Provence - Moustiers-Ste-Marie, Villecroze, Lac de Sainte-Croix, Grand canyon du Verdon

Po zakaboněném dni stráveném v Marseille následovala uplakaná noc. Ráno déšť přidal na intenzitě a nemilosrdně bubnoval do oken. Oblohu pokrývaly těžké, černé mraky, vůbec se nerozednilo. To byl teprve začátek konce světa. Rozpačitě jsme vyrazili vstříc krásám Provence. Stačili jsme zmoknout už při přesunu z hotelu do autobusu. Uvnitř dostavníku  mnohé překvapila potopa. Ti, kteří ztratili svá místa, přesedali na suchá, volná sedadla. Později nastal skutečný kalamitní stav, liják velmi komplikoval jízdu. Protože byl  autobus děravý, pršelo  střechou do prostor klimatizace. Proudy vody padaly škvírami na hlavy účastníků zájezdu, sedících v  zadní části vozidla. Lidé si rozevřeli deštníky. Nastaly zmatky, panika, křik i ostré výhružky… Chápaly jsme s kamarádkou jejich rozhořčenost (sedíce v suché části busu), na druhou stranu v danou chvíli nebylo možné  v levandulových  polích bez jakéhokoli přístřešku na obzoru dělat vůbec nic. Chvála  řidiči, že vyhrocenou situaci ustál a neskončili jsme v příkopu.

Průvodkyně se  marně snažila odpoutat pozornost promáchaných nahněvaných pasažérů  od nepříjemné situace  nahlédnutím pod  pokličku Provence. Informace o této turisticky atraktivní, krásné a prosluněné  oblasti Francie,  charakteristické platany, cypřiši, vinicemi a olivovými háji, medem, levandulí, tymiánem, rozmarýnem, myrtou… také čistým mořem,  kaňony a soutěskami,  starobylými  kláštery a dalšími přírodními unikáty, však nepřinesly kýžený výsledek…  Lidé nevnímali. Ignorovali, že kraj je gastronomický ráj, založený nejen na víně a  sýrech, ale hlavně na  plodech moře a že aromatické  rostliny  jsou důležitou složkou  nejen jídel, ale  i provensálských voňavek. Hovořila o lanýžích, které se tu hledají za pomoci prasat  nebo vycvičených psů  a o tom, že Provence zajišťuje z 80% francouzskou produkci těchto kulinářských pochoutek.

Nikoho nezajímalo, že k místnímu stylu života  patří francouzská společenská hra pétanque (koulená) a  ani to, že kraj má  bohatou  kulturu i historii a že největšího rozkvětu dosáhl za vlády Římanů, kteří jej nazvali Provincia Romana. Odtud pochází dnešní název. Římané zde zanechali spoustu památek.

Provenci mám spojenou se slunečnicemi… s knihou o životě Vincenta van Gogha. Nebyl to jediný umělec, kterému krajina učarovala (inspirovala  např. i Picassa, Pagnola, Cézanneho a další).

Asi po hodině a půl se počasí  umoudřilo. Téměř přestalo pršet. Někdo nahoře konečně vyslyšel… a dokonce i bohatě vynahradil trpký prožitek… Zcela neplánovaně jsme totiž zastavili v typické provensálské obci (prý jedné  z nejkrásnějších ve Francii), vtěsnané do stínu impozantních skalních útvarů uprostřed  Provensálských Alp. „Městečko pod širým nebem“, či „obec  umělců a řemeslníků“,  jak je někdy nazývána, je vstupní branou do Grand Canyon du Verdon v Alpes-de-Haute-Provence.

Nasoukali jsme se do pláštěnek a vyrazili do nádherného starého světa. Oblast byla osídlena již v 5. stol. mnichy.  

Liduprázdná Moustiers-Sainte-Marie měla velmi silnou atmosféru. Brouzdali jsme pečlivě udržovanými  křivolakými uličkami a  náměstíčky s fontánami. Kochali jsme se podzimem zbarveným listím  a květinami, zdobícími fasády kamenných domků a restaurací. Podzimní kytky byly rozsety i po obou stranách bystřiny, stékající do městečka strmou rozsedlinou mezi horami. V obchůdcích se suvenýry jsme  nasávali vůni levandule.

Prohlédli jsme si i tradiční  kameninovou keramiku s  porcelánovou glazurou fajáns, jíž  je Moustiers-Ste-Marie  proslulá. Největšího rozmachu  řemeslo dosáhlo  v pol. 17. do 18. stol. Hrnčíři vyráběli na zakázku i pro samotného francouzského krále, Ludvíka XIV. Nachází se zde dílny, workshopy i keramické muzeum (Musée de la Faïence).

