla, ale asi mi nedělá dobře pozdní večeře. Vždy večer už jíme jen málo a hlavně dřív.
V půl deváté se budím, ale vstávat se mi vůbec nechce. Venku je modro, kam se podíváme, ale k ránu v autě teplota klesla pod 6 stupňů. Teď už je na sluníčku krásně teplo, vstáváme. Nespěcháme. Chtěli jsme původně na Rozsutec, ale když jsem včera večer viděla ten vysoký skalnatý vrchol, došla jsem k názoru, že tak velké převýšení s takovým závěrem dnes už nezvládnu. Už bych si měla přestat dokazovat, že zvládnu vše. Navíc
včerejší výlet byl náročný, i když docela krátký. Dát si hned druhý den delší a možná ještě náročnějsí výlet, na to dnes nemám sílu. Tento vrchol asi zůstane mnou nepokořen. Uvítal to i Ota, kterého po včerejšku trochu bolí kolena. Mne bolí už delší dobu, a to na rozdíl od něj chodím na takové tůry s hůlkami. Jenže já jsem si na to už zvykla. Ostatně nic jiného mi nezbylo.
Při pohodové snídani na sluníčku sušíme osušky ze včerejší koupačky. Pak odjíždíme. Loučíme se pohledem na zdejší skály. Zdolávat je je náročné, ale jsou skutečně nádherné. Kdo ví, jestli se sem ještě někdy vypravíme.
Jedeme do Terchové. Tato malá turisty vyhledávaná vesnička existuje už víc jak 400 let. Nejstarším důkazem pobytu člověka na tomto území je bronzová sekerka ze starší fáze střední doby bronzové, zhruba 1500 př. n. l. Listina, která potvrzuje založení obce, je z 22. dubna 1580. Původně valašská osada se měnila na pasteveckou rolnickou obec. Na mši museli až do 15 km vzdáleného Varína. Ale až r. 1731 si postavili vlastní kostel, který zasvětili sv. Martinovi.
Ve 2. pol. 19. století po dlouhém období sucha propukla v obci morová epidemie. Značná část obyvatelstva zemřela, řada ostatních se vydala hledat lepší životní podmínky. Na konci 2. světové války polovina dřevěné části vesnice vyhořela. Terchovské rodiny obec opět opouštějí. Současná Terchová byla vybudována prakticky znovu v poválečných letech. V té době byl postaven i nový kostel, protože ten starý před válkou kapacitně nestačil a během války silně zchátral. Nový římskokatolický kostel sv. Cyrila a Metoděje byl slavnostně vysvěcen dne 8. 10. 1949. V pozdějších letech byly na průčelí kostela umístěny dřevěné plastiky Cyrila a Metoděje. Dnes jsou sochy z epoxidové pryskyřice. Tyto věrozvěsty připomínají i okna, na kterých jsou lepty, zobrazující motivy cyrilometodějského období našich dějin. Do kostela byla umístěna křížová cesta. Od r. 1990 je na hlavní věži pozlacený dvouramenný kříž.
Od r. 1976 kostel zdobí betlém. Nejdřív to byly plastové postavičky, které byly postupně nahrazeny figurkami z lipového dřeva. Stále se skládá ze tří částí vzájemně propojených. Vlevo je stará Terchová se svými řemesly, uprostřed místo Ježíšova narození a vpravo je honosný Jeruzalém. Každý rok prý něco do betlému přibude.
Parkujeme hned na okraji obce, ještě před vjezdem na hlavní silnici. Ke kostelu sv. Cyrila a Metoděje to máme kousek. Tam se jdeme podívat, samozřejmě nás zajímá i betlém. Sice jsme se na něj byli podívat i minule, jenže si to už moc nepamatujeme a tak nejsme ani schopni posoudit, co se změnilo. Když teď ty fotky porovnávám, tak se mi spíš zdá, že tam něco ubylo.
Infocentrum je na hlavní silnici, jen o kousek dál. Tam mají prodávat terchovské pivo. Do zdejšího Prvého horského pivovaru Vŕšky jsme se nějak nedostali, i když jsme ve středu projížděli nedaleko. Večer v dešti se nám tam zajíždět nechtělo a pak to už nevyšlo. Pivovar tu byl založen r. 2012. Historie pivovarnictví se na Slovensku, tehdy v Uhersku liší od té v českých zemích. Od r. 1888 mohl pivo prodávat a čepovat pouze stát. Jeho cena byla poměrně vysoká a pivo se stalo luxusním zbožím. Konkrétně v Terchové měl rychtář jako jediný v obci právo vařit a prodávat pivo. Žádný rychtář však nesměl prodávat pivo tam, kde byla panská hospoda. Pokud by 3x tento zákaz porušil, byl by popraven.
R. 2017 terchovský pivovar rozšířil vaření piva do
Žiliny. I tam se dřív pivo vařilo. Bylo prý oblíbené a jeho kvalita byla srovnatelná s trenčínským pivem, které prý bylo ve své době nejvyhlášenější.
V infocentru tedy kupujeme pivo, ale mají tam i sýry. To je moje slabost. Nakupuji jich poměrně velké množství. Něco sníme, ale také chci něco dovézt k Otovo sestře
do Přerova, kde se cestou chceme zastavit. Lednice je poloprázdná, tak se nám tam vejde všechno.
Naposledy se pohledem loučíme se zdejšími kopečky a skalami. Jsou fakt nádherné, ale jejich zdolání náročné. Prakticky až na ten Rozsutec jsme však prošli všechny, co byly v plánu.
