Procházka Broumovem

Po zajímavostech Broumova…

            Zajet do Broumova jsem plánovala již dávno před mnoha lety, ale moje plány provázela smůla. Tak jsem se tam dostala teprve teď a to jsem ještě musela třikrát stornovat můj plánovaný pobyt. No, zkrátka když je smůla, tak je smůla a ne ledajaká…

Tentokrát mně to již ale vyšlo!

Celá netrpělivá jsem se ráno, v den odjezdu probudila již o hodinu dříve, než jsem si nařídila mobil. Zřejmě moje vnitřní já se už taky nemohlo dočkat, až sbalím saky paky a nastoupím do busu, aby mě zavezl na nádraží. Samozřejmě jako vždycky jsem jela příliš brzo, a tak jsem si ještě půl hodiny poseděla na lavičce v nádražní hale do odjezdu vlaku. Taky proto, že si nikdy nezjistím, kdy mně jede přesně bus, protože vždycky nějaký tím směrem, kterým potřebuji jet, odjíždí.

            Nastoupila jsem do vlaku směr Praha, a tam jsem se setkala s dcerou, se kterou jsme se vydaly na 4 - denní výlet do Broumova. Nebyla jsem v Broumově mnoho let, a když jsem kdysi dávno projížděla celým okolím Broumovska, a to pracovně dost často, tak nebyl čas na to, abych chodila po památkách a zajímavostech. Všechny krásy jsem si prohlížela jen v letu…z okna auta a tak jsem měla aspoň mlhavou představu, co kde je. Jen jednou jsme si udělali chvilku a zašli k  hrobu Viktorky v Červeném Kostelci a z náměstí v Náchodě se zadívali na vrchol, kde stál zámek s psaníčkovou fasádou.

Jsou tu všude nádherná místa, nemíním tím jen Broumov, ale Teplice nad Metují, Police nad Metují, Nové město taktéž nad Metují, Náchodský zámeček vršku kulatého, jak se zpívá v jedné písničce, město Hronov, který je znám jako Jiráskův Hronov, neboť spisovatel Alois Jirásek se zde narodil, ale také sedával i na lavičce v broumovském parku, z dalších zajímavých míst je tu Červený Kostelec, kde má symbolický hrob Viktorka z knížky „Babička“ od Boženy Němcové, ale která se neutopila, jak o ní píše, ale dožila se 76 let. Nedaleko je zase Dobruška, kde je rodná chaloupka F. L. Věka, (F. L. Heka), národního buditele z doby národního obrození z 19. století podle románu Aloise Jiráska. A okolo Adršbašsko-teplické skály se stovkami skalních věží s různým pojmenováním, kde člověk žasne, jaká kouzelná místa tu příroda sama vytvořila.

V České Skalici je rozsáhlá vodní nádrž Rozkoš, kam míří v horkých dnech spousta lidí a tráví tu dovolenou a různé jiné a jiné zajímavosti, které milovník přírody a památek přímo hltá…

A nedaleko Broumova Polsko, jen co by kamenem dohodil…

Zkrátka je tu nádherný kraj, ale kde u nás v Čechách není? Ať ho protouláte od severu k jihu, nebo od západu na východ, všude můžete nalézt spoustu krás a zajímavostí, jen mít oči otevřené a umět se dívat…

Ale abych pokračovala dál…V Praze jsme s dcerou čekaly přes hodinu a půl na vlak do Starkoče, kde jsme přestoupily a odtud dál pokračovaly pak už na konečnou do Broumova. Cestou jsme se dívaly se zájmem na probíhající krajinu za okny vlaku…Projížděly jsme Lysou n/L, Kostomlaty n/L, blížily jsme se k Poděbradům a za chvíli již vykukovala zajímavá stavba chlumeckého zámku. Škoda, že jsme se nemohly zastavit! A to už jsme se pomalu blížily k Hradci Králové, kde jsem strávila dětství do 8 let. Vlak mířil dál přes Českou Skalici k Náchodu, Hronovu, Polici nad Metují a z vlaku jsme po krátké době spatřily nádherný benediktinský barokní klášter, který nás vítal v Broumově. A to byla naše konečná, kde nás měl čekat můj bratranec a zavést nás k hotelu Praha na náměstí, kde jsme byly ubytované.

Do Broumova jsme dorazily ve 14 hodin. Jednu větší část dne jsme měly tedy za sebou, když budu brát v úvahu naše brzké ranní vstávání. V hotelu jsme se ubytovaly, a poté vyrazili všichni tři s bratrancem do klášterní kavárny, abychom si dali něco málo k snědku, protože v 18 hodin nás čekala večeře, tak abychom neměli moc zaplněný žaludek. Ubytování jsme měly s dcerou s polopenzí, tudíž jsme po snídani měly volno až do večeře, a tak jsme se mohly věnovat svým zálibám.

