Fotografie (1)  • Foto: tomasklodner

V létě roku 2013 jsme se rozhodli pro rodinnou dovolenou na Slovensku. Vyrazili jsme kousíček od Ružomberku do Hrabovskej doliny, konkrétně do apartmánového domu Fatrapark 2. Toto místo jsme objevili díky doporučení kamaráda, jehož rodiče jsou majiteli jednoho z apartmánů v tomto domě. Slovo dalo slovo a za slušný peníz, cca 1000 Kč za noc, se stal tento jednopokojový apartmánek s kuchyní a balkonem na šest nocí naším útočištěm.

Na dovolenou vyrážíme celí natěšení v sobotu po snídani. Dáme dětem Kinedril, natankujeme, koupíme slovenskou dálniční známku a jedeme směr Zlín a Valašsko. Jako první zpestření jsem vybral zastávku v srdci Valašska, a to ve vesničce Pulčín. Valašsko jsem si přál alespoň takto napštívit hlavně proto, že z tohoto kraje pochází mnoho mých předků. A právě i v Pulčíně, nebo jak říkají místní Na Pulčinách, před mnoha generacemi žili lidé, jejichž krev mi dodnes koluje v žilách. Vesnička na konci cesty, pár stavení a nádherná drsná krajina. Hned je jasné, že život tady nebude lehký ani dnes, natož třeba před 200 lety. My však na mapách našli velmi zajímavý přírodní úkaz - Pulčínské skály a ty jsme se rozhodli krátkou vycházkou navštívit a posvačit tam. Mapku tohoto kraje můžete nalézt zde. Auto parkujeme na začátku obce na parkovišti, protože vjezd je povolen jen místním. Pěšky je to ke skalám něco málo přes kilometr. Cestou procházíme kolem velkého trampského tábořiště. Zde je možno za drobný poplatek obci postavit příbytek a klidně tu strávit několik nocí. Dokonce jsem zjistil, že tento kraj je kolébkou trampingu na Moravě, něco jako Posázaví v Čechách. Pulčínské skály jsou moc krásným skalním útvarem, takové malé prachovské skalní městečko. My vyšplháme po cestě i za pomocí ukotvených řetězů do tři čtvrtě skály, kde si na malé vyhlídce dáme svačinu - řízek s chlebem a zeleninou. Po velmi příjemném krátkém odpočinutí se vracíme zpět k autu a pokračujeme přes kopečky na Slovensko.

Asi o půl třetí po obědě dorážíme do Ružomberku a na benzince si dáváme kávu a děti nanuky. Posledních několik desítek kilometrů vedlo velmi krásnou krajinou Pováží, malebným údolím s hned několika zříceninami hradů nad řekou. Vyrážíme dle instrukcí do Hrabovskej doliny k místu našeho ubytování. To samotné probíhá zcela bez problémů, všichni jsou moc milí a příjemní. Apartmánek je také hezký a z balkonu je krásný výhled do obory s muflony. V recepci za 3 EUR na osobu kupuji 3 Liptov Card, díky kterým můžeme v tomto regionu čerpat různé slevy a dokonce i sbírat razítka do tzv. Cesty za dobrodružstvom. Poté již všichni vyrážíme na obhlídku okolí ubytování. Je to tu velmi příjemné, uprostřed všeho přehrada a možností koupání, aquazorbingu nebo projížděk na lodičkách. Na konci doliny lanovka skiareálu Malino Brdo v zimě s možností pěkného lyžování, v létě pak s možností sjezdů na horských kolech, koloběžkách či horské turistiky. K tomu všemu v okolních lesích jsou nainstalovány rovnou dvě lanové dráhy. Děti neodolají a hned jednu jdou vyzkoušet. Synek bez větších problémů zvládá dětskou verzi, dcerka s manželkou se vrhají na trasu pro dospělé. Manželka jak laňka skáče přes všechny překážky, dcerce bohužel dochází síly a musí jít dolů. Krásně unavení se vracíme na pokoj a po krátké večerní zábavě jdeme spát.

