Směřujeme na severovýchod republiky – 2. den – Nový Bydžov-procházka historickým centrem, Vysočany-dřevěný kostel a zvonice, Týniště nad Orlicí-rybník Písák

V noci u jezera Sadská byl nádherný klid, k ránu se ochladilo. To jsme konečně pořádně zavřeli dveře a spali dál. Vstáváme asi v půl deváté. Zrovna přijíždí servisní TOI TOI auto a jede k rybníku umýt toiky. Čekáme až odjedou a jdeme zkontrolovat jejich čistotu a pak se samozřejmě vykoupat. Od rána sluníčko pěkně hřeje. Však také vyhrožují teplotou až ke 34 stupňům.

Když jsem chtěla udělat ranní záběr rybníka, foťák už zase zlobí - objektiv se opět celý neotevírá celý. Asi se koupi nového nevyhnu. Ale kde?

Během snídaně ke vjezdu na parkoviště přijel chlap a vše nasvědčuje tomu, že bude vybírat parkovné. Uvidíme, zda nás nechá odjet. Zajímavé je, že tam žádná cedule o placeném parkování nebyla. Nespěcháváme, v klidu snídáme a balíme. Kupodivu si nás při odjezdu nevšímá a nechává nás v klidu odjet. Přijíždějící však už musejí zaplatit.

Sice se těšíme do hor a do přírody, přesto se dle plánu zastavujeme v Novém Bydžově, kde je městská památková zóna. Musíme zdejší oblast trochu poznat.

První zmínkao tomto královském městě pochází z r. 1305 v listině krále Václava II., do dnešních dnů se zachoval pravidelný půdorys města - nejcennější ukázka středověkého urbanismu. Do téměř čtvercového náměstí vedou na každém rohu dvě na sebe kolmé ulice. Královským městem však dlouho nebylo. Král Jan Lucemburský se zadlužil tak, že se r. 1325 zbavil města a to se stalo městem poddanským. Částečné výhody královského města mu byly vráceny r. 1407. Až do r. 1420 bylo celé město, vč. opevnění jen dřevěné, takže po požáru v červnu tohoto roku lehlo celé popelem. Nové opět dřevěné město se budovalo v bouřlivých časech husitských revolucí. Na spáleništi minoritského kláštera (ten už tady nebyl obnoven) se začali usazovat první Židé. Za hradbami města si r. 1520 vybudovali hřbitov – byl to jeden z nejstarších židovských hřbitovů u nás. .

Majitelé města se střídali. Až r. 1569 se město vykoupilo z poddanství a stalo se královským věnným městem s povinností odevzdávat každoročně na sv. Jiří do pokladny české královny 50 kop grošů a k Vánocům také raky a bažanty.

Z hrůz třicetileté války se vzpamatovávalo dlouhá desetiletí, tomu přispěly i požáry, které dřevěné město několikrát postihly. Až po obrovském požáru r. 1817 se začalo stavět z cihel a kamene. Z toho důvodu byly postupně rozebrány městské hradby s baštami i obě městské brány a zeď s kostnicí u kostela sv. Vavřince.Parkujeme zdarma na kraji ulice Josefa Jungmanna nedaleko centrálního historického Masarykova náměstí. Uprostřed je mariánský sloup. Základy pro sloup a socha Panny Marie Neposkvrněného početí tu byly od 3. května 1697. Současná podoba je z r. 1716 – je připomínkou morové epidemie r. 1715. Nejdřív jsme si všimli na protější jihovýchodní straně mohutné nárožní budovy, kde je městské muzeum a spořitelna. Tato secesní budova byla postavena r. 1906. Městem vede turistická stezka Nový Bydžov – alespoň tak soudíme z informačních tabulí, které jsou u historických budov města nainstalovány. Na nich je malá mapka s červenou a modrou trasou, my bychom ji potřebovali trochu větší. Špatně na to vidíme. Naštěstí v tabletu jsou historické budovy vyznačeny, to nám k orientaci stačí. Na náměstí jsme objevili i prodejnu Elektro – tady by mohli prodávat fotoaparáty. Jenže právě na hodinu zavřeli – mají polední pauzu. Uvidíme, jak se zde dlouho zdržíme.

Na severozápadním rohu náměstí je ještě mohutnější budova - radnice. Renesanční radnice tady stála od r. 1580 do r. 1817, kdy shořela. Nová byla postavena r. 1817. Již r. 1862  byla částečně zbourána a s využitím sousedního pozemku postavena současná novogotická. Z původní radnice se dochovaly mimo jiné dvě místností - první s valenou klenbou se dvěma lunetami a druhá s křížovou klenbou, kde je obřadní síň. Jdeme se podívat aspoň do vstupního prostoru – je to skutečně nádhera i uvnitř. Vchod na vnější straně zdobí i plakety našich presidentů - T.G.Masaryka a E. Beneše.

