Směřujeme na severovýchod republiky – 25. den/1. část – Svinnovská podhledna, Luže - rozhledna Jahůdka, Chrast – městská památková zóna a rozhledna na vodárenské věži

I když večer se zdálo, že se ochlazuje, v noci bylo na tuto dobu neobvyklé horko, že jsme spali při nedovřených dveřích. Zavírali jsme je až k ránu. To jsme si užili i pohled do údolí, kde se válela ranní mlha. Vstávali jsme až v osm, to už na nás svítilo sluníčko. Odjíždíme po půl desáté.

Chceme jet do Svinné, kde je od r. 2014 postavená podhledna. Jen to jen kousek na západ od České Třebové – tedy směrem na Litomyšl. Jenže je to nějaké zvláštní. Na křižovatce za tratí píšou, že hlavní silnice je slepá, objíždíme to městem, na hlavní vyjíždíme o kus dál bez dalšího upozornění. Spokojeně odbočujeme vlevo, abychom se na dalším rozcestí dozvěděli, že je to slepé. Za jak dlouho? Neodrazuje nás to, vrátit se mžeme vždy. Na rozcestí do Svinné je opět upozornění, že po 1 km je to uzavřeno. Potřebujeme dál, ale nevzdáváme to, ještě pokračujeme. Žádnou další zákazovou značku jsme už neviděli, až jsme dojeli do Svinné. Jen posledních 250 metrů musíme do mírného kopečka pěšky, a to asi jen proto, že odbočku vlevo, kudy bychom se tam autem dostali, jsme přehlédli. Ale to nám nevadí. Plni očekávání vyrážíme.

Toto je soukromá podhledna, kterou Pan Um postavil hlavně kvůli svým dvěma kamarádům. Jeden má strach z výšek, druhý má nemocná kolena. Tím to vše vzniklo. Má jen 6 schodů, ale ty vedou dolů, kde je vyhloubená 110 cm hluboká jáma. Nechybí ani panoramatický obrázek výhledů. Určitě ukazuje směr, kterým by daný vrchol mohl být za jasného počasí snad vidět. To bohužel nemůžeme posoudit, protože obzory máme hodně mlhavé. Při čtení informací o rozhledně se dozvídáme, že byla postavena bez dotací EU, že je otevřena od 0,00 do 24,00 hodin. Ve stejné době je prý otevřené občerstvení – kohoutková voda za hřbitovní zdí je pitná. V případě sněhu doporučuje si s sebou donést lopatu. Je to tady úžasné, je tady přístřešek pro znavené turisty, zvonička. Parčík doplňuje kamenný sloup - torzo kříže.

Přemýšlíme, kudy dál, když potřebujeme projet Litomyšlí dál na západ. Po hlavní to asi nepůjde, tam nás to neustále varovalo. Jen malý kousek se vracíme a zkoušíme to po cyklotrase. Kupodivu tu žádný zákaz není, i když asfaltka se mění v prašnou cestu. Je vidět, že tudy auta jezdí. Doufáme, že proti nám žádné nepojede. Je to tu však přehledné, tak snad dojedeme bez problémů. Ten nastal při výjezdu na silnici v obci Člupek. Silnice se opravuje. Přejet se však nechá. Po té vzdálenější části by se jet nechalo. Přemýšlíme, zda je na ni zákaz vjezdu nebo zda je provoz upraven semafory. Hned za hlavní silnicí pokračuje silnice do vsi. Auta stále žádná nejedou, odvážně přejíždíme a pokračujeme do vsi. Až pak jsme zjistili, že je provoz řízen semafory, ale my jsme už ve vsi, kde se bezpečně dostáváme na silnici a pokračujeme požadovaným směrem.
Na zastávku v Litomyšli nemáme čas. To je na celý den. Tak až někdy příště. Nyní máme v plánu zajít se podívat na rozhlednu s poetickým názvem Jahůdka. Na mapě až k ní cesta vyznačená není. Jedna vede shora, jedna zdola, ale vždy končí někde ve volném prostoru. Nám se zdá vhodnější ta shora – kdy se k ní dostaneme téměř po rovině. Parkujeme na odbočující cestě a pokračujeme pěšky. To jsme si dali. Není to snad ani 0,5 km, ale musíme po okraji pole s kukuřicí, občas v řádku mezi kukuřicí. I když máme pořádné boty, jde se špatně. Dřevěná rozhledna je třípatrová, 12 metrů vysoká. Na horní vyhlídkovou plošinu se musí vystoupat po třech žebřících po 13 stupních. Za jasného počasí jsou vidět Orlické hory, Krkonoše, Kunětická hora i městečko Luže s poutním kostelem. Něco vidíme, ale obzory jsou stále mlhavé. Je to veřejně přístupná soukromá rozhledna, ke které si majitel postavil pozemní lanovku ze své zahrady od Anenského potoka – samozřejmě z druhé strany, než odkud jsme my přišli. Každopádně zjišťujeme, že kdybychom přišli z obce k potoku, pohodlně bychom k rozhledně vystoupali po sice poměrně příkrých schodech, ale asi by to byla příjemnější cesta. Na cestu k autu volíme třetí trasu – od rozhledny pokračujeme travnatou pěšinou podle pole. Ta končí na poměrně frekventované silnici. K autu po ní musíme jít asi 0,5 km.

