Stotřicetiletá: Švýcárna, pův. Schweizerei
Kdo nebyl na Švýcárně, nebyl v Jeseníkách. Asi poněkud neoriginální rčení, nicméně fakt, že chata leží na dohled samotného vládce hor se nedá pominout.
Jeseníky, na rozdíl od jiných našich hor jsou, co se týče vybaveností horských chat, vlastně velice pusté. Když si uvědomíme fakt, jaké chaty, hotely a penziony jsou kolem hlavního hřebene rozestřené, nakonec nám vyjde, že tu máme v hřebenových partiích jen chaty dvě. Abysme to měli rychle odbyté, podle abecedy, ta první je chata na Šeráku a tou druhou právě Švýcárna. Někdo možná namítne, že chat je v horách více, ale uvědomme si, že ty ostatní jsou vlastně pohodlně dostupné, protože buď leží u významných komunikací (Červenohorské sedlo, Skřítek, Ramzová), nebo k nim vede pohodlná cesta (kolem Pradědu), někdo by ještě vzpomenul Paprsek, ale ten je vlastně v Rychlebských horách a pak už je Králický Sněžník.
K horským chatám se počítala Alfrédka (zhořela) a Vřesovka (zbouraná).
Vraťme se ale k tématu. Poměrně nenápadně se letos (2017) Švýcárna dožila stotřiceti let. A dá se říci že v plné síle. Důvod přítomnosti chaty pod vrcholem Malého Děda (vlastně je to výběžek samotného Praděda) je nasnadě. Prochází tudy patrně nejfrekventovanější část hlavní hřebenovky mezi Červeňákem a Pradědem (i když asi nejvíc osob projde mezi Ovčárnou a Pradědem, ale ne vždy jsou to kovaní turisté). Prostě Švycka (jak ji úsporně říkáme) přitahuje nejvíc takových těch klasických turistů, horalů a v zimě lyžařů.
Co tomu předcházelo?
Ač byly Jeseníky (zde myšleno převážně Hrubý Jeseník) osídleny relativně pozdě, ještě později začalo jejich hospodářské využití. Ty nejvyšší partie pak zůstávaly hospodářsky takřka nevyužité (v podstatě to platí dodnes). Hory zasahují do výšek kolem hranice lesa a právě holiny na vrcholcích bývaly využívané k sezónní pastvě dobytka. Začalo to patrně počátkem 18. století, na mapách panství Velké Losiny můžeme najít v místě dnešní chaty najít vyznačenou stavbu Knoblochhaus, Česnekový dům (pojmenování souvisí s údolím pod Švýcárnou, kudy protéká Česnekový potok).
V roce 1802 panství získávají Lichtenštejnové. Ti chtějí zvýšit výnos pastva na horských loukách, proto budují nové salaše a povolávají salašníky z alpských luk, kteří mají s podobným hospodařením zkušenosti. Již počátkem 19. sídlil na podobném místě pod Králickým Sněžníkem Švýcar Michal Aegerter (chata Na Śnieżniku). V roce 1829 v místě opuštěného Knoblochhausu vzniká nová stavba a na ní se usídlí syn podkrálického bači, Johann Aegerter.
Původní Švýcárna se skládala z kamenné stáje pro až 100 ks dobytka a několika dřevěných menších budov.
19. století je i v Jeseníkách dobou vzniku a rozvoje turistiky. První výletníci se zastavovali i zde. Je třeba si uvědomit, že tehdy kdo se vydal do hor, většinou musel někde přenocovat, protože všude bylo daleko, železnice ještě neexistovaly, dostavníky sem nejezdily.
Ve 40. letech již byla zavedena návštěvní kniha, takže turistů bylo zřejmě dost. Dopomohl tomu zřejmě i rozvoj lázní v Karlově Studánce, který spadá do stejné doby. Další turisté sem směřovali jako dnes z Koutů. Pastevectví se ne Švýcárně moc nevyplácelo, takž kolem roku 1860 bylo v podstatě zastaveno. Objekty složily již jen jako útulek myslivců, či právě výletníků. Zřejmě zde ale nebyl stálý dozor, i kvalita stavby asi nebyla nijak valné, takže nakonec původní Švýcárna vyhořela.
Objekt ale zřetelně chyběl, takže kníže Lichtenštejn dal vybudovat zcela novou stavbu, určenou již jen k potřebám turistů. Nová chata byla slavnostně otevřena 17. srpna 1887. Sláva to byla veliká, drazili mimo zástupců správy panství i představitelé Moravskoslezského sudetského horského spolku. Původní stavba se ukrývá zhruba ve středu dnešní budovy, chata neměla místnosti v podkroví, na východní straně (k Pradědu) byla umístěná vyhlídková veranda. Ještě pře 1. světovou válkou byla veranda zrušena a chata rozšířena v této části. Tou dobou se tu mohlo ubytovat asi 25 návštěvníků na lůžkách, skromnější mohli přespat na seníku. Jak sem přicházeli lyžaři, byl zaveden zimní provoz. Ve 20. letech minulého století se tu zase ve větší míře páslo, dobytek býval ustájen u dnešní Kurzovky.
Mez válkami se na vzhledu chaty moc neměnilo. Po válce byla chata na nějaký čas zavřená, zprvu patřila Státním lesům, po roce 1948 zde hospodařilo družstvo Vzlet, posléze národní podnik Turista Praha, po jeho likvidaci ČSTV, který chatu vlastnil až do roku 1990. Možná i to byl důvod, že chata měla přeci jen lepší údržbu, než podobná chata na Vřesovce.
V letech 1952–53 dochází patrně k největšímu stavebnímu zásahu. Příliš se nemění půdorys, mění se ale hlavní vstup. Původně se chodilo do chaty „shora“, tedy jakoby zezadu od kopce. Od té doby se do chaty vstupuje od západu, neboli od Červenohorského sedla. Přebudováno bylo podkroví, půda zateplena k obývání. Instalováno ústřední topení. Chata měla dva vlastní dieselagregáty 3,5kW k výrobě elektřiny. Postavená tu byla i chlebová pec, ale nepoužívala se. Perličkou je, že přestavba byla provedena s minimem mechanizace. Tou byl jeden huculský kůň a trofejní pásový motocykl. Na dlouho dobu chata získala charakteristický vzhled s eternitovou západní stěnou.
Další proměna přišla v l. 1984–87. Vyměnila se okna, přivedl se sem elektrický kabel od Pradědu, vyasfaltovala se přístupová cesta. Odstranilo se eternitové obložení. Vlastně od té doby má Švýcárna skoro stejný vzhled tmavohnědých stěn a zelené střechy. Kamenná budova vedlke chaty slouží jako ubytování pro majitele a správce chyty. Původní vstup do chaty slouží jako propojka do vedlejší menší budovy (ta je skoro nepostřehnutelná od cesty, kudy prochází většina návštěvníků). V té je umístěno hospodářské zázemí, jakož i další ubytovací kapacity.
Po roce 1991 se na chatě střídají majitelé i nájemci. V současnosti patří k majetku lyžařského centra Figura. Zvenku se chata příliš nemění, v základě se příliš nemění i uvnitř, hlavní změnou je spojení restaurace s kdysi odděleným sálkem Myslivna a přeměna způsobu obsluhy na samoobsluhu u pultu. V časech náporu turistů a běžkařů tu totiž bývá skutečně narváno.
Ubytovací kapacita se příliš nemění (cca 50 osob).
Takže na závěr: A zejtra na večer, až první hvězdy vzplanou, u vína v loubí chlapci na shledanou.