Rozhledna Na skále

Cestopisy

Internet je prevít. Anebo dobrý sluha, ale zlý pán. Po zimním cyklopůstu si naplánujete trasu kamkoliv, jen aby už byly nějaké ty kilometry najety a forma se postupně zvyšovala. Druhý den však nešetříte Ostrými výrazy, když vám z ústředí turistických známek přijde informace, že nová známka přibyla zrovna tam, kudy jste včera jeli. Ale co, aspoň zase jeden cíl v dojezdové vzdálenosti.

Podobný sled událostí nastal v souvislosti s turistickou známkou Rozhledna Na skále u Přešína. Rozhledna byla vybudována asi před pěti lety jako součást vysílače pro mobilní telefony, leží na okraji Brd asi 20 km od mého bydliště. Za Blovicemi začne asi osmikilometrové pozvolné stoupání, které končí na rozhledně za Přešínem. Pokračovat ve vyjížďce se dá přes Nové Mitrovice dál do centra jižní, přístupné části Brd. V rámci přípravy pravidelně tuto trasu zajíždím, nebylo tomu jinak ani letos. A protože mi chodí pravidelně informace o nových turistických známkách, skutečně se stalo, že čtyři dny po návštěvě rozhledny jsem dostal e-mail, že byla k tomuto místu byla vydána turistická známka. Známkové místo, Klub přátel pod Maštýřem mi sice nic neříkalo, ale na detektivku zvanou „Nalezení známkového místa“ jsem si již zvykl.

Ten den jsem se necítil nijak moc dobře, nějak mě sužoval neklidný žaludek, ale řekl jsem si, že to zkusím vyléčit pohybem. Bylo krásné Jarní počasí, přímo lákalo k vyjížďce. Když vystoupáte nad Blovice, uchvátí vás okolní krajina, kolem dokola louky se svítícími pampeliškami a pole s omamně vonící řepkou. Silnice mírně stoupá, je prázdná, auto je vzácností. Ideální místo na duševní odpočinek. V této poklidné atmosféře jsem dorazil na rozhlednu. U ní je postaven jako pokladna (většinou ale bez pokladníka) starý novinový stánek. Opět v něm nikdo nebyl, jen za sklem několik ohyzdných vybledlých pohlednic. Shánět zde turistickou známku by bylo naprostou pošetilostí. To jsem ale věděl již z internetu, stejně tak to, že zde má být na viditelném místě informace s plánkem jak při návratu do Přešína najít známkové místo. A skutečně tomu tak bylo. Plánek se zdál být jasný, zvlášť pro mě, osobu, která to tu zná jako své boty. Po odbočení z hlavní silnice vlevo jsem měl po několika zatáčkách narazit na Klub přátel pod Maštýřem. Ve vesnici to již tak jasné nebylo a po „aplikaci“ plánku jsem skončil u jakési stodoly s ohradou, dále už byla jen luka. Naštěstí vedle stodoly opravovali svoji techniku místní hasiči. Kupodivu věděli, kde je Klub přátel pod Maštýřem. Jak se později ukázalo, nebylo divu. Asi sto metrů vzdušnou čarou mi ukázali novou červenou střechu, to nemůžu nenajít. Šedivá je teorie, zelený strom života. Při hledání v doporučeném prostoru jsem našel najednou několik nových červených střech, tu to byla evidentně stáj, jindy rekreační chalupa s bazénem, kde opalující rodinka nevypadla, že by si přivydělávala prodejem turistických známek. Nezbylo než se vrátit a na okraji neudržované zahrady s vyjetými kolejemi od traktoru se mladíka v montérkách opět zeptat, kde je Klub přátel pod Maštýřem. „Tady!“ ukázal ochotně ve směru traktorových kolejí k hospodářskému stavení, na kterém byla opravena právě jen ta střecha. Po chvíli jsem zahlédl i slunečníky a několik laviček, na kterých odpočívala mladá maminka s děckem. Odložil jsem kolo a hrnul se do selských vrat se zaklenutým obloukem v naději, že tam místo hnojiště najdu známkové místo. „Ne tam, tady je vchod“, upozornila mě maminka a ukázala kamsi na stěnu statku, jehož omítka pamatuje aspoň 18. století. Nedůvěřivě jsem vyrazil naznačeným směrem a opravdu! Za metrovým výstupkem přizděného komína byl nízký portál a v něm dveře vedoucí dolů někam do země. Vypadalo to jako vchod do pekla. Ale za dveřmi byla v suterénu statku útulná klubová místnost s příjemnou barmankou, která byla potěšena mým nákupem a hned mě informovala, že jsem teprve čtvrtý zájemce o jejich turistickou známku. Což potěšilo zase mne. Při výjezdu ze zahrady jsem potkal své „informátory“ hasiče, kteří se po úspěšné opravě přesouvali do svého klubu. Na obou stranách byl pocit dobře vykonané práce. Pro mne byl odměnou poklidný, dlouhý, nenáročný sjezd při návratu domů.