Jedeme do obce Chrast, kde má být rozhledna z vodárenská věže. Už z dálky ji vidíme. Aspoň si to myslíme. Podle mapy však v obci jedeme jinam. Před námi je najednou 27 metrů vysoká čtvercová kamenná věž se střílnami a s malinkým okénkem nahoře se šindelovou stříškou. Asi se někde stala chyba. Jdeme se podívat blíž. Jsme skutečně u rozhledny, kterou obec vybudovala při rekonstrukci věže. Ta byla postavena r. 1662 a byla součástí dřevěného vodovodu, který přiváděl užitkovou vodu z mlýnského náhonu v údolí potoka Žejbro do chrasteckého biskupského zámku, později i do městské kašny. Používala se až do r. 1978, kdy se propadly dřevěné schody. V letech 2010 – 2012 byla zrekonstruována a jako rozhledna se turistům zpřístupnila 19. září 2012. Na vyhlídkovou plošinu ve výši 20 metrů vede 104 poměrně strmých dřevěných schodů. Nahoře malá okénka umožňují poměrně slušný výhled - je vidět větší část města Chrast s Horeckým rybníkem a okolními lesy, obec Podlažice, Kunětickou horu a při jasné viditelnosti i Krkonoše a Orlické hory. Věž je volně přístupná, jen se musí dát pozor při vstupu - má snížený vchod. Uvnitř jsou dokonce letáčky o obci i o rozhledně. Věž má z jedné strany větší okénka, která umožňují si cestou číst informace o historii vodárenství ve městě. Tak tohle je super využitá stará stavba.

Přejíždíme na Náměstí a jdeme se podívat i na ten novější 42,5 metru vysoký vodojem, který byl postaven r. 1929. Ota je hrozný – je přesvědčený, že tam také je vyhlídka. Procházíme městem - od r. 1990 je tu památková zóna. Je tady renesanční zámek ze 17. století. V nejstarší budově zámku se dochovaly klenby z původní tvrze ze 16. století. Zámek byl oblíbeným sídlem královéhradeckých biskupů, dělali se jen drobné úpravy. R. 1950 přešel zámek do vlastnictví státu, bylo zde sídlo MěNV, klubu mládeže, byly tady i byty. Od roku část prostor vlastní Městské muzeum – jsou zde zpřístupněné reprezentační sály zámku a kaple sv. Jana Nepomuckého. My pouze okolo procházíme, stejně jako okolo kostela Nejsvětější Trojice, který byl postaven r. 1710, když ten původní zničil rozsáhlý požár. Tady je i 1. zastavení 12 km dlouhé NS Chrastecka. Na náměstí jsou i zajímavé domy, jenže je hrozné horko. Ve stínu je 27 stupňů, na sluníčku výrazně víc, ve městě je nesnesitelně. Odmítám se tu zdržovat. Snad se tu za rok ještě zastavíme. Pokračujeme do Žumberku.