Přes střední Čechy na Vysočinu - 1. den - Brdy - cca 8,5 km dlouhý částečný okruh: Strašice-Hájkův most - Dům přírody zámeček Tři trubky - Třítrubecká vyhlídka - Skládaná skála - studánka Merfánka; Jince - koupaliště Biotop a pivovar

Letos si plníme naše sny. Povedlo se nám na Šumavě projít po hřebenovce z Třístoličníku na Plechý. Nyní bychom si rádi prošli stezku Údolím Doubravy na Vysočině.

Chtěli jsme vyjet dřív, ale trochu se nám to zkomplikovalo. Před týdnem jsem hlídala tři vnoučata od 5 do 7 let. Jenže jeden vnouček lehce onemocněl, bolelo ho v krčku, ale aby nemusel domů, tak mi to neřekl. Byl sice občas trošku smutnější, jenže prvně byl u mne celý týden, tak jsem to přičítala tomu, že se mu stýská po malém bráškovi. Také mi to potvrdil. Jenže nakonec to dopadlo tak, že během soboty a neděle (to už byly děti doma) začalo v krku bolet i další 2 vnoučata, ale také mne. Teplotu jsem neměla, jenže tu já nemívám. Měla jsem děsný kašel a rýmu a hlavně jsem byla děsně unavená. Proto jsme plánovaný odjezd na úterý neustále posouvali. Mezitím začalo bolet v krku i Otu, ale toho to přešlo během dvou dnů. Nakonec jsme se domluvili, že odjedeme v sobotu. Tak uvidíme, zda to ve zdraví přežijeme. Už se nám v té rozpálené Plzni vůbec nelíbí.

Jenže my jsme hrozní a nejsme schopni vyjet dřív. Ota je děsný spáč. Nikdy se mu nechce vstávat. I když jsme vše měli připravené, tak než se nasnídal a než jsme to do auta nastrkali, bylo skoro poledne. Dnes je to však jedno, nechceme jet daleko, jen do Brd, abychom se podívali do nově zrekonstruovaného a nově otevřeného Domu přírody Brd v zámečku Tři trubky. Když jsme tam byli před dvěma lety, tak byl v lešení.

Projíždíme přes Strašice, kde bydlí náš kamarád. Jdeme se podívat, zda náhodou není doma. Jako důchodce je také často pryč. Ale máme štěstí, je doma. Chvíli si povídáme, ale pak se přesouváme na parkoviště Hájkův most - je to jen kousek - na jižním okraji obce. My autem, kamarád na kole. Tam je kiosek, tak si chlapi mohou popovídat při pivu. Já tam chtěla připravit oběd, ale parkoviště je narvané, tak se nám to nezdá nejvhodnější. Mažu jen kousek chleba a lehce to v autě urovnávám, abychom to měli na večer připravené. Na pivo chuť nemám. Ani chlapi to nepřehání.

Odpoledne vyrážíme. Co pamatujeme, tak se vždy chodilo po silnici, kde je cyklostezka, auta tam nejezdí. Pravděpodobně s otevřením Domu přírody vyznačili i turistickou modře značenou trasu, která vede jen kousek od silnice a kopíruje říčku Klabavu. Tady je to skoro spíš potok. Je to trošku delší než po silnici, ale určitě příjemnější než jít po rozpáleném asfaltu. Navíc na silnici jezdí poměrně hodně cyklistů. Tady je klid a pohodička. Trošku mne překvapilo, že na dvou úsecích musíme zdolat vytvořené schodiště - nahoru a pak zase dolů.

Zámeček je krásně opravený. Je to bývalý lovecký zámeček, který si postavil v 80. letech 19. století majitel této části Brd kníže Jeroným Colloredo-Mansfeld podle návrhu italského architekta v duchu pozdního romantismu. Uvnitř byly malby a rytiny s loveckými výjevy, měl tam své lovecké trofeje. Později si postavil i vlastní vodárnu a vodní elektrárnu i hospodářské zázemí. Byli zde ubytováni i různí umělci - herec Eduard Vojan, básník Jaroslav Vrchlický a Viktor Dyk a další. Když byl v Brdech vytvořen vojenský prostor a střelnice, byly sbírky přemístěny na zámek Dobříš, ale zdejší zámeček stále sloužil k reprezentačním účelům a také pro lesnické exkurze. Ve 30. letech 20. století zde dokonce krátce pobýval prezident T. G. Masaryk, r. 1938 i jeho nástupce E. Beneš.

