Procházka městem Odry
Také k smrti milujete poznávání všeho neznámého (ať už v přírodě anebo lidských osídleních) a ve městech se vaše nožky rády procházejí historickými uličkami a oči se kochají krásou místních památek? No vidíte, tak to jsem já s Janou nejspíš také vaše krevní skupina...
Po návštěvě klokočůvských vrás a Panny Marie ve Skále jsme v pozdním, krásně prosluněném zářijovém dopoledni znovu usedli do vláčku a nechali se převézt podél toku Odry k místu, kde okolo jejích břehů vzniklo stejnojmenné město.
Nestalo se tomu pochopitelně včera, ale už koncem třináctého století. Neoficiálně zde už předtím stávalo několik slovanských osad, ale vraťme se k tomu „opravdovému“ založení: tehdy zde bylo vystavěno na padesát dřevěných měšťanských domů, obklopujících nejen náměstí, ale i ústí přilehlých ulic. Stál zde též gotický dřevěný kostel a vše bylo obehnáno palisádami, v místě bran i dřevěnými strážními věžemi. Poněvadž díky tatarským vpádům nastal fatální úbytek původního obyvatelstva města Odra (později Oder) a s výraznější natalitou přeživších se moc nepočítalo, bylo dosídleno německým obyvatelstvem. Po třicetileté válce a vzpamatování se z jejích hrůz byla nastartována prosperita, což se projevilo nejen proměnou měšťanských domů z dřevěných na objekty zděné, navíc tu i tam s podloubím), ale do dnešních dnů i mnohým dalším.
Bohužel se tu také „poněkud nevhodně“ bouralo, což by nám – kdyby mohly - potvrdili hned tři důležité objekty, nacházející se v současnosti v památkovém nebíčku.
V první řadě jím byl oderský zámek, vystavěný pány ze Zvole na místě původního středověkého čtyřhranného hradu s mohutnou obrannou věží a jemuž byla vtisknuta renesanční podoba. Za Lichnovských došlo k barokní přestavbě a zbourání celého západního křídla a věže, čímž vznikl čestný dvůr s dvouramenným schodištěm. Poslední stavební úpravy se zámek dočkal po skončení druhé světové války. Pak ale přišel nešťastný rok 1964, kdy jej postihl strašlivý požár a z kdysi výstavného objektu zůstala stát pouhá třetina. A o dva roky později byla i ta přes protesty památkářů i veřejnosti demoliční četou odstřelena a na místě zámku později vystavěn paskvil ve slohu socrealismu – obchodní dům Odra.
Druhou dnes už neexistující stavbou je stará renesanční Radnice, která byla zbourána kvůli špatnému průjezdu náměstím. Protože se tak stalo už v roce 1863, nemohou tudíž za její zbourání komunisti, ale „geniální mozky“ tehdejších městských radních.
Poslední neexistující památkou je středověký pranýř, stávající hned vedle Radnice, ale jemu se dostalo alespoň té cti, že z něj byl vytvořen sokl pro sochu Nanebevzetí Panny Marie. Díky tomuto se pak přespolní rádi posmívali, že oderští dali Panenku Marii na pranýř!
Tak, to byl stručný souhrn toho, co už v Odrách neuvidíme, ale nyní – protože naše nožky po vystoupení z vlaku sebou nervózně šijou - půjdeme omrknout, co v Odrách zbylo a je.
Na cestu do centra města jsme využili zelenou turistickou značku, která spolu s námi třídou Osvobození klesá mezi domy sídliště a busovým nádražím dolů z kopce k řece. Brodit se přes mělké řečiště netřeba, neboť tu jak pro pěší, tak i pro všeliké vozy stojí novější dlouhý most.
Na druhém břehu nabyla silnice od dvou barokních soch rázu poněkud víc nakloněné roviny a po překonání stoupání jsme se ocitli na křižovatce u zajímavé barokní stavbičky. Na první pohled vypadala kaple svaté Rodiny opravdu jenom jak kaple, ale ta malá věžička trčící z její střechy (santuskník) dávala tušit, že se v minulosti nejspíš jednalo o protestanskou modlitebnu. Rozsáhlý objekt pod kaplí je sídlem Církevní školy svaté Anežky české.
Ulice 1.máje nás vysoko nad novodobým sídlištěm vedla do městského centra. Minuli jsme dva zajímavé historické domy, na jejichž podobě se podepsal klasicismus a secese, průzor mezi domy dovolil zoomem přiblížit budovu velké základní školy se starším štítem s hodinovou věžičkou, a pak jsme ještě před náměstím narazili na další zajímavý objekt. Tenhle sice nebyl mimořádným stavebním skvostem, ale zato se v jeho útrobách nabízela rychlá pomoc všem od hladu a žízně sténajícím... a my návštěvou zahrádky restaurace U barona doplnili (Jana limem a já pivem) katastrofální úbytek tekutin v našich tělech. Žel, jak dobře známo, pivo si člověk nekupuje, ale jen pronajímá...
