Směřujeme na severovýchod republiky – 19. den – CHKO Jeseník – cca 17,5 km dlouhý výlet: Šerák – Keprník - Vozka – Banjaluka – Ostružná - Ramzová

V noci byla skutečně zima, zvlášť k ránu, a to bylo zataženo. Vstáváme po osmé, rychle snídáme. Sluníčko proráží mraky, ale je stále někde za kopečky. Až při odjezdu nás trochu zahřívá.

Zajíždíme do Ostružné koupit hlavně nějaké pečivo. Dostala jsem poslední půlku chleba, naštěstí rohlíků na svačinu měli dost. 
Popojíždíme do Ramzové – tentokrát si uděláme výlet přes kopečky.  Lanovkou však chceme vyjet na Šerák a tak si ušetřit několik km stoupání. Je už skoro půl jedenácté. Nevíme, jak často jezdí, ale máme štěstí. Lanovka jede za pár minut. Na Čerňavu jede novější čtyřsedačková lanovka, na Šerák pokračuje starší dvousedačková. Jede pomaleji, ale při vystupování nezpomaluje, není ani značka, kde vystoupit. Trochu mám obavy, zda to zvládnu. V ruce mám batůžek, hůlky. Asi vzhledem k mým šedinám mi obsluha při vystupování k mému překvapení podala ruku a tak jsem to zvládla bez problémů.

K chatě Jiřího na Šeráku je to ještě půl km přes jednu vyhlídku. Tady to známe, ale v zimě. V lednu 2014 jsme byli v Loučné nad Desnou na zimní dovolené, jenže nebyl sníh ani na sjezdovky, ani na běžky. Chodili jsme proto pěšky. Jeden z výletů jsme udělali právě sem. Moc se nám tu tehdy líbilo a tak jsme si řekli, že se podíváme, jak to tady vypadá v létě.

Protože na celé trase není možnost občerstvení, využíváme této jediné možnosti v kamenné chatě, která byla postavena r. 1894 na místě starší dřevěné chaty (z r. 1888), která o rok dřív shořela. Ota dává holbu Keprník, která se točí jen tady. Já dávám zdejší domácí rakytníkovou limonádu a abych si taky trochu zvedla hladinu alkoholu, dala jsem si malou štamprličku regionálního produktu Jesenická bylinná. 

V poledne opouštíme útulné prostředí a vyrážíme do zimy a větru. Je znát, že jsme ve výšce 1325 m. Studený vítr tu pěkně profukuje. Je oblačno, sluníčko zakrývají každou chvíli tmavé mraky. Je však hezké pozorovat, jak se stíny z mraků pohybují po kopcích. Samozřejmě výhledy tady jsou daleké.

Od chaty jdeme kousek po modré, samozřejmě trochu z kopečka, od rozcestí Šerák pokračujeme po červené a jak jinak - zase do kopce. Jsme na horách, tomu odpovídá i převážně kamenitá cesta. Při pohledu zpět občas ještě zahlédneme chatu na Šeráku.

První zastávku děláme na Keprníku (1423 m), což je 4. nejvyšší vrchol Hrubého Jeseníku. Vyznačuje se zajímavými skalisky, které na svém povrchu vytvářejí rovinu. To nám tady zbylo z poslední doby ledové. Jenže jejich existenci ohrožuje borovice – kleč, která zde byla vysazena ve 2. pol. 19. století, aby zpevnila zdejší půdu. Lesníci měli strach, že za horských bouří ji voda spláchne do údolí. Jenže nastal další problém – kleč roste rychle a rychle se roztahuje. Vyhubila zdejší rostlinstvo, ale také živočichy, kteří zde žili. Takže nyní se řeší problém, jak se této uměle vysazené kleče zase zbavit.

Na vrcholu je upravené vyhlídkové místo samozřejmě s nádhernými výhledy. Když jsme tu byli v zimě, byly výhledy také skvělé, jenže dnes jsme chytřejší – řadu okolních kopců poznáme. Vidíme Suchý vrch, hřebenovku, po které jsme šli od rozhledny Klepáč na Králický Sněžník. Samozřejmě jsou vidět i Jeseníky. Za dobré viditelnosti mohou být vidět Krkonoše a Beskydy, výjimečně i Malá Fatra a Vysoké Tatry. My zase až tak jasné výhledy neměli, ale stejně jsme spokojeni. Je tu krásně.

Konečně chvilku klesáme. Podél cesty jsme občas zahlédli patníky, na kterých jsou vyryté zkratky BB a FL. V zimě jsme si toho nevšimli, dost možná byly zaváté sněhem. Dnes přemýšlíme, co by to mohlo znamenat. Vysvětlení jsme se dočetli na rozcestí Trojmezí (1316 m). Z Červenohorského sedla tudy vede na Šerák a přes Černavu do Ramzové naučná stezka S Koprníčkem na výlet Keprnickými horami. Právě na tomto zastavení NS jsme se dočetli, že na přelomu 14. a 15. století se zdejší pohraniční hvozd rozdělil mezi tři panství (Liechtensteinské panství Kolštejn – dnes Branná, Žerotínské panství Velké Losiny,  panství Frývaldov – dnes Jeseník Vratislavského biskupství), hranice byla vytyčena hraničními kameny. Některé tady z té doby ještě zbyly. Opět jsme chytřejší. Jen ty zkratky neumíme zcela přesně přiřadit. 

