Poznáváme Slovensko – 21. den: Ružomberok - procházka městem: synagoga, Ružomberské schodiště, kostel sv. Ondřeje, mauzoleum A. Hlinky, areál piaristů (klášter, kostel Povýšení svatého Kříže a bývalé gymnázium) a další

Včera jsme měli už dost toho deštivého a studeného počasí. Zkoušeli jsme sehnat nějaké ubytování pod střechou a nakonec se zadařilo. Spíme na kraji Ružomberku v hotelu Áčko za poměrně slušnou cenu.
V noci jsem zaslechla, že už zase lije. Po 7. hodině nás vzbudili popeláři, zavíráme okno, ale už jsme neusnuli. Chtěli jsme vstávat až po 8. hodině, ale nakonec vstáváme už v půl. Venku neprší, ale všechny kopce jsou v mracích. Ještě koukám na předpověď počasí. Už nemá tak moc pršet, ale poprchávat má celý den. Zítřek nemá být zcela bez deště, ale má být i sluníčko. To vypadá už lépe.

V 8 hodin jsme už na snídani. Je formou švédských stolů. I když je tu ubytováno jen pár lidí, je nabídka pestrá. Míchaná vajíčka, volské oko, párky, opečená slanina, šunka, sýry, jogurt, suchý salám, máslo, med, marmeláda, chléb světlý, celozrný, rohlíky, zapečené tousty, smažený chléb s vejcem, ovoce i zelenina, ze sladkého donut a maková roláda. Zdaleka jsem všechno neochutnala, presto jsem se docela nacpala. Zítra musím byt rozumnější nebo nikam nevylezu. Na závěr ještě dávám kávu. Dnes máme spoustu času.

Po snídani ještě chvíli odpočíváme. Nakonec i Ota je rád, ze jsem prosadila dvě noci. Představa, že bychom měli opět vypadnout do nejistého počasí, není vůbec lákavá. Ani vyprané pradlo mi neuschlo.

V 10 hodin odcházíme na procházku po městě. Jeho prohlídku jsme v plánu neměli, nevíme tedy, kde co hledat, ale snad nám v infocentru poradí. Máme to tam přibližně 2 km.

Podle archeologických průzkumů byla zdejší oblast osídlena Slovany už v 10. až 12. století. Byly objeveny i nálezy z mladší doby bronzové. Samotné město bylo založeno ve 13. století na strategickém místě. Vedla tudy obchodní stezka ze Zvolena na sever do Polska a křižovala se s cestou podle Váhu, která vedla ze západu na východ. R. 1318 získalo městská práva – mohli volit rychtáře, faráře, svobodně lovit a rybařit. Od r. 1340 se město mohlo dál rozvíjet jako svobodné královské město. Během 14. a 15. století získalo dokonce další výsady - právo svobodného trhu a osvobození obyvatel od placení mýta na území celého Uherska. Rozvoj města zastavili války, r. 1601 morová epidemie, povodně, požáry, koncem 19. století cholera. V 17. století se město stalo správním centrem hradního panství Likava.

Koncem 19. století byla do města přivedena železnice, začal se rozvíjet průmysl, zejména textilní a papírenský. Byla založena také cihelna, zápalkárna i brynzárna. Začátkem 20. století byl Ružomberok jedním z největších slovenských měst a také významným finančním a průmyslovým centrem.
Odtud pochází slovenský politik a katolický kněz Andrej Hlinka, který patřil k hlavním bojovníkům za svobodu Slovenska. Právě tady vypuklo r. 1944 Slovenské národní povstání. Místní vojenská posádka se přidala k povstání a bránila město před německými vojsky.

Dnes je to univerzitní město.

Po hlavní silnici jít nechceme, odcházíme ulicí D. Makovického, později přecházíme do ulice Štefana Moyzesa. Otu mimo jiné také zajímá, zda se někde nechá zajít na pivo, příp. co tam točí. A právě v této ulici jsou dvě restaurace. Líbí se mu kavárna Efekt, kde se zdá, že točí i nějaké pivo. Uvidíme, zda najdeme něco zajímavějšího nebo se tu cestou zpět zastavíme. Nespěcháme, vše si prohlížíme. Zjistili jsme, že toto město pod horami má hodně zelených ploch, aspoň v té části, kterou procházíme.

