Chaty a chalupy
Mapa Litoměřice
Třebívlice a jejich světový ohlas díky lásce básníka J.W.Göetha k baronce Ulrice von Levetzow
Třebívlice a jejich světový ohlas díky lásce básníka J.W.Göetha k baronce Ulrice von Levetzow.
Protože mám ráda historii a již jsem se byla podívat jak v Třebenicích, kde jsou uloženy repliky granátových šperků Ulriky von Levetzow, které tu kdysi byly ukradeny, tak v Muzeu v Mostě, kam se po letech navrátily a kde je zpřístupněn její umrlčí pokoj a další písemnosti a zajímavosti okolo jejího života a její rodiny, zbývalo mě ještě navštívit Třebívlice, kde baronka žila a dožila svůj život, kde je její pamětní síň, prohlédnout si zámek ve kterém žila ale jen zvenku, neboť dnes je v něm škola a také navštívit hřbitov, kde jsou uloženy její pozůstatky a tím bych uzavřela kapitolu o jejím životě.
A tak jsem se vydala z Teplic do Ústí n/Labem, kde jsem přestoupila na další vlak, který mě zavezl do Lovosic, a kde jsem opět přestoupila na tzv.“švestkovou dráhu“ – na motoráček, který je v provozu jen o letních měsících. Cesta byla úchvatná, míjeli jsme Hrad Košťálov vlevo, na druhé straně se nám zas zjevil majestátní Hrad Hazmburk, který trochu připomíná svojí siluetou z dálky hrad Bezděz, po pravé straně jsme zas viděli hrad Oltářík nad vesnicí Děkovkou, zkrátka byla to pohádka…. jak je to České středohoří krásné a jak je protkáváno různými zříceninami hradů jako šperky…. Jeli jsme přes Sulejovice, Čížkovice, Třebenice, Dlažkovice, Podsedice a dojeli do Třebívlic.
Na nádraží bylo vidět, že nádražíčko není již v provozu, koleje zarůstají travou. Musím ještě dodat k jízdě ve vlaku, že nám bylo nabízeno všechno možné občerstvení jak od jídla, tak od nápojů - no paráda!
A tak jsem se vydala od nádraží přes koleje silnicí pomalu k obci a zanedlouho jsem viděla střechu místního kostela. A ukazatel na okraji silnice mě hlásal že místo, kterým procházím se jmenuje „U zámku“, takže jsem to již neměla daleko k mému konečnému cíli…..již jsem viděla Pamětní síň a tabuli, která mě informovala o otevírací době, před ní rybník s trůnícím hastrmánkem tatrmánkem a za budovou Pamětní síně zdi zámku. Měli již otevřeno a tak jsem vešla dovnitř a zaplatila jako důchodce 10 Kč. Milá paní v mém věku mě ochotně vyprávěla historii okolo baronky Ulriky von Levetzow a o jednotlivých věcech, které se v expozici nacházejí. Věru, měla jsem co poslouchat, protože místní lidé toho vědí kolikrát ještě více, než se člověk dočte v chytrých knihách nebo na Internetu-vědomosti se přenášejí z generace na generaci a zvlášť když baronka byla taková významná osobnost. Z jejího vyprávění jsem se dozvěděla, že vlastně Muzeum Most se „honosí“ Výstavou o baronce Ulrice von Levetzow a tím se i zviditelňuje…, ale jejich zásluha je minimální, neboť baronka nežila v Mostě ale v Třebívlicích. Dokonce byl prý i soud a trval 7 let. Nu, shrnu to, majetek po této ženě zdědil její synovec Adalbert Rauch a ten ho pro dluhy musel v r.1901 rozprodat a tak ho získalo město Most a tím je všechno tak, jak to nyní je.
Výstavní síň jsem si prohlédla, byla velice zajímavá se svými ukázkami z barončina života a musím podotknout, že v Muzeu Most toho mají o baronce daleko víc, ač by se tím měla pyšnit obec Třebívlice, bohužel. A ač tu nevlastní všechnu barončinu pozůstalost, přece jen se Třebívlice, díku tomu, že básník Johann Wolfgang Göethe vzplanul láskou k této ženě, se tak dostala na výsluní světové slávy a to je dobře, tím se aspoň trochu vyrovnalo to, oč byla ochuzena. Jinak výstavní síň jako doplněk ještě protkávají obrazy místního malíře, které mě nezaujaly, proto jsem si ani nezapamatovala jeho jméno.., holt každému se líbí něco jiného.
Budova Pamětní síně Ulriky von Levetzow navazuje na zámecký park, kde jsou dva rybníky, z toho druhý je malý, mezi nimiž je kamenný můstek a jímž jsem prošla na druhou stranu k zámku. Jsou tu staré stromy, které pamatují hezkou řádku let, určitě i majitelku tohoto panství, ty co stály hned u rybníka se zrcadlily ve vodě, sluníčko svítilo a vytvářelo nádherná zákoutí. Na jednom odumírajícím stromě jsem viděla i jedlý choroš-sírovec oranžovožlutý-snad se nepletu, kdysi jsem ho našla i jedla, ovšem jedlé jsou jen mladé plodnice a chuť? Nic extra, hříbek,podborovák nebo křemenáč a jiné jim podobné houby jsou o moc chutnější, samozřejmě že hříbek je hříbek……ale i takový masák neboli růžovka vyniká chutí!