V neděli vstáváme kolem osmé hodiny. Dnešní den chceme zahájit návštěvou malinké vesničky Vlkolínec, která je od roku 1993 zapsaná na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Vstupné pro celou rodinku nás se slevou vychází zhruba na 4 EUR. Vlkolínec je opravdu krásná malebná vesnička, kde jako by se zastavil čas. Vše je jak 200 let staré. Je tu expozice rolnického domu, kde si lze prohlédnout jak byla tato stavení zařízena, ale i galerie a kostelík. Děti měly možnost něco si sami vyrobit a také jsme zde získali první razítko do našeho Liptovského dobrodružství. Odpoledním programem je dnes, vzhledem k velmi vysokým teplotám, návštěva aquaparku Bešeňová. Po lehkém obědě na pokoji tedy vyrážíme na břeh Liptovské Mary, do městečka Bešeňová, kde se tato atrakce nachází. Již zdálky je vidět, že nebudeme jediní, koho tento nápad dnes napadl. Za 51 EUR kupujeme rodinný lístek ve slevě a marně hledáme místo, kde bychom si rozložili svoje věci. Bohužel je to zde hlava na hlavě. Nejdříve tedy navštěvujeme vnitřní bazény s umělými vlnami a dětskými atrakcemi. Po chvíli nacházíme kousem místa a jdeme se podívat i do dalších částí aquaparku. Všude je opravdu spousta lidí a moc relaxovat se zde nedá. S dcerkou absolvuji tobogánový sešup na místní docela vysoké věži. Poté co se málem utopím, vyhlížím již jen návrat do klidné doliny našeho ubytování. Děti se vrací spokojené, já s manželkou poněkud zmoženi. K večeři nachystáme dětem krupičku, já si dám pivo a jdeme spát.

Pondělní den opět slibuje nádherné letní horké počasí, a tak volíme za dnešní program vysokohorskou turistiku. Kolem půl deváté vyrážíme autem směrem do Demanovskej doliny, až do skiareálu Jasná. Zpáteční lístek na druhý nejvyšší vrchol Nízkých Tater - Chopok (2024 m.n.m.) - pro rodinu ve slevě vychází na 45 EUR a náhoda chtěla tomu, že při jeho koupi se potkáváme s rodinkou mojí stestřenky. Na úplný vrchol vede nejdříve čtyřsedačková lanovka, poté tzv. funitel a nakonec velká kabinková lanovka, čili jen cesta na vršek trvá více než 45 minut. Na vrcholu ještě chvíli klábosíme se sestřenkou a jejím mužem u Kamenné chaty a my se rozhodujeme pro hřebenovou tůru. Půjdeme asi 4 km po hřebenu přes Děreše až do Sedla Polany, odkud pak vede cesta zpět dolů do skiareálu Jasná. Turistickou mapu je možno si vyhledat a prohlédnout zde. Cesta po hřebeni byla nenáročná, akorát synek měl s nadmořskou výškou zřejmě trochu problémy. Cítil se asi trochu unavený ale toto se postupem cesty stále zlepšovalo. Tůra byla plná krásných výhledů na obě strany hřebenu. Musím říci, že tato nádhera mi stačila za celou dovolenou, i kdyby nic jiného nevyšlo. Počasí nádherné, sice trochu větrno ale oproti tomu slunečno s krásnou viditelností. Ze sedla vedla cesta poměrně strmě dolů, seč serpentýnami. Byla po zimě dost zdemolovaná a občas ani cestu nepřipomínala. Obrovské kamenné schody dělaly místy problémy nejen dětem. Po asi celkem pěti hodinách cesty se dostáváme zpět do areálu, kde parkujeme, a v nohách máme necelých 10 km a necelých 900 výškových metrů sestoupaných. Poměrně znaveni sedáme do vozu a odjíždíme. Jako odměnu jsme ještě s dětmi zastavili na výjezdu z Demanovskej doliny v obci Žiarce - Pavčina Lehota, kde je v místím skiareálu v létě v provozu bobová dráha. Opět se slevou kupuji 10 jízd za necelých 24 EUR, získávám další razítko a krásně si to užijeme. Všichni si několikrát sjedeme a opět příjemně pobaveni odjíždíme již definitivně zpátky. Ještě jednou se odměňujeme za zásluhy v restauraci našeho apartmánového domu, kde si dáváme velmi chutnou večeři.

