Švýcárna napodruhé, možná sezónní derniéra

Po měsíci návrat na místo činu, čili Červenohorské sedlo. Člověk míní, příroda mění tedy ač to v týdnu vypadalo, že by sobota mohla být vcelku slunečná, u nás v Jeseníkách se zřejmě více projevilo severovýchodní proudění což v důsledku znamená kromě chladu i nějaké sněžení.

To skutečně přineslo pár cm nové pokrývky. Ač poměrně pokročilé datum na autobusáku vcelku dost běžkařů a než dojede k cíli, v podstatě se i zbývající volná místa naplní. Jak už to bývá výletníci se obvykle na Červenohorském sedle rozdělí na dvě skupiny. My samozřejmě patříme do té druhé, tedy co před výletem míří do hospody. Má to dvě příčiny, za 1) přezout boty a za 2) si snad každý domyslí. Ostatně potkáváme v restaurantu hlavního Červenohorského vlekaře, a protože se známe, tak se rádi dozvíme pár drbů i novinek, co letošní sezóna přinesla. Oproti třem předešlým, značně mizerným zimám, tedy ohlasy na ještě probíhající dění vesměs pozitivní.

Tak namazat a jedeme.

O komunistické (jak říkáme modré značce) směrem k Pradědu jsem už toho na turistice napsal dost a dost, tak jen v rychlosti, dlouhý oblouk kolem Velkého Klínovce, objížďka Výrovky, v odpočívadle u Skalní tabule někteří přemazáváme, původní fialový vosk moc nedrží tak červený, zabírá hned líp. Klasicky zkratkou ke Kamzíku a pak závěrečný trhák po úbočí Velkého Jezerníku, křižovatka Slatě a Švýcárna. Chata v mlze což značí, že je škaredě. Rozjasnění nehrozí, tak Praděd necháme na jindy. Ač nerad, tentokrát musím hostinec značně pomluvit. Sice jako vždy narváno, našli jsme místo v zadní jídelně, ale to co nám natočili byla hrůza. Polévka (zelňačka) ušla, ale pokud na půllitru, který má obsahovat Pilsner Urquell je po natočení pěna sotva 1 cm a během 20 s zcela mizí je cena 45 Kč značně přemrštěná a ani kolegové s Radegastem neoplývají nadšením. Kdypak asi naposledy čistili trubky. Nebo že by jim pivo zmrzlo?

Čili borůvkový sen jako místní specialitku oželíme, to by bylo přemrštěné utrácení.

Jak už jsme tedy při výstupu zjistili, sjezd ze Slatí by měl být dobrý a předpoklady se plní, víceméně prašánek, v lese je to sice rychlejší ale část dojezdu před mýtinou krásně vyváží, zbytek opět pěkný a když se zajede trošku doleva, je i vyšší vrstva k přibrždění.

Sjíždíme se u Kamzíku a pěkná stopa pokračuje i k Petrovce. Podle zpráv z týdne, se dalo sjet skoro k Pelikánovi (ve středu), bohužel za dva zbývající dna pracovního týdně někdo vyhrnul cestu až ke křižovatce lesní cesty v serpentině pod Petrovkou. Inu aktivní blbec je horší než třídní nepřítel. Naštěstí něco na asfaltu zbylo, tak se dá jet něco za polovinu dlouhé roviny. Dokud jsou kolem cesty smrky, je stín a tam se sníh drží, dolnější část je už mezi buky a jsou kolem i mýtiny a s klesající výškou je i tepleji a sluníčko se podepíše na pokrývce. Tedy asfalt, tak sundáme. Zkusíme vydržet k další zatáčce, jak se trasa zanoří do údolí, bývá cestě i více sněhu, ale teď to bohužel neplatí.

Zbytek tak pěšky, tak opustíme asfaltku a pěší značkou zkratkou přímo dolů. Občas sice je pár úseků po cestě kdy by se dalo nasadit, ale je to tak sem tam. K Pelikánovi pěší značka klesá poměrně rychle a jsou tam i zbytky sněhových vrstev, takže se zvýšenou opatrností. Nakonec, dopadlo to víc než dobře a pokud by to byly poslední běžky této sezóny, nebyla vůbec špatná.

https://www.turistika.cz/cestopisy/sedlovy-vikend-11-120217