Přes Buchlovské hory od severu na jih

Je krásné tropické ráno. (Pokud bude počasí v takovémto trendu pokračovat i v budoucnosti, tak z nás budou za několik generací černoši!) Je krásné a velmi časné ráno a já sedím v busu, který vyjel už v 5.15 ze Zlína do Brna. Pan řidič má puštěný přehrávač a interiérem vozu se nese skladba "Pekelné zvony" od skupiny AC\DC. Na moji jen pomaličku procitající mozkovnu to má určitě blahodárnější účinek, než káva zvaná turecká a kterou jsem měl už ve 4 hod ráno k "snídani". Káva je - jak známo - močopudná, ledviny hřímají na poplach, ale to už jsme naštěstí na malém náměstíčku ve Střílkách, kde vystupuji. Veřejné WC tu nikde nemají, jen blízká humna. Jsou krásná ... Pak už k rozcestníku před tur.mapou a po zelené značce nahoru obcí ke Kostelu Nanebevzetí P.Marie. Sklon ulice je nebývale strmý - asi jako doskočiště obřího skokanského můstku. Díky bohu je další průběh trasy mnohem příjemnější. Naproti kostelu se hned za silnicí nachází areál skvostného barokního hřbitova, který snad nemá v zemích střední Evropy obdoby. Před časem ho v médiích "proslavilo" odcizení vzácných soch, dnes už je, zdá se, vše v pořádku. Branka na hřbitov je bohužel uzamknuta, z plošiny nad vstupními schody lze ale celý areál dobře přehlédnout. Plnohodnotnému vychutnání té krásy poněkud brání vycházející slunce - fotit v protisvětle se dobře nedá ...

Zelená mne vede dál na horní konec obce k lomu s 28 m vysokou stěnou, něco se na jeho dně buduje - nejspíš nějaké výletiště, v rohu vpravo je vidět rozestavěný altán. Ostrá smyčka vpravo a skvělé výhledy na obec s dominantním kostelem a hřbitovem. Kopečky a táhlé hřebeny na obzoru už patří k Orlovické vrchovině. Pak opět zákruta vlevo a stoupání borovým lesem nahoru ku hřebenu. Potkávám jakousi ctihodnou matronu, pozdravím, ale na odpověď si musím zabučet sám ! O něco výš u cesty dřevěný ukazatel k Čertovým kamenům. Po pěšině krátce do hustého hvozdu, kde se povalují 3 velikánské balvany a stojí zde panel NS. Z něj se dozvídám, že když přiložím ucho k té větší dutině na prostřední skalce, tak uslyším, jak si čertiska v pekle vaří vodu v kotli ! Já ale neslyšel vůbec nic - asi mají pekelníci, tak jako já, dovolenou ... Jdu dál. Očekávám ještě dlouhé stoupání, ale najednou stojím na hřebeni u tur.rozcestníku. Ke Stříleckému hradu je to 0.5 km po lesní silničce a pak ještě 300 m po odbočce modré značky. Na okraji hradního areálu, skrytého v lese, stojí tabule s vyobrazením, jak Střílky vypadaly v dobách své největší slávy vypadaly a popis historie hradu. Zde se k mému překvapení dočtu, že hrad založil Broumovský purkrabí ?!? No to je mi tedy novina !! Všichni historikové si až dosud mysleli, že tak učinil pan Smil, sídlící tehdy na královském hradě nad stejnojmenným městečkem na samém východu Moravy - ( a ze kterého pochází i moje maličkost ) - BRUMOVA !!