Úterý volíme i díky příchodu studené fronty a deštivému počasí jako odpočinkový den. Po obědě vyrážíme s deštníky na prohlídku města Rožomberok. Jako první navštěvujeme místní muzeum. Jsou zde k vidění ve třech patrech expozice paleontologie a starých vykopávek, dějin Ružomberku a regionu Liptov a také místní fauny a flóry. Musím říci, že i toto byla vcelku příjemná návštěva, která nás jako rodinu opět se slevou vyšla na necelých 7 EUR. V centru si dáváme v cukrárně zmrzlinu a kávu, kupujeme a posíláme pohledniec rodině a v drobném dešti jdeme kolem mauzolea Andreje Hlinky zpět k vozu. Uděláme malý nákup (na který šlo v jednom hypermarketu opět využít 10% slevu) a jedeme zpět do apartmánu. Na večer se jdeme jen krátce projít a v jedné chalupě si dáváme halušky s brynzou a se smetanou a nějaké pití a po návratu se pomalu ukládáme k spánku.

Ve středu už nevydržíme a i přes nepříliš hezké počasí vyrážíme opět na pěší tůru. Od našeho bydlení se necháváme vyvézt lanovkou na Malino Brdo. Odtud pak stoupáme na úplný vrchol sjezdovky Malinné (1209 m.n.m.). Turistická mapa Slovenska je k dispozici zde. Na Malinné je to pořádný kopec a dává nám hned ze začátku dost zabrat. Ani počasí nám nepřeje a v půli kopce již jdeme jen bílou mlhou. Výhled do údolí, který nám měl být odměnou za zdloání tohoto kopce, se tedy bohužel nekoná. Nakonec se na vrcholek vyšplháme všichni a dáváme si zde krátké občerstvení v mlze. Vyrážíme oparem do místních hustých hvozdů a čekáme, kdy dojde k setkaní s místní šelmou - medvědem hnědým. Naštěstí k ničemu podobnému nedojde. Nás už čeká cesta jenom z kopce a není tedy divu, že nálada je dobrá. I v horším počasí se člověk může potěšit krásou přírody tohoto konce hřebenu Velké Fatry. Například obrovské květy ostropestřce nás se ženou velmi upoutají. Naše trasa vede přes rozcestí pod Vtáčnikem a dále pak dolů k rozcestí pod Sidorovem a Vlkolínským lůkám. Zprvu vede lesem a horskými loukami poté už spíše po cestách. Kolem čtvrté hodiny jsme zpět hrabovskej dolině a v nohách máme dalších 10 km. Po večeři na pokoji už jenom krátká procházka podél přehrady a hajdy na kutě.

