Severní Čechy – 4. den - odpoledne: Kostelec nad Ohří - pivovar Dvůr Perlová voda; Mšené-lázně - lázeňský areál, pramen lásky a zámek

Odjíždíme od přírodní památky Kamenná slunce. Už je skoro 5 hodin. Nejraději bychom to dnes zakončili, nejlépe někde u vody, ale ještě musíme někde sehnat nějaké dobré pivo. Ota už se těší, jak si ho večer dá.

Proto jedeme do Kostelce nad Ohří, kde je penzion, restaurace a minipivovar Dvůr Perlová voda. To vše je v bývalém panském dvoře, jehož historie začala již na poč. 13. století. Restaurace je v bývalém ovčíně z poč. 18. století, wellness v budově bývalé konírny. Posledním majitelem byla rodina Černých, která byla na Štědrý den r. 1950 vystěhována. Po r. 1989 jim byl dvůr vrácen. R. 2010 se jim podařilo celý areál prodat současnému vlastníkovi, který o 4 roky později zahájil rozsáhlou rekonstrukci. Kromě rekonstrukce historických objektů tady založili i zahradu - pěstují brambory, ovoce i zeleninu i vlastní bylinky. A samozřejmě tady začali i vařit vlastní pivo se jménem Lanýž. Kupujeme 4 litrovky, Ota ještě 10 etiket a k tomu získává tácek. Já ještě vyškemrala do petky vodu. Jen pivo pít nemohu.

Teď už chceme jen někde zaparkovat, kde budeme moci přespat. Něco jsem vytypovala, ale tam se nám nelíbí. Něco zkoušíme, zbytečně. V obci Mšené-lázně jsme objevili přírodní koupaliště. Zajet k němu nelze, ale nedaleko je u ČOV velký prostor, kde asi bývaly složené klády a vozí tam větve, trávu. Kupodivu to tam nesmrdí. Parkujeme až na konci, kde nám voní černý bez. Je sice nejvyšší čas na večeři, ale v tom vedru ani hlad nemáme. Dáváme jednu petku piva a jdeme se podívat ke koupališti.

Cestou míjíme studánku – pramen lásky. Podle pověsti prý každý, kdo se ho napije, tak do roka najde životní lásku. Tak nevím, zda ho máme ochutnat – abychom se ještě někde nezamilovali. Pramen je vydatný, ale o tom, že je pitný tady nic nepíšou. Tak to ho raději pít nebudeme.

Koupaliště oplocené není, voda nevypadá špatně. Jen vody tu je tak maximálně metr. Ale aspoň je docela teplá. Nikoho jsme nepotkali cestou, tady taky nikdo není, tak si myslíme, že to tak musí být pořád. Ještě jsem se nepotopila někdo přichází. Honem se nořím do vody. Jdou jen na procházku. Sotva odešli, zase někdo v dálce přichází. Honem vylézáme, balíme se do osušky a děláme, že nikoho nevidíme. Oni se tváří podobně a za chvíli jsou pryč.

Osvěženi spokojeně odcházíme. Ještě si jdeme si projít lázně. Nejsou velké, měli bychom to zvládnout za chvíli.

Lázně založil r. 1796 František Pavikovský, ředitel majetku rodu Kinských. Lázně fungují stále. Na léčbu pohybového aparátu a později i nemoci nervů se využívají slatinné zábaly, minerální a perličkové koupele, masáže a kryoterapie.

Centrem areálu je pavilon Dvorana s výrazně členitým půdorysem. Je zdobený keramikou, barevnými omítkami a dřevěnými pilířky s vyřezávanými hlavicemi. Uvnitř je otevřený vysoký prostor. Byl postavený v secesním stylu r. 1905 podle návrhu architekta Jana Letzela, který je žákem slavného Jana Kotěry. I když je to český architekt, působil hlavně v zahraničí. O to je tato stavba vzácnější. Tento pavilon slouží především ke stravování lázeňských hostů.

Léčebné procedury probíhají v pavilonech Praděd, Říp a Vítkov.

Pavilon Praděd je nejstarší. Tato novorenesanční patrová budova je z konce 19. století. To připomínají i některé detaily v interiéru.

Z přelomu 19. a 20. století je secesní komplex Říp. Hlavní novorenesanční budova má výrazné volutové štíty a bohatou štukovou výzdobou. R. 1904 byly postaveny vedlejší přístavky, které jsou zdobeny řezanými lidovými prvky a rytými secesními omítkami s typickými štuky.

Secesní Vítkov je z počátku 20. století. Čelní štuková fasáda je doplněna keramickými glazovanými barevnými dlaždicemi.

K ubytování slouží další domy, především secesní Kyselka, hrázděný Blaník a Slovanka - jedna z nejstarších budov. V patře má vyřezávanou pavlač se zdobnými sloupky. Tato secesní stavba z poč. 20. století byla ovlivněna lidovými prvky.

Koncem 19. století tady byla postavena neoklasicistní kaple Panny Marie Fatimské nad pramenem Salve. Tato malá stavba je zdobena nárožními polosloupy. Průčelí stojí na dvou sloupech.

K lázním patří samozřejmě i lázeňský park s rybníkem a fontánami.

Na kopečku nad pavilonem Vítkov začala r. 1801 (některé prameny uvádí r. 1802) stavba kaple sv. Jana Nepomuckého. Již r. 1804 byla stavba přerušena a práce na ní již nikdy nepokračovaly. Dnes je z ní pouze malebná zřícenina a zajímavé výletní místo. Nám stačilo ji vidět zdola od silnice. Nahoru nejdeme.

Podle naplánované prohlídky jsme měli ještě zajít k zámku, asi nejstarší zdejší stavbě. Je to původně raně barokní zámek, který byl postaven r. 1660 na místě středověké tvrze. Dnešní novorenesanční podoba je z přestavby ve 2. polovině 19. století, kdy bylo zbořeno nejstarší severní křídlo a ve zbytku byly zřízeny byty. Jenže by to bylo skoro ještě na půl hodiny a my už skutečně dostáváme hlad. Zastavíme se tam zítra.

Jdeme proto k autu dát si konečně večeři. A samozřejmě pivo. Dnes je ještě větší horko než včera, zítra má být ještě tepleji. Uvidíme, co nás čeká. Hlavní je, že s lednicí jsme spokojení, chladíme jen když jedeme a zatím se nám stále daří v té nejspodnější části držet teplotu mezi -3 a -6 stupni. Ještě dnes tam máme špenát téměř zmrzlý. Ten sníme zítra a už tolik chladit nebudeme muset. Pivo vydrží studené i při teplotě mírně nad nulu.

Dnes se nechá sedět venku. Jdeme spát opět až v půl jedenácté, když začínají vycházet hvězdičky. V autě máme 21 stupňů, to je stále ještě snesitelné. Necháváme však větrací mezerku.

Severní Čechy – 4. den - odpoledne: Kostelec nad Ohří - pivovar Dvůr Perlová voda; Mšené-lázně - lázeňský areál, pramen lásky a zámek na mapě