Hrad Střílky byl vystavěn na nízkém návrší, vybíhajícím z hlavního hřebene. Protože se před ním nacházel ještě jeden vyšší skalnatý pahorek, byl hradní palác chráněn téměř 4 m silnou štítovou zdí s kulatou věžicí. I tak byla ale později na vršku před hradem zbudována opevněná předsunutá věž, spojená s hradním jádrem koridorem. Chodníkem v houštině vycházím na zarůstající paseku. Přede mnou se tyčí návrší s hradním jádrem, ukryté v "lese". ten les je ale notně prořídlý kácením, zbylé kmeny smrků jsou vysoké a tak je střílecké hradní návrší kouzelným místem a je odsud velice překvapivý kruhový rozhled ! Člověk se kochá tou krásou a na vlastní kůži cítí pozitivní energii, která se na něj valí snad ze všech světových stran !! Je to ostrov klidu v moři civilizace - nevysoké střepy štítové zdi, hradního paláce,hradeb a základových zdí, porůznu rozhozených v zarůstajícím hradním areálu asi nejsou natolik atraktivní, aby tu na jeho prohlídku stály ve frontě davy turistů ... Škoda, že se nám z tohoto kdysi mocného hradu nedochovalo víc. Přitom tady až do r.1968 stávala nádvorní stěna paláce až do výše 2.patra. Pak sem ale přišli lesní dělníci a při těžbě dřeva ji zničili až do základů !!! Škoda, že se o tomto barbarském činu nedozvěděla paní režisérka Věra Chytilová, když dotočila svůj filmový trhák "Dědictví aneb ..." Možná by pak časem vzniklo volné pokračování ve formě tragikomedie s názvem " KURŇA, HOŠI, TOŽ TO NEE !!"

Podle mapy volím z rozcestí pod hradem zkratku lesem na lesní asfaltku. Brzy se ke mně připojí zelená značka a společně cesele klesáme v délce 4 km tzv."Smutným žlebem" až do údolí Kyjovky pod obcí Stupavou. Cesta je to dosti fádní, naštěstí se mi v mozku spustí přehrávač mých nejoblíbenějších rockových pecek - to vše v hifi kvalitě - a tak to rychle uteče ... Před rozcestím u silnice - Stará Huť pod Stupavou míjím vpravo tabuli Přírodní rezervace "Stará hráz". Zelená značka se lomí napravo a pokračuje po silnici až k mostku přes Kyjovku, aby pak stoupala po zpevněné lesní cestě vlevo do kopce a velikánským obloukem dosáhla mého dalšího cíle - hradu Cimburka. Já si ale chci pošetřit nožičky a proto šlapu po silnici ještě asi o 300 m dál až k místu, kdy z ní vlevo do stráně odbočuje přes krátkou kaštanovou alej do mělkého údolíčka lesní cesta. Z vidlice cest si vybírám tu pravou, po ní lesem nahoru do kopce a po 200 m najednou před sebou vidím nad potokem vysoký skalní útes. Přicházím blíž a musím si protřít zrak, jestli se mi to, co vidím ve stráni naproti, jen nezdá : nad roklinou potůčku se vypíná Ostrý svah a tam, kde se jeho sklon okolo vrcholku menšího kopce mírní, tak tam je jeho temeno po obvodu v půlruhu "zastavěno" nádhernými pískovcovými skalními útvary !!

Skalní útes u potoka vypadá jako nedbalý hlídač rozeběhnutého skalního stáda. Lezu do rokliny potoka a pak do strmé stráně. Hned pod skálami tudy vede další lesní cesta. Je až s podivem, že tyto dobře dostupné skály jsou bližší turistické veřejnosti naprosto neznámé ! Batoh mne zůstává čekat pod nejmohutnějším skaliskem, které je stupňovitě vysoké asi 12 m a vrhám se do fotoprůzkumu. Po něm jsem nadšen, ba co dím - přímo zářím štěstím nad tím, že i v dnešní době se čas od času člověku podaří "objev" nádherného místa, které není dosud na turistických mapách ani zakresleno ! Křtím proto tyto nádherné skalní věže, bloky a skalky na "Skály u Stupavy", neboť z této obce je k nim nejblíže. Kromě místních obyvatel tyto skály už kupodivu znají horolezci, neboť některé stěny jsou osázeny skobami. Ještě stručný popis skal - (ten podrobnější s fotogalerií najdete v článečku "Chřiby - skály u Stupavy ). Půlvěnec rozličných skalních útvarů je tvořen pískovci a slepenci flyšového pásma. K severu a povětrnostním vlivům natočené skalní stěny jsou pokryty bohatou "výzdobou", známou z význačnějších skalních měst. Kámen má nazelenalou barvu, měkčí vyeredovaná místa přechází do pískové žluti a do barvy lesního medu. Velikou raritou je skalní věž, která má z profilu tvar lidské lebky a místo nosu má tento "symbol smrti" ještě jednu miniaturní lebečku. Je to děsivé, ale moc krásné ...

