Loading...
Výročí Vítězného února už naštěstí neslavíme, ale když je slunečná předpověď je to vlastně dost významný den na vycházku a ani nemusíme manifestovat. Datum by lákal ještě k nějaké lyžovačce, ale poměrné teplo v týdnu a déšť kvalitou sněhové vrstvy značně zahýbaly.
Nicméně víkend bez výletu by byl promarněný, tak vyrazíme klidně někam poblíž. Nemusí to být žádná dálka a když nám jezdí dopolední bus na Ostravu, jede to do blízkého podhůří. Vystupujeme v Petrově nad Desnou na konečné žst. Paradoxně vlaková stanice se tu jmenuje Sobotín, což je ještě pozůstatek doby, kdy byl Petrov součástí vedlejší vesnice. Je to sice nesportovní, ale vycházku začneme v hospodě. U Guralů sice oficiálně otevírají v 11, ale když poprosíme, pustí nás o deset minut dřív. Polévka a pivko nakonec celkem potěší. Nevymýšlíme nic překotného, cílem je výstup na blízký Kamenitý kopec a posléze přes Maršíkov do Velkých Losin, s ideou, že zavítáme do tamějšího minipivovaru.
To tedy k plánu.
Okolí Sobotína je všeobecně známé, jako geologická oblast nadregionálního významu. Něco z toho najdeme i na zmíněném kopci, kam vyrážíme od hospody. Vyvádí nás zelená TZ, která po krátkém úseku po úpatí hory, po pár metrech kolmo na vrstevnice svižným stoupáním k opuštěnému stěnovému lomu. Naučná tabule upozorňuje na přítomnost polodrahokamů granátů. Ty se vyskytují ve svorových výchozech. Samotný lom sloužil hlavně potřebám sobotínských železáren, které v 19. století patřily k největším průmyslovým podnikům Rakouska (a Uherska). To už je všechno hlubokou historií, železárny zanikly ve 20. letech minulého století, na průmyslovou výrobu ještě značně dlouho navazovala výroba kol Velamos, než podnik vytunelovali privatizátoři.
Samotné granáty se dodnes dají objevit ve skromných formách v lese v okolí lomové skály. Vlastně tak odbočíme ze značené trasy a prudkým svahem provádíme průzkum nenarazíme-li na nějaký vzácný šutr. Někteří výletníci se do geologie vskutku ponoří tak důkladně, že zbytek tráví čas konzumací svařáku a něčeho z plácačky. Naštěstí občas zasvítí sluníčko, tak se oddáváme i chytáním téměř Jarních paprsků.
Když už geologové dokončili pátrání, pokračujeme v cestě. Když už jsme vylezli dosti vysoko, nemá cenu se vracet, tak lesem nazdařbůh po vrstevnici. No samozřejmě víme kem, k jihozápadu, kde narazíme na žlutou značku po hřebeni Kamenitého kopce. Brzy na pěšinu narazíme a vidím, že jsem pod vrcholem. Tam ale nic důležitého není, zajímavější je to v úbočí, tak směrem z kopce. Brzy jsme na cestičce vyskládané z lomového kamení a u základů jakési stavby, zřejmě nějakého altánu nebo přístřešku.
Chodníku se říká „Baronský“, podle majitelů železáren Kleinů, kteří se honosili baronským titulem. Mnozí přítomní jsou udivení, že zámečtí pánové zřejmě docházeli na kopec pěšky, pokud chodník neměl nějaký upravený povrch, kůň by měl zřejmě problémy a o nějakém povozu nemůže být řeč. Dnes je kopec zarostlý, ale v době slávy železáren to bylo značně odlesněné a od chodníku byly krásné výhledy na hřebenovku Jeseníků i do údolí Desné.
Zajímavou lokalitou jsou tmavé skály ze svorové horniny, podle tmavého zbarvení nazvané Černé kameny. Skály dosahují výšek do 8-10 m, šířek či délek i 20 m.
As i bychom se měli vrátit na vrchol, ale vidíme, že pod skálami je nějaká cesta, zrovna jede nějaký princ na bílém oři. Pohled do mapy naznačuje, že lesní cesta je pro nás vyhovující, sice neuvidíme zblízka vysílač na vrcholu. Procházíme sedlem mezi vrcholy, ta obtáčí severní vrchol k sedélku Nad Maršíkovem. Hlavní atrakcí vesničky je dřevěný kostel sv. Michala. Údajně je postaven z trámů z bývalého kostela v sousedních Velkých Losinách, které zbyly po stavbě zděného renesančního svatostánku.
Podle plakátů má být večer ve vsi masopustní zábava s pochováním basy, to už naznačují maškary, řadící se u budovy bývalého OÚ (Maršíkov je dnes částí Velkých Losin).
Po silnici se blížíme k vytýčenému cíli a nakonec jsme tak ucaprtaní, že ten pivovárek nechám na nějakou jinou příležitost. Ono v té Terase (restaurant nedaleko lázní) se taky sedí dobře a užto není ani tak daleko na nádraží.