Počasí se ve čtvrtek opět obrátilo k lepšímu a my ihned po snídani jedeme autem kousíček za Ružomberok na krátkou procházku na zříceninu hradu Likava. Turistická mapa Slovenska je k dispozici zde. Za vstupné necelých 4 EUR pro rodinu bylo možno navštívit jen jednu věž s malinkou expozicí a dál už jen první nádvoří. Do zbylé části hradu návštěvníky nepouštějí, protože hrozí, že na někoho něco spadne nebo dojde k nějakému jinému úrazu. No stavba je to, resp. musela být, poměrně majestátní. Po návratu jdeme opět v areálu na lanovou dráhu Tarzania, tentokrát synek a já. On opět bez větších potíží, já bych tam někde bez cizí pomoci asi visel dodnes. Lehce rozladěn neúspěchem organizuji po obědě výjezd lanovkou opět na Malino Brdo, tentokrát ale se dvěmi kolběžkami. Platíme za ně 15 EUR po slevě a dostáváme další razítko. Z vrchu posílám manželku se synem na jedné a dceru na druhé koloběžce dolů. Je tu možnost jet i velmi nebzpečné cesty ale raději volí tu nejjednodušší. Já si za trest za vyhoření na lanové dráze dávám sólo výstup na místní dominantu, vrch Sidorovo (1099 m.n.m.). Z něj se mi odměnou naskýtá krásný výhled jak na vesničku Vlkolínec, kterou jsme nedávno navštívili, tak i na Ružomberok a Liptovskou Maru nebo i na východdní kraj Nízkých Tater.. Po hřebeni tohoto kopce posléze sestupuji asi 2 hodinky zpět do doliny. Vycházka moc pěkná, jen ten výstup nebyl příliš vhodný pro děti. Manželka dole v dolině zatím s dětmi absolvovaly plavbu na loďce a šli si zaskákat na velkou trampolínu. Za lodičku zaplatily 4 EUR a dostaly razítko, trampolína pak stála 2 EUR na osobu na 5 minut. Večer trávíme na pokoji a na balkóně si dáváme pivo a víno před naší poslední nocí tady.

Páteční ráno je ve znamení balení věcí k odjezdu. Odevzdáváme klíče a po deváté hodině vyrážíme ještě na krátkou návštěvu pár kilometrů vzdálené sousední Čutkovkej doliny. Zde parkuje v areálu koliby U dobrého pastiera a chviličku se procházíme v malebném okolí. Po desáté hodině si za 9 EUR kupujeme lístky na jízdu kočárem taženým koňmi a s velmi příjemným pánem absolvujeme romantickou vyjížďku dolinou. I toto byl pro nás velmi příjemný zážitek. V kolibě se mezitím roztopila kuchyně, a tak jdeme na oběd a dáváme si několik místních specialit - zabijačkový sedlácký talíř, halušky sbrynzou, pirožky se smetanou a také plněné povidlím a kakaem na másle. Vše bylo naprosto vynikající a i s polévkou a pitím platíme necelých 25 EUR. Krátký relax v okolí koliby jsem vystřídáme následně další, tentokrát již definitivně poslední, aktivitou. Celá rodinka se jdeme zastřílet z luku na střelnici hned přes potok u koliby. Opět za necelých 9 EUR všichni pěkně půl hodinky střílíme do slaměných terčů a s manželkou této vášni ihned propadáme. Zde i u kočáru jsme obdrželi další razítka a kartičky, kam jsme je sbírali, na této kolibě odevzdáváme. Protože jsme splnili minimální počet 5 razítek, dostávají děti každé "liptovský" balíček (parenica, demanovka, nálepka, otvírák, čokoládka apod.) a také i diplom liptovského dobrodruha s jmenováním. Toto už je definitivní tečka, po která nastupujeme do auta a s několika krátkými přestávkami dorážíme po 18. hodině domů do Blanska.

Závěrem je nutno říci, že tato dovolená se nám velmi líbila a rádi bychom se do slovenských hor znovu vrátili. Všude byli velmi příjemní lidé a to nás mile překvapilo. Kupodivu i ceny byly pro nás vcelku přijatelné (až na drobné vyjímky), a tak jsme si s dětmi mohli užít i více zábavy. Všem vřele doporučuji i areál s ubytováním v Hrabovskej doline, kde je mnohem více možností než výše zmiňovaný Fatrapark 2. Vyzvednout bych chtěl i projekt regionální karty Liptov Card, díky které dostáváte slevy na mnoha místech a zároveň ale tyto služby o to raději zkusíte využít. Takže celkové hodnocení je více než dobré.

Kompletní fotogalerii naleznete zde (z fotoaparátu) a zde (z mobilního telefonu).

Autor : Doc

Více zde: http://jaknanudu8.webnode.cz