Po krátkém odpočinku po lesní cestě nad roklinou potoka. Cesta se mění v tankodrom, korytem teče voda a pak končí na hustě zarostlé pasece. Nezbývá, než překročit hlubokou roklinu potoka a pokračovat na návrší lesem vpravo - směr neviditelný Cimburk. Pak narážím na jakousi lesní cestu. O kousek dál pod ní kotlinka s prameništěm potoka a mrazovým srubem Bezejmenné skály. Okolo další zajímavé kráterovité prohlubně a plošinky. Pak vycházím na zpevněnou lesní cestu, míjím chalupu - seník a na dalším rozcestí najednou stojím u tur.rozcestníku u studánky "U mísy". Ke hradu Cimburku je to už jen 1.5 km ! Jdu dolů z kopce a od dalšího rozcestí už mne ku hradu vede značená odbočka. Díky hustému lesu hradní zříceninu spatříte, až když stojíte těsně u jejích zdí. Vlevo je v polovyschlé kaluži pro radost dětí umístěna jakási "lesní panna". Největší dominantou jednoho z kdysi nejkrásnějších moravských hradů je v současnosti všudypřítomné lešení. ( Jak jsem se později dozvěděl od 2 dobrovolných zachránců hradních zřícenin, kteří tu ve svém volnu "makají" na jeho opravě - lepší to asi nebude ani v době, kdy sem naše děti přivedou své malé děti - na opravy chybí peníze ! ) Batůžek si nechávám u pokladny a jen s fotoaparátem do schodů a okolo visícího oběšence do hradního jádra. Vysoké stěny menšího paláce se zajímavými zachovalými ostěními, nádherným vstupním portálem a jinými krásnými kamenickými prácemi dávají tušit, že jeho zakladatel - pan Bernart - se opravdu uměl oženit !! Však si tento pán napřed stihl postavit hrad Cimburk u Městečka Trnávky a teprve po sňatku s bohatou nevěstou směnil s pány z Lipé toto území za panství u Koryčan. Zde si za věno své manželky vybudoval Cimburk Nr. 2, zvaný "Nový"... Kopírování cizích vzorů a technologií - ( viz Samsung versus Apple ) - není novodobou záležitostí : pan Bernart si tu bez uzardění na lících vystavěl dokonalou, i když mnohem menší kopii královského hradu Bezděz. Procházím si celou zříceninu, potěším se pohledem z hradeb pod válcovou věží, které jsou opatřeny zábradlím, na hlavní hřeben Chřibů a pak se vracím pro batoh a v "Archeoklubu"s venkovním posezením si dopřávám jako správný závislák ten svůj neodmyslitelný hrnek s černou žbryndou s lógrem a k tomu lahodný doušek nikotinu.

Vracím se nahoru do kopce ke studánce "U mísy".V altánku tu sedí 2 ženy, muž a na klíně chovají nějaká zvířátka. Fotím si upravený pramen a když pak vyrážím za nimi, tak vidím, že ta zvířátka nejsou malí psíci, jak jsem si původně myslel, ale 2 kočky na vodítku ! S dovolením majitelek si tyto krásné mourovaté kočky turistické fotím. Zvířátka se mění na modelky a ochotně zapózují - obě jsou naprosto stejné, snad to jsou dvojčata. Společně přicházíme k dalšímu zvířeti - ke Kozlovi. Je 22 m vysoký a 18 m dlouhý, tohle gigantické stvoření se ale nehýbe, asi spí. ( Ten spánek ale už nějaký ten pátek trvá - "Kozel" je totiž nádherná pískovcovo - slepencová skalní věž !! ) Před Kozlem palouček a zvláštní tur.altán se střechou a komínem, vevnitř dokonce upravené ohniště s grilem. Tady se loučím s kočkami turistkami a jejich paničkami a spěchám dál na prúzkum nedalekého skalního městečka u Kozla. Ze skalních hradbiček, proděravěných krásnými dutinami, dříve býval moc hezký výhled dole do údolí na Cimburk, ten už ale bohužel zarostl ... Nad romantickými skalisky, připomínajících zříceninu hradu je plošinka s nádvoříčkem, kde se moc dobře odpočívá, svačí a přemýšlí. Když tak sedím, zespodu se ozývají nějaké nesmělé hlásky - ano, to jsou moje nožičky a stěžují si na bolesti. Mám je teprve 51 let, tak je okřiknu, ať jsou potichu, nebo že je brzo vyměním !!