Na náměstie Slobody nás zaujala budova bývalého Župného domu, dnes je tam úřad práce. Byl postaven poč. 20. století podle projektu známého zdejšího architekta Vojtěcha Donnera.

Na konci náměstí – na křižovatce pěti silnic je nápadný dům s kulatým rohem, kde je dnes pobočka slovenské pojišťovny Allianz. Tento dříve Báňský dům v secesním stylu byl postaven r. 1910 jako sídlo Bánské revírní rady. 

Procházíme hezky udělanou pěší zónou v Mostové ulici. Hned za rohem v ulici Antona Bernoláka je infocentrum. Tam jsme dostali mapku s označenými a popsanými památkami - prý je to tak 3/4 hodiny dlouhý okruh. Na Slovensku se mi líbí už proto, že se tu perfektně domluvíme i lidé jsou na nás příjemní.

Budova infocentra je v historické budově Kulturního domu A. Hlinky. Byla postavena v letech 1927 – 1928, také díky A. Hlinky, který na stavbu přispěl prý celým svým majetkem. Proběhla i sbírka, které se zúčastnili američtí Slováci.

 

S papírem v ruce se vydáváme na okruh. Vracíme se do Mostové ulice a po ní pokračujeme. Je to jedna z nejstarších ulic města. K nejzajímavějším domům patří dům se zajímavou štukovou výzdobou, která byla postavena r. 1907 jako Slovenská Tatra banka, později tam byl obchodní dům. Od r. 1914 ho vlastní Lidová banka, která ho pro svoji potřebu přestavěla.

Z r. 1905 je Kordošovský dům, jehož fasáda patří k nejkrásnějším ve městě.

Jdeme se podívat na Váh, který zde momentálně nemá moc vody, ale podle nábřežních zdí to tady na jaře asi pěkně teče.

 

Mostovou ulicí se vracíme na roh s ulicí Antona Bernoláka a odbočujeme vlevo do ulice Podhora. To je úplně nejstarší ulice města. Tady jsou i domy významných slovenských osobností. Dům, kde dnes sídlí sociální pojišťovna, si nechal postavit r. 1866 Peter Makovický, zakladatel ružomberského papírenského průmyslu a brynzárny. Tady se narodil Dušan Makovický (1866 - 1921), významný slovenský lékař. Medicínu studoval v Praze, v rakouském Innsbruku a v Berlíně. Cestoval po Rusku, překládal díla Tolstého i další ruské autory. V letech 1904 – 1910 byl dokonce osobním lekářem ruského spisovatele Lva Nikolajeviče Tolstého, staral se o něj až do posledních jeho nejtěžších chvil. Byl však také novinář, spisovatel a také obhájce Slováků. V letech 1915 – 1916 byl internovaný za odpor vůči válce. R. 1920 se vrátil i se svou manželku zpátky. Žil v domě, který sousedil s jeho rodným domem, tam r. 1921 spáchal sebevraždu. Zajímavostí je, že v jeho rodném domě se poprvé hrálo divadelní představení ve slovenštině.

 

Míjíme částečně kryté schodiště (Tmavé schody), které vede ke kostelu sv. Ondřeje. Nejdřív jdeme až k Panské ulici, kterou přicházíme ke zdejší hezky opravené synagoze, která byla postavena v letech 1879 - 1880 v novorománském slohu, v maurském stylu. Uvnitř budovy jsou dvě boční točitá schodiště. V patře je třístranná empora. Klenby mají zajímavou ornamentální výzdobu. Během 2. světové války židovská obec zanikla. Synagogu využívaly jako armádní sklad, po r. 1945 jako sklad bavlnářských závodů. Nikdo ji neudržoval a budova chátrala. Až po rekonstrukci v letech 2013 - 2014 se proměnila na kulturní centrum, kde se konají výstavy, koncerty, divadelní představení a jiné kulturní akce.

