Putování po jihozápadních Čechách I. - západní část (Plzeň, Plasy, Stříbro, Švihov, Klatovy)

První část dvoudílného, zcela českého, cestopisu popisuje, jak již název napovídá,  západní polovinu našeho kolomotání se. Část, odstartovanou v Plzni a zakončenou dojezdem ku hradu Rábí. Projeli jsme několik okresů, ale za celou popisovanou dobu jsme nevytáhli paty z Plzeňského kraje. A teď již k průběhu samotné cesty.

Téměř přesně po dvanácti letech jsme s kamarádem Bobem vyrazili na cykločundr po vlastech českých. Naposledy to bylo v létě roku 1998 do Českého ráje (a bylo to tehdy poprvé, kdy jsme jeli jen ve dvou a kolmo), pak už jsme, víceméně pravidelně, střídali jen Rakousko, Německo a Slovensko. Z uvedeného vyplývá, že „děj“ tohoto cestopisu se odehrává ve dnech 31.7. – 3.8.2010.

Jako cíl jsme zvolili kroužení v oblastech mezi "velkoměsty" Plzeň a České Budějovice. Počasí hlásili super: první 2 dny krásně, pak necelé 2 dny mírně až více škaredě a závěr opět v azuru. Předpověď nakonec platila jen částečně, tedy konkrétně vůbec neplatila ta poslední část a většinu cesty bylo celkem hodně škaredě a deštivo. Mohlo nás těšit alespoň to, že jsme byli originální: dle nepravidelných hlášení příbuzných a přátel bylo ve zbytku republiky vysloveně krásné počasí. Při této příležitosti si dovolím přiznat, že snad poprvé si netroufnu konkurovat kolegovým fotografiím, neb v tomto počasí je to při rozpětí jeho objektivů s různými polarizačními a tónovacími filtry prostě nemožné. Zase ale mají mé snímky větší vypovídací hodnotu o realitě všedních dnů a pro zpestření jsem i já párkrát využil jakousi funkci, která ze zove Fun Effects.

Tudíž se vracím do posledního červencového dne roku  2010 a  my, sedajíc do vlaku, voláme po vzoru oblíbených hrdinů povídek Š+G "Na Plzeň, Vávro, na Plzeň". Bob je i po dlouhém flámu kupodivu téměř čupr, MP3 mi hraje a vlaky moc nepozdí. Po prohlídce relativně zajímavého plzeňského "hlaváče" vyrážíme do centra této západočeské metropole. Komentář zkrátím, fotky na Rajčeti vypovídají. Plzeň je vždy brána jako Škodovka a pivovar, ale je tam na co kouknout i pro příznivce historických památek. Za zmínku stojí minimálně katedrála sv. Bartoloměje s nejvyšší kostelní věží v ČR, Františkánský klášter s kostelem Nanebevzetí Panny Marie, Císařský dům, Radnice nebo novorománská synagoga. Taky jsme chtěli vidět, jestli moderní kašny skutečně zk....ly hlavní plzeňské náměstí tak, jak to předvedly včerejší zprávy (posuďte sami). Kupodivu se zde téměř nikde netočí Plzeň (skoro všude mají Gambáč, my si ale dali raději Krušovice), tu jedinou si nakonec dáme až v místě, kde na tabuli u silnice už nápis Plzeň doplňuje i červený pruh, který nápis jakoby škrtá.

Luxusně přespíme u obce Rybnice a ráno už je srpenec.

