Přes střední Čechy na Vysočinu - 7. den: Votice-geolog.stezka a kamenná vyhlídka na Hůrkách,klášter františkánů s kostelem sv. Františka Serafinského,kaple Božího hrobu; Kochnov-rozhledna; Miřetice-pivovar Vlčák; Ledeč nad Sázavou-pivovar Šepťák

Když jsme se ve tři hodiny vzbudili, venku svítily hvězdičky, v autě bylo 21,5 stupně. Nedovíráme ani boční dveře a opět usínáme. I já dnes spala skvěle. Budíme se před 8. hodinou, ale vstávat se nám nechce. Na dnešek nemáme žádný časově náročný program. Po včerejšku budeme lehce odpočívat. Po nočním vyjasnění se zatahuje. Však má prý pršet. Ani to by nám dnes nevadilo.

Otevřeli jsme zadní dveře dokořán, ještě se povalujeme a pozorujeme mraky. Venku to docela profukuje.

Spíme na jižním okraji Votic na cestě ke kamenné vyhlídce na Hůrkách. Mysleli jsme, že tu bude rušněji. Jen večer přišli dva lidé vyvenčit psy, dnes tu zatím nebyl nikdo.

Po snídani se jdeme podívat na vyhlídku. Z města k ní vede zelená turistická značka. My ji máme na dohled. Čekali jsme jen vyhlídku, ale tohle je něco daleko víc. Je to kratičká asi 200 m dlouhá naučná geologická stezka vhodná i pro děti, podle které byla v říjnu 2018 u příležitosti oslav 100 let od vzniku republiky vysazena lipová alej. První panely jsou vidět už od auta.

Tato oblast se nachází na významné geologické jednotce odborně označené středočeský pluton, běžně označované středočeský masiv. Udělám kratičkou odbornou odbočku: plutonem se označuje velké těleso magmatického původu, které se nachází většinou v hlubinách zemské kůry. Je tvořeno převážně kyselým magmatem, které je zastoupeno granity. Tady se seznamuje srozumitelným způsobem s tím, co je pluton, co je magma, jak vznikla láva. Děti ocení řadu interaktivních prvků. Je to na malé vyvýšenině, takže už cestou se otevírají zajímavé pohledy. Jedním z nich je lom Beztahov, se kterým se zde na stezce také seznamujeme. O kousek dál je dokonce panoramatická tabule, kde je moc pěkně popsáno vše, co je vidět: město i vzdálenější vrchy na Benešovsku a v Posázaví. Můžete se proběhnout po bosém chodníčku a zavolat si podzemním telefonem. Na geologické stezce nesmí chybět ani kameny. Jsou to kameny, které se vyskytují v blízkém okolí. Je samozřejmě napsáno, o jaký kámen se jedná, kde se vyskytuje, ale je zde dokonce QR kód, kde si můžete zjistit další informace. Část kamene je vždy vybroušena a naleštěna, takže je krásně vidět i jeho struktura. Kamenům vůbec nerozumím, poznám snad jen žulu, ale moc ráda se na ně dívám. Dokonce se dozvídáme, že odtud vidíme Neštětickou horu, která je však naprosto z odlišného kamene a dokonce je zde srozumitelně snad i pro děti napsáno, jak vznikla. A když jsme u těch kamenů, tak je zde ukázka způsobu jejich opracování. Vidíme, jak vypadá kámen lámaný, ručně tesaný, tryskaný, broušený, leštěný. Dokonce si to můžeme i osahat. Na konci tohoto krátkého úseku je altánek na kamenných pilířích s kamenným stolem, kde je možno si zahrát stolní hry na připraveném kamenném herním plánu. Prostě na malém kousku je tu velká spousta zajímavostí.

K autu přicházíme se začínajícím drobným deštěm. Až teď si dávám ranní kávu a současně čekáme, co z toho bude.

Stále drobně prší. Ale přece tu nebudeme sedět nečinně v autě. Jedeme do Votic. Kupujeme chleba, sladkou tečku a brambory. Tady jsme se stavěli před 7 lety. Jdeme se podívat, co se tu za tu dobu změnilo, hlavně zda už je opravený zámek, příp. pivovar, v jehož blízkosti dnes parkujeme. Jedinou změnou, kterou zjišťujeme porovnáním fotek, je, že zámek i bývalý pivovar má novou střechu. Jdeme na Komenského náměstí do infocentra, které je v budově radnice. Ta bylo opravená už minule a i dnes je fasáda stále jako nová. Ani žádné výrazné změny jsme si nevšimli.

