Lanovkou na Šerák a přes Obří skály pěšky do Ramzové

Cestopisy

Strávit tři týdny dovolené v Jeseníkách a nenavštívit Ramzovou a Šerák, to by byl jistě hřích. Nezhřešili jsme a jeden den jsme věnovali právě této krásné lokalitě. Náš vůz jsme zanechali na velkém placeném parkovišti v Ramzové, přes kterou kdysi vedla kupecká a poutní cesta z Moravy do Slezska. V obci jsme si prohlédli novogotickou kapli sv. Rocha z 19. století. Kaple z cihel a kamene je zaklenuta valenou klenbou, opatřena sedlovou střechou a jehlancovitou věžičkou. V interiéru se nachází oltář s obrazem patrona sv. Rocha a dále sošky Srdce Pána Ježíše a P. Maria s děťátkem, který jsme však neviděli, neboť bylo jaksi zavřeno.

Po prohlídce kaple jsme se přesunuli k dolní stanici lanovky BONERA, která vede přes mezistanici na Čerňavě na vrchol Šerák ( 1351 m.n.m ). Šílenci, sportovci a nevybouřené děti chodí nahoru pěšky. Lanovka je dlouhá přes 3 km a překonává převýšení více než 600 metrů. Zaplatili jsme jízdné v pokladně, kde jsme získali razítko do památníku a naskočili na sedačku lanové dráhy. Ta nás nejprve vyvezla na již zmíněnou Čerňavu, kde nás pracovník popoháněl, abychom rychle naskočili do sedačky druhé části lanovky na Šerák. Celkově jízda trvala asi půl hodiny, během které jsme se nezapomněli otáčet zpět, protože se pod námi krásně vyjímala Ramzová a její krásné okolí. V horní stanici jsme v pořádku všichni vystoupili a stanuli asi 200 metrů od chaty Jiřího na Šeráku, která je více než sto let stará.

Pochopitelně jsme se poté k této chatě s restaurací vydali a cestou se mohli kochat nádhernými pohledy a výhledy. Brzy jsme přišli k chatě Jiřího na Šeráku, která byla vybudována německým turistickým spolkem v roce 1888. V únoru 1893 chata vyhořela, ale již v červnu 1894 se sešli příznivci turistiky při slavnostním otevření nové, větší chaty. Za pohoštění se tehdy vybíraly dvě zlatky a sváteční hosté šlapali nahoru po svých. V roce 1926 byla chata rozšířena o vyhlídkovou místnost. Po válce převzal chatu Klub československých turistů a později podnik Restaurace a Jídelny Jeseník. Na chatě je také stanice Horské služby. Vešli jsme dovnitř restaurace, dali si sami razítko do památníku a objednali si pivo a někteří kávu. Půl hodinky jsme poseděli, poté koupili turistickou známku a vyšli ven z chaty, od které jsme se rozhlédli po krajině, protože nám přálo počasí. Viděli jsme třeba město Jeseník či v dálce rovinu v Polsku.

Chata na Šeráku je nejsnáze přístupná z Ramzové po červené turistické značce (asi 6,5 km) a nebo opět z Ramzové po zelené turistické značce přes Obří kameny. Z chaty na Šeráku lze pokračovat po hlavním hřebeni Jeseníků na Červenohorské sedlo, Praděd a případně přes Ovčárnu a Petrovy kameny dále na Jelení studánku a Skřítek.

Opustili jsme chatu Jiřího na Šeráku a vydali se po modré značce směr Obří skály, které leží ve vzdálenosti asi 1,5 km od chaty. Není to daleko, ale záleží, kterým směrem se turista vydá. My jsme v pohodě prudce sestupovali dolů, místy jsme seskakovali z kamene na kámen. Šli jsme úzkou stezkou mezi stromky, která je absolutně nevhodná pro cyklisty. A také jsme litovali funících kolemjdoucích, či spíše kolemseplazících, kteří nepochopitelně zvolili opačný směr.

Po chvíli jsme stále prudce klesající stezkou sešli ke krásnému skalnímu seskupení, nazvané Obří Skály. Jsou pěkně vidět ze silnice, pokud jedete z Lipové do Ramzové. Obří skály dosahují výšky 10 - 16 m nad okolním terénem a z určitého úhlu pohledu připomínají pravěkého ptakoještěra. Ještě v 70. letech minulého století byl celý hřbet zakrytý lesy - po větrné kalamitě byly lesy odtěženy a k opětovnému zalesnění se naštěstí pro turisty již nepřistoupilo.Výhledy, jako z ptačí perspektivy, jsou odtud na jih i jihovýchod. Viděli jsme Rychlebské hory, pásmo Králického Sněžníku či větrné elektrárny v Ostružné. Ani naši severní sousedé v Polsku neušli našemu zraku. Využili jsme zde se nacházejícího dřevěného přístřešku a lehce posvačili. Jedna z věží Obřích skal se nazývá Krvavá skála. Toto jméno dostala na připomínku smutné události z doby třicetileté války, kdy v blízkém údolí Švédové objevili úkryt místních obyvatel a povraždili je. Obří skály leží nad Údolím vražedného potoka, které je nazvané právě podle této smutné události. A právě do tohoto údolí jsme se následně vydali i my.

Po deseti minutách na Obřích Skalách jsme tedy pokračovali po modré trase , která se spojila se zelenou a čekalo nás posledních 500 metrů prudkého klesání. Jako zjevení na nás zapůsobilo setkání s jednou bytostí z jiného světa. Pokud jsme se podivovali lidem, kteří supěli do kopce před chvílí, co si člověk má myslet o asi padesátiletém muži, který kolem nás proběhl do toho šíleného stoupání. Inu, někdy se stanou věci, které nejdou pochopit.

Na rozcestí Pod Obřími Skálami jsme pokračovali už po zelené značce, která nás zavedla do údolí Vražedného potoka. Opět se vrátím ke smutné události z třicetileté války - voda ve zdejším potoce byla prý zbarvena krví tak, že byla úplně červená. Stezka okolo potoka nás vedla po kamenité cestě. Míjeli jsme kamenné hráze, vysoké až několik metrů. Je jich celkem sedm a okolo nich jsme postupně došli až k mostu přes potok. Poté nám zbývalo již jen kolem 1,5 km do Ramzové. Celou cestu jsme i s dětmi celkem dobře zvládli , v Ramzové jsme si dali výborné borůvkové knedlíky.

Tato trasa je jednou z nejhezčích v Jeseníkách a až se na ni vydáte , tak Vám přeji hezké počasí a daleké rozhledy.

http://www.jesenik.org/turisticke-trasy/k1787-pesi-trasy/6892-ramzova-cernava-serak-obri-skaly-vrazedny-potok-ramzova.html