Sicílie – VIII. část (Syrakusy, Cavagrande del Cassibile)

Pět minut po čtrnácté hodině vystupujeme z vlaku v Syrakusách, městě zapsaném v roce 2005 na seznam dědictví UNESCO. Část města, které bylo založeno okolo roku 730 př. n. l. kolonisty z Korintu, leží na pobřeží a stará čtvrť na ostrůvku Ortigia, přičemž obě tyto městské části jsou spojeny dvěma mosty.

Železniční nádraží se nachází trochu stranou od centra, a tudíž jdeme a hledáme vhodný podnik k uložení věcí. Procházíme celkem nevábným předměstím a v hlavách se nám rodí myšlenka na drobnou změnu v našem putování. Uvažujeme o zapůjčení automobilu. Avšak je siesta a jak informační centrum, tak všechny tři půjčovny aut jsou zavřené. Sice to není zase až tak překvapující, ale chybí nám alespoň náznak toho, kdy hodlají opět otevřít. Zastavujeme se tedy v jednom baru na pivo, abychom potřebné údaje zjistili i nebezpečnou žízeň zahnali. Kromě nás je zde ještě místní finanční policista, se kterým se dáváme do řeči. Trochu ho šokujeme výběrem našeho dalšího cíle, což by měl být kaňon Cavagrande del Cassibile. Při pohledu na Frantovo pivně tvarované tělo říká, že dolů sejdeme, ale potom ho budeme volat o pomoc. Podle průvodce se má ale jednat o místo hojně navštěvované. Když jsem se ho ptal, zda už tam byl, odvětil, že je normální a o rozum nepřišel. Odchází a nám zůstává utajeno, zda nemá rád přírodu nebo jeho fyzička a sportovní nadání je poněkud horší. Každopádně nás neodradil a nepřiměl ke změně plánu. Teď zbývá jenom vymyslet, jak se tam nejlépe dostat.

Než otevřou autopůjčovnu po siestě, máme čas, tak odcházíme na toulky po místních historických památkách, jejichž historie sahá hluboko do minulosti. Jdeme podél moře až k bráně Porta Marina. Starou čtvrť ležící na ostrově Ortigia obepínají hradby, uvnitř nichž se otevírá svět úzkých uliček s barokními kostely, paláci i dalšími stavbami. Jdeme přes náměstí Piazza Archimede. Po kom je pojmenované, je jasné. Kdo by neznal z dob školní docházky příběh slavného vynálezce, matematika, fyzika i astronoma Archimeda. V Syrakusách se roku 287 př.n.l. narodil a v době obležení města konstruoval obranné válečné metací stroje, které dlouho chránily město před útočícími Římany. Snažil se také vymyslet soustavu zrcadel a čoček, aby pomocí jejich paprsků bylo možné zapálit římské lodě. Známá je též jeho poslední věta „nešlap mi na mé kruhy“, kterou pronesl podle legendy těsně předtím, než ho probodl nepřátelský voják, jehož rozzuřilo, že ho Archimédes odmítl následovat, dokud nevyřeší matematický problém. Když Syrakusy Římané vyplenili, přišlo toto kdysi největší (asi půlmilionové) město celého Řecka i samotný ostrov o svoji slávu, která se již nevrátila.

Procházíme se úzkými uličkami starého města, až najednou vstupujeme na dlouhé a úzké náměstí, které nám vyrazilo dech. Piazza Duomo je obklopeno impozantními barokními stavbami. V klidu vstřebáváme krásu, především zvláštní světlo, které osvětluje celé náměstí, odráží se od staveb a působivě přechází do šedivých odstínů v místech, kam slunce už nedosahuje. Jako první zde asi každého zaujme monumentální budova křesťanské katedrály zasvěcené sv. Lucii, patronce Syrakus. Při její stavbě byly použity pozůstatky starého řeckého chrámu bohyně Athény z 5. století př. n. l. (Tempio di Athena). Vstup je volný a tak vcházíme velkolepým barokním průčelím. Původní vnější portál dómu se zřítil při zemětřesení, a proto byl znovu postaven v barokním slohu se dvěma patry nezvykle silných sloupů. Uvnitř katedrály, kde se může interiér jevit někomu trochu strohý, obdivujeme především zbytky zachovalého antického chrámu, jímž dominují mohutné dórské sloupy.

Bloudíme dál ulicemi a nasáváme krásnou místní atmosféru. Teplota však stoupá, stejně jako počet návštěvníků města. Od nejvyššího místa ostrova, kterým by mělo být náměstí u katedrály, jdeme dolů k moři a z vyhlídkové terasy na hradbách obdivujeme zajímavý přístav Porto Grande se spoustou jachet a člunů, ale především místo nazvané Fonte Aretusa. Nelze ho minout podle množství turistů. Zcela nečekaně zde, na okraji ostrova, pouze několik metrů od moře a přibližně dva metry nad úrovní jeho hladiny, vyvěrá ze země či ze skály silný pramen sladké vody. Vstup je bohužel uzavřen a tak se dívám shora a čtu si v průvodci pověst, která se k místu váže. Nymfu Aretusu (Arethusu), kterou pronásledoval říční bůh Alpheus, proměnila bohyně Artemis v pramen, aby ji pomohla a umožnila jí tak uniknout z Olympie až sem. Pramen je obklopen keři papyrů a ve vodě by měly plavat barevné ryby. My však vidíme na hladině plout krásné labutě. Bájná legenda je asi smyšlená, avšak zdejší sladkovodní pramen znali již mnozí antičtí básníci, kteří se o něm zmiňují ve svých dílech.