Minule jsme byli pouze v centru města, dnes se vydáváme kousek dál. Jižně od centra je bývalý františkánský klášter s kostelem sv. Františka z Assisi. Byly postaveny společně r. 1627 tehdejším majitelem panství Sezimou z Vrtby pro františkány, které sem povolal. Do nedokončeného konventu se začali stěhovat r. 1630. Současná podoba je z r. 1771. Tato úprava se dotkla i kostela, ale svou pozdně renesanční dispozici si zachoval. Dokonce se nám podařilo do interiéru nakouknout. Zachoval se i rajský dvůr uvnitř 4 jednopatrových křídel. R. 1950 museli řeholníci klášter opustit a nastěhoval se sem výrobní podnik Tesla. Františkáni se sem vrátili r. 1990. Dnes je v západním křídle kláštera Vlastivědné muzeum, kde se dozvíte informace o historii nejen města, ale celého regionu. Jsou zde staré kroniky, archeologické nálezy, modely středověkých tvrzí z okolí a geologická expozice s ukázkami typických hornin zdejšího kraje. Poznáte zde i domácnosti našich babiček a řemeslné a zemědělské nástroje převážně z 19. století. Na chodbě muzea jsou putovní výstava s regionální nebo historickou tematikou. My jsme na prohlídku muzea nešli. 

Součástí kláštera byl hřbitov, kde byla v letech 1685 – 1688 postavena z žulových kvádrů kaple Božího hrobu. Je to napodobenina jeruzalémské baziliky Božího hrobu. Nad kaplí je lucerna se zvonovitou stříškou. V letech 1700 - 1701 byla okolo hřbitova postavena ohradní zeď se 13 výklenkovými kapličkami. Dnes je hřbitov od kláštera oddělen silnicí.

Jsme na trase, kudy vede naučná stezka Za tajemnými pověstmi Voticka. Měří skoro 9 km, na to dnes nemáme čas. Snad se sem někdy vypravíme. Dvě zastavení jsme si četli, vypadá to pěkně. Pověsti mám ráda. Navíc je na trase poutní kaple sv. Vojtěcha, vila spisovatele Jana Herbena a bývalý šibeniční vrch. Pro děti jsou připraveny zvídavé otázky.

K autu se vracíme kolem nového zámku. Tento původně měšťanský dům zdejšího purkmistra ze 17. století byl v letech 1766 – 1768 barokně upraven. Panské sídlo zde bylo vybudováno až r. 1775. Do areálu patří ještě hospodářský dvůr, obytná budova a hospodářské budovy s malou stavbou bývalé kočárkárny. Po znárodnění r. 1948 areál spravoval stát, sídlo zde měla Tesla, n.p.. Dnes je v soukromém vlastnictví, ale zjevně zatím chátrá dál.

Během procházky městem přestalo pršet, ale také sprchlo. Dnes to asi jinak nebude. Navíc je docela dusno.

 

Z ranní vyhlídky nad městem jsme si na severu nad Kochnovem všimli rozhledny. Já tvrdím, že jsme tam byli, jinak bych to určitě zařadila do itineráře. Jenže Ota, který si v tomhle směru toho pamatuje hodně, si na to nevzpomíná. Název mu nějak vypadl. Nedá se nic dělat, musíme se kousek vrátit, abychom to pěšky neměli daleko. Pak je to pěšky jen kousek do kopečka, ale mokrou, i když nízkou trávou. To jsem zvědava, kolik budeme mít klíšťat. Ale už rozhlednu na kraji lesa vidíme. Za chvíli jsme u ní. Jeden schod je kamenný, pak vystupujeme po 14 a následně 10 dřevěných prudkých schodech vzhůru. Tady je nutno otevřít dřevěný poklop. Mně snad nejvíc láká na vrcholové plošině lavička. Neprší, dokonce se vyjasňuje. Výhledy jsou docela pěkné, ale jen jedním směrem. Vidíme Neštětickou horu, Chlum, Čapí hnízdo, Votickou pahorkatinu, Konopiště, Benešov, Velké Popovice i Jílové u Prahy. Až při pohledu na Čapí hnízdo si Ota uvědomuje, že tento pohled snad už viděl. Jak jsem později zjistila, byly jsme tu před 4 lety.

