Putování Rakouskem IX.

Předchozí díl cestopisu naleznete zde.

Po náročném pochodu horami máme dnes vyloženě klidový režim. Ovšem zase úplně ne doslova. Vlak opouštíme v sídle Sankt Johann im Pongau. Poklidné solnohradské městečko na Salzachu však není naším cílem. Míříme kol řeky do Lichtenštejnské soutěsky. Cesta je vlastně takovou vycházkovou pro místní. Potkáváme spoustu kol a bruslí. A že jsme dostali ten úžasný nápad koupit párky, máme chutné, levné a teplé jídlo. 

Čím dál větší koncentrace aut nám říká jediné, blížíme se soutěsce a asi tam nebudeme jedinými návštěvníky. Stejně nás ale ty davy udivují, takové jsme nečekali. Ale i zástupy rychle zapomeneš. Ta dechberoucí nádhera připoutá tvé myšlenky. Na další nezbude místo. Pionýři by spíš zasloužili, aby se div zval po nich. Té námahy tady, by jsme mohli pohledět. Tak ti rychle přestane být líto peněz, co jsi zaplatit za vstup sem. Správcové se tady určitě nenudí. 

Pomalu padá opona a my jsme očarováni. A posíláme lístky, aby i jiní byli spolu s námi. Tak znovu Salzach, pořád stejným směrem. K nádraží Schwarzach-St. Veit je to dokonce menší kus cesty. Vlak s námi ujíždí dále Solnohradskem. Přes jeho metropoli, ovšem bez výstupu, dojíždíme do Attnang-Puchheimu, kde je spousta dalších možností cestování. Můžeš třeba vyrazit do Solné komory. Pro polovinu výpravy však přichází objevování. Terra incognita zove se Innviertel, tedy česky volně kraj v okolí řeky Inn. Pohodlným motoráčkem s veselými důchodci jedeme až na jeho konečnou, do okresního města Ried im Innkreis. Další putování pak přináší interesantní noc...