Pěšinka mne vede přes palouk ma bezejmennou zarostlou kótu bez výhledu k velikému buku. Odbočuju vpravo do hustého lesa a za bohatých kleteb se z houští vymotám na maličkou mýtinku s osamělou skalní věžičkou. Její spodní, asi 5 m vysoká krásná stěna, je dutinami provrtaná jako švýcarský sýr ! Pak už z lesa na zpevněnou cestu, o něco dál po chodníčku vlevo na přírodní vyhlídku na vrcholu hřebene, odkud se i přes řídké vzrostlé stromy otevírá moc krásný výhled dolů Na hrad Cimburk a lesnaté svahy údolí u Koryčan, kde se modře leskne hladina velké přehradní nádrže. Stejný, ne -li kouzelnější výhled, se nabízí také z bizarního skaliska u červěně značeného tur.chodníku pod hřebenem. Skalní útvar "Kazatelna"je dotvořen lidskou rukou ( vytesané schody) a na vrcholku 8 m vysoké skály je umístěn kříž. Okolí skály je nyní citlivě odlesněno - vřelé díky správcům a majitelům polesí, tak by to mělo vypadat u krásných skal všude - místo je to totiž přímo čarokrásné !!

Další moje pouť vede už za velikého vedra k rozcestí pod Ocáskem a po místy šotolinou vyspravené zpevněné cestě - ta je cítit dokonce i přes Kanady - až k vidlici cest nad údolím. Lesní asfaltka tudy klesá do údolí a vede až do Osvětiman. Já ale pokračuju až za hřeben, odkud odbočuje neznačená lesní cesta k jihu k asi 1 km vzdáleným Osvětimanským skalám. Jsou to jediné skály v Chřibech, které mohou nést regulérní označení "skalní městečko". Je sice miniaturní, ale výzdoba pískovcových stěn je moc krásná a ze spodní strany některé ze skalních věží - ( např.Jehla ) - dosahují výše až 20 m ! Najdeme tu hezké skalní nádvoříčko a ve středu skalního bludiště dokonce vznikající viklan. Pod ním se v chaosu balvanů nejspíš skrývá vchod do samotného pekla - podle místních obyvatel tudy prý čerti vylézali na zemský povrch a proto se skalám říkalo "Čertovky". Dnes už tady pekelníky nikde nespatříte - bojí se totiž horolezců, kteří skály často a v hojném počtu navštěvují. Taky když končím s focením, vidím, že 3 příslušníci tohoto "kmene" s funěním zdolávají poslední metry strmého svahu kopce směrem od Osvětiman. Zdravíme se a já vyzvídám, jak je to tudy daleko k civilizaci. Prý je to štreka, ale za hodinu se to stihnout dá. Mrknu na displej mobilu - je 15.50 a mně to z Osvětiman v 17.15 jed, takže rychle na cestu !

Cesta lesem ze svahu dolů do údolí je fajn, zbylé 4 km ale vedou po silnici otevřeným terénem ve výhni tropického odpoledne a navíc proti slunci a tak je to anabáze jako pro němce od Stalingradu ! Cestou stačím jen letmo zaznamenat místa, která míjím : je to jakési rekreační zařízení jménem Vlčák, další takové zařízení i s hospodou se nachází poblíž vodní nádrže s koupáním na vlastní nebezpečí o kus dál... Pak už konečně vidím věž Osvětimanského kostela, přicházím na upravenou náves a bus mi jede za 10 minut !! Cestou do Hradišča projíždíme zajímavou pahorkovitou krajinou - stráně jsou pokryty buď vinicemi nebo sady, obce Stříbrnice a Boršice vypadají též velezajímavě - sem se musím někdy vrátit, ale určitě to bude v jiné ročni době ... V Uherském Hradišti přestup na "dálkař" do Zlína a pak honem domů, abych se mohl manželce, která dnešní den prožila v práci, pochválit s tím, co jsem vše viděl, bolavými nožičkami a dalšími zážitky ...