Měli jsme dnes vydatnou svačinku, ale blíží se 15. hodina, už zase máme hlad. Vracíme se na naši trasu a směřujeme dál na východ. V Jankově z hlavní silnice odbočujeme na sever k Dolejšímu mlýnu. Byl postaven pravděpodobně v 1. pol. 19. století na říčce Chotýšanka. Je to patrová kamenná obdélná stavba s masivními zdmi, malými okny, bedněnými štíty a polovalbovou střechou. V interiéru jsou masivní pilíře s dřevořezbou a trámový záklopový strop. Je zachován v téměř nezměněné podobě. Dnes už nemá funkční vodní motor. Patří k němu ještě zděná kolna s roubeným vstupním průčelím, bedněným štítem a sedlovou střechou. Na jihovýchodě je ještě zděný sklípek s valenou klenbou. My jsme mlýn z jednoho místa zahlédli, to nám stačilo. Zdá se, že se tam bydlí, takže jsme se ani nesnažili dostat se blíž.

Nedaleko u rybníka Šusterák chystám oběd. Dnes je to počasí skutečně aprílové. Když jsme parkovali, bylo zataženo. Během vaření dokonce vysvitlo i sluníčko a je vedro. Oběd dojídáme v dešti. Naštěstí je u cesty hasičské cvičiště - mají tu volně přístupnou dřevěnou boudu s verandou. Tam se jdeme schovat, abychom mohli oběd v klidu dojíst. I nádobí se nám v dešti odmočilo. Lilo pěkně a zpod střechy se na to pěkně dívalo. Brzy však zase přestalo.

Teď už máme v plánu jen dojet do Miřetic, kde je od r. 2018 rodinný pivovar Vlčák. Jeho historie však začala již v únoru 2009, kdy nynější majitel uvařil první pivo. Následovaly roky pokusů a změn - měnila se technologie i uvařené druhy piv. Až se nakonec rozhodl svůj minipivovar zlegalizovat. Samozřejmě to není jeho hlavní obživa a na jeho stránkách má proto napsáno, že je otevřeno na objednání. Zkoušíme volat, zda bychom se domluvili. Pán je ještě v Praze. Ale doma je prý otec, pivo nám prodá, má však jen jedenáctku. Ta nám stačí. Zajíždíme tam, zvoníme na oba zvonky, zbytečně. Vrata do dvora jsou otevřená, otevřená jsou i okna, ale to je vše. Nikde nikoho nevidíme. Trochu smutní odjíždíme.

Někde něco musíme sehnat. Také bychom brali i vodu. Zkoušeli jsme to ve Vlašimi, kde bylo na náměstí pítko - jen tam chyběl uzávěr. Někdo si pomohl, ale nám moc ne. No, ještě chvíli vydržíme. Na dnešek by nám měla vystačit. Pivo však potřebujeme už dnes. Bez toho si Ota večer nedovede představit.

Hledám na mapě nějaký pivovar nebo pivotéku. V Ledči nad Sázavou je pivovar Šepťák. Přes město projíždíme, máme to tedy téměř při cestě. Uvidíme, jak dopadneme.

Pivo se tady ve městě vařilo více než 500 let. Ale těsně po válce r. 1949 se vařit přestalo. Nynější majitelé - kamarádi a bývalí spolužáci se rozhodli uvařit vlastní pivo a pokusit se tak navázat na zdejší pivovarskou tradici. S prvními pokusy začali r. 2013 po ukončení studií a v malinkých prostorách ve sklepě rodinného domu. R. 2017 se rozhodli zakoupit nějakou šikovnou nemovitost. Povedlo se, ale úřední šiml jim dal co zabrat, že po 4 letech neúspěšného vyjednávání a zbytečné víkendové práci nemovitost prodali. Dostali se zase na začátek.

Do dnešního dne se však nepodařilo sehnat něco, co by vyhovovalo jejich představám. Nakonec se prarodiče rozhodli jim k tomu účelu věnovat garáž v centru Ledče. Tady byli úspěšnější. Po roce a půl - na konci r. 2020 měli všechna povolení v kapse. Ani covid je nezastavil a tak již další rok vařili zkušební várky a vychytávali všechny mouchy, dokonce i s celním úřadem už byli dohodnuti. Jeden asi ani neví, co je k tomu všemu zapotřebí. Konečně své první oficiální pivo uvařili na jaře 2022 a splnili si tak sen o navázání na zdejší pivovarskou tradici.