Bylo by možné pokračovat do nejvzdálenějšího cípu ostrova, ale batohy něco váží, sluníčko pálí a tak se vydáváme na cestu zpět. Nacházíme zajímavé pozůstatky zdí a sloupů, které jsou zbytkem Apollonova chrámu - Tempio di Apollo z 6. století př.n.l. Jedná se patrně o nejstarší dórský chrám na Sicílii, který byl postavený v roce 570 př.n.l. Je to jediná připomínka na ostrově z vrcholného období Syrakus, jelikož většina antických památek se nachází na pevnině.

U mostu zastavujeme a „rozbalujeme náš přechodný tábor“. Já zůstávám a hlídám batohy. Franta se vydává na pouť po autopůjčovnách, kde zjišťuje Aktuální informace. Následuje malá porada, po níž přichází František s klíčky od auta z půjčovny AVIS. V 17 hodin 30 minut přejíždíme zpět na pevninu po mostě Ponte Umbertino a vydáváme se vstříc moderní části města, která se zde rozkládá. Sama o sobě není tolik atraktivní, ale nachází se v ní mimo jiné také význačné vykopávky antických Syrakus, původního města. Ty leží v archeologickém parku Parco Archeologico, který objevujeme po čtvrt hodině jízdy. Parkujeme stejně jako místní zdarma před jedním ze vchodů na okraji ulice. Vstup do rozsáhlého areálu Parco Archeologico je sice volný, ale nejzajímavější části - řecké divadlo a vápencové lomy - jsou zpoplatněny. Chtějí po nás 10 Euro za každého, což nám připadá celkem dost na to, že zde budeme necelou hodinu, brzy totiž zavírají. A tak se procházíme skrz areál k další bráně a poté jdeme podél plotu a děláme si trochu obrázek o této archeologické lokalitě. Myslím, že kdo se chystá na její návštěvu, měl by počítat s potřebnou dobou, aby si stačil vše důkladně prohlédnout.

V minulých dnech jsme několikrát vyfotografovali nádraží a mašinky pro vlakového specialistu Jardu, ale pro fotbalového Drahoše ještě nic nemáme a tak to Franta napravuje a fotí fotbalový stadión a právě probíhající mládežnický zápas či trénink. Poté sedáme do auta a ještě se jedeme podívat do míst, kde silnice vede nad areálem. Odtud jsou na něj stejně jako na město samé také zajímavé pohledy. Nelze si nevšimnout jedné zajímavé betonové stavby tvaru jehlanu, která svou úctyhodnou výškou 74 metrů a průměrem 90 metrů může sloužit jako orientační bod ve městě. Supermoderní a nepřehlédnutelný poutní kostel Santuario della Madonna delle Lacrime je viditelný snad ze všech směrů i z velké dálky. Vypadá to ale, že to je vše, za čím se do nového města vyplatí zajít. A tak pokračujeme v našem automobilovém putování po Sicílii.

Ač leží Syrakusy přímo u břehu, četli jsme, že zde není koupání příjemné a voda čistoty také příliš nepobrala. Tudíž odjíždíme v 18 hodin 15 minut hledat pláž raději někam za město. Jízda automobilem po Sicílii vyžaduje podrobné a pokud možno přesné mapy, pevné nervy a především dostatek času. Kapitolou samo pro sebe je místní značení cest, které je v některých případech horší než dobré. Především si člověk musí zvyknout na to, že mezi směrovými šipkami umístěnými na okraji silnice nenajde směr rovný, nýbrž se musí použít opačný ukazatel, než je určen pro odbočení. Vysvětlení je dost komplikované, ale na místě to časem každý pochopí, když předtím několikrát zabloudí.

Po třiceti minutách jízdy objevujeme přiměřeně vhodné místo kousek před městem Avola. Půl hodiny si vychutnáváme koupání a slunění na písečné pláži. I ta voda se jeví o kousek teplejší než minule. Žádné plavecké přebory to sice nejsou, ale pár temp se udělat dá. Po koupeli pokračujeme několik kilometrů na okraj města, kde navštěvujeme supermarket. Po nákupu nejedeme do centra města, nýbrž po obchvatu, kde nacházíme bez problémů odbočku na silnici v mapě žlutě značenou. Je zde také již uveden náš další cíl, kterým je Cavagrande del Cassibile. Silnice se od plochého pobřeží šplhá v serpentinách po úbočí prvních svahů, aby se její sklon po dosažení výšky asi čtyř set metrů nad mořem zmírnil. Po několika dalších kilometrech přijíždíme k slepé odbočce a v 19 hodin 45 minut zastavujeme na parkovišti u kaňonu. Slunce ještě nezapadlo a tak si užíváme první pohledy na tuto krásnou přírodní scenérii. Mírně zvlněná krajina je náhle přerušena hluboko zaříznutým kaňonem, který do vápence vymlela říčka Cassibile. Parkuje tady ještě jeden karavan, jinak je prázdno. V sezóně to ale může být složitější s odstavením vozidla, jelikož zde moc parkovacích míst není. Vybalujeme věci a objevujeme rozumné travnaté místo na spaní hned vedle auta. Opět následuje papání a bumbání. Uleháme celkem brzy, již ve 22 hodin 30 minut. Teplota je taková, jaká je potřeba ke spokojenému spánku, + 7°C.

Předchozí část: https://www.turistika.cz/cestopisy/sicilie-vii-cast-catania

Následující část: https://www.turistika.cz/cestopisy/sicilie-ix-cast-cavagrande-del-cassibile-ferla-pantalica