Směřujeme na severovýchod republiky – 21. den – Rychlebské hory – cca 15 km dlouhý okruh – Travná – Letiště - Borůvková rozhledna – Vysoký kámen – Letiště – Celnice - Travná

Teplo bylo večer, nezvyklé teplo bylo i v noci, a to bylo jasno. A to i přesto, že spíme i u potoka. To počasí se strašně rychle mění. Možná i proto jsem včera byla tak zničená, že přišla nějaká teplá fronta.

Vstáváme v osm. V klidu snídáme. Auto tu necháváme a jdeme na výlet. Po modré stoupáme vzhůru. Značení není nejlepší. Na rozcestí Letiště (734 m) přicházíme sice po cestě, ale modrá vede vedle. Jsou tu polomy, patrně popadaly i stromy se značkou. Tady je křižovatka cest – turistických, cyklistických i neznačených. Také je zde bytelný přístřešek, jak píšou útulna.

K rozhledně na česko-polské hranici pokračujeme po modré, tedy po jedné z cest, která vede vlevo. Po chvíli jsme zase značku ztratili, ale směr máme dobrý - hlavně jdeme do kopce. Vždyť rozhledna musí být na kopci. Po chvíli jsme na modře značenou cestu dorazili. Zjistili, že vedla trochu víc vlevo a hezky obloukem se k nám vrátila. My to sice měli trochu kratší, ale určitě méně pohodlné.

Celou cestu jdeme sami, ale u rozhledny Borůvková hora (899 m) na stejnojmenné hoře je najednou živo. Však se tam nechá dojít ze tří stran. Současná rozhledna však tady není první. Již v 70. letech 19. století byla na pruské straně postavena dřevěná rozhledna. Ta se však ve zdejších nepříznivých podmínkách brzy začala rozpadat. Druhou, také dřevěnou tady postavil r. 1890 Kladský turistický spolek. Po 10 letech se propadly schody, dvě turistky se tu zranily. Než se vydalo rozhodnutí ke zbourání, spadla r. 1900 během větrného počasí sama. Ani třetí rozhledna postavená r. 1908 tu dlouho nestála - po 14 letech nevydržela prudké poryvy větru. V 30. letech 20. století se znovu uvažovalo o stavbě rozhledny. Nakonec tu byla postavena jen turistická chata. Osud zdejším stavbám nepřál. V 50. letech vyhořela. Během totality se zde scházeli naši i polští disidenti. Sem chodil i Václav Havel. Na to si snad každý vzpomene u památníku, který tady byl odhalen r. 2011. Po 8 letech plánování byla nakonec r. 2006 na původních základech shořelé chaty postavena 26 metrů vysoká kovová rozhledna ve tvaru válce. Má dřevěné opláštění. Na plošinu ve výši 24 metry vede 155 schodů. Shora je kruhový výhled na Rychlebské a Orlické hory, Krkonoše, Kralický Sněžník, Praděd a hřeben Jeseníků, také na rozlehlou Kladskou nížinu v Polsku. Orientaci usnadňuje směrová růžice na stropě plošiny. Rozhledna je otevřena zdarma a celoročně. Bohužel kiosek u rozhledny je otevřen jen v létě od června do srpna. V květnu, září a říjnu má otevřeno pouze o víkendu. Dnes je bohužel zavřeno. Je tady hodně možností posezení, takže není problém se někde o samotě posadit a posvačit. Tím jsme také začali, protože se zdálo, že většina lidí je jedna velká skupina a my doufali, že brzy odejdou. Než jsme se najedli a přečetli vše, co se tu nechalo přečíst, skutečně odešli. Na rozhlednu jsme pak stoupali sami. Výhledy máme fakt nádherné. Za jasného počasí jsou určitě ještě lepší, ale my i tak byli spokojeni.

Kousek se vracíme. Jdeme však po červené přes rozcestí Pod Bílou skálou (736 m) až na rozcestí Vysoký kámen, samozřejmě z kopce. Cestou nacházíme poměrně velké množství hub, převážně hřibů. Zpočátku jsme odolávali, menší jsme nesbírali, ale když na nás u cesty koukaly nádherné velké hřiby, na řízky úplně ideální, to jsme už neodolali. Hledat jsme je nemuseli, stačilo je jen sbírat. Je vidět, že tudy turisté nechodí. Ani jsme si nevšimli, kterým směrem ta skupina od rozhledny odešla.

