Šumava, rok nula po sametové revoluci. Retro 1990. 5.díl

Otava, Čeňkova pila  •  Fotografie (9)  • Foto: Traper

Otava, Vydra, Antýgl, Filipova huť, Modrava, Březová hora, bývalá hláska.

V Čeňkově Pile už je živo. Vidíme po dlouhé době turisty. Původně pila na dřevo, s později vybudovanou elektrárnou. Roku 1937 byla posílena druhou vodní elektrárnou Vydra.

Po 4km cesty do Antýglu shlíží na romantickou řeku známá horská Turnerova chata se stylovou restaurací. O dalších 3,5km dál vcházíme do Antýglu.

Vydra  •  Foto: Traper

Antýgl je další živé turistické centrum. Bývalý královácký dvorec tvoří skupina roubených a zděných stavení se šindelovými střechami. Králováci  byli první zdejší osadníci. Už od 12. století střežili hranici, zemskou stezku a zlaté doly. Vedle těchto povinností těžili v lesích dřevo a chovali dobytek. Podléhali jen českému králi a za své služby měli právo lovu, vaření piva a kácení stromů v okolních hvozdech.

Tato horská usedlost, s charakteristickou zvoničkou z 18. století, je typickou šumavskou samotou a dnes kulturní památkou. První údaje o ní jsou z r. 1500. Jméno pocází z němčiny, kdy zde byla v r.1523 založena sklárna.

 Po zániku sklárny r. 1818 tu vznikl selský statek a kovárna na hřebíky. O 40 roků později zde byl ubytovací hostinec. Chátrat začal pravděpodobně po válce, po osídlení novými zelenými osadníky se samopaly. Až v r.1965 koupil devastované budovy Antýglu Svazarm Sušice a opravil je do původního stylu a zřídil tu autokemp.

Antýgl  •  Foto: Traper

My tu máme dilema. Zda do Filipovy Huti jít přes Jelení vrch. Filipova Huť leží ve výšce 1100m. Je to nejvýše položená obec ČR. Měla by být od ní vidět klasická silueta dvojvrchu Roklan na bavorské straně. Osada byla v 18.stol založena také na místě sklářské huti a sloužila rovněž dřevorubcům. Brzy poté byl západně vybudován kvůli nesplavnosti části Vydry Vchynicko-Tetovský kanál pro splavování dřeva z Modravy.

Druhou variantou je použít silnici proti proudu Vydry. Klasickou cestou s červenou TZ, vinoucí se podél romantické řeky až na její začátek, tvořený soutokem tří potoků. Ta je též dodnes oblíbeným objektem fotografů.

Zvolili jsme romantičtější trasu druhou. Z pohodlnosti? Snad proto jsme zvolili II. trasu, namísto divočejší východní. Možná také proto, že už toho za dnešek máme dost. Jinak bychom určitě zvolili méně frekventovanou cestu první, než pochodovat v procesí, dalších 5km. I když po druhé straně řeky. Tentokrát je tu lidí méně.

Modrava, bývalá dřevařská osada, známá výrobou místního rezonančního dřeva pro hudební nástroje, leží v nadmořské výšce 985 m u soutoku tří potoků, ze kterých vzniká Vydra. Jak jsem se zmínil dříve. Od středověku tudy vedla Zlatá stezka od Podunají do Čech.

Vydra  •  Foto: Traper

Dnes má obec dokonce minipivovar s pěknou hospodou, který za nás v r.1990 bohužel ještě nebyl. Naštěstí tu bylo ale klidněji. V současnosti je rušným, významným střediskem turistiky (nic pro nás). Z mnoha ubytovacích zařízení vyrážejí turisté na všechny strany, vyjma zakázaných chráněných oblastí slatí.

