Týden na Šumavě - 7. den - okruh 9 km: Antýgl - poslední část NS Vchynicko-tetovský kanál - hradlový most (Rechle) - NS Modrava-Hradlový most - Modrava (pivovar Lyer) - Rechle - Antýgl; a domů

V noci pršelo, prší i ráno, naštěstí nelije. I když jsme zaparkovali v suchu, máme okolo auta spoustu vody. To letošní počasí je skutečně nějaké zoufalé.

Vstáváme už po 8. hodině. Ota zašel do kiosku pro chleba. Ani není výrazně předražený, je krásně měkký a dobrý. Snídáme opět pod naším oblíbeným smrkem a přemýšlíme, co dnes. Opět koukám na počasí. Dopoledne má být docela slušně, odpoledne a další dva dny stále předpovídají poměrně velké lijáky. Otovi je líto, že jsme neprošli celý Chynicko-tetovský kanál. Už nám toho moc nezbývá. Na dnešek byl v plánu odpočinkový den. Nebude. Sice se mi nikam nechce, ale doufám, že tenhle výlet ještě zvládnu. Tyhle neustálé změny počasí i tlaku mi dávají silně zabrat.

Po snídani vyrážíme. Ještě jsem se byla domluvit v recepci, zda tady můžeme nechat auto a odjet odpoledne. Mají tu napsáno, že kemp se má opustit do 12 hodin. Ale přejíždět vedle na placené parkoviště se nám nechce. Recepční je v pohodě, problém nám nedělá. Kemp opouštíme naší prudkou cestičkou za lávkou. Jestli se mi v úterý šlo špatně, tak dnes je to ještě horší. Nejen, že jdu cik cak, ještě stále zastavuji a odpočívám. Utěšuji se tím, že pak už půjdeme téměř jen po rovině. Konečně jsem u kanálu. Včera jsme odbočili vpravo, dnes jdeme vlevo, ale opět po naučné stezce Vchynicko-tetovský kanál. Shora vidíme mostek přes Vydru a bývalý statek, u kterého je nyní náš kemp. Je to vlastně bývalý dvorec, o kterém je první písemná zpráva z r. 1500. Od r. 1523 tady byla sklářská huť. Až do r. 1818 se zde vyrábělo duté sklo a páteříky (skleněné kuličky pro růžence). Součástí byla i ubytovna pro nádeníky, stodola, malá kaplička a zvonička. Však je tu i dnes vidět. Po uzavření hutě byl roubený objekt upraven na zájezdní hostinec, dnes pravděpodobně hotel Antýgl. U řeky je známý autokemp a významná křižovatka turistických, bežeckých a cyklistických tras.

Kousek od cesty vidíme hezkou roubenku - chatu Rechle, která nabízí ubytování. Možná i ta patřila ke dvorci. Cesta je zpevněná, ale je samá louže. Zatím stále drobně prší. Přesto se nám pohled na tekoucí vodu v kanále stále líbí. Najednou na trávě kousek od kanálu je na sobě několik vorů, krásně postaru spojených. Vypadá to, že jsou připraveny na plavbu po kanálu. Teď jsem si to ověřila. Dne 14. 7. pořádá informační středisko Kašperské Hory, Šumavský kulturní spolek a město Kašperské Hory akci: od 10:30 do 12 hodin budou účastníci seznámeni s historií vorařství na Šumavě, bude ukázka vázání vorů a starých řemesel. Ve 12 - 15 hodin bude ukázka plavby vorů po Vchynicko-tetovském kanálu. Ale to už budeme úplně někde jinde.

Po víc jak 2 km přicházíme k hradlovému mostu (Rechle). Nejdřív však vidíme kamenný historický vodočet, pak vtokové stavidlo. Tady v bývalé osadě Vchynice-Tetov začíná Vchynicko-tetovský kanál a také naučná stezka, která podle něj vede.

Za chvilku jsme již na hradlovém mostě, který vede přes řeku Vydru. Měl bránit tomu, aby se plavené dřevo nedostalo do nesplavného balvanitého koryta Vydry. Je to dřevěný most s žulovými pilíři. Je 72 m dlouhý a 3,5 m široký. Do r. 1969 přes něj dokonce vedla silnice z Modravy do Srní. Když byla postavena nová silnice přes Antýgl, začal most chátrat. Nyní je most zrekonstruován a slouží turistům.
Pamatuji si, že jsem zde byla před léty, ale v zimě. To se mi zdá, že to tady vypadalo ale úplně jinak. Tehdy bylo ještě hodně sněhu a ten vše změní. 