Dali jsme si tu kávičku a zákusek a taky došlo na pivko! Poseděli jsme a popovídali dost dlouho, a protože jsme byly už unavené, rozloučily jsme se s bratrancem s tím, že další den si necháme pro sebe na prohlížení historických památek, zajdeme i do kláštera a v sobotu pro nás přijede a strávíme spolu celý den.

Další den v pátek jsme vyrazily s dcerou po snídani na obhlídku města.

Město Broumov se nachází v severovýchodních Čechách v okrese Náchod u státní hranice s Polskem a má okolo 8.500 obyvatel. Městem protéká řeka Stěnava. Jeho historie se pojí s řádem Benediktinů, kteří získali území Broumovska r. 1213 od Přemysla Otakara II. Město Broumov bylo pravděpodobně založeno okolo r. 1255.

Náš hotel Praha, kde jsme byly ubytované, byl přímo na Mírovém náměstí a tak jsme vyrazily na obhlídku, okolo něhož se nacházely Měšťanské domy, původně z 16. století, které byly později barokně a empírově upraveny do současné podoby. Na náměstí se nachází stará radnice z r. 1419, která je jednou z nejstarších radnic poddanských měst. Po požárech byla opravena v letech 1452 a 1565. Kompletní přestavbou prošla r. 1838, ale bohužel neslouží již jako radnice, což je velká škoda.

Uprostřed náměstí se nachází morový sloup z r. 1706, který nechal postavit opat Otomar Zinke. Sochařská výzdoba je z dílny J.Brokoffa. Na vrcholu se nachází zdvojená replika gotické Madony z klášterního kostela, kterou jsme shlédly při jeho návštěvě. Na náměstí se nachází také kašna, knihovna a divadlo. Po prohlídce náměstí jsme zamířily do ulice Protifašistických bojovníků, kterou jsme se dostaly na Malé náměstíčko také s kašnou a sochou sv. Floriána - patrona hasičů. Kousek pod náměstím se nacházel barokní kostel sv. Václava od K. I. Dienzenhofera. Obešly jsme tento úsek a další ulicí Obránců míru jsme se dostaly zase zpět k náměstí.

Odtud jsme zamířily k benediktinskému baroknímu klášteru na prohlídku. Koupily jsme si vstupenky, a měly jsme štěstí, neboť v 11 hodin začala jeho prohlídka, tedy jen část prohlídky, neboť nebyla ještě sezona v plném proudu a tak prohlídky celého areálu se ještě nekonaly. Průvodce nás seznámil s původní sochou Madony, jejíž kopie byla na Morovém sloupu na náměstí, šly jsme chodbou vedle zádušní místnosti, pokračovaly dál ke klášternímu refektáři, kde je vystavena vzácná kopie Turínského plátna, presbytáři (kněžiště), nádherné knihovně s 17. tisíci svazky knih a nakonec jsme vešly do kostela sv. Vojtěcha. Ve všech místnostech, které jsem uvedla a také v kostele nás provázelo neuvěřitelné umění starých mistrů, tak nádherné, až se nám tajil dech, a které já, jako laik ani neumím popsat. Zkrátka byla to nádhera!

Ve sklepeních má být také uloženo několik mumií, ale je možná dobře, že klášterní prohlídka nebyla ještě v plném proudu, neboť by se mně možná o nich mohlo v noci zdát a to by nebylo nic příjemného…

Uběhla hodina a naší prohlídce byl konec. Obešly jsme si ještě prostor okolo klášterního nádvoří, vzájemně se vyfotily na památku v modré uniformě, a protože jsme byly zmrzlé jako rampouch, a drkotaly zubama z té hodiny v chladných prostorách, vyšly jsme z nádvoří ven a zamířily do hotelu Veba na oběd, abychom se zahřály.

Prošly jsme vedle staré historické radnice do ulice, kterou jsme se dostaly ke kostelu sv. Petra a Pavla a naproti němu stojícímu gymnaziu. Od gymnazia jsme sešly po pár schodech k silnici, a tou jsme se vydaly k našemu cíli – k hotelu Veba na oběd! Zima s námi oběma již mocně cloumala a tak byl nejvyšší čas ji zahnat. Objednaly jsme si chutné krmě, poseděly, popily pivko a vydaly se na cestu k našemu hotelu.

Musím ještě podotknout, že v nedalekém Olivětíně, který je dnes částí Broumova je pivovar, kde se vyrábí dobré pivko…ani nevím kolik druhů ho je, ale v obchodě na náměstí v Broumově byla široká nabídka, mezi jiným i pivo čokoládové a s marihuanou. Koupily jsme si a ochutnaly. Zkrátka abych nedělala někomu zbytečné chutě, chce to osobní návštěvu těchto míst! Mimochodem pivo s marihuanou prodávali i v hotelu, kde jsme se ubytovaly v litrových lahvích. Asi to je specialita! A prý skutečně léčí! Zřejmě bych ho ale musela pít každý den, abych pocítila jeho účinek.

 

Strávily jsme prima den!