Slovensko kolo 2008 část 1.
Slovensko kolo 2008 část 1.
7.8.2008
Cyklistický čundr v r. 2008 patřil zrovna k těm velmi vyvedeným, zejména díky počasí, ale hlavně díky přírodním i historickým krásám, které Slovensko poskytuje. Poslední náš pobyt na Slovensku v r. 2000 vnesl do našich řad jisté rozpaky, čerstvě pomečiarovské Slovensko nám přece jen ještě připomínalo takovou tu porevoluční dobu u nás, tak nějaký rok 92-3 v Česku. Zejména teplota piva nás tehdy velmi mrzela, naštěstí jsme se tenkrát přeorientovali na přece jen vychlazenější točenou kofolu a borovičku...
Nicméně tentokrát jsme chtěli na východ vyrazit z prozaického důvodu, že v dalším roce se bude na Slovensku platit eurem, tak ať to ještě stihneme levněji za kačky.
V podstatě jsme vyrazili již 6.8. večer do Zábřeha na noční rychlík, který jede těsně po půlnoci, téměř šestihodinová jízda by měla stačit i k jakémusi spánku. Určité pobavení nám ještě před odjezdem poskytl telefonát od spolužáka Ivana, zvoucího na nějaký mejdan, byl opět jako každoročně na měsíc doma z Ameriky, nakonec jsme si ho v pozdějších dnech užili víc než dost.
Rychlík nebyl nijak zvlášť obsazen, takže přes to že jsme původně uvažovali o lůžkovém voze, bohatě stačila druhá třída, dokonce jsme snad i chvíli usnuli. Po šesté raní tedy vysedáme, Spišská Nová Ves. Okresní město patří na Slovensku k těm větším, sice zde neplánujeme žádnou zásadnější prohlídku, přece jen vlezeme do otevřeného kostela Nanebevzetí Panny Marie, gotický kostel ze 13. století je stále gotický i když určitě vícekrát přestavěný, 87 m vysoká věž má být největší kostelní věží Slovenska, takže zas tak bezvýznamná stavba to není. Centrální náměstí připomíná spíš dlouho širokou ulici, téměř bulvár s různými významnými stavbami po obvodu (muzeum), či uprostřed (divadlo v budově Reduty). Nakonec ve Spišské N. Vsi je i zoologická zahrada takže by zde bylo co navštívit. My však s oteplení vyrážíme na cestu, máme toho dnes celkem dost na programu. Prvotní směr je východní, přes Spišské Vlachy s dvěma kostely směřujeme k osadě Žehra. Zdejší kostel Sv. Ducha z r. 1275 je totiž součást světového dědictví Unesco. Zvenku poměrně skromná stavba se pyšní bohatou freskovou výzdobou. Nutno podotknout, že i cintorín u kostela s pyšní zajímavou výzdobou některých náhrobků. Kupodivu některá jména nám připomínají jména některých našich spoluobčanů. Jak se dovídáme z tabulky na vratech kostela za úplatu bychom se i dostali dovnitř, bohužel kolem nás a našich kol se neustále shlukují takoví malí lidé a nepochtívají cukríky ale peniaze, takže se slzou v oku ustupujeme od prohlídky a stahujeme se do bezpečnějšího obchůdku ve vsi, kde si z žalu dáme aspoň jednoho lahváče. Nicméně již od Žehry pozorujeme to největší co nás dnes čeká. Ve vsi Hodkovce se ještě zastavíme u zámečku, kde je nějaký sociální ústav a český vrátný. Ale už nás čeká Spišský hrad. Impozantní stavba na kopci 634 m vysokém jednoznačně dominuje celému okolí, a protože byl v užívání od 12. do 18. století, zůstaly z něj dostatečné ruiny, které ostatně jsou neustále obnovované.
Parkoviště pod hradem je značně zaplněné, tak k pořízení nějakého snímku bez aut musíme vylézt na protější kopec a zajít ještě dosti daleko od svahu. A bez lidí se už nedá nafotit vůbec. Návštěvníky tvoří tak odhadem 40% Čechů, něco kolem 20% Poláku a Maďarů asi stejně, zbývajících 20% ostatní cizinci a domácí (odhadem). Je tedy fakt že olbřímí stavba se vymyká běžnějším hradům, ale naštěstí už i na internetu se připoští, že to není největší hrad Evropy, jen patří k těm největším.
