Šumava na kole – Modrava-Poledník-Prášily-Srní-Antýgl-Modrava

Kam a jak jedeme?

Letošní začátek prázdnin nás zavedl do půvabné šumavské vesničky Modrava, konkrétně do Modrého penzionu, který se na týden stal naším domovem a výchozím bodem pro poznávání tohoto koutu Šumavy.

Modravu najdeme necelých 30 kilometrů jižně od Sušice na soutoku Modravského a Roklanského potoka, jejímž soutokem začíná kouzelná říčka Vydra a musím přiznat, že nás toto místo očarovalo.

Za čím jedeme?

První den jsme zahájili v místním infocentru, které si opravdu tento název zaslouží. Krásně zakomponovaná budova s možností posezení před, včetně možnosti schovat se před nepohodou, otevřeno každý den, v letních měsících 8,00hod až 17,30hod. Velice ochotné slečny vám poradí, koupíte zde od suvenýrů, přes mapy, nápoje až po pláštěnku, nebo lepení na kola. Samozřejmostí jsou zdarma jízdní řády autobusů a cyklobusů, propagační materiály, veřejný internet a my zde pořídili turistickou známku číslo 61 Modrava. A kdyby jste dorazili když je zavřeno, je před infocentrem dotyková obrazovka, kde se dozvíte vše potřebné o okolí a můžete přes webku poslat elektronickou pohlednici.

Od infocenta jsme pokračovali po mostě přes Roklanský potok a kolem dřevařského muzea, z Modravy pak údolím Roklanského potoka. Je to po červené turistické značce (cyklostezka 2113) po asfaltové cestě, cesta je pohodová s malým převýšením nádherným údolím. Podél potoka je výhled na Modravské slatě a stojí za to občas se zastavit a pokochat se. Po cca pěti kilometrech pokračujeme podél Javořího potoka po stejné cestě. Po dalším cca kilometru přijedeme na rozcestí Tmavého potoka (1030m.n.m.). Cyklostezka odbočuje Doprava na Oblík (modrá turistická značka). Červená pokračuje rovně, ale cesta je v období 16.11. až 15.7. uzavřena z důvodu hnízdění tetřeva hlušce. Cesta se začíná zvedat, nejdříve mírně, ale každým dalším šlápnutím je to horší a horší, ale kdo chce vidět Rozhlednu Poledník a hlavně rozhled zní, nic jiného mu nezbývá. A když už to nejde, tak hrdě tlačíme. :o) . Přes Rozcestí Pod Oblíkem kam vede odbočka žluté turistické značky, se dostaneme na rozcestí Předěl kde cyklostezka zatáčí vlevo a k Poledníku nám zbývá posledních jeden a půl kilometru po zelené. Poslední část cesty před rozhlednou je zelená jen podle turistické značky, okolní lesní porosty jsou zle poničeny orkánem Kyrill, ale snad už se blýská na lepší časy a příroda sama pomalu zaceluje rány.

Dominantou Polední hory (1315 m.n.m.), je 37 metrů vysoká vyhlídková věž Poledník. 227 schodů vás dovede až na vrcholový Ochoz bývalého vojenského objektu, který byl součástí rozsáhlého komplexu určeného k elektronické ochraně západní hranice. Tento komplex byl z velké části demolován v průběhu rekonstrukce v roce 1997 až 1998, kdy byl objekt odkoupen Národním parkem Šumova a upraven do dnešní podoby. V laminátových nástavbách věže, které věži vtiskli její jedinečný vzhled, je dnes infocentrum a výstava připomínající, bývalý účel objektu. Ke koupi je zde turistická známka číslo 97 Poledník a v přízemí občerstvení, které nás moc nenadchlo. Poměrně draho a polévka za moc nestála i když byla vylepšená mouchou.

