Rudické propadání, lom Seč, Santiniho Křtiny, Macocha - Moravský kras
Křtiny - po stopách Santiniho
S architektem, J.B. Santinim Aichelem, zakladatelem jedinečného stylu - barokní gotiky - jsme se s kamarádkou znovu setkaly na našem putování Moravským krasem. Vyrazily jsme z Brna do Křtin, vesničky zasazené do malebného údolí poblíž Blanska, k jednomu z nejstarších moravských poutních míst. Národní kulturní památkou a dominantou vísky je Kostel Jména Panny Marie s bývalým proboštstvím a kaplí sv. Anny, vystavěný na místě dvou kostelů (1718 – 1750). I tato stavba, stejně jako kostel na Zelené hoře, vynikala jakousi nadčasovostí a zároveň nesmírnou harmonií, ladem a světelností. Perla Moravy (křížového půdorysu, s věží a kupolí) patří k jednomu ze Santiniho vrcholných děl. V podzemí rozlehlého chrámu se nachází kostnice. Zhlédly jsme také ambit nádvoří chrámu, který v sobě má jednu z největších evropských zvonkoher. Na 33 zvonů, vážících téměř 2,5 tuny, je napojena klávesnice, na níž lze naprogramovat až 1000 písní.
Rudické propadání
Autem jsme se pak posunuly do nedalekých Jedovnic. Zaparkovaly jsme u rybníka Olšovce. Od hospůdky U Hastrmana jsme vyrazily po Naučné stezce Jedovnické rybníky – Rudické propadání (později souběžně i po zelené značce). Bohužel jsme se zabrebtaly, na chvíli uhly na silnici a minuly tak bývalou Salmovu huť na těžbu železné rudy z pol. 18. stol. Pokračovaly jsme lesem a téměř kopírovaly Jedovnický potok, který nás zavedl do slepého krasového údolí, do místa, ve kterém náhle zmizel v mlžném oparu (soustavou vodopádů* se propadl do hloubky 86 m do jeskynního systému).
Výzkum podzemních chodeb má bohatou historii a stále probíhá. Významným badatelem byl Hugo Salm, který v roce 1802 zdolal část sestupu. Později pokračovali jiní.
V jeskyních jsme nebyly. Prostory, zdobené sintrovými útvary (krasovými jevy, vznikajícími vysrážením rozpuštěného vápence z vodního prostředí a jejich opětovným návratem do skupenství pevného), běžně veřejnosti kvůli nebezpečnému terénu nejsou přístupné. Do jeskyně však umožní sestup (s veškerou výzbrojí a výstrojí a po absolvování krátkého kurzu) místní speleologická organizace. (WEB a mapa Rudického propadání)
Až z televizního dokumentu, fotek a článků jsem se dozvěděla, jak to tam dole vlastně vypadá a také informaci o tom, že Rudické propadání si vysloužilo hned několik NEJ… Propadání je druhý nejdelší jeskynní systém u nás (hned po Amatérské jeskyni **). Měří více jak 12 km a končí Býčí skálou, u které se nachází vývěr Jedovnického potoka. Býčí skála je jedním z nejslavnějších českých archeologických nalezišť a také obětiště.
Vstupy do útrob Rudického propadání jsou dva. Oba ústí a spojují se v Hugonově dómu. Spodní chodbu přes výše popisované vodopády (v zimě ledopády) zdolalo pouze pár zkušených. Do útrob se dostává Horní chodbou (112 m). Dole jsou hluboké vodní tůně a vodopády, z nichž ten nejvyšší (33 m) je zároveň i nejvyšším podzemním vodopádem v ČR. Prostory nad podzemním tokem (ve více jak 100m výšce) jsou prošpikované labyrintem chodeb a komínů. Probíhá tu neustálý proces krasovatění. Jedovnický potok v podzemí vymodeloval kaňony a dómy. Obří dóm svými rozměry (75mx20mx70m) získal další prvenství v ČR.
Zajímavostí je dóm Rudický, který se nachází v hloubce 180 m. Ústí do něj 150 m vysoký komín, který končí 30 m pod povrchem země (pod restaurací Tumperek). Před pár lety se v blízkosti tohoto komínu propadla vozovka. Snahou jeskyňářů je do něj proniknout. Nová suchá propast Tumperk by tak hloubkou (cca 190 m) překonala současný rekord. 153 m hluboká Rudická propast je nejhlubší suchou podzemní propastí v ČR. Nachází se v ní zajímavosti: krasový útvar Rudická kašna (místo, kde jsou výborné podmínky pro nárust sintrové hmoty) a žebřík (v roce 1922 zde badatel opřel dřevěný žebřík, který také porostl sintrovou kůrou).
