Rychlebská cyklotour aneb Javorník 2014 (1. část: vrcholové prémie polské etapy a Ladek-Zdroj)

První polovina letošního května přinesla naší tradiční, i když stále méně volejbalové, skupině – rovněž tradiční – kratochvíli. Tou je již několik let prodloužený výlet v sedle bicyklů různého typu i stáří. O spanilých jízdách veteránů se – alespoň v případě našich ořů – však hovořit nedá. V tomto roce nezvítězila ani oblíbená jižní Morava ani různé české destinace, ale vyrazili jsme vlastně za humna. I proto někteří absolvovali celou cestu v rámci tréninku kolmo. Naše tříčlenná miniskupinka zvolila pro středeční Dopravu do Javorníku automobil. Prudký déšť a technické problémy s umístěním kol na zahrádku způsobily, že na místo dojedeme zmoklí a téměř poslední. Díky tomu na nás zbyla nejpodřadnější ubytovací část, ale našinec naštěstí umí být skromný. Obavu jsme měli trošku z počasí, které nám všechny televizní kanály slibovaly nehezké až odpudivé, ale nakonec jsme měli skoro celou dobu téměř nádherně. Večer nás čekala tradiční krátká besídka a ve čtvrtek první etapa.

Letošní akce byla vlastně takovou zkrácenou a okleštěnou reminiscencí kdysi slavného Závodu míru. Jen ta část na území NDR se neuskutečnila. Většina čtvrteční etapy byla zaměřena na území někdejší Polské lidové republiky a vrcholové prémie. Ráno si ještě skočím udělat několik fotografií javornického hřbitovního kostela sv. Kříže. Na to, že se jedná o stavbu poměrně malou, mě překvapí, že už je opravována … no snad celé desetiletí. Pak již proběhne tradiční společné focení i první – a vlastně i poslední – hromadný odjezd, který nás vyvedl kolem javornických vilek, bývalé vápenky a kaple Tajné trápení na Travnou nebo spíše do Travné. Tady si dáme pivo a prohlédneme poutní kostel. Je zajímavé, že u piva jsme poseděli všichni, ale nezvykle monumentální a hezký kostel Neposkvrněného početí Panny Marie zaujal snad jen mě a Boba. Pak už nás čeká stoupání na Landecké sedlo se zastávkou v budově bývalé celnice, kde se nachází obchod. Jsme sice ještě na naší straně, ale je označen již jako Sklep. A tak si dáme – alespoň já s Tondou – stylově pivo slovenské. Zlatý bažant přece nikdy neurazí.

No a pak již nastává čas, kdy opustíme Rychlebské hory a vjedeme do oblasti Gór Zlotych. Liší se jen písmenky na dvou stranách hraničních kamenů. Čeká nás dlouhý sjezd do půvabného lázeňského města Ladek-Zdrój. Po krátké prohlídce náměstí s radnicí (nahlédl jsem i do jejich útrob), pranýřem, sloupem Nejsvětější Trojice a množstvím zajímavých historických budov odjíždíme. To mě moc netěší, ale naštěstí se jedná jen o přesun do lázeňské části města. Je totiž zajímavé, že všichni účastníci zájezdu znali program pobytu i veškeré trasy, ale polskou měnu jsme měli opět jen já s Bobem. Takže pro většinu přichází potřeba navštívit kantor, kde si vymění peníze … a jdou do hospody Polská chata. Já sice již v Landeku dříve byl s přáteli z Olomouce, ale město je nově opravené a barevný kabátek mu sluší. Tak se od ostatních odpojím a podívám se alespoň v klidu do farního kostela Narození Panny Marie, interiéru jednoho z historických a památkově chráněných domů na náměstí a najdu zde i něco, co vzdáleně připomíná smírčí kříž. Poté, co si obejdu zříceninu evangelického kostela Krista Spasitele a nafotím si zdejší zmenšeninu našeho Karlova mostu, se připojím k ostatním, stihnu i pivo a bramboráčky (zní to hezky, ale byly to spíše legendární amarouny) a společnou procházku hlavní lázeňskou částí, kterou z větší části vidím i já poprvé. Docela rád bych si sem zase někdy v brzké budoucnosti zajel. V době odjezdu z Landeku jsme již rozděleni na dvě skupiny, a to už nám většinu času zůstane. Asi to tak bylo dobře, protože 18 lidí je fakt více než dost.

Postupně nás čeká předměstí Stronie Slaskie, Stary Gieraltow a Nowy Gieraltow. Tady se dozvíme, že naši uprchlíci se změnili v opozdilé odpadlíky, protože tak nějak minuli správnou odbočku. Někteří jedou dál, někteří čekají na zbloudilce a já si alespoň stihnu prohlédnout areál zdejšího raně barokního kostela Jana Křtitele. Nás všechny pak čekalo stoupání na Hraničky, což v minulosti bývala hraniční osada, Je to opravdu „prďák“ – i když po zánovní asfaltce – a tak mě celkem překvapilo, že jsem nahoru vyjel v sedle a nijak zvláště neufuněn. Na Hraničkách na nás již čekal Milan, který z důvodů pracovního zaneprázdnění musel polskou část dne vynechat. Prozradí nám ovšem doporučovanou zkratku po žluté TZ. Sice jsme skoro všichni celou dobu jen tlačili a různě poponášeli, ale na závěr jsme byli spravedlivě odměněni. Čekal nás dlouhý sjezd podél Račího potoka. nádhera, jenom by se člověk potřeboval rozdvojit, aby se mohl těšit z rychlé cyklistiky i pomaličku se kochat krásnými skalami – musel jsem si několikrát vzpomenout na Frantu, který by tady asi sjíždět nechtěl, aby mu ani oblázek neunikl – a okolní přírodou. Račí údolí je prostě čtvrteční třešničkou na dortu.

Na závěr si přidáme „zříceninu“ budovy zvané Tančírna a opět se rozdělíme. Naše „juniorka“ se jde podívat na Čertovu kazatelnu, většina vyrazí k ubikaci a já se ještě vydám na krátkou prohlídku Javorníka. Zejména možnost prolézt si pořádně celý zdejší farní kostel Nejsvětější Trojice, včetně výstupu k varhanám, mě vysloveně potěšila. A pokud si budete chtít prohlédnout větší množství fotografií z celé akce, stačí navštívit odkaz http://markyz63.rajce.idnes.cz/Rychlebska_cyklotour_Javornik__05_2014/