Jedeme na Posázaví - 9. den – Ondřejov – historické jádro města a úžasný areál hvězdárny, Rovná - kostel sv. Jakuba Většího, Sázava - klášter, Krkavčí skály – kaple a vyhlídky, Rataje nad Sázavou – historické jádro města s hradem a zámkem

I když večer byla zima, už se neochladilo a pod peřinou bylo nezvykle skoro horko. K ránu občas trochu slabě sprchlo. Když vstáváme, neprší, ale je zataženo a fouká to studeně. Po slabé snídani (chleba nám došel) na tábořišti doplňujeme do kanystrů mycí vodu a současně kontrolujeme stav vody na našich řekách. Voda opět klesla, už je vidět i dno brodu přes potok.

Chceme se držet Sázavy, ale silnice nás vede do Ondřejova, jehož historické jádro bylo r. 2003 vyhlášeno městskou památkovou zónou. Samotná ves, později trhové městečko vzniklo poč. 13. století na Staré zemské cestě. Marie Terezie je r. 1745 povyšuje na městečko s právem konat ročně 4 trhy. Mají zde být domy s bohatě zdobenými a tvarovanými štíty. Pár takových domů tu je, ale nás nejvíc zaujala budova staré CK pošty. O ní tu samozřejmě není ani zmínka. Nic jsem nenašla ani na internetu. Uprostřed náměstí je kostel sv. Šimona a Judy s hranolovou věží – původně románská stavba, která byla první zděnou stavbou v obci. R. 1668 byl upraven barokně. Další úpravy jsou z 19. století. Je tu naštěstí také obchod s potravinami, takže kupujeme chleba, housky i nějaké dobroty k snídani.

Na náměstí jsme zjistili, že snad největší zdejší zajímavostí je areál hvězdárny na vrchu Manda v severní části města. R. 1898 si zde pro soukromou hvězdárnu zakoupil pozemek Josef Jan Frič. Myslím, že řada z nás zná jeho otce, básníka a revolucionáře Josefa Václava Friče. R. 1905 začal s výstavbou – z té doby je secesní centrální budova (Fričův dům), zahradníkův domek i 4 pozorovací domky. Dne 28. října 1928 hvězdárnu věnoval Karlově univerzitě. Po 2. světové válce tu vzniká Astronomický ústav ČSAV. Od r. 1967 je tu nainstalován dvoumetrový zrcadlový dalekohled, který je stále největším dalekohledem u nás. Samozřejmě jsme tam vyjeli a žasli. Tam je i Astronomické muzeum Vojtěcha Šafaříka, které je běžně otevřené ve všední dny od 8 do 16 (v pátek do 15) hodin. Dnes – v době koronavirových opatření je vše zavřeno.

K autu se vracíme za začínajícího deště. Naštěstí nám to zatím moc nevadí. A odpoledne uvidíme.

Cestou děláme jednu krátkou zastávku. V jednom infocentru se nám dostali do rukou skutečně zajímavé noviny Poznáváme Posázaví, kde byl rozhovor s knížetem Zdeňkem Šternberkem, majitelem hradu Český Šternberk, a jeho rodinou, kde mimo jiné upozorňuje na řadu míst, kde se mu líbí. Právě jedno je v Rovném u Stříbrné Skalice – tam je původně románský kostel sv. Jakuba Většího, který patří k cenným českým románským památkám. Tato jednolodní stavba s apsidou a hranolovou věží pochází z doby kolem r. 1150. Kolem r. 1240 byl přestavěn v pozdně románském stylu. Na stěnách se zachovaly vzácné románské malby z 12. a 13. století. Při restaurování v letech 1950-1951 bylo odhaleno původní románské zdivo stavěné kvádříkovou technikou. Na vnější severní stěně jsou kamenné reliéfy se zvířecími motivy z konce 12. století. Zachovala se i románská kroužená okna a na apsidě obloučkové vlysy. Bohužel do kostela jsme se podívat nemohli, ale zastávka za to stála.