Nejvyšší bod dnešního výletu jsme nechali za zády a hned se jelo veseleji. Cca kilometr se vracíme po stejné cestě a na rozcestí odbočujeme vlevo po červené a stále po cyklostezce 2013 na Prášily. Místy je sjezd velice prudký a je rozhodně bezpečnější ztratit nějakou tu chvilku a kolo tlačit. Po dalších dvou kilometrech je odbočka na Prášilské ledovcové jezero, které rozhodně stojí za to vidět. Při rychlém sjezdu lze odbočku lehce minout, tak se vyplatí dávat pozor. K jezeru je to mírně do kopce, ale už cesta je lemována krásnými výhledy na Jezerní potok. Poslední část je určena pouze pro pěší a kola zanecháváme na připraveném odpočívadle. U jezera si chvilku odpočineme a pokocháme okolní přírodou, kde se tichá krása vodní hladiny prolíná s příkrými břehy, rozeklanými kameny a popadanými stromy.

Vrátíme se zpět na cyklostezku 2013 a pokračujeme dolů z kopce, až dojedeme k silnici a tam se cyklostezka stáčí do leva a po kilometru a půl jsme v centru další malebné šumavské vesničky Prášily. Infocentrum se nachází v centru obce a je zde mimo jiné k dostání turistická známka 63 Prášily a 506 Prášilské jezero. Nedaleko je penzion Michal s posezením venku, kde jsme se docela dobře najedli a k množství turistů i docela rychle. Krásná je nedaleká botanická zahrada a chov zubrů a pro milovníky historie je zde archeopark zaměřený na Keltskou kulturu.

Z Prášil se vydáváme do Srní po nedávno otevřené cyklostezce číslo 33, která z velké části vede souběžně z místní silnicí. Cesta je mírně zvlněná a velice pohodová, jen poslední kousek před Srním vede po silnici z dlažebních kostek. V centru obce je opět krásné infocentrum kde kupujeme další turistickou známku 62 Srní. Nedaleko je krásný kostelík Nejsvětější Trojice z let 1804-1805 typický šindelovým krytím návětrné strany. Dáváme pivko a pokračujeme dále po cyklostezce 33 na Antýgl. Cyklostezka zde vede po místní silnici, provoz je docela velký, ale většina řidičů jsou též cyklisté takže docela ohleduplní. Kupodivu i řidiči autobusů – cyklobusů jezdí opatrně, evidentně si nechtějí přejet potencionální zákazníky.

Dolní Antýgl nabízí krásné výhledy na říčku Vydru a autokemp, kde kupujeme turistickou známku 98, dáme si pivko a polívku a už nás čeká jen závěrečné táhlé stoupání na Modravu.

Výlet je to trochu náročnější, délka cca 45 kilometrů, celkové převýšení 1037 metrů, nejvyšší bod 1313 metrů nad mořem – Poledník, nejnižší v Srní 810 m.n.m., ale na druhou stranu zvládl to i náš sedmiletý synek. V nejhorším případě jde vzít za vděk cyklobusem, který docela často brázdí zdejší silnice a výlet ukončit v Prášilech, v Srní, nebo z Antýglu.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Ubytovali jsme se v Modrém penzionu na Modravě, a fakt super. Nové vybavení, v penzionu prodejnička, kde paní každý den vařila polévku, lívance... Cenově dostupné rozhodně můžeme doporučit.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Šumava je kouzelný kout naší vlasti, o tom není nejmenší pochyb a vychvalovat místní přírodu je jako nošení dříví do lesa. Úžasná jsou místní infocentra, z otvírací dobou více než vstřícnou turistům, vybavená, člověk se tam dozví vše potřebné i spoustu informací o místní floře, fauně a celém ekosystému. Dalším obrovským plusem jsou cyklobusy, které opravdu brázdí křížem celou oblast a v časech který mají smysl.

Ostatní informace

Rozhledna Poledník – otevřeno květen až říjen denně 10,00 – 16,00 hod, v červenci a srpnu do 18,00hod vstupné 30,- Kč zlevněné 15,- Kč