Severní Čechy – 5. den - odpoledne: Roudnice nad Labem – slalomový kanál; Račice – vodácký a veslařský kanál; Encovany - zřícenina kostela sv. Václava (býv. Prachová), vodní nádrž

Úterý 20. 6. 2023 - odpoledne
Celý den je hrozné dusno. Po obědě, který jsme si připravili jen kousek od Budyně nad Ohří, jedeme do Roudnice nad Labem. Ve městě to známe. Dnes se chceme podívat na slalomový kanál. Je to tady už druhá umělá slalomová dráha. Ta první vznikla už v 60. letech 20. století a až na pár malých změn si svoji podobu zachovala skoro až do r. 2010. Jezdily se na ní největší republikové, ale i světové závody. Všechno se vyvíjí, sportovci se posouvají dál a dál a byly vyžadovány stále těžší tratě. Proto na přelomu r. 2010 byla zahájena stavba zbrusu nové slalomové dráhy. Trvalo to rok, ale posunula vodní slalom na úplně jinou úroveň. Využívá se pro slalom na divoké vodě, rodeo, rafting a surfing.

Kanál má převýšení jen 2,5 m, je 10 – 20 m široký a 300 m dlouhý, při čemž závodní část má 230 m. Ani my jsme nevěděli, že na dně takhle dlouhého vybetonovaného koryta je rozloženo až 10 km kolejnic, které se používají pro uchycení posuvných plastových překážek. Ty slouží k ovládání proudu a tvoření válců, vln a vracáků. Má také přestavitelný válec, který se používá hlavně pro rodeo.

Parkovat se nechá nedaleko, takže pěšky jdeme jen kousek. Jsme u vody, ale i tady je příšerné horko. Sluníčko doslova sálá. Přes kanál vede mostek, ze kterého je na kanál pěkně vidět. Pravě tady trénují 2 děti. S nimi tu jsou i 2 dospělí a ukazují, jak se to má jezdit. Při závodech v televizi se zdá, že je to sranda, že to jede samo, jen tu a tam si šťouchnou do vody. Dělám si legraci, jednoduché to určitě není. Ale tady je vidět, jaká je to skutečně dřina, jak musí makat, aby těmi brankami projeli. Hezky se na to kouká. Děti se to učí po etapách, dospělý si to občas sjede celé a pak se proti proudu vrací. U kraje ten proud není tak velký, ale také se musí snažit, aby je to nesemlelo. Ale také těm vlnám musí rozumět, aby jim voda pomohla. Kdyby se nechalo na ně koukat ve stínu, určitě bychom se zdrželi déle. Takhle máme pocit, že jsme upečeni.

Jen o kousek dál jsou Račice a tam je vodácký a veslařský kanál. Horko ne horko, ještě to musíme chvilku vydržet. I tady to chceme vidět. Známe to z televize, ale vidět to na vlastní oči, to je zajímavější.

Areál vznikl na místě bývalé pískovny. Do té doby se trénovalo na Labi, jenže pro tréninky a zvlášť závody to nebylo zrovna bezpečné, protože tam za den projíždí mnoho nákladních lodí. S nápadem využít k tomu účelu pískovnu se přišlo již r. 1974. Jenže od nápadu k otevření areálu to trvalo 12 let. Slavnostně otevřen byl r. 1986 v rámci Mistrovství světa juniorů ve veslování. Je dlouhý 2350 m, široký 125 m, hluboký 3,5 – 9 m. Je tam celkem 8 drah. Vratný kanál je široký 30 m. R. 1993 bylo postavena nová loděnice.

U nás je to největší sportovní areál tohoto typu. Konají se tady všechna mistrovství České republiky ve veslování a rychlostní kanoistice. Připravují se zde však i zahraniční reprezentanti (ze Švédska, Finska, Francie, Japonska, Kanady, Slovenska či Nového Zélandu). Součástí areálu jsou i další sportoviště, hřiště, tělocvičny, posilovny, hotel atd. Divácká tribuna má kapacitu 5000 osob a je těsně u pětipatrové cílové věže.

