Šumava - pokračování - 3. den - okruh cca 7 km: Volary - vyhlídka Dřevěné srdce Evropy, oslava 150 let Sboru dobrovolných hasičů

Ještě před půlnocí nás vzbudily velké kapky, které začaly bušit do střechy auta. K tomu v dálce blýská. Za chvilku leje a pořádně. Kupodivu jen chvilku, přesto Ota při tom rachotu zvládl usnout. Mně to vždy trvá déle. Ještě nespím, přišla 2. vlna, za chvíli třetí. Ota pravidelně oddechuje, já nemohu zabrat. Navíc je v autě 23 stupňů. Venku se snad ještě oteplilo.

Slyším blížící se bouřku. Nakonec jsem přece jen usnula, nespím však tvrdě. Registruji, že venku drobně prší. Opět usínám, ale neustále registruji déšť, který vždy na chvíli zesílí. To se mi běžně nestává. Je to i tím horkem? Celou noc bylo v autě přes 20 stupňů, až k ránu to kleslo na 16. Chumlám se do tenké deky a konečně pořádně usínám.

Spíme skoro do deseti, ale stejně jsem slyšela, že je okolo nás na parkovišti už rušno. Venku už naštěstí neprší. Ota spal celou noc a ráno neví o ničem. To mu závidím. Snad jen díky obrovským loužím mi věří, jak to v noci vypadalo. Venku už zase svítí sluníčko, ale fouká chladný větřík. I proti včerejšímu časnému ránu je zima.

Jdeme se podívat k vodě. Na infocentru píšou výšku hladiny, od včerejška stoupla o 18 cm (z 57 na 75 cm). To je dost. Po deštích je mírně zakalená. Dnes by se mi to na koupačku nelíbilo.

Je sobota, je tu spousta vodáků, je plné i parkoviště. Karavany stojí ve špičce dost nešťastným způsobem, auta na ně ohled neberou. Jsem zvědava, zda budou chtít dnes vyjet. To naštěstí není naše starost. Spíš jsme se báli, zda v tom větru uvaříme vodu na čaj. Povedlo se. Po snídani si dávám kávu, ale současně se už chystáme k odjezdu, ať tady zbytečně neblokujeme místo. Auta už stojí všude - i při silnici.

Nejedeme daleko, jen do Volar. Parkujeme u nádraží, zatím ve stínu. Ledničku necháváme v zásuvce, potřebuje nachladit. Přes obě noci i včera přes den byla vypnutá a teplota v ní stoupá, i když to zatím není nejhorší. Máslo je ještě docela ztuhlé.

Po včerejším namáhavém dnu si chceme udělat jen krátkou procházku v podhůří Šumavy. Je příjemně chladno, je to prima změna. Ani přes město nejdeme, procházíme jeho okrajem, až jsme došli na cyklostezku, po které vede i několik turistických tras. Pro nás je důležitý místní modře značený okruh. Jdeme do mírného kopečka, i to je po včerejšku prima změna. Asi po 2 km přicházíme k vyhlídkovému místu na dnešním nejvyšším místě. R. 2021 sem umístili obří dřevěné srdce a dvě dřevěné lavičky kombinované s historickým kolem.

Už cestou se nám otevíral výhled na Třístoličník a hřeben, po kterém jsme včera šli. Jen vrchol Plechý se nám schovává za jiné kopečky. Je tu hezky. Vidíme pěkné šumavské domky. Rozcestí Pod Lískovým vrchem, kde odbočují cyklotrasy i turistické značky, je už v lese. Pokračujeme po značeném místním okruhu.

Jen jsem Otovi řekla, že mám síťku na houby, má prvního poddubáka. Mizí v lese. Já také, ale našla jsem jednoho malého poddubáčka. Ota dlouho nejde. Je to divné. Když houby nenachází, tak chodit po lese a hledat - to ho nebaví. Konečně přichází, v ruce spoustu hub - tu síťku mám samozřejmě já. Jen ho mrzí, že nemáme nůž. Dali jsme to do síťky, není velká, ale už je skoro plná - hříbků, poddubáků, kovářů. Kdybychom sbírali růžovky, už bychom to neměli kam dávat. Jenže kamarád, který tvrdil, že se nedají poplést, se houbami přiotrávil a skončil v nemocnici. Naštěstí přežil. On je sbírat nepřestal, my jo.