Hlavní atrakcí dne je bývalý cisterciácký klášter v Plasech, na jehož stavbě se podílel i slavný Santini a kde se odehrává část děje knihy i filmu Santiniho jazyk (s průvodkyní jsme, i když autor nám jinak nikdy nevadil a ona ho zná osobně, tento neskutečný blábol, hrající si na českou verzi Šifry mistra Leonarda, patřičně zkritizovali). Klášterní komplex je mezi filmaři vůbec hodně oblíben. V prostorách Barokní sýpky se například natáčel koprodukční film Bídníci, ve kterém se v hlavních rolích představila tak slavná jména, jako jsou Gérard Depardieu a John Malkovich. Ve finále jsme tu strávili času podstatně více než jsme čekali a za vyšších finančních nákladů (díky rozdělení kláštera mezi Národní památkový ústav a Technické muzeum nás vlezné místo plánovaných 110,- Kč vyšlo na 2 kila). Při nákupu lístků jsem ale pro oba obdržel  bumážku s razítkem NPÚ a informací, že když získáme razítka ještě 3, máme 1 památku zdarma. 

Z celého kláštera se mi určitě – nepřekvapivě - nejvíce líbila dvoupatrová kaple sv. Václava a sv. Máří Magdalény (jedno podlaží raně gotické, jedno téměř vrcholně gotické) v třípatrové barokní sýpce s hodinovou věží. Prostě taková naše malá nefrancouzská Saint Chapelle. Zdejší klášterní kostel jsme navštívili hned dvakrát, za 40,- Kč s průvodcem a bez focení, a pak ještě zadarmo, něco si nafotit. Chloubou jsou rekonstruované chórové lavice (prozatím vtipně umístěné u vchodu) a krásné varhany (bohužel trvale pod lešením a trvale opravovány). Pak už jen osvěžení a na kolo. Chtěl jsem dále jet přes pár velmi zajímavých míst, např. se zastávkou na nádherné a zachovalé zřícenině hradu Gutštejn, ale brzy zjišťujeme, že terén není z nejrovnějších, a tak se rád podvoluji Bobovu původnímu plánu. Po krátké zastávce v Městu Touškov máme padla v obci Sytno (bohužel, tímto momentem má v podstatě padla i hezké počasí). Ve zdejším hostinci (jeho majitel je s určitostí moudrý až osvícený člověk, neb lokálu vévodí červenobílý "sešívaný" dres) čerpáme sil my i baterie mého fotoaparátu. Personál už ovšem tak osvícený nebyl, ono děvče nám dokonce tvrdilo, že v pondělí bude ještě krásně ...

V noci dlouho pozorujeme nádhernou oblohu, po které v pravidelných intervalech poletují jasné Perseidy. Velmi brzy ráno už bohužel poletuje jen déšť. Nějakou dobu se tedy neplánovaně zbaběle ukrýváme v autobusové zastávce. Já ještě ve zdejší ubytovně překonávám krátkou, ale intenzivní, krizi průjmového charakteru a pomalu se šineme ke kdysi hornickému městu Stříbro. Památek je zde také několik habadějů. Sgrafitová Radnice je nepřehlédnutelnou chloubou města, ale já měl největší radost z toho, že se nám podařilo legálně vniknout do interiéru gotického, kdysi hřbitovního, kostelíka sv. Petra, kde se nacházejí původní fresky. Určitě nelze opomenout několik dalších sakrálních památek nebo některé prvky Městského opevnění. A oba nadchl, z časových důvodů bohužel krátký, pobyt v rodinném pivovaru U Rybiček.

Takže pomalu opět do sedel a nasadit směr Kladruby. Zde je další klášter, na jehož podobě má lví podíl Jeník Blažejů (Santini). Klášterní kostel ve své podobě dokonale spojuje přednosti baroka (jsou-li ovšem nějaké) a gotiky. Podobnou stavbu znám snad jen v Sedleci u Kutné Hory a je od stejného autora. Proklínáme opět nešťastnou raritu této země, tj. zavírací pondělky, a dumáme o tom, že je nejvyšší čas k navrácení církevního majetku. Hůř než stát to stejně nikdo nepovede ... (a že jsme přišli v celém komplexu budov o hodně, nám ukázaly fotky v jeho vstupní části...). Tak sem tedy chci rozhodně ještě někdy zajet.