Během německé okupace zámeček obsadila německá armáda. Po válce se sem přesunula armáda česká - rekreovali se zde generálové i vedoucí činitelé z ministerstva obrany a z vlády. V 80. letech 20. století si ho opravili - k nádherné budově udělali nehezké přístavby, zděné části natřeli brizolitem.
Po rozsáhlé rekonstrukci byl zámeček 1. 8. 2023 otevřen pro veřejnost. Je zde Dům přírody Brd. Ve vnitřní i venkovní expozici představuje přírodní i historické pozoruhodnosti krajiny CHKO Brdy. Venku jsou různé atrakce pro děti, vnitřní expozice je placená.

Expozici si prohlížet nechceme, chtěli jsme se jen podívat, jak to tu udělali. Zastavili jsme tu před dvěma lety, to bylo vše v lešení. Ale už tehdy jsme si naplánovali, že se musíme zajít podívat na Třítrubeckou vyhlídku. Ta doma nastala dnes. Zámeček opouštíme po žluté, samozřejmě do kopečka. Končíme na vysokém kamenném vrcholu. V kamenech je naznačená stezka, na vrcholu je lavička.

Vyhlídka není žádný zázrak, vidíme dva zalesněné kopečky Brd, ale je tu nádherný klid. To je to, co máme rádi. Sedíme a užíváme si to.

Vše krásné však jednou skončí. Nemůžeme tady nocovat. Odcházíme a chceme pokračovat po žluté. Jenže ta vede z kopečka, aby následně stoupala. Využíváme nějaké stezky po vrstevnici (není ani v mapy.cz) a doufáme, že dojdeme tam, kam chceme.

Povedlo se. Jsme na žluté a ještě kousek po ní pokračujeme na rozcestí U Skládané skály. Vlastní skála, to jsou dva téměř rovnoběžné několik set metrů dlouhé skalní stupně, vysoké cca 10 metrů. Shora nechápeme, co na ní je skládaného. Vidíme jen kameny porostlé mechem. Lépe by to bylo určitě vidět z druhé strany. Nějaká pěšinka tam vede. Jdu se podívat, ale dostávám se na vrchol toho hřebenu. Abych to lépe viděla, musela bych slézt dolů. To by ještě šlo, ale nahoru by se mi určitě v tom horku už nechtělo. Tak si to jen představuji.

Tady se loučíme se značenou trasou a odbočujeme vpravo po široké cestě. Po chvíli jsme došli na cyklostezku, po které je možno projet přes Brdy. Jen kousek vpravo je studánka Merfánka. Líbí se mi tyhle lesní studánky, navíc je to kousek. Jdeme se k ní podívat. Je vpravo, kousek od cyklostezky. Nad ní je hezký dřevěný domeček. V tomto horkém počasí je vyschlá. Pokud tam voda je, je prý pitná - prý je to vyzkoušené.

Po cyklotrase se vracíme na tu cyklostezku, která nás dovede k autu. Přicházíme na ní, rozcestí s modrou U zlámané lávky je kus vpravo. Nechce se nám tam vracet, ale ani se nám nechce následně po schodech zdolávat kopeček. Provoz cyklistů už není tak velký, jdeme ve stínu, ale když silnici modrá značka kříží, jdeme po ní. Je to sice trochu delší, ale je tam stále příjemněji. Cesta vede z mírného kopečka, jde se dobře.

Auto jsme zaparkovali šikovně ve stínu, ve stínu je stále. Sice je uvnitř také horko, ale určitě menší. Odjíždíme.