Náhle Ota opět nachází hřib. Jde dál do lesa a zase se nevrací se. Já to štěstí nemám. Jdu za ním. Stojí tam nad hromadou hub a nemůže to pobrat. Vytahuje bundu a ukládá je tam. Ještě jsem nakonec něco našla i já, ale naštěstí les končí. Blížíme sezpátky do města. Opět se kocháme šumavskými panoramaty.

Za chvíli jsme u nádraží, tentokrát ho neobcházíme po silnici, přecházíme koleje, je tu dokonce přechod.

Odcházeli jsme, bylo skoro chladno, teď už je zase vedro.

 

Po takové úrodě hub je nám jasné, jaký budeme mít odpolední program. Zastavujeme se ve Volarech v Měšťanském pivovaru Gabretus pro pivo. Autem až tam se dnes zajet nedá, dobrovolní hasiči tu slaví 150 let od jejich založení. Kousek musíme pěšky. Prohlížíme si i historickou hasicí techniku, pak kupujeme 3 lahve piva. COOP na náměstí má dnes zavřeno. Jedeme k Vietnamcům, potřebujeme rohlíky k dušené mrkvi, kterou jsem ve čtvrtek uvařila i na dnešek. Brambory se nám vařit nechce.

Povedlo se. Máme vše. Teď už jedeme na naše osvědčené parkoviště pod rozhlednou Libín. Tam jsme už spali, tam je to osvědčené. Jen doufáme, že tam nebude žádná zákazová značka. Už jsme viděli několik parkovišť, kde se nesmí parkovat v noci.

Nic takového tu naštěstí není, ale čeká nás tu příjemné překvapení. V lese je přírodní suché WC v elegantním domečku.

Je malinko po 15. hodině, právě začali naši hrát s Gruzií na Euro 24. Signál je tu perfektní, posloucháme fotbal, obědváme a pak jsme se pustili do hub. Mezitím se k autu postupně vrací banda chlapů, někteří s vnoučaty. Všichni však mají velká auta různých typů na baterky. Mají radost, že se jim povedlo vyjet nahoru k rozhledně a také se zpátky vrátit. Že to jejich baterka vydržela. Bylo jich snad 15, jedno hezčí než druhé. Konečně jsme pochopili, proč tady to velké parkoviště bylo skoro plné. Když odjeli, zbylo tu jen pár aut.

Měkké houby dusíme, ty tvrdší krájíme na sušení. Je jich víc, než se nám hodí. Skládám je na víka od boxů, kde máme oblečení. Jsou větší než plech v troubě. Jenže ani ty dvě víka nám nestačí. Kvalitních hub je víc. Podušené houby přesypávám do plastové dózy, abych je mohla po vychladnutí dát do lednice a hrnec znovu plním. Mezitím přichází i ostatní lidé k autům, všichni nesou nějakou houbu. Otovi to nedá a také jde na chvilku do lesa. Za chvíli je zpátky se třemi velkými hřiby. Jsou krásné a zdravé. Je to paráda. Je skoro škoda je dusit, ale nedá se nic dělat. Mezitím i ten fotbal skončil - remízou.

Než jsem to vše zvládla dodělat a uklidit, než jsme se navečeřeli, sluníčko zapadá za stromy. Houby otáčím, pěkně na sluníčku proschly. Přes noc vydrží u předního okna a když nám bude štěstí přát, tak během zítřka doschnou.

Ani tady dnes spát sami nebudeme. Nejdřív přijel pán s upravenou dodávkou a se psem. Šli se spolu projít, ale neodjíždí. Pak dokonce přijel i karavan. Tady je místa hodně, nepřekážíme si.

Venku se ochlazuje, už sedíme v kabině, popíjíme pivo a posloucháme program ke 100. výročí Charlese Aznavoura. To jsou nádherné písničky. Při nich bychom vydrželi celý večer, ne jen hodinu. Program je dnes zajímavý, následuje rozhovor mimo jiné s Miluškou Voborníkovou a hlavně s písničkami Jirky Grossmanna a pak pořad s Koptou. Ten se nám také líbí.

Spát jdeme mimořádně až v 10 hodin. Už plánujeme, že zítra se tu zdržíme a vyrazíme na houby. Dnes je chladněji, venku teplota klesá k 15 stupňům. Je jasno, lze předpokládat, že teplota bude dál klesat. Vytahuji opět peřinu.

Šumava - pokračování - 3. den - okruh cca 7 km: Volary - vyhlídka Dřevěné srdce Evropy, oslava 150 let Sboru dobrovolných hasičů na mapě