Veslařský kanál odpovídá nejpřísnějším pravidlům Mezinárodní veslařské federace FISA, takže umožňuje pořádání světových soutěží. Naposledy tady bylo mistrovství světa ve veslování 2022.

Zaparkovali jsme někde ve stínu a jdeme se podívat na kanál. Jsme kdesi uprostřed kanálu. Vidíme start i cíl. I tady se trénuje. Ale tenhle tréning tak zajímavý není. Vidět závody, bylo by to zajímavější. Na ty si počkáme zase až v televizi.

Tady jsme se tak dlouho nezdrželi. Odjíždíme. Už chceme skončit někde ve stínu, koupačka by byla bonus. Typ máme, ale ještě se zajíždíme podívat ke zřícenině kostela sv. Václava nedaleko Encovan. Tady bývala již od r. 1275 ves Prachová, vč. kostela – v tomto roce se o ní psalo jako o majetku chotěšovského kláštera. Ves zanikla za husitských válek v 1. pol. 15. století. R. 1835 byl na troskách starého kostela postaven postaven nový empírový kostel sv. Václava pro Hrušovany a Encovany. R. 1945 se přestal používat, samozřejmě se o něj nikdo nestaral, až je z něj zřícenina. Je veliká, ale střechu už nemá. Jen věž je zastřešená. Zdá se, že ta je relativně nová. Dovnitř jít nelze, vchod je zatarasený pletivem. Vhodné to tu není ani na spaní. Spali bychom pod stromy a to není dobré. Na noc vyhrožují deštěm. A to pak pod stromy prší 2x tolik.

Vracíme se zpátky na silnici a za chvilku odbočujeme k nepojmenované vodní nádrži v Encovanech. Tu jsme objevili, když jsme před 3 lety jeli z Úštěku a hledali místo na spaní. Tehdy jsme se nekoupali, bylo docela chladno a bylo po dešti. Prve jsme nevěděli, co to je a neměli jsme ani odvahu do nádrže vlézt. Nevíme to prakticky ani nyní. Zkoušela jsem tehdy hledat další informace, ale marně. Dnes pro to máme vlastní název - Malé dlouhé stráně. Jediné, co totiž víme je, že je to nějaká přečerpávací nádrž. Jen ten výjezd do kopečka je náročný. Je tam skoro schod, musí se jet hodně vlevo a pak prudce stočit vpravo. Na druhý pokus se povedlo. Parkujeme ve stínu, ne pod stromy a jdeme se na chvíli do vody ponořit. O zákazu koupání tady stále zmínka není.

Láká to k plavaní, voda není studená, ale já mám strach, zda při upouštění nádrže se tam netvoří vír, aby nás to nevcuclo. Ota tomu moc nevěří, ale raději také plave jen kousek a podle břehu.

Pak sedíme v křesílkách ve stínu, mírně to profukuje a je nám skvěle. Piva máme ještě dost, něco k večeři také. Víc k radosti nepotřebujeme. Najednou koukáme, že voda v nádrži přibývá. Rostlinky v místě, kde jsem fotila vážky, jsou už zcela pod vodou.

Dnes je příjemný večer, i když až moc teplý. Ještě v 11 hodin je 26 stupňů. Stále sedíme venku hodně na lehko.

Na posezení venku je fajn, ale na spaní je to moc. Necháváme otevřené boční dveře i za cenu, že mi do postele naprší. Je docela pěkně zataženo, ani jednu hvězdičku nevidíme, ale v zavřeném autě se spát nedá. 
Jsme zvědavi, jak bud zítra. Rádi bychom si udělali výlet v Českém středohoří.

Severní Čechy – 5. den - odpoledne: Roudnice nad Labem – slalomový kanál; Račice – vodácký a veslařský kanál; Encovany - zřícenina kostela sv. Václava (býv. Prachová), vodní nádrž na mapě