Pokračujeme přes Stod (barokní budova Staré pošty zvaná Suvorovův dům a výborná pivečka z Koutu na Šumavě), Chotěšov (bývalý klášter premonstrátek, dá se telefonicky přivolat průvodce, ale už je celkem pozdě) a Přestavlky (hřbitovní kostelík) směrem na Přeštice. Zde se nám na chvíli zlepší počasí a tak nafotíme zdejší kostel Panny Marie částečně i s modrou oblohou. Jedná se o vrcholně barokní stavbu, postavenou podle plánů K.I. Dienzenhofera. Dovnitř se, bohužel, nedostaneme, protože prohlídky zde probíhají až od 10 osob (ale podíváme se alespoň přes sklo, které zde nahrazuje tradiční mříž). Program dne zakončíme v Lužanech (nejprve pseudobarokní zámek stavitele a mecenáše Josefa Hlávky, poté pivečko a dokument o Trockém v místní hospodě a na závěr nocleh, kdy se v průběhu noci přesouváme do stanu, neb opět prší).

V úterý (3.8.2010) vstáváme tedy opět do mokra. Je to poslední den, který celý strávíme v západních Čechách (dnes Plzeňský kraj). Začínáme přesunem na hrad Švihov. Cestou se ukryjeme před dalším přívalem deště v autobusové zastávce (můj pocit, že jsem se k něčemu přilepil je bohužel pravdivý a na světle modrých cyklokalhotech se objevuje horizontální pruh tmavohnědé barvy lavice - být to pruh vertikální, byla by tu i jiná možnost, ale už mi bylo dobře), kde zjišťujeme, že na festivalu v Plasech bude hrát, mj., skupina Chrochtátor, kterou si dle názvu ihned oblíbíme (možný tip na Zlatého slavíka). Švihov je hodně zajímavý, pozdně gotický (neb z r. 1480), vodní hrad. Povolení fotit se prý dá domluvit s kastelánem, ale bylo nám to rafinovaně sděleno až během prohlídky. Po zjištění, že se jedná o památku NPÚ, běžím pro 2. razítko. Bob sice brblá něco o tom, že se na takové pí....ny může vyprázdnit, ale přesto nechám orazit kupony pro oba. Stejně mi pak bude tajně blahořečit.

Švihov byl moc fajn (dokonce jsem tady potkal známé ze Šumperka, kteří byli v Plzni na dovolené) a za týden jsem pak viděl ve zprávách, že důmyslné vodní příkopy kolem hradu zachránily obec před povodní.

Pak už míříme do Klatov. Je to opět velmi hezké historické město se spoustou zajímavých památek. Za pozornost určitě stojí katakomby s mumiemi řádových bratří, barokní lékárna, několik kostelů (opět i Dienzenhofer), černá věž, Městské opevnění a městské domy zahrnující styly od renesance k secesi. Dáme si tu dobrou baštu a další úsek cesty se svezeme vláčkem (v něm jsme, bohužel, zcela nepřipraveni, takže z otevřeného okna nevyfotíme krásný, vysoce atraktivní, pohled na historické jádro města a zcela v modrém!!!).

K večeru dorazíme do Sušice. Přes jistou skepsi (i místní krasavice - no měla asi šestky, ale jinak průměr - v nádražním bufetu nás od návštěvy górodku také zrazuje - ale třeba to bylo tím, že se jí Bob zalíbil a nechtěla o něj přijít) je centrum města celkem dosti koukatelné a tak i něco nafotíme.

A poté už míříme k místu, které původně v plánu cesty vůbec nebylo, tedy k mohutné Zřícenině Hradu Rabí. Večer to tam trošku omrkneme, dáme něco málo k večeři (tuším, že dršťkovku, pivo a rum) a využijeme objevu dobrého poležení na místním Maracaná.

Pokračování příště.

Více fotografií naleznete na:

http://markyz63.rajce.idnes.cz/Jihozapadni_Cechy_zapadni_cast_08_2010/