Stále ještě drobounce prší. Když už jsme tady, chceme dojít do Modravy, kam je to 2 km. Po silnici jít nechceme, vracíme se zpátky přes most a jdeme po naučné stezce Modrava-Hradlový most, která je dlouhá 2,5 km. Cesta vede podle Vydry. Na ní jsou 4 informační tabule o zdejších zajímavostech. Jenže během deště je stezka schůdná jen obtížně. Ale to jsme bohužel zjistili pozdě. Stezka je vedena neupraveným lesním a lučním terénem, přes mokrá místa je položen povalový chodník. Jenže dnes je té vody víc než obvykle. Dnes by snad musel být dlouhý aspoň 2 km. Začátek je ještě v pohodě. Je tu povalový chodník, následuje lesní cesta plná mokrých kořenů, bláta tu moc není.  Věříme, že to bude v pohodě. Určité úseky skutečně jsou v pohodě, ale mezitím je to hrůza. Jediné naše štěstí je, že téměř na začátku této strastiplné cesty přestalo pršet. S deštníkem by se jít nedalo, i pláštěnka by dělala problémy. Cesta je místy podmáčená, blátivá, téměř neschůdná. Statečně pokračujeme, ale zničení jsme oba. U mně by to bylo normální, ale i Ota toho má plné zuby. Ale zvládli jsme to. Já dnes vyrazila s velkým neskládacím deštníkem s kovovou špičkou. Tady jsem zjistila další výhodu tohoto deštníku. Sloužil mi jako hůlka, když jsem měla obavy, že někde uklouznu.

Když vidíme první domy Modravy, téměř hlasitě jsme si oddechli. Možná i proto, že se vidíme v pivovaře. Z konce naučné stezky je to k němu kousek. Když jsme na sebe koukli, jak vy padáme, byla to hrůza. Já mám běžně špinavé kalhoty okolo kotníků, Ota málokdy. Dnes byl špinavý i on, zato já měla kalhoty špinavé až po kolena. Hrůza. A takhle máme jít do restaurace? Budeme dělat, jakože o tom nevíme. Náhradní kalhoty s sebou na tůru nenosíme.

Většina zdejších osad byla založena jako dřevařské, Modrava je výjimkou. Byla založena jako rybářská osada. První doložená zmínka o ní je z r. 1614. Samozřejmě i tady byl všude okolo les. Zdejší druh smrkového dřeva se vyznačoval zvláštní vlastností. Tou byla ozvučnost - rezonance. Dřevo se hodilo na výrobu klávesových nástrojů i jejich klávesnic. Proto r. 1827 koupil podnikatel Franz Bienert starší pilu a lovecký zámeček. Oboje stálo na levém břehu Roklanského potoka, prakticky proti současnému pivovaru. Pilu upravil na tovární objekt. R. 1832 získal císařské privilegium pro výhradní výrobu ozvučného dřeva na dobu 10 let. Po 5 letech postavil u odbočky z náhonu další pilu - to byl základ jeho továrny. Zdejší dřevo vyvážel do celé Evropy a Ameriky. Privilegium mu bylo prodlužováno, ale výrobu tohoto kvalitního dřeva nakonec ukončil polom r. 1870, kdy bylo zničeno mnoho starých stromů. Dál zde fungovala již jen klasická pila. Snad prý vyhořela po 2. světové válce. Ostatní budovy byly většinou zbourány. Zůstal objekt úplně první pily, (dnes penzion Pupík) a v nezměněné podobě bývalá hájovna (dnes penzion Modrava). 

Pivovar Modrava pravděpodobně i s restaurací byl otevřen v lednu 2014. Je postaven na původních základech starých stavení. Není doloženo, že by se v obci někdy pivo vařilo. Je to tedy historicky první pivovar v této oblasti. Vaří zde pivo pod obchodní značkou LYER - podle jména majitele Ing. Radovana Lyera. Pivo známe, někde jsme ho už pili, je výborné, ale zvlášť Ota rád vidí, kde se pivo vaří. To se mu dnes povedlo. Je to chalupa na způsob starých šumavských chalup se zvoničkou.

Dali jsme si oba jedno pivo. Nezklamalo, skutečně je vynikající. Ota počítá s tím, že za hodinu odjedeme, tak to nechce pokoušet. Raději koupil dvě petky s sebou. Chvíli jsme přemýšleli o tom dát si zde oběd, ale moc hladu nemáme a ceny tu jsou hodně vysoké. To nás i ten malý hlad přešel.

