Směřujeme na severovýchod republiky – 12. a 13. den – změna programu - prší a prší - přes Loštice jedeme do Přerova

Včera večer i v noci bylo docela teplo, ale vítr zesílil snad až na sílu vichřice. Když jsem se v noci vzbudila, slyším, jak venku skučí, dokonce i do auta se opírá tak, že mám pocit, že spíme na moři na lodi. Není to v autě příjemný pocit. V předpovědi tvrdili, že ve druhé půli noci to má ustat, uvidíme. Nakonec jsem usnula a vzbudila se k ránu. To mi začínalo být chladno. Vytahuji peřinu, ale konstatuji, že vítr moc nezeslábl. Jen poryvy jsou méně časté.

Když jsme chtěli po osmé vstávat, venku drobně mrholí a vítr fouká tak, že je hned v autě všechno vlhké. Nevstáváme. Ota s vážnou tváří prohlašuje: "No, to je situace, nemáme co jíst (chleba jsme večer dojedli ke smaženici), vařit se v tom větru nedá (slíbila jsem mu polévku), ještěže máme dost piva". Ani za hodinu a půl se situace nelepší. Posloucháme předpověď, zítra má být ještě hůř. A my chceme na výlet do hor.
Měníme program. Zajedeme do Přerova, odkud Ota pochází a kde má sestru a kde jsme letos ještě nebyli. K snídani jsme snědli jen nějakou tyčinku a odjíždíme.
Když jsem zjistila, že cesta vede přes Loštice, hned je mi jasné, že se tam musíme zastavit. Tam totiž vyrábí tradiční olomoucké tvarůžky. Je tam také Loštická cukrárna, kde vyrábí výborné dortíky z tvarůžků. Něco tam koupíme k večeři. Jenže už však máme skutečně hlad. Nejdřív jdeme proto na oběd. Samozřejmě jsem si dala smažené tvarůžky, o kterých jsem slyšela jen to nejlepší. Moc jsem si pochutnala. Pak jsme nakoupili zmíněné dortíky. Od minulé návštěvy je tady změna. Na náměstí je pro nás nově otevřená podniková prodejna - tam jsme ještě přikoupili dvě balení tvarůžků, které se u nás doma vůbec neprodávají. Ve vedlejší prodejně mají ještě tvarůžkovou zmrzlinu – kdo ji prý neochutnal, nebyl v Lošticích. Je hodně zvláštní, není úplně ledová, ale kupodivu netaje tak rychle jako normální zmrzlina. Za ochutnání stojí, ale příště si dám raději normální zmrzlinu. Kupujeme ještě pivo z pivovaru Melichárek z Horky nad Moravou – vezeme samé dobroty.

Díky obědu, nákupům a také objížďkám jsme místo za dvě hodiny přijeli za tři. Heda už je na to u nás zvyklá, nediví se. Nejdřív jsem jí věnovala nakrájené houby – hned jsme je dali sušit do sušičky, pak jsme dali kávu, pak pivo. K večeři jsme snědli část dortíků, které sklidily obrovský úspěch. Už o nich slyšeli, ale ještě tam nebyli, ani je nejedli. Protože jsem nevěděla, co vybrat, koupila jsem od každého 2 kousky, abychom si každý dali půlku a ochutnali tak toho víc. A protože výběr mají veliký a dortíky jsou syté, zbyla nám další část i na zítra. Už teď se na ni těšíme. Je to fakt dobrota. I když nás to nepřekvapilo, my už je jednou měli.

Poseděli jsme, popovídali, večer utekl rychle. Ani nám nevadilo, že venku prší. Vyjímečně jdeme spát až po 10. hodině.

Pršelo v noci, prší i ráno, prší celý den a ne zrovna málo. Jsme rádi, že jsme dovolenou přerušili. Takhle jsme v suchu, teple a je nám fajn. Jen jsme si povídali, jedli a pili. Nic jiného se dělat nedalo. Jo, a ještě jsme sledovali počasí, zda zítra už konečně bude bez deště. Už se zase těšíme do kopců. Předpověď je příznivá. Stále tvrdí, že už bude hezky. Tak uvidíme. Prvně jsme v Přerově a nejdeme se vůbec nikam podívat.