Po důkladné prohlídce hradu směřujeme už konečně na západ, zastavit se však musíme u ve Spišském Podhradí aspoň se podívat na Spišskou Kapitulu. Zde se na prohlídku nechystáme, ale přes dveře je vidět aspoň na část výzdoby gotického interiéru. Z návrší za Podhradím jsem chtěl ještě snímek kapituly s hradem, ale pořád mi tam visel mrak, tak se to moc nepovedlo. Ve Spišském Hrohovu si ještě prohlédneme zajímavý kamenný most a pak už je tu další spišská perla, Levoča. Jsme tu tedy včas, abychom stihli prohlídku chrámu sv. Jakuba. Druhý největší kostel na Slovensku se oprávněně pyšní oltářem s řezbami mistra Pavla, v interiéru se tedy fotit nesmí, ani za úplatu, ale obrázků a publikací s těmito díly se dá sehnat víc než dost.
Ale Levoča není jen jeden kostel, hned vedle je pozoruhodná renesanční radnice, další kostel u církevní školy, hradby. No však už jsou taky v Unesco.
Ještě dlouho jsme se za Levočou otáčeli, ale už se smrákalo, tak jsme pomalu hledali cíl cesty, který jsme nakonec našli ve Spišském Štvrtku.
8.8.2008
Stan jsme si postavili hned na zahrádce u gotického kostela sv. Ladislava. Pěkně za zdí, chráněni před zraky případných dotěrů. Tím pádem hned u hlavní památky obce kterou je kromě chrámu i vedlejší zdobená kaple Zápolských. Raní slunce na obzoru ozařuje byť v oparu VYSOKé Tatry, kam dále směřujeme. Cestou si ještě fotím zajímavou osadu nějakých domorodců u Jánovce, ještě že mám sebou dlouhý objektiv, asi bychom si blíže ke stavením netroufli, když i slovenská policie tam nerada zajíždí. Malé občerstvení v obchodu v Hozelci a sjezd do Popradu. Město je sice všeobecně vnímáno jako přestupní stanice do Tater což je celkem škoda, centrum města nabídne i pár památek od středověku po současnost. Ovšem jedna novodobá mozaika mě úplně uchvátila.
Na druhé straně, že je to významný dopravní uzel, tak občerstvení v hotelu u nádraží nic moc.
Električkou si zjednodušíme výjezd na Štrbské pleso, původně jsem doufal že něco vyfotím z vlaku, ale nakonec je tak narváno, že se ani nedostaneme k oknu. Ve skutečnosti vystupujeme o zastávku dřív, na Popradském plese. Od zastávky to je však k plesu ještě něco kolem 5 km a do pořádného kopce, takže rychle nechávám Marka za sebou, chci taky ještě stihnout slunečné počasí, vypadá že dlouho nevydrží. Podle rozcestníků překonáváme výškový rekord na kole, nějakých 1530m je výš jak Praděd, a tam myslím Marek ani na kole nebyl. Takže jsem aspoň trochu slunečna stihl, ale pomalu se zatahuje. Kolega po nějaké půlhodině nakonec dorazí. Polský turista si se zájmem prohlíží naše kola a konstatuje, že v mládí měl taky favoritku, což značí dobrý vkus.
Malé kolečko kolem plesa přes horolezecký cintorín a pak fofrem dolů, kousek nahoru na Štrbské pleso. Počasí už nic moc tak aspoň přes vodu sa pozrieme na Solisko a Areál Snov (či Snow?!?) a pak na Cestu Slobody. Sice krápe, ale dá se jet. Za Štrbským plesem je celkem les, tady už vichřice tolik Tatry tak nezasáhla a až do Podbánského se drží cesta pěkně ve výšce kolem 1100 m, až za touto osadou začínáme klesat do Liptovské kotliny. Krátká zastávka u muzea Liptovské dediny u Pribyliny, další zastávka před Liptovským Hrádkem, právě u toho hrádku (spíš tvrze) a večer v samotném městě. Stan stavíme na poli za městem a večer začíná pršet.
9.8.2008
Bohužel, celé dopoledne prší, takže osvědčeně se válíme, snad o půl jedné se déšť utišil, ale sotva jsme sbalili stan, rozpršelo se znovu, tak se schováme do autobusové zastávky. Přitom další zastávka není tak daleko, tak jak déšť slábne pokračujeme do Liptovského Mikuláše. Zdejší kostel je tuším pojmenovaný podle města (nebo město podle svatého), daleko zajímavější je ale rozměrná synagoga, sice je mírně zdevastovaná, ale zdá se, že s ní mají nějaké záměry, fotit můžeme jak chceme, navíc probíhá nějaká výstava, máme tedy i nějakou kulturní činnost.