Z rozcestí Vysoký kámen jsme si kousek vyšlápli na skálu Vysoký Kámen (691 m). Je to ještě 300 metrů, stojí to však za to. Velká skaliska, zpočátku jsou upravené ve svahu schody. Jsou tu dvě plošiny s výhledy na obě strany. Na tu druhou se však musí už kus přímo po skále. Je odtud nádherný výhled na polská jezera i k nám na Rychlebské hory. A nejen výhled. Je tu prostě nádherně. A ten klid. Tohle prostě miluji.

Podle původního plánu jsme chtěli po červené dojít na rozcestí Kamenný most, jenže z rozcestí u bodu záchrany JE 009 červená strmě klesá po cestičce pro nás víc než nepohodlné. Tam se nám jít nechce. Při tom vpravo po vrstevnici vede krásná pohodlná cesta, po které se téměř po rovině dostaneme tam, kam potřebujeme. Není značená, tak jsem jen občas koukla na mapu do tabletu, zda jdeme správně, zda jsme někde neuhnuli. Když jsme došli na zeleně značenou turistickou trasu, prudce se stáčíme vpravo a jsme tam, kde jsme dnes už jednou byli – na rozcestí Letiště.

Tady měníme plán. Po cyklostezce se nechá po 1,5 km z mírného kopečka dojít k restauraci Celnice, která je kousek od hranic s Polskem. Otu to tam táhne. Vyjímečně ani tak ne restaurace s možností občerstvení, ale fakt, že tam bylo sportovní středisko školy, do které chodil, že tam jezdívali v dětství lyžovat, později tam působil i jako lyžařský instruktor. Je to víc jak 50 let, co tam byl naposledy. Samozřejmě ho zajímalo, jak to tam teď vypadá.

Čas jsme měli, jdeme. Budovu poznal, i když nyní je v přízemí restaurace a je přistavěná veranda. Dřív tady silnice končila, dnes se nechá jet dál do Polska. Ani les tehdy nesahal až k silnici. Podle ní bývala jen alej. U chaty ani nyní není sjezdovka. Vzpomínal, jak si vždycky svah museli ušlapat a jak pěkně po svých stoupali vzhůru. O vleku si tehdy mohli nechat jen zdát i na jiných kopcích.

My jsme nyní poseděli na verandě. K našemu překvapení tu točili slovenského Zlatého bažanta, Krušovice a také polotmavého Beránka, který prý vaří pivovar Březňák. Nevím, zda jsme byli tak vyprahlí, ale chutnal nám moc. Ota dal dvě, já jedno, další čtyři jsme si nechali natočit do petky. Za necelou půlhodinku jsme byli u auta.  Šli jsme po žluté, z větší části po silnici, ale naštěstí provoz tu byl minimální. Vracíme se okolo zdejšího poutního místa, ale jeho prohlídku si necháváme na zítra. To bude víc času. Dnes jsme to docela natáhli. Místo původních 12 km nám to vyšlo na 16. Cítíme se ale fajn.

Ráno Ota objevil nedaleko od auta místečko v potoce ideální na mytí. Jen se kousek musí sejít z prudkého kopečka. Ale jinak je to fajn. Ota si tam dokonce lehl, já tolik odvahy neměla, ale umyla jsem se skvěle. Pak jdu dělat slibované řízky z hub. Je už dost hodin, ale večeřet se musí. Hub je spousta, dokonce i jedna bedla. Rozděluji menší na smažení, větší na sušení. A jdu obalovat a smažit. Ota zatím oškrábal brambory a dal je vařit. Při tom popíjíme pivečko. Naprosto nezdravě jsme se nacpali. A to jsme ani nesnědli všechno. Nádobí už myji za tmy. Houby na sušení nakrájíme až ráno. Teď už na to není vidět.

Stěhujeme se do kabiny, kde v pohodě trávíme a dopíjíme pivo. Jen bohužel se tu nechytí žádná česká stanice. Spát jdeme až v deset, aby se nám večeře aspoň trochu slehla. Je poměrně teplo, jen o pár stupňů chladněji než včera. Bude se dobře spát.

Směřujeme na severovýchod republiky – 21. den – Rychlebské hory – cca 15 km dlouhý okruh – Travná – Letiště - Borůvková rozhledna – Vysoký kámen – Letiště – Celnice - Travná na mapě