Zlatá hvězda, po staletí zavěšená na 135m dlouhém řetězu mezi dvěma strmými útesy nad  Moustiers, je jakýmsi symbolem  malebné  skalní obce. Váže se k ní  legenda (popularizovaná provensálským básníkem Frédéricem Mistralem) o rytíři Bozonovi de Blacas, vězněném (roku 1249) během křižáckých výprav Saracény. Tento muž slíbil, že pokud se živý vrátí do svého rodiště,  nechá zde, jako poctu Panně Marii, hvězdu pověsit. Existují další  verze vzniku této zajímavosti. Pravda  je  tedy  záhadou… Původní hvězda a řetěz byly od té doby několikrát nahrazeny. Na převisu se pod  zlatou hvězdou  pyšní  Chapelle Notre-Dame-de-Beauvoir  z přelomu 12. stol.,  postavená na pozůstatcích mariánského chrámu z 5. stol.  Vede k ní křížová cesta se 14 zastaveními. Do výšin jsem se  škrábala  kamenitou klikaticí a schodišti. Obloha se zase  rozplakala, hodně to klouzalo. Vyfuněla jsem velmi příkrý kopec a těšila se  do interiéru románské kaple.  Jaké  však bylo překvapení, když  jsem vstoupila  do naprosté tmy tmoucí… Zasmála jsem se  své pošetilosti (honbě za  cílem) a  chvíli si zde užila  posvátného ticha a klidu. Protože  jsme se dole s kamarádkou stačily pro samé kochání se ve spleti uliček ztratit skupině, unikl nám výklad průvodkyně o výše popisované zlaté hvězdičce (kvichtíku o váze 150 kg a průměru 115 cm) pověšené přímo nad  svatostánkem. Stačilo by lehce zaklonit hlavu směrem k nebi… Nestalo se tak… škoda…

Ze skalního výběžku mezi horskými  štíty se  nabídl  parádní výhled na provensálský skvost, jemuž dominovala zvonice románského kostela  Notre-Dame-de-l'Assomption z 12. stol. a na malebnou okolní krajinu.

S těžkým srdcem jsme Moustiers-Ste-Marie opuštěli.

Frčeli jsme ufňukanou Provencí dál.

Nahněvanost  mokrých účastníků zájezdu  polevila. Myslím, že to spravil kromě  návštěvy úchvatné Moustiers-Ste-Marie i nějaký ten panáček na účet CK   

Jezeru Sainte-Croix, do nějž přitéká řeka  Verdon největším evropským kaňonem,  déšť vůbec  neubral na  kráse.  Protože  už jsem obě místa navštívila v roce 2010, dovoluji si vložit články s popisem. K jezeru Svatého kříže  jsme  se tenkrát po průjezdu Verdonským kaňonem skutáleli  z krásné obce Aiguines.

Grand canyon du Verdon

Lac de Sainte-Croix

Pokračovali jsme pak neplánovaně do další  vesničky, nacházející se v podhůří Alp, v departmentu Var. Zajímavostí Villecroze je 2,5 ha terasovitý park s bohatou  flórou neobvyklých druhů: cedry, duby, cypřiše, olivovníky, palmy, fíkovníky, mandle, magnólie,  borovice, wistarie, oleandry, růže a další… snad i nějaká zelenina  tam, tuším, rostla. Nacházely  se zde lavičky, altán, vodní kanál, dětské hřiště i tenisový klub… Směsice různorodosti vytvářela   alespoň v mých očích jakýsi kýč, přesto jsem se v upravených prostranstvích cítila příjemně.
Užili jsme si tu také historie a geologie.
Raritou parku  jsou  jeskyně (Grottes troglodytiques), vytesané do úbočí strmé vápencové skály. Podél   této stěny  s okny beze  skel stéká 35 m vysoký vodopádek.  Jeskynní systém je  výsledkem práce  času a vody.  Obrovské vodopády  totiž protékaly přes  zdejší útesy tisíce let. Způsobily erozi  a  také  pomalou kalcifikaci rostlin, mechu  a kořenů stromů. Tato geologická forma  kalcitové horniny (uhličitanu  vápenatého) se nazývá tufa.

Ve svém přirozeném stavu sloužily prostory v 10. stol. jako útočiště proti nájezdu Saracénů  a v 16. stol. (v  době  bojů katolíků s protestanty) bylo v přírodních jeskyních provedeno opevnění, které mělo  fungovat jako úkryt místních  lidí pro případ napadení. Nicméně  v tomto domečku nikdo  trvale nežil, protože  Villecroze nebyla nikdy obležena nebo vážně napadena. Od  roku 1633 jsou jeskyně plné obřích krápníků ve vlastnictví obce.

Z časových důvodů  jsme  tyto prostory nenavštívili,  škoda…

Park   byl volně  přístupný.
http://www.mairie-villecroze.com/

Následovalo Cannes, které jsem  též  kdysi navštívila a příliš  nezaujalo...
Nyní ale přineslo naprosto jiné zážitky…

Říjen 2016

Poděkování parťačce a kamarádce Libušce  za  skvělou společnost.

Poděkování průvodkyni za výborné vedení, skvělý výklad  a klidnou mysl.

FRANCIE - PROVENCE - ALBUMČlánky související:


Monaco, Eze, Cannes

Marseille