Skalní útvary Vizovických vrchů

Vizovické vrchy jsou součástí flyšového pásma Vnějších Západních Karpat a zdejší skalní útvary jsou proto tvořeny pískovci a slepenci. velice rozsáhlá vrchovina se rozkládá mezi Bílými Karpaty a Hostýnskými vrchy, na východě je ohraničena pásmem Javorníků a od Vizovic sahá až ke Vsetínu, na západě končí její poslední výběžky u řeky Moravy.

Po skalních útvarech bychom na většině území vrchoviny pátrali marně, všechno nám ale vynahradí dlouhý Klášťovský hřeben, který je páteří Vizovických vrchů a jeho pokračování v okolí vrchu Komonec.Nenalezneme v nich sice žádná skalní města ani věže, které by nás ohromily svou výškou - charakter pískovcových skal na Moravě je úplně jiný - ale zdejší útvary nás potěší svou rozmanitostí a "výzdobou" a my se při jejich poznávání na vlastní oči přesvědčíme, že Máti Příroda tu svou práci v žádném případě neodflákla !! Ale nyní už zamíříme na samý východ vrchů, kde se nacházejí skály, které jsou asi nejznámější a pro turistu nejpřístupnější a jsou to Čertovy skály u Lidečka.

Podle notoricky známé pověsti - často pak kopírované u jiných míst v Zemi české - se jedná o dílo čerta, který se s mlynářem vsadil, že do rána přehradí soutěsku Lomensko s říčkou Senicí. Jenže chytrý valašský mlynář měl schovaného kohouta - ( a bla bla bla ... dál už to jistě všichni znáte) - pro nás je důležité, že tady se pekelníkovi dílo málem povedlo ! Mohutná skalní hradba, jejíž délka je více jak 150 m a dosahující výše až 25 m, nám při prvním pohledu zcela jistě vyrazí dech. Připomíná zeď, vystavěnou z ohromných kvádrů. Z ní vystupují skalní věže Hladká, Čertova stěna, Plochá a Kolébka. Skály jsou tvořeny hrubozrnnými pískovci a slepenci, jsou členěny puklinami a setkáme se tu i s krásnými ukázkami pseudoškrapů. Skály jsou z vrchní strany nižší, najdeme tu ale množství převisů a kouzelných vyhlídek na obec Lidečko a krásnou valašskou krajinu v okolí. Skály jsou přírodní rezervací a popisovat k nim cestu je zcela zbytečné, neboť se vypínají hned nad hlavním silničním tahem - ze Vsetína do Půchova - u Motorestu na konci obce Lidečko a motoristé tu najdou rozsáhlé parkoviště. " Chudší" turisté s batohy to nemají od vlakové zastávky v Lidečku také daleko... Čertovy skály jsou rájem horolezců. Ti si svůj adrenalin mohou s radostí zvýšit na bezpočtu cest ve spárách a komínech, nejčastější je tu ale plotnové lození na tření.

Také já tu už ve 14 letech začínal, jištěn lanem, své první horolezecké krůčky. Už o 4 roky později mi ale došlo, že ze mne žádný světoborný horolezec nikdy nebude. Můj vztah ke skalám můžu totiž v paralele přirovnat ke vztahu muže k něžnému pohlaví - můžete ho obdivovat, kochat se jeho krásou, milovat - ale na každou skálu také vylézt nemusíte ...

Vysoko nad Čerovými skalami se vypíná vrchol Kopce ( 699 m) - lidově zvaný Zámčisko - pod jehož vrcholem se nachází řada tajemných slují, o nichž mezi zdejším lidem též koluje řada pověstí a vyprávěnek... ( Též jsem tu jako mladý jinoch spolu s kamarády podnikal dobrodružné výpravy do tajuplného a strašidelného podzemí a to o nich tehdy speleologové ještě ani nevěděli !) Dnes tu nedaleko od vrcholu hory najdete ohromný skalní sesuv, který je 200 m široký a více jak 250 m dlouhý. Od něj spadá velmi strmý lesnatý svah až dolů k říčce Senici a dosahuje čtvrt kilometrového převýšení. Najdeme tu veliké množství příkopů a propadlin - může nám to připomínat valy pravěkého hradiště. Pod nimi se rozesedají skalní bloky a vznikají tak rozsedlinové a puklinové jeskyně. Do současnosti tu bylo objeveno 12 větších jeskyní, z nichž ta nejdelší nyní dosahuje délky více jak 100 m !! a jmenuje se Naděje. My jsme z ní kdysi znali jen její vrchní patro : dvě nižší síně byly propojeny chodbou, v té horní jsem dokonce při první návštěvě objevil trampské nocležiště a z ní vybíhala krátká chodbička k tajuplnému otvoru propasti, v níž byla vidět v hloubce asi 15 m chodba s písčitým dnem, nikdy jsem se ale nedostal k jejímu prozkoumání, neboť kamarádi měli strach... Nyní je místo přírodní rezervací a kromě jeskyní jsou tu chráněni i jejich obyvatelé - vzácní netopýři. Nás ale zajímají především skály : nižší skalní stěny bychom našli nad jednotlivými příkopy a nad nyní zabezpečenými a zamřížovanými vchody do podzemí.( Takže z toho pro nás plyne poučení - pokud nejsi speleolog, tak sem člověče nelez a neriskuj zbytečně svůj život !!!) Asi 100 m pod nejvýraznějšími příkopy s hlavní slují narazíme na vrstevnicovou cestu, u níž se nachází nad další propadlinou nejvýraznější skalisko a pokud bychom pokračovali dál, cesta vystoupá do sedla mezi vcrhem Kopce a hřebenem Krajčice. Je tu rozcestí lesních cest. K jihu tu strmě dolů vede lesní cesta, nad jejíž serpentinou v polovině kopce vybíhá pěšina. Ta by nás přivedla do malé kotlinky s balvany a docela výraznou skálou, která připomíná Obelisk.