Pak už nás „prvomájová“ avenída přivedla na začátek největšího oderského rynku. Masarykovo náměstí má obdélníkový tvar a je svažité, což manželce ale nijak nebránilo k tomu, aby se při pohledu na bývalé měšťanské domy s dnes už převážně klasicistními fasádami už už po jeho prostranství s fotoaparátem v ruce nerozběhla, ale byla včas lapena za křídlo a nasměrována k mnou vymyšlené trase prohlídky.
Při ní jsme na nějakou dobu rynek opustili a zamířili k němu velkým obchvatem přes městský park pod zbytky starých hradeb, tvořících kdysi městské opevnění. Dlužno dodat, že prohlídkou hezky upravených parkovitých zákoutí byly sice všechny estetické buňky potěšeny, ale hlasitému jásání od nich jsme se dočkali až před hradební brankou, nabízející vstup do prastaré uličky a ke kostelu svatého Bartoloměje. Po zániku zámku je dnes bezpochyby největší dominantou Oder a jeho vnější barokní podoba (spolu se sousední klasicistní farou) si své prvenství nejspíš ještě dlouho udrží.
Na rozdíl od ženy, která si jej fotila pouze zvenčí, já zavítal i do překrásného interiéru ozdobenému několika oltáři a nezapomenul si detailně prohlédnout i dva kříže, stojící venku před chrámem.
Úzká bezejmenná ulička nás posléze vyklopila opět na Masarykově náměstí. Tady se naše cesty rozdělily a každý si jeho zajímavosti prohlížíme spolu se svými fotoaparáty individuálně. Nevím jak ženu, ale mne kromě všech těch měšťanských domů zaujala i budova novější Radnice, hotel Max (jehož fasáda by si zasloužila opravu) a již zmiňovaná Mariánská socha stojící na pranýři.
A také ve stínu několika stromů ukrytá mimořádně zajímavá kašna. Kromě tryskající vody z hlav čtyř satyrů ji tvoří sousoší ze zinkové slitiny, znázorňující rozverné hošíky a dva živočichy. Ten nejhořejší chlapeček k sobě tiskne jakousi dlouhou rybu, kolega pod ním chytá za křídlo husu, aby neuletěla a ten poslední se jejich zábavy straní, neboť je k nim otočen zády a uslzenými zraky hledí kamsi doblba. Zřejmě jakýs uplakánek...
Kašnu v roce 1897 k životnímu jubileu císaře Františka Josefa II. vytvořil místní rodák Emil Zimmermann, ale jeho podobizna z ní byla už kdysi dávno odstraněna.
Na horním konci rynku se setkávám s manželkou, společně se naposledy rozhlédneme po krásném a milém oderském náměstí a zamíříme nahoru starobylou uličkou k jejímu průsečíku s jinou, kde se nachází další zajímavý historický objekt. Je jím budova a věž bývalé katovny, kryta šindelovou střechou, ve které se v současnosti nachází Muzeum městského práva. Jak na potvoru je teď – okolo poledne – ale pochopitelně uzavřena.
No, a protože proti dalšímu průzkumu městských ulic a uliček se rázně postavily i naše řvoucí žaludky, je třeba je co nejdříve uchlácholit. Naštěstí se nedaleko nacházel bývalý Dělnický dům přestavěný na hotel a nabízející nejen hostům, ale i všem příchozím, posezení v sympatickém interiéru restaurace. Takže je o obědě rozhodnuto.
Já sice kvůli prasklé horní protéze musel zvolit stravu měkkoučkou a polokašovitou, ale losos s brokolicí a rozťápanými zemáky chuťově nijak nezklamal. Trošku mne při jídle sice rušil pohled na babičku, sedící u vedlejšího stolu, která si objednala pivo a rum, kořalku vlila do sklenice se zrzavým mokem a dlouho to vše velkou jídelní lžicí míchala... ale co! Jiný kraj, jiný mrav... a třeba je ta stařenka nějakou bývalou místní celebritou...
Po jídle už se náš čas v Odrách povážlivě naklonil: takže odchod k mostu, kde stojí před hřbitovem ty dvě barokní sochy - svatého Jana Nepomuckého a mého jmenovce (ale z Asissi), přenesené sem z původního Jánského mostu – a přesunutí se do prostor busového nádraží, kde jsme vyčkali odjezdu spoje do Fulneku.
Bylo nám tu u vás, milé Odry, moc dobře!
Přidat do oblibených uživatelů
Žádné příspěvky v diskusi, buďte první!
Mapa
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyPříspěvky z okolí Procházka městem Odry
