Loštice – město olomouckých tvarůžků a židovských památek
Tipy na výlet • Vycházka - půldenní
Kam a jak jedeme?
Vracíme se z naší podzimní dovolené, při které jsme poznávali hlavně rozhledny a minipivovary. Zajímali nás však i ostatní zajímavosti na trase. Když jsme v Olomouci ochutnali Loštický polibek – dortík z olomouckých syrečků, museli jsme samozřejmě navštívit i proslulou Loštickou cukrárnu. A když už jedeme do Loštic, trošku si prohlédneme i židovské památky. Na větší procházku už nám to časově nevychází.
Za čím jedeme?
Město se nachází zhruba 30 km severozápadně od Olomouce. Rozkládá se na řece Třebůvce v místech, kde se do ní vlévá říčka Podhrádek. Tehdejší trhová ves byla založena ve 2. pol. 13. století na místě staré slovanské osady. První písemná zmínka je z r. 1267. Ve 14. století se o Lošticích píše již jako o městečku s pravidelnými trhy a výročními slavnostmi.
V té době se zde a v okolí začaly vyrábět Loštické poháry - typické poháry hnědé barvy, povrch byl pokryt puchýřky. Vyráběly se až do 16. století - ze specifické hlíny, která se těžila nedaleko města, a vypalovaly se při teplotě kolem 1200°C. Tehdy byly žádaným zbožím a stále je možno je vidět na mnoha hradech ve Střední Evropě.
Již v 15. století zde žili Židé, kteří si zde r. 1544 založili hřbitov a r. 1571 postavili synagogu.
R. 1876 zde Josef Wessels se svým synem Aloisem zahájili úspěšnou výrobu olomouckých tvarůžků. Ale až počátkem 20. století se začalo město výrazněji rozvíjet. Důvodem bylo i zavedení autobusového spojení s okolními obcemi, vybudovali si hasičskou zbrojnici, cvičiště, založili Klub čs. turistů.
Po válce byla zrušena židovská obec, byla znárodněna i výrobna tvarůžků. Do technologie se však neinvestovalo, výroba tvarůžků klesala. V r. 1991 ji v restituci potomci bývalých majitelů získali zpět, r. 2010 se jim podařilo získat v rámci Evropské unie chráněné zeměpisné označení. Ve své podnikové prodejně nabízí široký sortiment tvarůžků. Právě tvarůžky Loštice proslavily. Dokonce se zde v květnu koná turistický Pochod za Loštickým tvarůžkem, v červnu jsou Slavnosti hudby a tvarůžků. O historii výroby tvarůžků se dozvíte i ve zdejším muzeu. Speciality z tvarůžků kromě Tvarůžkové cukrárny nabízí i restaurace U Coufalů na náměstí Míru. U vchodu si můžete tvarůžky koupit v automatu v kteroukoli denní i noční dobu.
Ve městě je řada památek. V centru města je původně románský kostel sv. Prokopa, který byl postupně přestavován goticky i renesančně. Do dnešní klasicistně-barokní podoby byl upraven v letech 1787–1792. Patří mezi nejstarší zachovalé stavby bývalého šumperského okresu. Ve věži je Zvon z r. 1550. U vstupu do hlavní lodi byly do zdi zasazeny náhrobky Prokopa Podstatského z Prusinovic a jeho manželky Kateřiny rozené Kropáčové z Nevědomí, kteří zemřeli v letech 1560 a 1564. Kostel byl již v r. 1958 zapsán na seznam kulturních památek.
Z 19. století jsou na náměstí Míru kašna se sochou Svatopluka (z r. 1859) a sloup Nejsvětější Trojice (z r. 1853).
Za zmínku stojí i několik zajímavých domů – na nám Míru čp.116/4 je měšťanský dům s renesančním jádrem, který byl do současné podoby s bohatě členěnou fasádou upraven v 1. polovině 19. století. Na předměstí, nyní v Hradské ulici čp. 81/24 bývala ve 2. polovině 18. století koželužna. R. 1812 byla upravena, dochovala se původní dispozice a na fasádě barokní a rokokové prvky. V Palackého ulici stojí za zmínku hned dva domy. Č. 607/9 je pozdně empírový měšťanský dům z r. 1856, má však starší jádro. Bývala v něm sladovna, na fasádě má terakotové prvky. V nedalekém domě čp. 343/17 je rodný dům a nyní muzeum malíře Adolfa Kašpara.
My jsme se zaměřili pouze na židovské památky. Na východním okraji města je židovský hřbitov. Byl založen r. 1554, je tam cca 650 náhrobních kamenů. Nejstarší jsou dokonce ze 17. století, další cenné barokní a klasicistní náhrobky jsou z 18. a 19. století. Pohřbívalo se sem dokonce i po druhé světové válce.
Jen kousek od náměstí Míru - ve Ztracené ulici je bývalá synagoga. Je to však v pořadí 3. židovská synagoga ve městě. První dřevěná byla postavena r. 1560. Druhá dřevěná roubená s Kamennou podezdívkou stála na stejném místě od r. 1651 do r. 1727, kdy bylo židovské obyvatelstvo vystěhováno do gheta do oblasti dnešní Ztracené a Žadlovické ulice. Synagoga byla rozebrána a přestěhována na místo, kde se nachází dnes. V 2. polovině 18. století se začalo se stavbou zděné synagogy. Původní krov byl použit na stavbu nové stavby. V letech 1805 – 1806 byla synagoga upravena do dnešní klasicistní podoby. Na počátku okupace byla uzavřena. Některé cenné liturgické předměty jsou součástí sbírky Židovského muzea v Praze. K obnově zdejší židovské obce po válce nedošlo, v synagoze bylo jeden čas skladiště, později hudební škola a muzeum. Dnes ji vlastní město a je zde muzeum o židovské historii. R. 2003 zde byla odhalena pamětní deska obětem holocaustu z Loštic a okolí. O víkendech a svátcích je přístupná veřejnosti v době od 13 do 17 hodin.
Zde také začíná Naučná stezka Lišky Bystroušky, která měří 23 km, ale nechá se prý zkrátit na 6 km. Na ní se mimo jiné i dozvíte, jaký vztah má liška Bystrouška k této oblasti.
Nakonec jsme samozřejmě neodolali a zašli do Tvarůžkové cukrárny, která se nachází v Komenského ulici. Od r. 2009 vyrábí Poštulkovy tvarůžkové moučníky, úžasné dobroty. Nejen že jsme neodolali a na místě ochutnali, ale ještě jsme si odvezli domů, kde jsme si z těchto dobrot udělali skvělou večeři. Na své si tam však přijdou i milovníci sladkých dobrot.
Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?
Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?
Zase jsem u těch tvarůžků. To jsou tak nádherné dortíky a ještě k tomu výborně chutnají. Byl problém si vybrat, proto jsme koupili skoro od každého kousek.