Švestkovou dráhou za Ulrikou.

Konečně po delší odmlce mohu pokračovat ve svých zápisních z cest. Znáte to, člověk pořád něco řeší co se mu zdá nesmírně důležité a nemá čas se na chvíli zastavit, udělat si oddech a trochu se podělit o té své cestovatelské zápisky s poznávání naši divukrásné přírody. Ale to prostě člověk musí nejdříve zakopnout, pořádně si nabít a pak najednou má spoustu času dohánět to co zameškal. Takže otevírám svůj přeplněný šuplík, abych si tam zase udělal místo pro další zážitky. Tak tedy :

Přes malé, ale líbezné městečko Třebívlice, ležícího v podhůří malebných kopečků České středohoří, jezdím téměř každý měsíc. Parkrát jsem se tam zastavil na obědě v příjemné hospůdce na rohu zdejšího rynku a už dlouho jsem si sliboval, že rozhodně jednou musím navštívit zdejší expozici, věnované životní osudové, lásce mladičké Ulriky von Levetzow k německému básniku a dramatiku Johannovi Wolfgangovi von Goethovi.

I když i mne osud zavál na litoměřicko, měl jsem toho tolika v tomto překrásném kraji co poznávat, že muselo uplynout hodně vody v Labi, než jsem se konečně jednoho slunečního dne na kraji léta definitivně rozhodl toto zajímavé místo navštívit.

A tak jsem vyrazil brzo ráno se svou přítelkyní ze železniční zastávky Litoměřice- Cihelna do Lovosic, kde jsme přestoupili do historického Středohorského motoráčku, od roku 2008 zvaného také postaru Švestková dráha. Údajně "Švestková" proto, ve svých začátcích projížděla okolo mnoha švestkových sadů. Dnes se tu sice více pěstují meruňky a broskve, ale krajina zůstala stále stejně romantická a poutavá.

Vláček - motoráček si dobře pamatuji z dob svého mládí. Typ jsem si nezapamatoval, ale expert přes vláčky všeho druhu, Milý kolega Vítek Rychloběžka, určitě podá vyčerpávající informace. Cesta probíhala klidně, s nostalgickou náladou jsem se mohl kochat výhledy na sopečné kužely hor i na romantické zříceniny na jejich vršcích, jako je Košťálov, Oltářík, či Házmburk.

Vláček si pokašlával a smrděl spálenou naftou, ale přeci jen se zdařilo díky Ústeckým drahám, nakonec po více než půlhodinové jízdě na nádražíčku v Třebívlicích. Již samotná stanice připomínala skanzen. Do centra obce to byl pěkný kus, ale silnice naštěstí nebyla nijak moc frakventovaná. Nemilé překvapení nás čekalo u samotné expozice, nacházející se v zahradním pavilonu zámeckého parku, v podobě cedule Expozice je zavřená! No, není nám dáno,- povzdechl jsem si a rozhodl jsem se navštívit alespoň hrobku zmiňované mladičké poblouzněné šlechtičny na zdejším hřbitově.

Kostel sv. Václava, u kterého se hřbitov nacházel, sice původně byl vystaven už někdy v 15.století, ale nedávná přestavba z něho udělala sice monumentální, ale nijak architektonicky zajímavou stavbu. Hrobku jsme našli snadno, nedala se přehlednout. Zde jsme se i z informační tabule ve zkratce dozvěděli jak to vůbec mezi Ulrikou a Goethem bylo:

Poznala se s německým spisovatelem a básníkem při pobytu v Mariánských Lázních v roce 1821, ji bylo sotva 17 a Goethemu 72 roků. Ten se do krásné a vzdělané Ulriky bláznivě, naposledy ve svém životě zamiloval a dokonce její rodiče, majitelé zdejšího panství, požádal o její ruku. Bohužel, jak se dalo očekávat, byl odmítnut a zhrzený umělec se smutně vrátil do své vlasti. Ulrika zůstala na svém panství, nikdy se již neprovdala a zemřela v požehnaném věku 95 let.

Po návštěvě hrobky jsme zašli na oběd do již zmiňované restaurace. Její název mně již vypadl z hlavy, ale jiná tam není. Oběd byl docela chutný, prostředí příjemné a protože jsme ještě měli čas, navštívili jsme ještě nedávno otevřený areál Zámeckého vinařství Třebivlice, nacházejícího se u silnice na Most. Copak areál je to pěkný, zajímavý. Je možno uchutnat mnoho zdejších vín, udělat si exkurzi do zdejších vinných sklepů a nebo si posedět v zdejší restauraci, ale nějak jsme nepočítali se zdejšími nadstandartnějšími cenami. Ale nakonec jsme si i lahvičku dobrého vinka přeci jen koupili.

Ještě jsme se prošli zámeckým parkem, budova parku dnes patří základní škole, a posléze jsme se pomalu vrátili na nádraží. Přišli jsme dost brzo, ale mohli jsme se zájmem sledovat filmové natáčení dokumentu právě o zdejší dráze. Filmaři se zjevně snažili udělat proto, aby dráha tímto kouzelným krajem, byla opět plně obnovená a nejen využívána o prázdninových víkendech.

A tak i když prvotní záměr, shlednout expozici věnovanou romantickému vztahu baronky Ulriky von Levetzow s básnikem J.W. Goethem, scela nevyšel, odjížděli jsme spokojení a plní nových dojmů.