Putování kolem Sázavy. Ze Sázavy do Čerčan

Ze Sázavy do Čerčan

Konečně jsem se dostal k tomu abych pokračoval ve svém letošním putování kolem oblíbené řeky Sázavy. Začal jsem ho koncem května cestou ze Světlé přes Stvořidla k Ledči a Zruči, přes Český Šternberk do Sázavy, k prameni jsem se dostal v srpnu při pobytu na Vysočině a došel přes Přibyslav a Havlíčkův Brod do Světlé nad Sázavou. Tedy trochu na přeskáčku, jak možnosti dovolily.

Dnes tedy snad předposlední etapa z těch údajně 218 kilometrů říčního toku ze Sázavy do Čerčan. Do Sázavy přijíždím kolem desáté, přírodu si zcela podmanily podzimní ranní mlhy, je začátek listopadu a spatřit sluníčko a udělat pár koukatelných fotek už je sázka do loterie.

Nicméně jestli chci dojít za světla, času v tomto ročním období příliš nazbyt nemám. Scházím k lávce a z protějšího břehu se snažím zachytit pár snímků dominanty města, Sázavského kláštera a od náměstí Voskovce a Wericha se vracím přes lávku k mostu. Tam, chci li se tvrdošíjně držet řeky, nezbývá mi než se vydat po silnici s cyklo 19 asi pět kilometrů k odbočce k železniční stanici Stříbrná Skalice a známé hospodě Na Marjánce. Místy se zde pracuje na úpravě břehů a u ústí Nučického potoka před Marjánkou dokonce vyrůstá Malá vodní elektrárna (MVE) Pyskočely – Vlkančice. Kdo by hádal že jí staví někdo jiný než Metrostav, samozřejmě by se mýlil.

U Marjánky konečně odbočuju doleva ze silnice, zacházím ještě k železniční zastávce Stříbrná Skalice a kolem Sázavy pokračuju po červené s cyklo 19 k Choceradům, odtud vzdáleným asi pět kilometrů. Míjím lom, který podle mapy už ukrojil notný kus přírody a za ním velká chatová osada Kloučky. Ta mne na chvíli oddálí od řeky, na jejím konci míjím žlutou odbočku stoupající přes kopec ke Stříbrné Skalici.

Za osadou zase podél řeky s výhledy na protější břeh na Samechov a Růženín a trať Posázavského Pacifiku, i vláček občas zahouká, ale na této trati to zas tak často není. Začíná vykukovat i sluníčko a z mlhy se pomalu vynořují barvy podzimní přírody, tak vděčný námět objektivů foťáků i kamer všech značek.

Pak zase další chaty roztroušené na stráni a protějším břehu a přicházím na náves s kostelem Nanebevzetí Panny Marie do Chocerad. I tady se pracuje na úpravě prostoru před kostelem a rybníkem a celé návsi včetně vozovky. Při focení se snažím nemít v záběru hromady stavebního materiálu, protože, doufejme, tu za pár dní snad nebudou.

Pak ještě odbočuju na most kolem hotelu Ostende, fotím řeku a nádraží a vracím se na červenou k Hvězdonicům. Po ní projdu obec a za ní kolem řeky a farmy se stádem koz snad všech barev a národností podél řeky přicházím k jezu a osadě Poddubí roztroušené podél řeky snad až ke Zlenicům na druhé straně řeky. Na rozcestí se žlutou zacházím na lávku do Hvězdonic, fotím řeku s podzimně zbarveným okolím a vracím se abych pokračoval kolem penzionu s restaurací (dnes zavřenou) Na Zámečku asi dva kilometry k rozcestí Čenětice, kde začínají a míří zhruba k severu dvě modré, jedna k Ondřejovu a druhá k Senohrabům a Mirošovicům.

Hned za rozcestím už opuštěné Outdoor Centrum U Bořka s chatičkami a po kilometru hezkou cestou vystlanou spadaným listím podél řeky další bod dnešní trasy, zřícenina hradu Zlenice – Hláska. U ústí potoka Mnichovky do Sázavy, u řeky a bývalé plovárny a říčních lázní Senohraby s občerstvovací stanicí Baštírna. Hned za ní odbočkou z červené pár desítek metrů Doprava do kopce přicházím ke zřícenině a nemůžu přehlédnout „fungl“ nové dřevěné schodiště vedoucí přes příkop ke zbytkům hradu a partu řemeslníků právě dokončivších svou práci a uklízejících zbytky lešení. Chvíli s nimi poklábosím o (jejich) těžké práci, vystoupám k Hlásce a mohutnému dubisku s odpočivadlem na vrcholu kopce. Dlouho se nezdržuju, ostatně vypadá to že tu ještě překážím, takže po pár fotkách sestupuju zpátky k řece.

Pokračuju podél řeky s výhledem na zlenické chaty na protějším břehu a po víc než kilometru přes osadu Javorník přicházím do Čtyřkol. U bývalé restaurace, nyní zavřené a na prodej (no nekupte to) odbočuju k mostu přes Sázavu, fotím řeku,na obzoru se vzdálenou dominantou věže kostela sv.Klimenta na Hradišti. Neopominu ani místní atrakci, skupinu říčních nutrií potloukajících se pod mostem a v okolí a neohroženě přijímajících pamlsky z rukou kolemjdoucích turistů a zejména jejich dětí. S místními kačenami už jsou jedna ruka a zdá se že si ani nekonkurují.

Nepřecházím s červenou most protože bych zbytek cesty šel přes Lštění a Čerčany po silnici ale vracím se a jdu ještě po pravém břehu kolem řeky se zpátečními pohledy přes řeku ke Lštění a Hradišti. Kolem vilek a později zahrádkářské osady k železničnímu přemostění Sázavy a přes něj po lávce pro pěší směrem k nádraží dokončuju poslední stovky metrů dnešní etapy.

Co dodat. Hezká, i když víceméně známá trasa podél řeky, sluníčko se přece jen ukázalo, co víc si v tomto ročním období přát.

Zdrávi došli, zase někdy. Seventy

Odkaz ne mapu trasy