Teď už je nutno jen vysvětlit, proč se pivovar takhle jmenuje. Šeptouchov je lesopark s nádhernou skálou a vyhlídkou na řeku Sázavu. Místní mu jinak neřeknou než Šepťák. A protože se pivo vaří právě pod tou skálou v jedné z nejstarších ulic města, nedalo moc práce ten název pivovaru vymyslet.

Blížíme se k pivovaru, je to rodinný domek bez upoutávky, jen na zvonku je napsáno Pivovar. Jsme tu tedy dobře. A hurá - pán je doma. Je sympatický, má ležák 11 a 12, Ale 9 a Apu. Konečně si pochutnám na svrchně kvašeném pivu.

Na noc jsme chtěli dojet až k Chotěboři, to je ještě další půl hodina jízdy. Jenže počasí se rychle kazí, skoro vytrvale prší nebo aspoň poprchává. Fouká silný ledový vítr. Samozřejmě se i silně ochlazuje, je už jen 17,5 stupně. K tomu padá mlha. Jsme rádi, že je trochu vidět na silnici. Oba zíváme. Jsme snad utahaní víc než po celodenním výletu. Bylo by nejlepší se ubytovat co nejdřív.

Povedlo se hned to první místo. V Kynicích odbočujeme vpravo k přístřešku, který je na rozcestí cest. Tady se nám líbí. Jenže jsme na pláni, proti větru nás tu nechrání vůbec nic. Zkoušíme zajet k lesu, je to kousek níž, ale i tam to fouká. Vracíme se zpátky, do auta naštěstí nefouká. Navíc zde je jistota, že na nás nic nespadne. K hlavní silnici to máme cca 0,5 km, ale stromy u silnice nevidíme.

Lednice se dnes při dlouhém přejezdu pěkně nachladila. Vše to tam pěkně ztuhlo. Využívám relativního chladna a uklízím to tam. Na dně vždy mám hadr, aby se do něj vsákla voda z věcí, které rozmrzají, i ze stěn, které namrzají. Dávám tam suchý hadr a také trochu dělám pořádek. Doma dávám některé věci do krabic na sebe, abych to měla přístupnější, teď už jednu vyndavám. Už tam jen překáží. Jen na dně ji nechávám. S lednicí jsme spokojeni, ale stěny rychle namrzají a pokud se mi něco stěny dotéká, také to namrzá. Stěny krabice tedy dělají izolační vrstvu a když něco chci, aby bylo hodně ledové, vždy je to kam ke stěně dát.

Večeříme, sedíme v autě, popíjíme pivo, posloucháme rádio a je nám docela fajn. Jen jsme zvědavi, jaké bude zítra v počasí. V takovém nečase na naučnou stezku Údolím Doubravy nepůjdeme, chce to sucho, jinak je to nebezpečné. A v mlze bychom nic neviděli. Máme připravený i náhradní program.

Je 8 hodin, venku už je jen 15 stupňů, dokonce přestalo i pršet a obloha se prosvětluje. I mlha - možná to byly mraky se zvedají. Dokonce začínáme vidět nejen stromy u hlavní silnice, ale i obrysy vzdálených kopečků. Koukám na předpověď, zítra pršet nemá. Je dobře, že jsme zůstali tady. V Chotěboři je ještě větší zima.

Jdeme spát v půl desáté, venku se stále ochlazuje, v autě je 15,5 stupně. Největší odvaha byla se venku trochu umýt a převléci do spacího. Jak jsme se zavrtali pod deku, bylo už fajn. Poryvy větru však byly slyšet i v autě. Rachot to je pěkný. Občas jsme si nebyli jisti, zda to je jen vítr nebo zda venku bouří.

Přes střední Čechy na Vysočinu - 7. den: Votice-geolog.stezka a kamenná vyhlídka na Hůrkách,klášter františkánů s kostelem sv. Františka Serafinského,kaple Božího hrobu; Kochnov-rozhledna; Miřetice-pivovar Vlčák; Ledeč nad Sázavou-pivovar Šepťák na mapě