Skřítek-Karlová studánka II. 14.12.

Fotografie (15)  • Foto: DanielKubesa

Vstoupit do fotogalerie (15 fotografií)

Vstoupit do fotogalerie (15 fotografií)

Po dlouhém odkládání přichází první túra se spolužákem Markem. Oba jsme se shodli v tom, že bychom rádi navštívili Jesenický hřeben. Místo bylo tedy vybráno, hlavně aby vyšlo počasí, říkal jsem si. Počasí na internetu jsem kontroloval několikrát denně týden dopředu. Stále hlásili krásně a inverzi k tomu. Jen mě trochu znepokojovala teplota - hlásili 4 stupně nad nulou. Konečně nastává sobota 14. a taťka mě až ve čtvrt na 8 vezl do Opavy na Nákladní. Chvilku jsem čekal na Marka a poté jsme šli se ohřát na 20 minut do Bredy. Nastoupili jsme do autobusu a jeli směr Skřítek. V autobuse tentokrát nebyla vytažena hra Člověče nezlob se, místo toho jsme dělali pár příkladů do matiky. Od Bruntálu bylo zataženo a trochu mlha. Na Skřítku, kde jsme vystoupili, bylo zataženo stále, ale místy se už prodíralo sluníčko ven. To nás uklidnilo, a tak jsme s chutí vyrazili na první záchytný bod - Ztracené kameny. Jakmile ubylo stromů, nastaly úžasné výhledy. Kombinace inverze a vrcholků hor byla nádherná. Na Ztracených kamenech byla první fotozastávka a první rozhledy po okolí. Viditelnost byla velká, viděli jsme až slovenskou Fatru. Dalším bodem byl vrchol Pecný. Výhledy v tu chvíli byly nezapomenutelné. Šlo se příjemně, slunce svítilo a v tričku s dlouhým rukávem bylo dostatečně teplo. První svačinovou zastávku dáváme na Jelenní studánce, kde nabíráme také skvělou vodu. Pokračujeme dále. Po chvíli vidíme dominantní Praděd, také ale Keprník, Dlouhé stráně a další hory, které vyčnívaly nad mraky. Zpomalili jsme tempo, jelikož jsme chtěli být na západ na Vysoké holi. Na Vysokou holi dorážíme dlouho před západem. Z Hole vidíme Petrovy kameny, na kterých byli lidé. To nás utvrdilo v tom, že my tam musíme být také. Lidé mezitím odešli, a tak máme kameny celé pro sebe. Teď už jenom počkat na západ. Pro jistotu jsem vyměnil kartu ve foťáku, která již byla téměř plná. Inverze a oranžové, zapadající slunce a sníh. Tohle všechno dohromady dělalo něco úžasného a pro mě nezapomenutelného. Autobus z Ovčárny jel v půl páte. My jsme se z Kamenů vydali před čtvrtou. Šli jsme po nevyužitém lyžařském svahu. Jít se nám nechtělo, a tak jsem vytáhl igelitové pytle a zkrátili jsme si cestu sjezdem. Vybral jsem si cestu po sněhu, který předtím roztál a poté zmrznul. Chvilkama jsem měl problém se ubrzdit. Nakonec jsme s Markem v pohodě došli na autobus. Po dvou přestupech jsme nakonec šťastně dojeli do Opavy. Byla to úžasná výprava. http://www.objevovani.estranky.cz

Autor: DanielKubesa

Další články autora: 25

Kvalita příspěvku:

hodnotit kvalitu příspěvku | nahlásit příspěvek redakci

Sdílet s přáteli