Jedeme ke klášteru Sázava. Tam by už měla být umožněna prohlídka pro omezené množství lidí. Dnes tam snad narváno nebude. Ale i tak je problém se zaparkováním. Zdá se, že s nějakou větší návštěvou tu snad ani nepočítají. Nebo jsme parkoviště přehlédli? První zmínka o již existujícím klášteře je z r. 1032, kdy kníže Oldřich povýšil zde žijící komunitu na klášter benediktinů. Byl považován za středisko slovanské vzdělanosti. Až do r. 1080 se zdejší bohoslužby konaly ve slovanském jazyce. Pak to papež zakázal. R. 1096 byli mniši vyhnáni a všechny jejich spisy i knihy byly zničeny. Klášter převzali benediktiny z Břevnova, kteří používali pouze latinu.

Slovanské bohoslužby obnovil až Karel IV. ve 14. století. V té době proběhla gotická přestavba. Když byly r. 1785 Josefem II. zrušeny kláštery, byl přeměněn na novorenesanční zámek, který byl r. 1951 zestátněn. R. 2013 byl klášter vrácen Římskokatolické farnosti Sázava - Černé Budy a Benediktinskému opatství Panny Marie a sv. Jana Křtitele v pražských Emauzech. Jenže benediktini opravy kláštera nezvládali, proto jejich podíl r. 2018 odkoupil stát. Uvnitř jsou vzácné gotické fresky mariánského cyklu a unikátní Sázavská Madona.

Přijeli jsme skoro akorát. Prohlídky jsou každou celou hodinu, budeme čekat jen 10 minut. Na prohlídku nás jde šest, takže není problém dodržovat rozestupy. Jenže klášterní kostel se opravuje, dovnitř se nepodíváme. Lešení je zvenku, takže toho moc ani nevidíme. Prošli jsme si tedy budovu konventu, kde obnovují nástropní fresky. Dostali jsme se do jídelny, v ostatních místnostech jsou expozice věnované středověkým rukopisům a archeologickým nálezům. V severní zahradě jsme viděli základy románského kostela sv. Kříže, vysvěceného r. 1070, a nikdy nedostavěný gotický chrám Panny Marie a sv. Jana Křtitele ze 14. století. S Otou jsme se shodli na tom, že kvůli nepřístupnému kostelu nás prohlídka zklamala, i když paní povídala zajímavě, dokonce nám vysvětlila i způsob, jakým se obnovují fresky.

Venku neustále drobně prší. Přemýšlíme, zda máme zajít na oběd nebo se držet původního plánu, zajet ke kapli sv. Anny z 19. století, kde by se snad nechal oběd uvařit. Lepší místo jsme si nemohli vybrat. Jsou tam husté stromy, které zatím nepropršely, ani to tam nefouká. V pohodě a v suchu jsme se tu zvládli najíst.

Kvůli nepřízni počasí jsme další plán pozměnili. Chtěli jsme si tady udělat cca 11 km dlouhý okruh přes vyhlídky na Krkavčích skalách a kousek dokonce i po Poutní cestě Blaník – Říp. Nakonec jdeme jen asi 1 km k vyhlídce Kříž na skále. I tuto vyhlídku kníže Zdeněk Šternberk doporučoval. Abych mohla fotit, jdu s deštníkem, naštěstí cesta vede po pohodlné široké lesní cestě, původně prastaré silnici, která spojovala sázavský klášter s Prahou. Přestala se používat počátkem 20. století, kdy byla ve skále vylámána současná silnice do Stříbrné Skalice. Vlevo jsou vidět zbytky mohutných valů neolitického hradiště. U vyhlídky jsme si nejdřív přečetli pověst – o neštěstí, které se zde údajně událo. Pohled na řeku byl hezký, samozřejmě za slunečného počasí by byl ještě hezčí. I na té fotce je vidět, jak je Sázava po deštích kalná.