Pomalu opouštíme Slovensko. Ještě jedeme kousek k jihu - chceme se zajít podívat na jeden hrad. Krátkou zastávku však děláme na malém parkovišti kousek před Lietavou. Chci udělat oběd. Jinak dopadneme jako včera a budeme obědvat až večer. Je horko, dělám jen šopský salát, dojíme zásoby a je to hned.
Na parkovišti kousek od Lietavského hradu jsme za chvíli. K hradu je to po modré 2 km. Zpočátku procházíme obcí, pak přes louky, je to převážně po sluníčku a trochu do kopce. Moc prudký není, ale nějak mi to dnes do kopce nejde. Bohužel jsem si nevzala hůlky. Až těsně u hradu je konečně rovina a také vyhlídka.
Čtyřpodlažní věž s menším palácem byla postavena na skalnatém vrcholu po r. 1241 pravděpodobně jako administrativní a vojenské středisko. Na severovýchodě se táhla hradba. První mohutná přestavba byla pravděpodobně r. 1474, kdy byla postavena velká obytná věž. K nádvoří byla přistavěna kulatá bašta a na východě čtyřpodlažní věž ve tvaru podkovy. Po r. 1558 byl hrad přestavěn renesančně. Části této přestavby jsou viditelné dodnes. Od r. 1698 už není obýván, je tam však archiv. I ten byl v letech 1760 – 1770 stěhován na
Oravský hrad. Hrad zůstal opuštěný a od té doby chátral. V současnosti je to rozsáhlá zřícenina. O částečnou sanaci a konzervaci se pokouší občanské sdružení, které r. 2008 získalo hrad do svého vlastnictví.
Je vidět, že to byl hrad mohutný. Překvapivě je vstup do areálu a jeho prohlídka zdarma. Jsou tady informační tabule s historií daného místa. Víme tedy, ve které části hradu se právě nacházíme a také se o tom místě něco dozvídáme.
Hradní zdi některých objektů stojí dodnes a tyčí se poměrně dost vysoko. Mají zachované otvory oken, dveří. Jsou vidět i některé stavební detaily jako kamenné profilované konzoly bývalého arkýře, obloučkové atiky, dělové a klíčové střílny. V bývalé kapli jsou vidět kamenná gotická žebra, někde i zbytek omítky.
Prolézáme to tady, kde se dá. Hlavně já. Je tu otevřená expozice historické pivnice, a nejen to, mají tady i otevřený
hradní bufet. Toho Ota využívá, aby konečně zapil oběd. Jsou odtud nádherné výhledy, na Žilinu i Malou Fatru, vidíme i ten nám nedostupný Rozsutec. Na druhé straně jsou vidět Sulovské skály a kdesi vzadu
Lysá hora. Takové zříceniny se mu líbí. Může si dát pivo a pokochat se dalekými výhledy. Ale nakonec přiznal, že ho zaujala i zřícenina. Někdy prostě překvapí.
Původně jsme chtěli sejít po nějaké pěšince. Ale asi bychom si to moc nezkrátili a kdo ví, jak by cesta vypadala. Vracíme se tedy po stejné cestě. Je to jistější.
Kousek za hlavní silnici je kamenné dvojkřeslo, kam jsem se chtěla zajít podívat, ale to bych nesměla být sklerotik. Inu lepší už to nebude.
Tím jsme zakončili naši letošní cestu po Slovensku. Sice máme tady v západním Slovensku ještě nějaký program, ale časově nám to už nevychází. Ve čtvrtek dopoledne chce být Ota v
Trutnově, kde je tradiční festival, ale cestou chceme pobýt ještě pár dnů
v Přerově u jeho sestry. Takže konec, loučíme se se Slovenskem, kde bylo fajn. Lidé tu jsou příjemní. Horší je to se stavem silnic, ale to je dočasné. Některé jsou opravené, celá řada se jich opravuje, takže určitě dojde i na ty, které to také potřebují. Budují tady i dálnice. Jen s čím jsme se tady při opravách silnic nesetkali, byli objížďky. Vše zvládají za provozu, jen s omezením - část silnic je uzavřená tak, že je otevřena polovina silnice a průjezd je řízen semaforem. To bylo sympatické, protože ty objížďky jsou u nás někdy skutečně hodně dlouhé.
Na
Bumbálce přejíždíme hranice. Je půl 6, nocleh nehledáme. Vloni jsme spali u
kostela s. Zdislavy v Prostřední Bečvě. Jedeme tam opět. Parkujeme v nejzazším koutě hned vedle hřbitova. Stejně jako minule byla večer mše, ale přijelo jen pár aut, nikomu tu nevadíme. Dělám večeři, pijeme terchovské pivo a Ota je spokojený, že tady konečně chytí své oblíbené české pořady. Je tu teplo, přece jen už nejsme na horách. Také voláme Otově sestře, že jsme už dorazili do Čech a že
zítra po poledni jsme u nich.
Jak jsem v noci špatně spala, tak už od 8 hodin mám pusu neustále dokořán. V 9 jdeme spát, v autě je nezvyklých 19 stupňů. Rušíme peřinu, ale necháváme ji v pohotovostní poloze. Jak bude ráno, to nemáme tušení.
Poslední aktualizace: 25.1.2024
Poznáváme Slovensko – 25. den: Terchová – kostel sv. Cyrila a Metoděje s betlémem), pivovar Vršky; Lietavský hrad - zřícenina na mapě
Kvalita příspěvku:
Diskuse a komentáře k Poznáváme Slovensko – 25. den: Terchová – kostel sv. Cyrila a Metoděje s betlémem), pivovar Vršky; Lietavský hrad - zřícenina
Žádné příspěvky v diskusi, buďte první!