Přes Brdský hřeben.
Přes Brdský hřeben.
Přechod Brdského hřebene, trasa vymyšlená na poslední chvíli, naskytl se mi neplánovaně volný den. Nakonec to dopadlo docela dobře. Předpověď počasí optimistická.
Voznice, obec při hlavní silnici R4 mezi Mníškem pod Brdy a Dobříší. Vystupuju z autobusu po jedenácté a hned vyrážím po žluté turistické směrem k obci Chouzavá. Hned za Voznicí cesta odbočuje ze silnice doleva na širokou lesní cestu, vzhledem k tomu že je všední den, jsem tu sám jak voják v poli.
Na osluněných místech trochu bláta, na zastíněných zbytky sněhu a zmrazky. Nic co by našince muselo znepokojovat. Při pohledu do lesa zdá se mi tráva už trochu zelenější ale určitě to bude jen moje zbožné přání, ještě není ani polovina února.
Na kraj Chouzavé s rozcestníky přicházím po víc než půlhodině. Původně jsem chtěl jít po modré Doprava na Malou Svatou Horu ale to bych musel potom na Kytín po silnici takže měním plány. Jdu po modré doleva a po asi sedmi stech metrech na dalším rozcestí na jinou žlutou Doprava stoupám kolem vrchu Točná ke Kytínu. Tady ve stínu převládá sníh a zmrazky takže příliš závodit se nedá.
Od myslivny Kytín do obce už je suchá silnice. Na návsi studuju rozcestník a rozhoduju se pro lesní cestu po zelené k rozcestí Na Soudném, podle nedalekého kopce nazývaném též Vrážky (577 m).
Takže pozvolna stoupám lesem ke Vrážkám, vlastně už vrcholu Brdského hřebene. Na rozcestí není co řešit, jdu Doprava po červené hřebenovce směrem k rozcestí turistických cest Na Rovinách. I tady platí bod číslo jedna, občas bláto, občas zmrazky. Míjím hospodu U Čunčí huby, dneska se tu nevrtí, nahrazují si otevřený víkend.
Na rozcestí Na Rovinách pokračuju po červené na Červený kříž a tam doprava směrem k areálu Skalka s poustevnou, křížovou cestou, klášterem a barokním kostelíkem sv.Máří Magdaleny. Ten by si zasloužil zvláštní příspěvek ale to už určitě udělalo spousta lidí přede mnou. Jindy rušné místo je teď beznadějně opuštěné takže se nezdržuju ani já a pokračuju po červené směrem k rozcestí U Trojáku a U Šraňku. Od rozcestí U Šraňku pokračuju ještě čtyři sta metrů s červenou a pak doleva se napojuju v místě zvaném U Boudy na modrou k Dobřichovicům.
To už vlastně opouštím hřeben a pomalu sestupuju. Ještě se stavuju na odbočce k výhledu Hvíždinec. Skalnatý ostroh nad prudkým svahem se severozápadním výhledem k Řevnicům a meandrující Berounce.
Pak už jen klesání lesní cestou k Dobřichovicům, na kraji obce míjím Pelléovu vilu a na nádraží do několika minut se vracím k domovu. Takže nakonec docela dobrý výlet něco přes dvacet, sice nic objevného, všude už jsem byl, ale ono se to Soči beze mne už nějak obejde.
Zdrávi došli, zase někdy . Seventy