Při zpáteční cestě se jdeme ještě podívat na Sázavu z Rufusovy skalní vyhlídky, ke které se odbočuje od kaple sv. Prokopa z 1. pol. 18. století. Předpokládá se, že už před tím zde kaplička stála.

Prší víc a víc. Přesto ještě zastavujeme v Ratajích nad Sázavou. Historické jádro tohoto městyse bylo r. 2003 vyhlášeno městskou památkovou zónou. Když jsme zaparkovali na náměstí Míru, měli jsme pocit, že tu chcípl pes. Některé domy vybydlené, pensiony a hotely zavřené. Snad jen jedna hospoda byla otevřená. Šli jsme se podívat k zámku, kde je infocentrum a muzeum. Zde původně stojící hrad byl jedním ze dvou hradů, o nichž je první písemná zmínka z r. 1346. V 16. století byl přestavěn renesančně, z doby okolo r. 1672 je barokní úprava. Trojkřídlý zámek má novou střechu, jinak to vše působí chátrajícím dojmem, stejně jako naproti stojící budova zámeckého pivovaru.

Sešli jsme k baroknímu kostelu sv. Matouše, který byl koncem 17. století nově vystavěn na základech původního kostela ze 14. století. Tady je asi nejhezčí část městyse, i když ne historická. Jsou tu hezké domky s upraveným okolím. Ještě jsme sešli po silnici dolů a po červené jsme odbočili ke gotickému hradu Pirkštejn. To je ten druhý zdejší hrad. Zachoval se palác s hradební zdí, válcová věž a příkop s mostem. V pol. 16. století přestal sloužit jako rezidenční sídlo. Během selského povstání r. 1627 byl poškozen. V letech 1713 – 1724 byl přestavěn na faru. Ve věži je zvonice se zvony z poč. 16. století, uvnitř je i bývalá hladomorna. Oba zámky dříve obklopovaly společné hradby. U nynějšího zámku byla až do r. 1890 tzv. Hořejší brána. Na zde stojící tzv. Dolní bráně je městský znak.

Po červené jsme se vrátili k autu, samozřejmě stále v dešti. Cestou jsme potkali pána cca v našem věku. V ten moment jsme zjistili, že existují snaad ještě větší šílenci, než jsme my. Zhruba ve stejné době jako my z Plzně vyjeli ve čtyřech z Karlových Varů, ale na kole, a až na dvě noci spí celou dobu pod stanem. Tak to my jsme na tom v našem autě ještě dobře. Seděli v té jediné hospůdce a pak jsme je viděli, jak v dešti těžce naloženi odjíždí.

Možná chtěli spát u Sázavy na tábořišti Na Břečkárně. Jenže to bylo stále ještě zavřené. Nám by to nevadilo, ale zajet se tam přes závoru nedalo. Nechalo by se spát nedaleko - u nádraží, jenže tam se křižují dvě trati a ještě je nedaleko nechráněný železniční přejezd. Tam by moc klidu nebylo.

Zítra chceme do Českého Šternberka. Vyrážíme tím směrem. Jako první zastávku jsem vytypovala kostel sv. Havla z r. 1783 na jihovýchodním okraji obce Podveky. Jsou tu sice vysoké a silné lípy, ale když tu stojí tak dlouho, tak snad ještě dlouho stát. Trochu to fouká, ale tak hrozné to není. Jsme na poměrně vyšším místě, kdyby nebyla mlha, byly by i hezké výhledy. Snad to ráno bude lepší. Teď je 13 stupňů. Samozřejmě sedíme v kabině, posloucháme rádio, Ota po večeři popíjí posledního Ferdinanda. Já se rozhodla abstinovat a držet dietu, zase se mi ozývá dna.

Jedeme na Posázaví - 9. den – Ondřejov – historické jádro města a úžasný areál hvězdárny, Rovná - kostel sv. Jakuba Většího, Sázava - klášter, Krkavčí skály – kaple a vyhlídky, Rataje nad Sázavou – historické jádro města s hradem a zámkem na mapě