Švédsko – 8 dní v kraji Bohusleden 1/4

Bohusleden je 360km dlouhý trek který začíná pod Gothenburgem a vede až do městečka Strömstad u začátku Švédsko Norských hranic, tedy zhruba ve “středu” Švédska.

Nápad na Švédský trek vyplynul z uvažování kam na dovolenou.

Nakonec z několika možností jsme zvolili švédský trek s názvem Bohusleden v kraji Bohuslen ve Švédsku.

Jdeme tři, a na zádech budeme mít krosny se stanem a vším vybavením. Na cestě moc hotelů není, ale jsou tam sheltry. Přístřešky pro pocestné.

 

Celá trasa je rozdělena na 27 úseků, z nichž každý odpovídá zhruba jednomu dni.

My jsme se rozhodli, že trek půjdeme ze Strömstadu, jelikož je to “největší” divočina z celé trasy.

Plán byl jít tak dlouho a tak daleko jak situace a čas dovolí.

Nakonec jsme ušli etapy 27-24 a 16-14. A ne každou za den.

• 

  Uvítací cedule nám oznamuje že začínáme  •  Foto: Arwiel

  Několik postřehů z cesty 

  • Většina plateb probíhá kartou, takže velké obnosy sebou nemá cenu vozit
  • V autobusech hotově nezaplatíte, jen kartou
  • Ve Švédsku jsou vratné i plechovky (např od Coly) i PET lahve

Den první - úsek 27

 

Přijíždíme do Strömstadu. Je zamračeno a prší.

 Strömstad je malé městečko na pobřeží. Je tu klid a žádný shon. Možná je to tak protože prší.

 Procházíme se po promenádě na pobřeží, všude kotví spousta lodí a loděk. Míjíme pomník skladatele, jehož valčík proslavil kraj bohuslen, a místní koupaliště, což je plovoucí dům na moří s bazénem uprostřed.

 Všude je mokro, ale zatím nám to nevadí.

Zastavujeme se v místním informačním centru, a zásobujeme se nějakými mapami.

Vyrážíme skrz Stömstad k začátku stezky.

Prší neustále, a olověná obloha nevypadá na to že brzy přestane. Konečně stojíme před cedulí která označuje začátek stezky.

 Dál už je jenom les, skály a jezera. Spousta jezer.

Oranžová značka která vyznačuje stezku je zatím značena dobře. Jelikož velká část cesty jde přes skalnaté podloží, jsou značky malovány přímo na skálu. Kolem jsou jen zakrslé keříky a borovice. Nebýt značek moc nevíme kam jít.

Občas jde stezka i po hlíně, a je rozbahněná. I přes tyto překážky jsem nadšen zdejší krajinou. Je tu nádherně. A hlavně žádné odpadky podél cest jak jsme zvyklí u nás.

 Mechové pole jsou nasáklé vodou, a všude zurčí malinké potůčky vytvořené deštěm.

Smráká se, a my se rozhodujeme že už dál nepůjdeme, a hledáme místo kde rozděláme stan.

 Na skále se nám spát nechce, a proto se nám podařilo po delší době najít docela příjemné místo pod jednou větší borovicí a co nejvíce mimo lišejníky a mech jsme postavili stan.

Byli jsme sice trochu mokří, ale v suchém stanu a plní optimismu. Ten den jsme ještě věřili že zítra déšť přestane.

Och jak jsme se mýlili.

 

 

Den druhý - úsek 27

 

Ihned ráno jakmile se se probouzíme, vidíme že naše přání nebylo vyslyšeno, a stále prší. Což není zdaleka vše.

 Jeden z nás zjistil, že si špatně položil batoh, a opřel ho o stanové plátno. To samozřejmě provlhlo, a všechnu vodu nasála spodní polovina batohu.

Většina věcí mokrá, batoh se vyházel, vylila se (opravdu vylila) z něj voda . Mokré oblečení se vyždímalo, a šlape se dál.

