Směřujeme na severovýchod republiky – 10. den/2. část – Orlické hory - rozhledna Suchý vrch s Kramářovou chatou a v okolí 3 km dlouhý okruh přes vyhlídky

Sobota 29. 8. 2020 - odpoledne
Po dopolední prohlídce dvou měst si chceme užít také trochu přírody. Den chceme ukončit návštěvou rozhledny Suchý vrch.
Na Červenovodském sedle, kde je křižovatka turistických tras, je parkoviště. Další je nahoře u rozhledny, protože tam je hotel s restaurací. Žádné omezení vjezdu nahoru není. Občas jede auto nahoru, občas dolů, tak proč bychom tam také nemohli vyjet. To se raději projdeme tam, kde auta nejezdí.

Někde zhruba uprostřed je horské sedlo Hvězda  (843 m) s bodem záchrany UO 008. Toto místo jsem vytypovala i jako místo na přespání. Je vidět, že sem auta zajíždí, jedno zde dokonce parkuje. Teď se tu zastavujeme udělat oběd. Je to ideální místo i s lavičkou a stolkem.

Po odpolední siestě vyjíždíme téměř na vrchol Suchého vrchu. Nahoře jsou dokonce dvě velká parkoviště. Cestou jsme však zažili jednu nepříjemnou situaci s cyklisty. Sami také na kole jezdíme, máme pro ně pochopení, ale teď jsme byli v šoku. Před námi jede vzhůru větší parta s malými dětmi. Jsou roztažení skoro po celé šířce, jakoby jim silnice patřila. Že tu jezdí auta a jsou tu méně přehledné serpentýny jim zjevně nevadilo. Ota zpomalil, netroubil, nakonec se skoro všichni seřadili za sebe správně vpravo, ale jeden dospělák vytrvale jel vlevo, tedy v protisměru. Asi si vůbec neuvědomil, že ohrožuje sebe, ale i ty děti. Ota je předjížděl hodně opatrně. Věděl, že by stačilo jedno malé vyjetí dítěte z řady a je tragédie na světě. Na vrcholu jsem se hodně držela, abych tomu chlapovi nevynadala za jeho riskantní chování.

Proti našemu zvyku jsme si nahoře v autě otevřeli pivo z vlastních zásob. Kdyby tu točili něco zajímavějšího než Prazdroj, určitě by se Ota nechal zviklat, ale i ten doma v Plzni pije, jen když nic jiného není. A my máme v autě spoustu dobrot. Naštěstí jsme parkovali tak šikovně, že jsme nikoho nemohli ani pohoršovat.

Pak jdeme na rozhlednu. Nachází se na pomezí Hrubého Jeseníku a Orlických hor. Již před 1. světovou válku tady chtěl KČT postavit turistickou chatu. Válka tomu však zabránila. R. 1924 tady postavili jednoduchý dřevěný přístřešek, aby se turisté měli kde ukrýt před deštěm. O dva roky později se začalo se stavbou chaty. Protože se jejího otevření zúčastnil tehdejší předseda vlády dr. Karel Kramář, byla na jeho počest po něm pojmenována. V letech 1931-32 byla k chatě přistavěna betonová vodárenská věž, která byla současně i rozhlednou. Během války tady německá armáda zřídila rehabilitační ústav pro zraněné letce. Nájemci se střídali, zrovna tak se měnil i název chaty. V 60. letech byly instalovány antény a vyhlídkový ochoz byl zasklen. Koncem 20. století se stala chata předmětem dlouhých soudních sporů, až byla nakonec na jaře 1996 uzavřena. Naštěstí rozhledna, která od r. 1986 měla novou střechu, stále sloužila svému účelu. Chata r. 2003 vyhořela. Až r. 2011 získal její nový vlastník evropskou dotaci, část zničené chaty zboural a postavil podle původních plánů chatu novou. Samozřejmě ji opět pojmenoval Kramářova chata. Je zde možnost ubytování, stravování, nabízí i welness služby. Zde se také kupují vstupenky na rozhlednu, která má stále samostatný vchod. Je vysoká 33 metrů, na vyhlídkovou plošinu vede 117 točitých schodů. Je vidět Praděd, Kralický Sněžník, Lázek, Červenohorské sedlo, Soví hory v Polsku. Má to jediný problém. Rozhledna je prosklená, okna nejdou otevřít. Proto se bohužel výhledy špatně fotí.

Venku je stále docela hezky, dá se říct i teplo. Abychom se ještě trochu vyvětrali v Orlických horách a také vytrávili oběd, jdeme na krátkou procházku. Okruh ve tvaru osmičky má necelé 3 km a je to skoro samá vyhlídka.

Začínáme po červené na samotný vrchol Suchého vrchu (995 m). První vyhlídka je ze skalisek. Nejsou vysoká, ale už to je důvod, aby se mi tu líbilo. Samotný vrchol, na kterém jsou tři vysílače, je jen o kousek dál. Po neznačené cestě odbočujeme vlevo, vrchol obcházíme a vracíme se zpátky k chatě.

Pokračujeme po červené značce na druhou stranu k vrchu Bradlo (988 m). Je to plochý kamenitý vrchol s borůvčím. K vyhlídce se musí popojít po neznačené cestě kousek vpravo. Je to kousek od chaty, ale je tady klid, jsme tady sami, až mne to překvapuje. Navíc se mi tady moc líbí. To ještě netuším, že po mírném klesání o kousek dál přijdeme k další vyhlídce, která je na skalním útvaru Bradlo. Já fakt asi nejsem normální. Jak vidím nějaká skaliska, hned pookřeju a jak to jen trochu jde, musím nahoru. Následuje prudší klesání a trochu se děsíme, kdy budeme zase prudce stoupat. I tady se můžeme cestou kochat výhledy. Na rozcestí Pod Bradlem odbočujeme vlevo po modré a po cyklotrase. Obcházíme vrch Bradlo a překvapivě téměř po rovině přicházíme k chatě. Byla to krátká, ale moc příjemná procházka. Jen ty vyhlídky na posledním úseku už nebyly. 

Mezitím se to zatáhlo, sluníčko už nevidíme, ale neprší. V autě se daří připojit se na místní wifinu, abych zjistila, že stále vyhrožují s přívalovými dešti a vichřicí. I když nejhorší to má být až zítra večer a v noci. Dnes v noci má jen pršet. Pro nás je to dobrá informace. Můžeme bez obav přespat na parkovišti v lese na horském sedle Hvězda a zítra se vydat na výlet. Snad to vše vyjde.

Přejíždíme o kus níž do sedla a vybíráme vhodné místo, abychom z auta nevstávali ráno do bláta, ale také nepřekáželi u přístřešku případným turistům. Ještě tady parkují dvě auta, ale ty brzy odjely. Docela rychle se ochlazuje. I když to nefouká. Jdeme si sednout do kabiny. Večer v osm je 13 stupňů. Jsou to hrozné teplotní výkyvy. Ale je pravda, že spíme vysoko (843 m), tak se zase tolik nemůžeme divit. Je mi jasné, že dnes už zase vytáhnu peřinu.

Směřujeme na severovýchod republiky – 10. den/2. část – Orlické hory - rozhledna Suchý vrch s Kramářovou chatou a v okolí 3 km dlouhý okruh přes vyhlídky na mapě