My se ale dál vydáme lesní cestou vedoucí k západu, která po vrstevnici kopíruje vrcholová úbočí kóty Krajčice a která nás asi po 1 km - kolem četných vysokých mravenišť - přivede pod fantastické zelené skalisko mrazového srubu. Zdobí ho množství velikých skalních dutin - vypadají jako oči příšery ze scifi filmu - hned nad skálou je vlastní vrchol Krajčice. I na jeho protáhlém vrcholu bychom našli další menší skalní výchozy, ostatně těch je dost ukryto i v lese na jižním úbočí kopce...

Přicházíme k dalšímu rozcestí a dotkneme se turist. značky, která sem stoupá velkým obloukem od Čertových skal. My ale odbočíme k dalšímu vrcholku vlevo, kde vidíme zvláštní menší skály. Lokalita má jméno Láz a napřed budeme při trošce pozornosti odměněni pohledem do jícnu úzkého skalního tunelu, který je dlouhý 3 m a jehož spodní východ se nachází ve strmém svahu pod našima nohama, takže se spíše jedná o skalní komín ! Jižní vrcholový svah Lázu je velmi strmý a od vrcholu z něj do údolí vybíhají nízké lavice a skalní stěny, které jsou vyzdobeny množstvím dutin tafoni, někde i v řadách za sebou. To nejhezčí nás ale čeká pod samým vrcholem, kde jako ve skalním městečku procházíme pod bloky nevysokých, ale fantasticky modelovaných skalek, které nám ze všeho nejvíc připomenou otevřené tlamy žraloků. Největší raritou jsou zde obrovské dutiny tafoni - do té největší se vleze i malé dítě !! Při scházení z vrcholku směrem k západu mineme ještě několik skalních výchozů. Na tom posledním se nachází nádherná veliká skalní mísa - bohužel s odtokem - a tak v ní voda po deštích dlouho nevydrží... Pěšina nás svede na široký chodník, ke studánce a vandaly zdevastovanému odpočívadlu a tady už narazíme na značku a o 1 km dál přicházíme k rozcestníku Láz a odtud nás žlutá dovede k nedalekým skalám nad Lačnovem a jako první uvidíme

Horní Lačnovské skály

Jsou to jedny z nejsličnějších skály na Valašsku a mohly by být ozdobou kteréhokoli skalního města třeba i v Českém ráji. Nacházejí se těsně pod vrcholem kóty Vrátnice ( 682 m). Je to téměř 100 m dlouhý a až 10 m vysoký mrazový srub, rozdělený puklinami na několik částí. Vrcholovou část skály tvoří hrubozrnný pískovec, ostatní části jsou ale tvořeny pískovcem měkčím - středně zrnitým - a zvětráváním a erozí byla skalní stěna modelována a tvarována jako mistrem sochařem. Zaujmou nás především četná mřížoví nádherných voštin, bezpočet skalních dutin malých i velkých - tafoni - některé mimořádných rozměrů. Jsou tu nádherné skalní římsy a plošinky a dokonce i krátká soutěska, která nás přivede na jejich vrcholové temeno, kde najdeme množství skalních míst, naplněných vodou. Z vrcholku skal se můžeme pokochat krásným pohledem na vzdálenou obec a krajinu okolo Lačnova a také na hlavní hřeben Bílých Karpat.