V Modravě se loučíme s balvanovitým řečištěm Vydry, kde jsme v jednom místě zahlédli vymleté vodní hrnce. Tenkrát jsme netušili další nádherná místa v širším okolí. Hlavně klenoty jako Přírodní památka Modravské slatě - nejrozsáhlejší komplex šumavských rašelinišť a slatí, nejzachovalejší rezervace ve střední Evropě. Dále Medvědí hora, Roklanská, Cikánská a další slatě. Dnes už jsou zahrnuty do několika prvních zón, takže převážně nepřístupné. Tehdy se jejich budoucnost nedala předvídat. I tak jsme prošli mnoha podobnými nádhernými místy ještě před rozčleněním na přístupné a nepřístupné. Bohudík.

Vodní hrnec na Vydře  •  Foto: Traper

My tady odbočujeme směrem k bývalé sklářské huti Filipova Huť, kterou představovala v r.1990 snad jen budova bývalé pohraniční roty a jedna, nebo dvě roztroušené chalupy. Dál musíme pokračovat k horské osadě Kvilda. Na naší staré ošoupané mapě 1:100 tis. se však dá zahlédnout slabě viditelná žlutá tur. cesta vedoucí přes Kvildu do Borových Lad (dnes už vedená jinak).

Hned při první možnosti zase vlézáme do krásného lesa. Statní horští smrkoví veteráni mají nádherné husté větvoví skloněné až k zemi. Takové při nocování poměrně dobře kryje při dešti.

Žlutá kopíruje v nevelké vzdálenosti lesem silnici, která předtím tvořila hranici možnosti svobodného pohybu. Za ní po pravé straně už bylo zase hraniční pásmo, v těchto místech široké 6 až 12km těžce průchodným lesem a prokřižované několika souběžnými signálkami.

V lese po obou stranách se rozprostírají, z cesty neviditelné perly přírody. Slatě. Tetřevská a Jezerní.

Vzhledem k tomu, že už je čas hledat místo na spaní, zapínáme radary. To je naše intuice, vycvičená dlouholetou praxí v toulání přírodou. A opravdu se nám kousek před Kvildou daří bokem od cesty objevit skrytou oplocenou bývalou hlásku.

Z Modravy na Filipovu Huť  •  Foto: Traper

Za mizející pěšinou kus vedle čouhá nad lesem špička konstrukce. Vede k ní z opačné strany zarostlá cesta. Máme dnes za sebou kolem 25 km a spaní už by se hodilo. Lépe teď, než náhodou třeba příště, až po další desítce km.  

V oplocení nebyl problém najít díru kudy tam lezli zloději. Nevím, jak to tam vypadá po 28letech. Ale ideální by bývalo bylo, kdyby se toho nějaká kompetentní instituce tenkrát zavčas chopila a vybudovala tady z toho parodický miniskanzen. My jsme se chechtali a kroutili hlavami, až jsme se za břicha popadali. I když jsme na vojně také lecco zažili.

Představte si hluboký hustý les. Daleko od civilizace. Malá vojenská četa na detašovaném místě na konci světa. Oplocený malý kus pozemku. Kompletně vč. patřičných ostnatých drátů.

Vojenská cesta  •  Foto: Traper

Od brány k nabílené přízemní budově vede úzká příjezdová cesta, lemovaná bíle svítícími kameny. Na okraji se vyjímá velká rudá hvězda uprostřed čistě uhrabaného písku s opět bíle svítícími obrubami. V podobných barvách, zářícími rudou, je i velká venkovní nástěnka s protikapitalistickými a budovatelskými hesly. Děkujeme vandalům, že toto zanechali v originálním stavu.

Vojenská šaškárna v lese nikoho. Korunu všemu dává psí bouda. Rovněž zářivě nabílená s podobnou přívodní cestičkou jako pro generála, a rudou hvězdou na stříšce. Jak vidno, i o soudruha psa bylo politicky pečováno. Vše zarámováno do zeleně okolních mlčících smrků. Shora na ten cirkus shlíží ocelová konstrukce věže. Těžko říct, co si o tom myslí.

Vnitřek budovy vykradený. Co šlo, to někdo odmontoval a odvezl. Nám jde však o jistotu střechy nad hlavou proti častějším vodním srážkám, na horách obvyklým. Beton není seno, a karimatka z toho trávník nebo mech neudělá. Nicméně jedna noc se vydrží.