Červená značka vede na Červenohorské sedlo, my tady musíme odbočit po žluté a vydat se do míst, která už neznáme. Jdeme na jiné sedlo – na sedlo Trojmezí (1302 m), kde bývala zemská moravsko-slezská hranice a kde je vrchovištní rašeliniště. Tady se setkávají hřebeny Červené hory, Vozky a Keprníku a také hranice výše zmíněných panství.

Ráz krajiny se najednou mění. Občas jdeme po povalových chodníčcích s výhledem na rašeliništní rostlinstvo. Doklesali a následně dostoupali jsme na rozcestí U Vozky (1360 m). Na stejnojmenný vrchol (1377 m) se musí ještě asi 200 m dojít po zelené. Tyto skály na 8. nejvyšším vrcholu Hrubého Jeseníku jsou až 7 metrů vysoké. Ten kousek zacházky za to stál. Jsou to zajímavé skály s nádhernými výhledy. Tady na sluníčku za větrem jsme si dali pořádnou svačinu. Při tom se fakt kocháme a využíváme i klidu. Je znát, že je po prázdninách. Na červené trase do Červenohorského sedla jsme minuli jen pár lidí, tady nás neruší nikdo. Tady bych vydržela věčnost. Jenže jsem právě zjistila, že díky tomu našemu věčnému kochání a čtení zajímavých informací jsme neušli ani 5 km a už jsou skoro tři hodiny. Navíc na kamenité cestě se tak rychle jít nedá, tedy aspoň já to nezvládám.

Takže konec kochání a jdeme. Kousek zpátky a pokračujeme po žluté. Teď půjdeme z kopce, tak to snad půjde rychleji. Naštěstí neklesáme moc prudce, moje kolena ani moc netrpí. Po prudším klesání, následuje vždy rovinka a to se skoro pravidelně střídá. Cesta je hodně pestrá, chvíli stále kamenitá, chvíli štěrk, chvíli pohodlná lesní nebo luční cesta. I tady se nám občas otevírají hezké výhledy.

Na rozcestí Volská louka (1004 m) jsme zjistili, že jsme zvolili špatný směr naší cesty. Ne že bychom bloudili, ale dočetli jsme se informaci, kterou bychom raději věděli již na předcházejícím rozcestí. Nebo jsme mohli lépe sledovat mapu. Ze žluté totiž vede neznačená odbočka vpravo k pamětnímu kameni císařovny Sissi, manželce císaře Františka Josefa. Je tam i její medailonek. Inu nemusíme vidět všechno, určitě se nevracíme.

Takhle jsme došli na rozcestí Banjaluka – hájovna, kde jsme byli už včera. Jenže to jsme přišli zleva po NS Pasák a pokračovali rovně po žluté, teď jsme po žluté přišli a odbočujeme vpravo po zelené a po NS, ať si její kousek ještě projdeme.

Teď nás čeká jen lehké stoupání přes Ostružnou až do Ramzové. Na rozcestí Nad Splavem NS odbočuje vpravo. Ten úsek už však neprojdeme. My pokračujeme po zelené značce rovně. Ta končí v Ostružné (690 m), do Ramzové musíme po silnici. Proto Ostružnou procházíme tak, abychom po hlavní šli co nejméně. Od rozcestí Trojmezí jsme nepotkali nikoho, až teď po silnici jde před námi nějaká skupinka. Je vidět, že toho mají taky docela dost. Dnes je to sice kratší a méně náročné než ve čtvrtek na Kralický Sněžník, ale i tak toho máme docela dost. Konec jsme šli docela rychle. Naštěstí koleno je docela v pohodě, o to jsem spokojenější. Jsem však stejně ráda, že už jsme u auta.

Houby nám za oknem krásně uschly. Uklízíme je do krabičky, aby nezvlhly. Je jich docela dost.

Jenže máme problém. Je všední den a je po prázdninách. Všechna občerstvení jsou zavřená. I já mám chuť na pivo, ale seženeme ho? Zdá se, že u silnice je otevřený hotel Androméda, ale všude jsou cedule, že vjezd je povolen jen pro hotelové hosty. Ani se nepokoušíme tam zajít. Na mapě objevuji nedaleko nádraží restauraci Ramzovské sedlo. Sice se paní chystá zavřít, hosté nejsou, ale pivo nám do petky ještě natočila. Má Holbu Šerák. To se pít nechá, zvlášť po té dnešní tůře. K tomu jsem ještě vyškemrala 2 litry vody. Pitná už dochází, nevíme, kde co seženeme.

S noclehem nic nového nevymýšlíme. Vracíme se na naše včerejší nocležiště na parkoviště Petříkov - okraj. Sluníčko už dávno nesvítí, je zima, ale trochu se umýt musíme. Zvlášť já jsem zpocená. Ještě za světla hřeju večeři – houbovku s knedlíkem, ale venku už jíst odmítám. To bychom to měli hned studené. V kabině jsme si z desky, kterou chráníme lednici od horka, udělali na prostřední sedačce provizorní stolek. Ota tomu moc nevěřil, ale nakonec jsme zjistili, že se takhle nechá docela dobře najíst. Nádobí jsem už myla za tmy. Je jasno, hvězdy svítí, ale měsíčku se ven nechce. A je zima. V devět je 11 stupňů. To bude ráno pěkná zima. Jestli jasno vydrží, pak zítra vstávám až za sluníčka.

Směřujeme na severovýchod republiky – 19. den – CHKO Jeseník – cca 17,5 km dlouhý výlet: Šerák – Keprník - Vozka – Banjaluka – Ostružná - Ramzová na mapě