Rozhledny na Boskovicku
MAS Boskovicko, zřejmě aby zvýšila zájem obyvatel o turistické cíle na Boskovicku, tradičně na jaře pořádá pro občany cestovatelské soutěže. Jednou z nich je návštěva rozhleden. Princip je jednoduchý, stačí navštívit alespoň tři z pěti rozhleden v oblasti, nechat si návštěvu potvrdit razítkem a jste zařazeni do slosování o věcné ceny.
Tato soutěž se stala pozadím našeho výletu. Číslem toho dne byla trojka - tři statečné cyklistky (pěšky by se to nestihlo) a tři rozhledny. Nemělo cenu začínat hned ráno, tak dlouhá ta trasa být neměla.
První na našem seznamu byla Burianova Rozhledna Milenka v Rudce u Kunštátu. Sraz jsme si daly v Rudce, zaplatily vstupné (na rozhlednu nebo do parku?), vystoupaly k Milence, rozhlédly se po kraji a pokračovaly.
Další v pořadí byla Rozhledna Kopaniny u Olešnice. Ta je od Rudky relativně vzdálená, ale neměly jsme kam spěchat. Abychom se vyhnuly jízdě po silnici I. třídy, v Sychotíně jsme odbočily a jely proti proudu Petrůvky. Od rozcestí Makov - Kunštát - Petrov silnice k Makovu, přes vesnici i nad ní dost stoupá, v teplém lehce po poledni se jelo fakt příjemně. Nad Makovem jsme si daly pauzu na vydýchání, odpočinek ve stínu lípy nebyl k zahození.
Přes Crhov do Olešnice a kolem hřbitova k rozhledně. Na rozdíl od zděné Milenky je dřevěná a Olešnici z ní máte jako na dlani. Přímo pod rozhlednou je lyžařský areál, v tomhle období pochopitelně bez lyžařů.
Z Olešnice vedla naše cesta rozhlednu na Zelenkově kopci. Projely jsme městem (ano, Olešnice je město), obcí Kněževes i její místním částí Veselkou a za ní nás čekalo poslední razítko do formuláře. Společně s ním jsme dostaly i tatranku na dobití energie a minerálku. Samozřejmě jsme na rozhlednu - je dřevěná jako ta v Olešnici - vylezly.
Když už jsme se tak rozhlížely po kraji, napadlo nás ještě zajet na vyhlídkové místo Špilberk - samozřejmě že ne do Brna! Z obce Ústup tam vede červeně značená cesta. No, značená sice byla, ale také poněkud neudržovaná, zarostlá vysokou trávou - prostě na kolo úplně ideální!
Tím jsme se přiblížily ke konci naší cesty a v Sulíkově jsme si daly rozchod. Teda rozjezd.
A na závěr můžu dodat, že obě moje společnice byly vylosovány a získaly tak batoh a další ceny, na mě se nedostalo. Budu to muset příští rok zkusit znovu!!