 

Teď už chceme jen dojet do Jinců, kde je pivovar Malý Janek a kde máme již vyzkoušené místo na spaní na parkovišti u fotbalového hřiště. Bylo tam i koupaliště, ale prve v říjnu bylo zavřené. Tak uvidíme, jak to tam teď s parkováním bude vypadat.

Projíždíme obcí Olešná, kde je vesnická památková zóna. Je tam soubor lidové architektury s roubenými stavbami a hezkou kapličkou na návsi. Původně jsem se tam chtěla zastavit, ale už mám hrozný hlad. Při průjezdu jsme zjistili, že náves je skutečně moc pěkná a že za zastávku to stojí. Ale někdy jindy, možná až se budeme vracet.

Přijíždíme do Jinců a Ota bez zaváhání zajíždí k našemu parkovišti. Jaké bylo naše překvapení, když vidíme ještě večer plné parkoviště a v okolí čilý ruch. Koupaliště Biotop je otevřené a vypadá pěkně. Je to přírodní koupaliště vybudované na místě koupaliště starého. Voda je čištěna pouze rostlinstvem a kvalita vody je prý velmi uspokojivá.

Nejdřív se však chceme pořádně najíst. Naštěstí vzadu v rohu je jedno volné šikovné místo. Tam se vejdeme a budeme tam i trochu ukryti před zvědavými zraky.

Po večeři se jdeme podívat ke koupališti. Je skoro 7 hodin, je zataženo, ochlazuje se, ale i tak by koupačka byla příjemná. Dozvídáme se příjemnou informaci. Jako senioři máme vstup po 17. hodině jen za 20,- Kč. Jezírko není veliké a i když je tady stále ještě hodně lidí, ve vodě jsme sami. Voda je příjemně prohřátá, jen ze sprchy na opláchnutí před vstupem tekla ledová voda. Trochu jsme si zaplavali, perfektně osvěžili, ale po nemoci to nechci zbytecně prodlužovat. Divím se, že z vody jde i Ota, který se plavání nemůže nikdy nabažit. Prý má žízeň, těší se na pivo. Že mne to hned nenapadlo.

Trochu jsme se oblékli, já vzala i deštník a jdeme. Hezkým parčíkem je to tak 10 minut.

V pivovaře je otevřený venkovní výčep a venkovní posezení. Mají tu velkou obrazovku s programem z olympijských her. Kupodivu není narváno.

Já ochutnávám 2 jejich kyseláče - třešňového a angreštového, Ota by nejraději ochutnal vše. Jenže nabídka je veliká a já v jednom kuse zívám. Když dopíjí 4. pivo, končíme. V dálce začíná blýskat, chceme to zvládnout před deštěm. To se nepovedlo. Nestačili jsme ani zaplatit. A to bylo jedině dobře. Během chvilky se zvedl vichr a spustil se liják. To by nám ten jeden deštník nestačil. Vítr zanáší déšť i pod střechu, za chvíli jsme všichni namačkaní u baru. Jedině tam neprší.

 

Než Ota dopil další pivo, je po dešti. Za drobného mrholení odcházíme. Cestou ze silnice odklízíme spadlé docela silné větve. Nechtěla bych s ní dostat do hlavy. Než jsme došli k autu, je po dešti. Na parkovišti jsme už sami.

V dálce stále blýská, raději se rychle chystáme do postele. V autě je 24 stupňů, vyhrožovali nejen s tropickým dnem (to jim vyšlo), ale i s tropickou nocí. To poznáme. Zítra by se mělo lehce ochladit - to by se nám na výlet líbilo. Nedovíráme zadní dveře, tudy nám do auta většinou nenaprší, ale necháváme mezeru i u bočních dveří. Ještě jsem neusnula, už opět prší. Boční dveře zavírám a usínám.

Přes střední Čechy na Vysočinu - 1. den - Brdy - cca 8,5 km dlouhý částečný okruh: Strašice-Hájkův most - Dům přírody zámeček Tři trubky - Třítrubecká vyhlídka - Skládaná skála - studánka Merfánka; Jince - koupaliště Biotop a pivovar na mapě