Ramena Dunaje a starý Dunaj
Nejznámější Dunajská ramena, včetně slepých, začínají hned za Bratislavou a konči kousek za hrází se zdymadly vodního díla Gabčíkovo. My jsme navštívili střední oblast Vojčianského ramene a prošli se okolo několika jeho slepých odboček. Plochu vodního díla Gabčíkovo překonáváme přívozem kompou od Kyselice k Vojce nad Dunajem. Nedávno rekonstruovaný přívoz nyní převeze celkem tři řady aut zdarma. Nepočítal jsem je, ale snad až nějakých 15-21 osobních. U přístavu si lze zpříjemnit čekání též v novém bufetu se zahrádkou. Převoz byl vybudován nejen pro obyvatele obcí na ostrovech, odříznutých vodní nádrží, ale i pro turisty. Další možností dostat se do CHKO Dunajské luhy je sezonní turistický převoz z Hamuliakova do Čunova (od Čunova k Bratislavě jsou ramena Rusovské a Jarovské, na na severním břehu Biskupické). Vzdálenější je silnice po hrázi u Gabčíkova. Tuto značnější zajížďku ke hrázi však vynahradí možnost pohledu na činnost zdymadla při proplouvání větších nákladních lodí a venkovní prohlídka vodní elektrárny. Jsme-li už u Gabčíkova, poblíž jsou také neméně zajímavá další ramena. Gabčíkovské a Bačianské. Pak uprostřed ještě Bodické a Šulianské. Mimo vyjmenovaných jsou i další, menší, a slepá.
Pokaždé, když sem zavítám, si smutně zavzpomínám na staré časy původních divokých lužních lesů. Zejména na malé, zastrčené místo v „amazonském“ pralese, u příležitosti potlachu jedné spřátelené bratislavské trempské osady. A nějakou dobu ještě při dalších návštěvách ramen a jezer přilehlých k přírodní divokosti sahající až k Dunaji, tehdy jen málo zcivilizovaných komercí. Po vybudování vodního díla zbyla tu už jen torza. Místo divoké liánové džungle jen divoké ostružiní a jiná plevelná divokost mezi původním vrbovým a topolovým porostem. Na maďarské straně zůstaly lužní lesy s více dunajskými rameny prakticky v původním stavu. Společný projekt vodního díla si Maďaři rozmysleli.
Už ani komárů tu moc není. V teplé noci na břehu Vojčianského ramene mi za celou noc zabzučela okolo obličeje v pootevřeném spacáku pouhá trojice komárů. Zato následující den v Šamoríně mně pěkně pohryzali. Nic netuše jsem se nijak nechránil ani dlouhými rukávy. Rovněž jsem neodložil pohodlné kraťasy. Až po prvních píchancích jsem obdržel na ochranu repelentní Indulonu, jejíž jednu dávku jsem oběma rukama rozetřel na dlaně a prsty rukou a na čouhající nohy, kde už jsem také nějaký komáří zásah cítil. Až ráno však zjišťuji podstatně těžší ztráty z tohoto zákeřného ataku. Nepochopitelně nejvíce obsypané píchanci jsou právě Indulonou promaštěné ruce. Zato nenatřené části těla téměř nepostižené. Po příjezdu domů se nakonec ponižuji tak, že poprvé v životě si pořizuji Fenistil. Možná se mi bude hodit příští týden v podširákových Krušných horách.
Další o Gabčíkovu včetně dalších míst lze nalézt v mém cestopise publikovaném v r.2014 na https://www.turistika.cz/cestopisy/samorin-vojka-gabcikovo-szeged-srpen-2014 .