Dolní Lačnovské skály jsou vzdáleny po žluté asi 800 m. Chodník prudším svahem klesá okolo skalního výchozu s balvany a menšími skalkami pod mohutnou stěnu mrazového srubu. Ten je vysoký 14 m a dlouhý asi 70 a nachází se na zarůstajícím ostrohu nad soutokem potoků. Tyto skály se dříve nazývaly Trčkovy, protože tu pod nimi kdysi prý stával mlýn...Skály mají podobnou výzdobu svých stěn jako ty Horní, zajímavostí je, že dutiny tafoni jsou tu četnější, větší a na některých místech je vidíme i v řadách nad sebou. Při trošce opatrnosti se až na vrcholek dostaneme strmým chodníčkem a při rozhlédnutí si připadáme jak na palubě lodi - jen místo vln moře pod kýlem uvidíme řady smrčků na rychle zarůstající pasece...

Prostřední Lačnovské skály je nižší - 6 m vysoký skalní výchoz trojúhelníkového tvaru. Charakter skal úplně stejný jako u obou předchozích, tyto jsou ale skryty v lese, asi v polovině svahu pod Horními skalami a nevede k nim žádná cesta.

Všechny tyto útvary jsou často navštěvována horolezci, kteří tu najdou množství cest a které jim byly známy už před řadou let, turistická žlutá značka je pro tuláky s batohy zpřístupňuje teprve od nedávna...

Hlavní a nejvyšší hora Vizovických vrchů Klášťov ( 753 m) na svém vrcholku ukrývá tajemné - 3 m vysoké skalisko Čertův kámen. Kolem něj se nachází valy hradiště, které bylo zřejmě kultovním místem a jehož historie sahá mnohem dál, než se původně předpokládalo a kde se v současnosti našlo nebývalé množství železných předmětů. Jejich stáří se odhaduje na minimálně 750 let před našim letopočtem. Archeologický průzkum ale není ještě ukončen...

Po modré značce, vedoucí od Klášťova po hlavním hřebenu dále na západ, se po 2 km dostaneme ke kótě Rovně. K jihu od ní vybíhá hřeben s několika vrcholky. Na tom posledním s názvem Skalička se nad odlesněným svahem vypíná pitoreskní skalisko -( dlouhé 10 a vysoké 6 m), které vypadá z každé strany úplně jinak - z profilu např. připomíná lidskou tvář s ohromným nosem, z vrchní strany pak kratičkou skalní hradbu...

Nyní se s hlavním hřebenem Klátovského hřbetu rozloučíme, protože další - a poslední - skalní útvary najdeme až u obce Provodov.

Nejznámějším je tu Čertův kámen . Skalisko je ukryto v lese na samém konci hřebínku, který se táhne od balvanitého a skalkovitého vrcholu Rýsova ( 543 m). Skálu modelovalo intenzivní zvětrávání, které tu vytvořilo bezpočet dutin tafoni - některé jsou dokonce propojeny v řadách nad sebou ! Najdeme tu i žlebovité škrapy a na vrcholu 10.5 m vysokého a 16 m dlouhého skaliska i množství skalních mís. Kdysi tu stával menší hrad, od počátku stol. 14. už je ale pustý a na skále po něm zůstaly stopy v podobě záseků. Z čehož vyplývá, že hrad byl jen dřevěný - na vrcholku skály zřejmě stála dřevěná věž, pod ní na plošině asi nějaké hospodářské budovy a to celé chráněno kůlovou hradbou. Na to, jak to tu kdysi vypadalo nemusí mít člověk ani bůhvíjakou představivost : plošina tu zůstala, je ohraničena skalkam a od ní dolů lesem spadá strmý svah.

Naproti Rýsova se vysoko nad údolím nachází na Maleniskách kostel a známé poutní místo zlínského okresu. Od něho bychom se po turistické značce dostali ke skromným zříceninám hradu Starý Světlov. V jeho okolí se nachází velká deprese s balvany a třemi útesy mrazových srubů. Lokalita je ale při návštěvě shora těžce přístupná a hrozí tu nebezpečí úrazu - v době bez vegetace ale za zhlédnutí rozhodně stojí...

Na odvrácené straně kopce ale najdeme u lesního průseku pod Hvězdou malebný balvan a skálu, která má nádherné medové zbarvení, je vyzdobena voštinami a dutinami a má výšku 5 m, bohužel se nachází v hustším lesním podrostu.

A jako třešničku si na závěr necháme nádherné, skoro neznámé skály nad chatovou kolonií u Provodova . Horolezci je znají jako skály Pod Hvězdou, místní je ale nazývají Mlčačky. Délka skalní stěny mrazového srubu a skalního seskupení kolem o největší výšce až 8 m nás sice neohromí, ale skály jsou fantasticky modelovány a ozdobeny nádhernými voštinami a tak jejich krásu můžeme směle srovnat s Horními Lačnovskými skalami !!

Lesní blátivá cesta nás kolem potůčku svede níž do údolí, kde se od chat napojíme na asfaltku a po ní k rozcestí a nedaleké autobusové zastávce. Odtud už je dobré spojení do civilizace a já se tu s Vámi, milí čtenáři loučím a přeji Vám při objevování Vizovických vrchů spoustu příjemných zážitků...