Déšť nám tedy zamezil v důkladnějšímu prozkoumání tohoto města, kvečeru vyrážíme k břehům Liptovské Mary, přes to že míjíme Aquapark Tatralandia, nijak nás tato atrakce neláká, vody bylo dnes až až. (nepřilákal nás ani Tarzan a Western city). Směr nám udá nejdřív říčka Kvačianka a odbočka do Matiašovců, kde táboříme u opevněného kostela.
10.8.2008
Ráno vypadá velmi dobře, v horských údolích i kolem přehrady se sice válí mlhy, ale před námi nádherně osvícené Chočské vrchy! Dnes máme před sebou horský přejezd do Oravské kotliny. Z uvedených Matiašovců je postavená poměrně nová horská silnice do Zuberce.
Kdysi jsme tudy jezdili rozhrkanou cestou přes Kvačianskou dolinu, trasu mi poradil otec, hlavně kvůli výhledům. Podle informační tabule kostel nechal postavit nějaký biskup podobného jména jaké nese vesnice (pocházel ze zemanského rodu), a jak se díváme na vývěsku obecního úřadu, zdá se že řada jeho příbuzných tu žije pořád.
Vloudila se malá komplikace, jak se blížíme ke stoupání, zjišťujeme, že cesta má být zavřená, kvůli závodům do vrchu. U startu nám sdělí, že když do do půl hodiny stihneme tak můžeme jet. Od startu na vrchol to je cca 6-7 km, převýšení asi 450m, říkám že to musíme stihnout, jeto zhruba jak na Červenohorské sedlo, jen se musí makat. Tak nás tedy pouští. Za půlkou kopce sice Marek skuhrá, že nemůže, na což mu odpovím, že buď ho něco přejede nebo bude muset počkat na sběrný vůz. Nejdřív ostatně přejede uzávěra a pak teprve budou závody. To nám tedy trošku zhatilo plány o kochání výhledy, zato jsme byli pěkně rychle na vrcholu, a mohli nakonec neplánovaně shlédnout část automobilových závodů.
Nakonec z horského sedla vyhlížíme na část Západních Tater, podle mapy odhaduji Sivý vrch a možná vzdálenější Baníkov, ale mám jen automapu sice podrobnou ale na zas tak moc.
Následuje táhlý sjezd na jehož konci je obec Zuberec, tad se musíme zastavit, už jen pro to že odtud pocházela jedna z tet mého otce.
Tak jsme se poměrně rychle dostali na Oravu, ale ještě se alespoň pokocháme výhledy na Západní Tatry. Studený Potok nás pak přivádí přes Oravský Biely Potok k řece Oravě. Ještě před křižovatkou u Nižné je však zajímavá zřícenina vysoké pece, která vzdáleně připomíná i nějaké římské Trosky. Na hlavní cestu se napojujeme u vesnice Podbiel a tady tedy teče Orava. Velmi zajímavým útvarem u silnice je mohutné Bradlo Biela skala, a na řece pak voraři nebo pltníci? Vypadá to že atrakce se rozšířila z Dunajce i na jiné slovenské řeky. Jak ale sleduju pozorně, jsou to skutečně voraři. V Dlhé nad Oravou si užijeme trošku folklóru, ale jak se dívám do mapy, Ostrý vrch je nějak daleko, aby slavnosti byli zrovna pod ním. Brzy jsme u vysoké skály a na ní hrad. Samozřejmě ten Oravský. Pokud jsme měli nějakou touhu hrad navštívit, tak olbřímí dav u brány nás od této kratochvíle bezpečně odradí, je neděle a je tudíž narváno asi všude. Po několika snímcích a občerstvení v zahradní restauraci pokračujeme dál ke Kubínu. Před městem na sever od naší trasy sleduju sjezdovku na Kubínské holi, kterou jsme sjížděli na zimním srazu před necelými dvěma roky sjížděli na zimním srazu. Dolný Kubín je samozřejmě z velké části panelákové město, postavené spolu s televizní fabrikou, ale nějaké historické centrum tu přece je a tomu všemu vévodí majestátný Choč téměř nad městem, i nějaká ta zahrádka se našla, tak nám ten den hezky utíká. Ještě kousek podle Oravy, zastavujeme v obci Párnica, kde se nám velice líbí fotbalový stadion, tady se nakonec ukempujeme. Před námi je průjezd Malou Fatrou, čímž dokončíme velké Slovenské hory.
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
PočasíPříspěvky z okolí Slovensko kolo 2008 část 1.