Abych se věnoval trochu dešti, a přiblížil ho. Není to nijaký liják, je to prostě jen konstantní mírný deštík, který padá stále. Díky tomu je vše promáčeno, a již brzy máme jít travou která je zmáčená, a ani naše dobré boty nevydrží neustálý nápor vody.

 Cesta nás vede povětšinou po skále, takže jdeme v relativním suchu.

 Když vystoupáme na nějaký kopeček, můžeme se rozhlédnou do okolí. Jen Strömstad za námi, jinak jen lesy.

Po asi kilometru narážíme na shelter o kterém jsme v mapě neviděli ani zmínku.

Och jak jsme mohli být v suchu...

 Kolem krásné výhledy, ale za slunečného počasí by to jistě bylo ještě krásnější.

Mírně sestupujeme, a před námi se objevuje civilizační překážka. Silnice, která je docela obstojně využívána.

 Chvilinku vede značka podél ní, ale za okamžik jsme již zase v lesích.

Na první louce kterou potkáváme stojí pravěká mohyla, a poté se cesta opět noří do lesů.

 Již brzy nás čeká Stoneship. Pravěké menhiry vystavěné do tvaru lodě, a kousek od ní Blomsholm. Dům s posezením a horkým čajem. Všichni se těšíme. Jsme mokří, cesta po bahnitých úsecích jde pomalu a špatně.

 Boty máme všichni už dávno mokré. To si tedy jen myslíme. Bude hůř.

Domek v Blomsholmu je útulný, vyhřátý, a postarší paní v něm se synem nabízejí horký čaj a wafle.

Odpočíváme a vychutnáváme ten ostrůvek sucha. Paní by si ráda povídala, ale moc si nerozumíme. Každopádně je velmi příjemná, ochotná a vstřícná. Domlouváme se s ní přes syna. Ona sama nevládně jiným jazykem nežli švédsky.

  Nechce se nám, ale vyrážíme dál. Přes mokrou a vysokou trávu jdeme ke kamenné lodi, a poté k menhirům které jsou v okolí. Těchto 49 kamenů vztyčili naši předci do podoby lodě o délce kolem 40metrů. Tato kamená loď je jedna z nejstarších ve Švédsku. Pochází z rané skandinávské doby železné (asi 400 - 600 n. l.). V okolí je ještě několik dalších menhirů, což naznačuje že by zde mohlo být významné pohřebiště nebo kultovní místo.

 Dál pokračujeme do hloubi lesa. Nějakou dobu nám trvá nežli najdeme místo kudy jde značka. Nakonec zjišťujeme že se musíme kousek po značce vrátit, a ta se tam dělí.

 Potkáváme dva houbaře v rybářském nepromokavém oblečení kteří se s námi dávají překvapivě do řeči.

 Tvrdí nám že nemáme štěstí na počasí, že takhle tady v létě nepršívá, ale prý to za pár dní přestane a uvidíme sluníčko.

 Mám takovou obavu že sluníčko uvidíme až cestou domů.

Nakonec se dostáváme pod veliký skalní převis. Neprší tady. Sundáváme vše mokré a rozděláváme ve zdejším ohništi oheň, a snažíme se sušit věci.

 Zatím jsem toho moc neušli. Co se dá dělat.

Nálada je unavená. Zatím hledíme vstříc lepším zítřkům, ale to ve vlhkých věcech moc nejde.

 Jíme teplé jídlo, pijeme horkou kávu a nálada je lepší.

Rozhodujeme se, že dnes už nikam nepůjdeme moc dál, a proto se přesouváme do sheltru nad převisem. Ten se nám podařilo objevit při průzkumu okolí. Tam se rozkládáme v suchu, a pršet ustává.

 Jsme mokří, ale od přístřešku je krásný výhled.

Tip: Pokud si chcete zatopit u přístřešku, tak je u odbočky k němu hromada pytlů se dřevem. Tak si jej vezměte ať se nemusíte vracet. Doplňují je zde dobrovolníci.