Šumava - pokračování - 5. - poslední den - tvrz Drslavice

V noci bylo srovnatelně se včerejškem, takže žádná zima nebyla. Spalo se krásně. Vstáváme po 8. hodině. Houby hned dávám na sluníčko, ať trochu proschnou. Snídáme, balíme věci, které chceme vzít domů. Tak moc toho není, počítáme, že za necelý týden zase vyrazíme. Odjíždíme.

Směřujeme už skoro přímo do Plzně. Jen se chceme zastavit v Drslavicích, kde je tvrz, která se prý opravuje. První písemná zpráva o této vsi je z r. 1348. Pravděpodobně koncem 14. století zde byla založena i tvrz. Majitelé se střídali. V 16. století za Viléma z Rožmberka byla tvrz přestavěna v renesanční zámek. R. 1619 byla zámek i se vsí císařskými vojáky vypálen, ale pravděpodobně nový majitel ho obnovil. R. 1777 ho Schwarzenberkové přestavěli jeho část na sýpku. V této podobě se to zachovalo do dnešních dnů, samozřejmě v silně chátrajícím stavu. Tři přízemní a patrové budovy jsou vzájemně stavebně propojené, uvnitř je menší průjezdní dvůr. Od r. 1963 je objekt chráněn jako kulturní památka. V současnosti ho soukromý majitel postupně rekonstruuje.

Je tam vidět kus práce, ale také další práce je čeká. Procházeli jsme okolo tvrze, nakoukli jsme dokonce i dovnitř - do klenutých prostor sklepa. Když jsme se chystali odjet, vyšla majitelka a moc se omlouvala, že nás dnes neprovede, že odjíždí, ale ať zavoláme a že se určitě na společném termínu domluvíme. Telefon máme (731416111), tak pokud nezapomene, určitě se sem někdy vypravíme. Zajímalo by nás si s nimi o jejich práci popovídat a také se podívat do interiéru. Naposledy jsme byli v tvrzi v Mladějovicích v jižních Čechách, kterou také noví majitelé opravují. Ti jsou sice asi už dál, ale rozhovor s nimi byl také moc zajímavý.

A pak už jedeme skutečně rovnou domů. No rovnou, je léto, začínají objížďky, takže na trase jsme měli dvě. Přijeli jsme však domů v půl druhé, což je slušná doba na to, abychom zaparkovali blízko našeho domu. Nebyl problém to tedy vynést domů. Ota skočil koupit knedlík, já k obědu udělala houbovou omáčku. Skoro celý zbytek dne jsem se věnovala houbám, podušené jsem dala do mrazáku, předsušené jsem dosoušela na sluníčku, některé už zcela doschly. Ty čerstvé ještě rozdělila. Část jsem podusila - zítra bude smaženice, další ještě nakrájela na sušení. Má být ještě hezky, předpokládám, že už dosuším vše. A bude konečně klid.

Samozřejmě už se těšíme na další výjezd. Však se už Ota v autě ptal, kam pojedeme příště.