A tak jsem prošla zámeckým parkem a vyšla vedle zámku naproti restauraci, kde jsem se později naobědvala v předzahrádce, jen podotknu že oběd byl výborný!
Vyšla jsem zase vedle zámku, který je vlastně na rohu náměstí, jehož zámecký roh zdobí ve výklenku socha sv.Jana Nepomuckého.
Moje další cesta vedla na hřbitov, kde jsou hrobky jak Ulriky, tak její rodiny. Zamířila jsem do vyvýšeného pravého rohu náměstí, kde hned v začátku byl ukazatel na různé turistické trasy – které jsou pojmenovány „ Ulričinou stezkou“. Také ještě podotknu, že obec Třebívlice se již nachází v CHKO Českého Středohoří.
Vystoupala jsem po mírném kopečku ke kostelu sv.Václava, který je raně barokní, kdysi tu stál kostel gotický. Kostel pochází ze 17.století. Mše sv.se tu již nekonají, jak mě poučila paní v Pamětní síni, neboť farář zemřel a neměl ho kdo nahradit. A také víra lidí jako všude jinde opadla. A tak jsem se rozhlédla, kde uvidím stát hrobky, hřbitůvek byl v mírném kopečku, takže jsem je zahlédla až úplně na konci. Ale na konci to nebylo, neboť výhled od hrobek zastiňovaly stromy, což hned nebylo vidět a hřbitůvek pokračoval ještě dál ale tam jsem již nešla. Hřbitůvek rozděluje uprostřed cesta. Nalevo jsem se zastavila napřed u hrobky její matky a jejího otčíma – hraběte Františka Klebersberga, kterého Ulrika měla velmi ráda a napravo jsem zašla zas ke hrobce Ulriky. Byla tu kdysi prý jiná deska a na ní psaný epitaf, ale ta byla ukradena, po letech nalezena v Kovošrotu a tak byla vrácena a dána do Pamětní síně, neboť se zde nacházela již nová informační tabule. Tak mě informovala paní v Ulričině expozici. U hrobky Ulriky byla kamenná lavička, která byla původně u hrobu její matky, kde Ulrika sedávala. Po její smrti ji přemístili k její hrobce.
A tak jsem si splnila, co jsem si předsevzala, že moje poslední cesta za uzavřením kapitoly o Ulrice von Levetzow bude návštěva obce Třebívlic.
Snad se bude někomu zdát divné proč tolik informací o této ženě ale Ulrika byla poslední šlechtickou majitelkou obce Třebívlice, byla lidem velkou ochránkyní, dobrodinkou celého kraje a lid ji velice miloval. Zajímala se díky svému otčímu o přírodní vědy, který byl jedním ze zakladatelů Národního muzea v Praze a po jeho smrti předala Národnímu muzeu jeho odbornou pozůstalost. V r.1868 byla jmenována členkou muzejní společnosti. Díky svému otčímu se naučila milovat český národ ale řeč se nenaučila. Ve stáří toho litovala. Ale se svojí sestrou, která zemřela velice mladá po porodu učila české dívky ručním pracem, sama založila přádelní školu a také se přičinila o to, že byl založen první útulek pro bezdomovce a dlouhodobě tento útulek finančně podporovala a za to i obdržela v r.1879 děkovný diplom.
A tak proto na ni lid nezapomněl a dosud ji uctívá a chová v paměti. A taky se o další její zviditelnění přičinilo ještě to, že si ji oblíbil ač starý ale věhlasný básník, Johann Wolfgang Göethe, kterého ona ale odmítla, když ji nabízel ruku a nikdy se nevdala, žila sama a dožila se 95 let. Prý do posledních dnů byla fyzicky zdravá, pak při jedné z procházek zámeckým parkem promokla, dostala zápal plic a zemřela. V 92 letech ještě jezdila na koni.
Nu to by tak bylo všechno o mém účelu cesty. Domů jsem jela zase jinou trasou a sice z Třebívlic autobusem do Mostu a zase jsem viděla cestou pro mě dosud neznámou krajinu, projížděli jsme přes Želkovice, Libčeves, Kozly, Skrčín, Korozluky, Obrnice a dojeli do Mostu. Tam jsem musela skoro ¾ hodiny vyčkat na vlak do Teplic.
S výletem jsem byla nadmíru spokojená, jen to vedro, které se udělalo závěrem cesty jsem těžko snášela.
Přidat do oblibených uživatelů
Třebívlice
Mapa
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyPříspěvky z okolí Třebívlice a jejich světový ohlas díky lásce básníka J.W.Göetha k baronce Ulrice von Levetzow