 

Už směřujeme do Mariánské ulice. Před sebou, či spíše skoro nad námi máme velký areál, kterému vévodí kostel sv. Ondřeje. Na tento kopec, jehož součástí je i náměstí A. Hlinky vede celkem šest schodišť, které jsou označeny jednotným názvem Ružomberské schody. Pokud by se měly projít všechny, vystoupalo by se celkem 579 schodů. Tmavé schody jsme viděli před chvílí, když jsme šli ulicí Podhora. Chvíli před tím jsme minuli Růžové schody. Těch jsme si však nevšimli. Možná že i všimli, ale netušili jsme, kam vedou. Podobné je to i se Schody na Mostové ulici. Pak tu jsou ještě Klášterní schody a Severní ulička, které na náměstí vedou ze severu. Nejkrásnější a nejdelší jsou Školní schody s počtem 155 schodů. Jsou součástí kamenné balustrády. Po nich nahoru vystupujeme i my. Z nich se nechá odbočit k Mauzoleu A. Hlinky, označenému také jako Památník Andreje Hlinky. Je to tedy sympatická odpočinková pauza. S jeho budováním se začalo r. 1939, dne 31. října 1939 tam byly uloženy Hlinkovy ostatky, zhruba rok po té, co byl dne 5.8.1938 pohřben do krypty jezuitů v Ružomberku. R. 1944 bylo toto místo bombardováno. Proto byly jeho ostatky r. 1945 odvezeny na neznámé místo. Byly obavy před poškozením ostatků přicházející sovětskou armádou. Už sem zpátky nebyly nikdy vráceny. Kde přesně skončily, se neví. Někteří historici tvrdí, že jsou uloženy v kryptě Dómu Sv. Martina v Bratislavě. Nikdo to však nepotvrdil. Od r. 2007 se mauzoleum považuje za pietní místo. Od úterý do neděle v době od 10:00 do 16:00 má být do mauzolea umožněn vstup, dokonce zdarma. My tam v uvedenou dobu byli, ale bylo zavřeno.

Od mauzolea se nechá na nejvyšší místo vystoupat po schodech vlevo i vpravo. Z terasy je velmi pěkný výhled na část města a na okolní kopečky. Vrcholu dominuje gotický římskokatolický kostel sv. Ondřeje, nejstarší kostel města. Byl vybudován na přelomu 13. a 14. století. V té době byl zasvěcen sv. Ladislavovi. Má 2 věže a jednu kaplí. R. 1445 byl opevněn. Později byl přestavován v pozdně gotickém, renesančním i barokním slohu. R. 1506 byl do věže instalován kostelní zvon Andrej. Dnes je to nejstarší zvon na území Liptova. Pravděpodobně při instalaci tohoto zvonu byl kostel zasvěcen sv. Ondřejovi.

Nejvýznamnější renesanční přestavba byla na konci 16. století. V 17. století byla na jižní stranu přistavěna fara a církevní škola. Poslední úpravy byly ukončeny r. 1903 v historizujícím novorománském slohu. Ve 40. letech 20. století bylo upravováno jen okolí kostela, kdy bylo zrušeno původní opevnění, ale i obě posledně jmenované budovy a bylo tam vybudované mauzoleum. Nejvýznamnější památka v interiéru je původní gotická křtitelnice ze 16. století.

Severní část východního okraje náměstí A. Hlinky zaplňuje bývalá radnice, dnes sídlo městského úřadu. V novorenesančním stylu byla postavena r. 1897. Na budově jsou pamětní desky. Ta první sem byla umístěna 27. 9. 1997, je věnována Andreji Hlinkovi (1864 - 1938), který zde na faře působil v letech 1905 – 1938. Druhá je zde od 16. 7. 2001, je věnována Karlu Sidorovi (1901 - 1953), zdejšímu rodákovi, novináři, spisovateli, ale také diplomatu a státníkovi. Do rohu budovy dne 27. 10. 1937 umístila mladá slovenská generace bustu a pamětní desku Robertu Williamovi Seton-Watsonovi (1879 - 1951), britskému publicistovi a historikovi. Svoji práci zaměřil i na dějiny slovanských národů. Během 1. světové války se přikláněl k myšlence zřízení samostatného československého státu.

Nejmenované náměstíčko s velkou sochou A. Hlinky na jihu uzavírá na západě katolické gymnázium sv. Andreje, které bylo založeno r. 1992 v historické budově.

Tady se nám otevírá pohled na dlouhé a úzké náměstí A. Hlinky. Je to historické náměstí, které zde bylo založeno už ve středověku. Z té doby mají základy i některé domy, které byly postaveny v 18. a 19. století. R. 1888 tu byla vysazena alej. Zdá se, že se postupně obměňuje. Hned na severovýchodním okraji náměstí je mariánský sloup z r. 1858.