Tady opouštíme náměstí a jdeme se podívat ke kostelu sv. Vavřince, který byl postaven při založení města v letech 1305 - 1311 jako trojlodní kostel s hranolovou věží. V letech 1680 a 1772 byl barokně upraven. Dnešní podoba je z doby po velkém požáru r. 1817. K nejstaršímu mobiliáři patří dvoje kované gotické dveře v podvěží a cínová křtitelnice z r. 1489. Obrazy křížové cesty jsou z doby po r. 1757. Na věž je prý možno v sezoně vystoupat a rozhlédnout se po okolí. Ta dnes byla myslím zavřená. Mohli jsme alespoň nahlédnout do interiéru kostela.

Naproti – v ulici na Valech je historická secesní budova, postavená v letech 1818 – 1819. Od 1. 9. 1951 je v domě Základní umělecká škola Jana Maláta se zaměřením na výuku hudebních, výtvarných a literárně-dramatických oborů. Je pojmenována po Janu Malátovi, hudebním skladateli, pedagogovi, sběrateli a upravovateli lidových písní, který se r. 1843 ve městě narodil a v letech 1863 - 1866 tady učil.

Tady jsme trochu váhali nad dalším programem. Chtěli jsme do infocentra, které je trochu stranou centra. Času jsme měli dost a tak jsme vyrazili tou delší stranou, vlastně okolo místa, kde jsme měli zaparkované auto. Na hlavní třídě Čsl. Armády, po které jsme do města přijeli, je další historická budova - barokní budova Doležalova dvorce. Byla postavena někdy v letech 1720 – 1730, klasicistní a novobarokní úpravy jsou z pozdější doby. V této oblasti je to poslední zachovalý předměstský dvorec se zachovalou obytnou budovou, vjezdovou bránou a silně zchátralou ohradní zdí. Dům má novou mansardovou střechu a opravenou část fasády, takže lze předpokládat, že se v opravě bude pokračovat.

V ulici Josefa Jungmanna, ve které parkujeme, je další monumentální novorenesanční budova - bývalý Okresní dům z let 1898 – 1899. V letech 1932 a 1933 byla přistavěna jižní část. Od r. 1960, kdy byly zrušeny okresy, je využíván jako domov středoškolské mládeže.
Ulicí J. E. Purkyně odbočujeme vpravo a směřujeme k infocentru. Na křižovatce s třídou B. Smetany je nyní hospoda U Stehlíků. Tam jsme si všimli busty Josefa Němce, manželky spisovatelky Boženy Němcové - v tomto domě se narodil dne 10. 7. 1802.

Pokračujeme v přímém směru do Husovy třídy, kde je v zahradě v nádherné vile infocentrum a městská knihovna.

Z Husovy třídy odbočujeme vpravo stezkou pro pěší do míst bývalé židovské čtvrti s bývalou synagogou, kde mezi dvěma kostely byl r. 2017 otevřen Novobydžovský strašidelný park. Jsou zde sochy různých podivuhodných bytostí, např. Divý muž, Postelníček, Žhavý muž, Had Hospodáříček, vč. povídání o nich. Zhruba uprostřed je původně hřbitovní jednolodní luteránský kostel sv. Trojice s dvěma věžemi v průčelí. Stavba z let 1601 - 1620 byla v letech 1717 - 1718 barokně přestavěna. Potřeboval by však novou fasádu. Daleko lépe vypadá nedaleká bývalá synagoga, která se využívala až do 2. světové války. R. 1946 ji koupil sbor Českobratrské církve evangelické a upravil ji na modlitebnu. K tomu účelu slouží dodnes.

Vracíme se na náměstí, časově nám to vychází bezvadně. K Elektře přicházíme, když otevírají. Mají tam poslední dva kousky v ceně do 3 tisíc, nevyhovuje mi však značka. Chci koupit pořádný foťák. Ten můj se zatím zase umoudřil. Nějak to dopadne.

Popojíždíme do nedalekých Vysočan, nyní části Nového Bydžova, kde je vesnická památková zóna se zachovalým souborem lidové architektury. Nás zajímá hlavně dřevěný kostel sv. Markéty s dřevěnou zvonicí. Když jsme několik dní jezdili na Slovensku po dřevěných kostelících, tak samozřejmě tenhle u nás nemůžeme vynechat. Trojlodní dřevěný raně barokní kostel s gotickými prvky byl postaven v období mezi 70. a 80. lety 17. století na místě původního také dřevěného kostela ze 14. století. R. 1770 byla přistavěna jižní zděná kaple. Jenže jsem zklamaná. Kostel je omítnut, takže na první pohled vypadá jako zděný. Pro mne to ztrácí charakter dřevěné stavby. Celý areál je uzamčený. Nedostaneme se tedy blíž ani k dřevěné zvonici, postavené kolem roku 1780. Uvnitř jsou tři zvony – největší sv. Bartoloměj z r. 1580, menší sv. Josef a nejmenší Jan Křtitel. Je součástí ohradní zdi, nyní částečně rozpadlé. I když je kostel chráněn jako kulturní památka, není tu nikde ani žádný popis. Po chvilce odjíždíme. Není důvod se zde déle zdržovat.