Musí být zážitek tento jeskynní systém navštívit.
Pokračovaly jsme dále po zelené. Vyšly jsme z lesa. Po pravé straně se nám otevřela pěkná scenérie Kolíbek, skalního amfiteátru. Krasový útvar (zároveň významné archeologické naleziště) je oblíbeným místem filmařů, především však horolezců. Do jeskyní se dá vejít.
Na křižovatce cest jsme odbočily doleva nahoru (stále po naučné stezce) a vyšláply k technické památce z roku 1860 - dominantě Rudic – větrnému mlýnu holandského stylu, ve kterém je malá jeskyňářská expozice, muzeum historie obce, expozice mineralogie, železářství a těžby rudických vrstev.
V těsné blízkosti mlýna se nachází Geopark, který nás však nijak nezaujal. Pokračovaly jsme tedy dále (již pouze po zelené) ke kapli svaté Barbory, modernímu svatostánku, postavenému z místního vápence v roce 2002.
Velmi pěknou tečkou za našim putováním Moravským krasem se stal lom Seč, nacházející se na JZ okraji Rudic (od kaple sv. Barbory stále po zelené a na rozcestníku Rudice - Hájce - doleva).
Silně členitý reliéf lomu o půdorysu 180 x 100 dosahuje hloubky kolem 20-30 m.
Protože je pro mne popis složení této nádhery příliš složitý, s dovolením vkládám odborný popis. Mohu pouze dodat, že jsme si červenavě zbarvených železitých pískovců a pestrých kaolinických jílů dosyta užily. I když nebylo azuro, rudické vrstvy úžasně kontrastovaly s okolní krajinou.
Vrátily jsme se zpět k větřáku a na křižovatce pod vsí jsme se po naučné stezce nedaly doprava zpět ke Kolíbkám, ale pokračovaly jsme rovně po naučné stezce (2 km) zpět do startu, k jedovnickému rybníku. V hospůdce U Hastrmana jsme "ujely" na oblíbeném smažáku a plny pěkných vizuálních zážitků ujížděly k domovu.
Červen 2015
Macocha
Okrajově TIP na další výlet v Moravském krasu:
Z vísky Sloup jsme se na podzim 2016 vydaly pěšky po žluté na vycházku. Míjely jsme Sloupsko-šošůvské jeskyně, patřící do nejdelšího jeskynního systému v ČR - Amatérské jeskyně**, objevené v roce 1969. Jeho celková délka přesahuje 40 km a patří do něj, mimo jiné, známé Punkevní jeskyně a propast Macocha. Prošly jsme kolem jeskyně Kůlna, sídlišti pravěkých lovců. V létě 2009 jsem si zde vychutnala koncert Druhé Trávy.
Následovala cesta barevným podzimním smíšeným lesem, která po 5,8 km končila na Macoše, symbolu Moravského krasu, největší propasti svého druhu v ČR. Hloubka propasti je po hladinu spodního jezírka 138,5m, délka v horní části 174 m a šířka 76 m. Propast leží na Macošské plošině mezi kaňony Suchého a Pustého žlebu. Jezírko sahá do hloubky asi 50m. Z bočního vyhlídkového můstku, vybudovaného v roce 1899, nacházejícího se ve výšce 92m, jsme zamávaly na dno propasti návštěvníkům Punkevních jeskyní a jukly jsme dolu i z můstku, umístěného v bodě nejvyšším. Zbudován byl v roce 1882 poté, co se zřítil do hlubin původní gloriet z roku 1820.
V restauraci jsme se posilnily, v informačním centru si kamarádka otiskla razítko do své sbírky a dostala tip na návštěvu nedaleké zříceniny hradu Blansek. O týden později hrad „dobyla“.
Do jeskyní Punkevních, nacházejících se nedaleko propasti, asi není jednoduché se dostat, ročně je navštíví statisíce návštěvníků. Před více než třiceti lety jsem se v Punkvě také plavila. Místo krás krápníkové výzdoby v jeskyni si však mnohem více vybavuji úžasný dárek - v rohlíku párek - který jsem tenkrát vnímala jako vzácnost.
Domů jsme to vzaly přes Rájec Jestřebí a na kratičkou chvíli jukly do zámeckého parku.
Poděkování Ilči a Olči, parťákům na cesty
Použité odkazy:
http://www.rudice.cz/index.php?page=priroda
http://lokality.geology.cz/759
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kras
https://cs.wikipedia.org/wiki/Sintr
Článek související:
Po stopách Santiniho - Zelená hora
Přidat do oblibených uživatelů
Jedovnice
Mapa
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyPříspěvky z okolí Rudické propadání, lom Seč, Santiniho Křtiny, Macocha - Moravský kras