Na opačném – jihozápadním okraji je areál piaristů. Tvoří ho klášter, kostel Povýšení svatého Kříže a budova bývalého gymnázia. Piaristický klášter byl postaven v letech 1730 – 1735, během 18. a 19. století byl přestavěn. Ve 30. letech 20. století byl přistavěn severozápadní trakt. Klášter původně měl jenom kapli. Proto byl r. 1806 postaven v empírovém slohu jednolodní kostel Povýšení svatého Kříže s vestavěnou věží. Čelní fasádu kostela zdobí kamenné sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Josefa Kalazanského. Budova bývalého piaristického gymnázia byla postavena jako poslední - r. 1888. V letech 2004 – 2013 zde sídlil rektorát katolické univerzity. Dnes je tam zdravotnická fakulta. Před školou je dnes busta Jana Pavla II..

Naše cesta z náměstí vede vpravo. Míjíme budovu Liptovského muzea, která pro potřebu muzea byla postavena v letech 1935 – 1937. Do ní byly jako první umístěny soukromé sbírky nadšenců, kteří se shromáždili okolo bratrů Kűrthiovců, které sbírali od r. 1912. Muzeum patří mezi největší a nejbohatší muzea Slovenska.

Tím jsme se dostali téměř na konec onoho doporučeného okruhu. Jen nás překvapilo, že jen málo domů je opraveno. Většina čeká na nový kabát. Počasí je každou chvilku jiné, i když téměř neprší. Jen občas spadne pár kapek. Chvílemi svítí sluníčko a je horko, chvílemi fouká studený vítr. Oba jsme nějací unavení. Snad je to nastávající změnou počasí a do zítra se z toho vyspíme.

Proto neodbočujeme ulicí Karola Salvu a následně Dončovou ulicí do ulice Antona Bernoláka, kde je evangelický kostel z r. 1923 – 1926 a původní mateřská škola, dnes základní škola z r. 1926. Shodli jsme se na tom, že nám to stačí.

Na zpáteční cestě se zastavujeme na pivo v kavárně Efect. Ota plánoval, že se zastavíme někde ve městě, ale jediné, co ho nabídkou zaujalo byla pivnice Čierný kameň (točili tam různá nám neznámá piva, která by rád ochutnal) na Mariánském náměstí. Jenže tam měli zavřeno z technických důvodů. Tady nás překvapili – je to první místo na Slovensku, kde točí Prazdroj, ale mají i volbu sládků Tropic Ale. Samozřejmě ji ochutnáváme. A protože je fakt výborné, dávám si ho nakonec i já, i když jsem tvrdila, že si dnes pivo nedám.

Za drobného mrholení se vracíme na hotel. Dnes nás těch 6 km totálně zničilo. Jsme rádi, že dnes jsme výstup na Choč odložili.
Na pokoji nás nejvíc překvapilo, že nám odnesli 1x použité ručníky a dali nové. I koš vysypali. Raději bychom uvítali vyluxování. Ota má velkou pláštěnku - pelerínu a až tady zjistil, že se mu drolí to pogumování. Něco posbíral, ale vše nejde.

Vzhledem k tomu, že jsme měli nakoupené nějaké jídlo, dáváme si studený oběd z vlastních zásob, ať se nám to nezkazí.

Jak si Ota cestou naplánoval, zalezl do postele a pustil si televizi. Chytá tu i české programy, je tedy zcela spokojený.

K večeru jsme zašli do bazénu. Byli jsme tam opět sami, tak jsme se docela vyblbli, nechali si pustit i vodopád, ve vířivce jsem si promasírovala kolena, tak jsem zvědava, zda to zítra nebude horší.

Pak jsme si dali večeři a Ota zašel dolů do zdejší restaurace na pivo. Já nakonec přišla za ním a dala jsem si 2 deci Frankovky z Topolčan. Byla výborná. Vychutnávala jsem si ji pak ještě na pokoji při večerních zprávách. Dokonce jsem si zašla ještě pro decku. Nakonec na televizi  koukáme oba. Podle předpovědi počasí to na zítra už vypadá docela dobře. Už se těšíme, že konečně ten Choč zdoláme.

Poznáváme Slovensko – 21. den: Ružomberok - procházka městem: synagoga, Ružomberské schodiště, kostel sv. Ondřeje, mauzoleum A. Hlinky, areál piaristů (klášter, kostel Povýšení svatého Kříže a bývalé gymnázium) a další na mapě