Při placení jsme zjistili, že jsme udělali dobře. I když na jejich stránkách je, že lze platit kartou, karty neberou. Ani neví, že to tam mají napsané. Karty tu prý nebrali nikdy. Platíme hotově a moc hotových peněz nám už nezbývá. Naštěstí v centru u infocentra je bankomat KB, ten se nám líbí.

Původně jsem odtud chtěla jít zpátky po červené turistické značce. Nevede sice podle řeky, ale představa, že by cesta mohla vypadat po těch deštích podobně, není vůbec lákavá. Také jsem navrhovala, že zpátky pojedeme autobusem, ale ten jede až za 2,5 hodiny. Tak dlouho se tu zdržet v žádném případě nechceme. Další možnost není, jdeme pěšky, ale k mostu po silnici.

Ota jde vyzvednout peníze, já pomalu vyrážím napřed. Naštěstí provoz velký není, neprší, dokonce občas na nás vykoukne i sluníčko. Cesta rychle ubíhá a za půl hodiny jsme už zase na hradlovém mostě. Dál po silnici se nám jít nechce, pokračujeme podle kanálu. Já však na sobě pozoruji únavu přecházejících výletů, možná i blížící se výraznou změnu počasí. Navíc jsem už asi 4 dny neměla kávu. A to byla chyba. Jenže v tom dešti na ni většinou nemám chuť. To není ta pravá kávová pohodička. V závěru mám co dělat přesvědčit se, abych došla.

Naštěstí to lze zkrátit a vynechat tak prudké klesání k Vydře. Za chatou Rechle odbočujeme vpravo a jdeme pohodlnou šikmou cestou okolo hotelu Antýgl. Vycházíme u lávky a za chvilku jsme v kempu. Já odmítám udělat už o krok víc. Sedla jsem si na lavičku u recepce a čekám na Otu. Stejně se sem musí zajet, abychom vrátili zálohovaný čip pro vstup na WC a do umýváren. Sluníčko svítí, je tu příjemně. Zjišťuji, že řada aut odjela. Těžko říct, zda dle plánu nebo ujela kvůli špatnému počasí.

Ota mne za chvíli vyzvedl, vrátili jsme čip a jedeme do pivovaru U Zlatého srnce. Je na samotě v Mechově - v okrajové části Srní. Malý pivovar postavili ve sklepě při rekonstrukci penzionu r. 2012.

Dům se zdá poměrně veliký, je tam i penzion. Restaurace je však poměrně malá, jsou tam tuším 4 stoly, víc místa je asi na terase. Dáváme si tady oběd - proti Modravě za rozumnou cenu. Ota dává birella, já samozřejmě zdejší pivo ochutnávám. Tohle neznáme. Ale chutná mi. Aby ho i Ota mohl ochutnat, tak samozřejmě i tady kupuje asi 2 petky. Víc toho v lahvi nemají. Nevadí.

Po pozdním obědě odjíždíme nejkratší cestou a bez zastavení domů. Ota naštěstí cestu zná, navigovat nemusím. Přesto se snažím koukat do mapy, kudy jede, ale během té cesty jsem snad 10x usnula. Vždy se snažím neusnout, kontrolovat řidiče, zda je fit, aby on neusnul za volantem, ale dnes to prostě nešlo.

Doma samozřejmě v pozdně odpoledních hodinách je v ulici plno. Vyndaváme to nejnutnější do chodby domu, Ota jede zaparkovat, já to vždy vynáším do bytu. Je to jen pár schodů, bydlíme v přízemí, ale dnes mi to trvá snad 3x dlouho. Ota už je doma, ale stále to vše není odnesené. Až doma mne napadlo dát si štamprli. Taky mne to mohlo napadnout dřív. Po druhé jsem čilá jako rybička. Při tom vím, že tyhle změny mne doslova ničí. Dnes cestou bylo pěkně, ale má další dva dny pršet a vydatně.

A musím napsat, že jim to vyšlo. Přijeli jsme domů akorát tak, abychom si pobyt na Šumavě užili, ale zbytečně tam zase nemokli. Doma pod střechou se mokne lépe. Jen se na tu Šumavu musíme vrátit, abych ten program dokončili.

Týden na Šumavě - 7. den - okruh 9 km: Antýgl - poslední část NS Vchynicko-tetovský kanál - hradlový most (Rechle) - NS Modrava-Hradlový most - Modrava (pivovar Lyer) - Rechle - Antýgl; a domů na mapě