Projíždíme obcí Měník, kde jsme zahlédli dřevěnou zvonici z r. 1689. Dokonce se mi líbí víc. Ale nevracíme se, je hrozné horko. Už se chceme jen zastavit někde ve stínu a ohřát si oběd.

Za obcí je odbočka vlevo do Zdechovic, ze které se nechá odbočit na okraj lesa. Místo není hezké, ale splňuje naše podmínky. Ale i ve stínu je vedro. Však je už přes 30 stupňů. Už aby se ochladilo. Jídlo v naší chladící tašce začíná teplat. Na začátek si na žízeň dáváme třetinku mojí osmičky. Pak jdu chystat oběd.

Jediný plán, který na dnešek ještě máme, je najít při průjezdu Hradcem Králové fotoprodejnu. Prohlídku města si necháváme na jindy, to není na dvě hodiny. A v dnešním horku to je skutečně nereálné. Nějaké infocentrum jsem objevila při průjezdu městem hned u Labe na Eliščině nábřeží. Parkujeme za rohem v Palackého ulici. Je to tu placené, ale chci se jen zeptat, kde najdu fotoprodejnu. Neplatíme, Ota zůstává v autě, aby mohl případně včas odjet. Já přicházím za chvíli a spokojená. Nesu mu zajímavé brožury o rozhlednách. Speciální fotoprodejna Nikon je za rohem. Ota má co studovat, já pokračuji do ulice Československé armády. I tady jsem dopadla dobře. Nabídku fotoaparátů mají poměrně velkou, ale když jsem odborníkům vysvětlila svůj problém, doporučili mi klapku na objektivu i nadále manuálně opatrně otvírat. Zničit to nemohu, může tam být malé smítko, které by časem mohlo samo vypadnout. Zbytečně bych prý kupovala nový. Taková rada je skoro k nezaplaceni a často se to nevidí. Právě jsem ušetřila několik tisíc. Zatím je vše v pořádku a třeba už bude. Projíždíme městem s přáním být co nejdřív pryč. Ani k pivovaru Pivovarské domy nezajíždíme. Je tu vedro a spousta aut. Však je pátek odpoledne.

Nevyšla ani koupačka ve Stříbrném rybníku na okraji města. Parkoviště je uzavřené kvůli akci veteránů. Parkovat se nechá jen v kempu, ale je to prý za 200,- Kč. Raději odjíždíme.

Další typ mám na přírodní koupání v rybníku Písák na severovýchodním okraji Týniště nad Orlicí. Je to nádherné prostředí s čistou vodou. I tady se platí vstupné, ale jen 40,- Kč. To bereme, potřebujeme se trochu zchladit a spláchnout pot. Ota si mohl dát i pivo. Koupání jsme si užili. Už nikam nespěcháme. Bohužel spát se tu nedá. Je tu sice kemp, ale asi by tu moc klidu nebylo. Hned u vchodu jsou toalety, využíváme toho a aspoň doplňujeme pitnou vodu.

Večer přejíždíme o kousek dál. Na mapě jsou za obcí Lípa nad Orlicí zakreslené nějaké vodní plochy (nejsou označené ke koupání), je to v lese a moc domů tam není. Nakonec jsme vybrali malé útulné místečko mezi nižšími stromy hned za žel. tratí. Ještě než jsme se zde zabydleli, jede vlak - nákladní a veze osobní auta. Za chvíli jede prázdný zpátky. Jezdí tu i osobní vlaky a docela dost. Nejsou tu závory, takže vlaky každou chvíli houkají před přejezdem. Snad to v noci přestane jezdit. Nějak se nám nechce se jinam přesouvat. Pohodlně jsme se rozložili v křesílkách a je nám tady, stranou od lidí fajn.

Konečně se nepatrně ochlazuje. Však také v rádiu hlásili, že dnešek byl druhým nejteplejším letošním dnem. Zítra odpoledne se má ochladit, pršet a kdo ví, co ještě. Už je nejvyšší čas. Máslo nám začíná nebezpečně měknout.

Večer jsme se shodli na tom, že zdejší území, nazývané Česká tabule, skutečně odpovídá charakteru krajiny. Je to rovina, kam se člověk podívá. Už se těšíme na nějaké kopečky.

Směřujeme na severovýchod republiky – 2. den – Nový Bydžov-procházka historickým centrem, Vysočany-dřevěný kostel a zvonice, Týniště nad Orlicí-rybník Písák na mapě