Telč - čtyři dny na přelomu roku 2022/2023 – 2. den: naučná stezka Lipky (1. část) – PR Luh u Telče - kaple sv. Karla Boromejského – Vanov – Šiškův vodní mlýn - křížová cesta – Roštejnský rybník a Nadymák – Orlovna – zámecký park - večerní Telč

Vstáváme v 8, snídaně je až do 10 hodin, to je super. Jsou švédské stoly, výběr je veliký. Líba vypadá hůř než včera. Prý špatně spala. Opět ji necháváme doma.
Včera jsme si už po několikáté prošli město a ochutnali piva dvou zdejších pivovarů, dnes jdeme na výlet. Bude to cca 10 km. Miloš váhá, zda to ujde, ale nakonec jde s námi. Je hezky, zase svítí sluníčko, přece nebude doma.

Obcházíme náš hotel a hned za ním odbočujeme vpravo po červené, ale hlavně po naučné stezce Lipky. Je okružní, měří 6 km a je na ní 10 zastavení, kde jsou informace o přírodě a o zdejší historii. Dnes si projdeme její jednu část, zítra bychom chtěli projít si zbytek.

Z města odcházíme alejí, samozřejmě lipovou. Je tu přibližně 400 stromů. Je asi 1,4 km dlouhá a založena byla již v 18. století, když tady byl založen Leopoldův park na počest nového hraběte Leopolda Podstatzkého-Lichtensteina. To měla skoro 3 km. Navazovala na cestu v zámeckém parku. V 19. a 20. století se stala i oblíbenou promenádní cestou telčských měšťanů. Nyní ji využívají turisté, je zde dokonce vyznačená stezka pro zdravé srdce s návodem, jak ji používat.

Vlevo míjíme hřbitov, vpravo je klasická pumpa – nazvaná Pítko. Někde jsem četla informaci, že voda je vhodná i pro kojence. Ale těm bych ji asi nedávala. Tady žádná cedule o její kvalitě není.

Procházíme po okraji přírodní rezervace Luh. Je to prý unikátní ukázka podhorského luhu. Laik tam samozřejmě nic unikátního nevidí. Je tu ale hezky.

Kousek od cesty je Halamáskova studánka. K jejímu vzniku se váže pověst – manželka zdejšího lesníka Halamáska těžce onemocněla. Za její uzdravení se chodil i s dětmi modlit k nedaleké kapli. Dlouho se její nemoc zhoršovala, i lékaři předpovídali smrt, když najednou se stal zázrak a paní se r. 1864 náhle uzdravila. Při svých obchůzkách zde najednou lesník objevil pramen. Vzal to jako výzvu a jako dík za uzdravení manželky pramen vyčisti, prohloubil a vyzdil tuto studánku. Lidé se sem dlouho chodili občerstvovat.

Přicházíme na rozcestí V Lipkách. Tady dnes ta krásná alej končí. Cestu křižuje úzká silnička spojující mimo jiné nedalekou salaš s obcí Hostěmice. Tady na tomto rozcestí byl velkostatek, patřící již zmiňovanému Leopoldovi, který od něj r. 1931 zakoupilo Lesní družstvo Borovná, pojmenované po jednom ze zdejších polesí. V letech 1948 – 1990 tady hospodařil stát, který majetek převedl na různé subjekty. Dalších 6 let trvalo, než se družstvu podařilo majetek získat zpět. R. 1998 si ještě koupili bývalou panskou myslivnu, kde je dnes správní budova družstva.

Po chvíli se nám otevírá pohled na severozápadní okraj města, kde tehdejší zámecké prostory volně přechází do zemědělsky využívané krajiny. Také však vidíme, že už není jasno, že se lehce zatahuje. Zajímavý je mlžný opar, který se v dálce válí nad Roštejnským rybníkem.

Míjíme Hadí jezírko. Moc vody v něm není. V létě to je určitě vyhledávané odpočinkové místo, a to nejen turisty, ale i cyklisty – v okolí je několik cyklistických trailů různé obtížnosti.

Po zhruba 3 km přicházíme ke kapli sv. Karla Boromejského z r. r. 1663. Až sem původně vedla zmiňovaná alej. Tady jsme dokonce na jaře před 9 lety byli i my. Tehdy jsme sem přišli z obce Vanov. Nezdá se, že by se tady něco za tu dobu změnilo. Jen bílý sokl je nyní trochu oprýskaný.
Odtud vede cesta přes louku ke kalvárii, kde končí křížová cesta, která sem vede z města. Louka je podmáčená. Nejdeme tam. My to viděli. Miloš má smůlu, ale zdá se, že mu to nevadí. Také preferuje raději suché boty. Okolo křížové cesty se budeme zachvíli vracet zpátky.

Tady naučná stezka končí a vrací se zpátky do města. My pokračujeme po červené do Vanova.

Zdá se, že se počasí zlepšuje, zase převládá na obloze modrá.

V obci opouštíme i červenou a po silnici jdeme k Šiškovu vodnímu mlýnu, kde je golfový areál, penzion a restaurace a kde jsem chlapům slíbila občerstvení. Už když tam přicházíme, vidíme, že tam to tedy nežije. Vše je zavřeno.

Přesto si to tady v mezích možností prohlížíme. Je zde původní barokní mlýn. Byl postaven r. 1477 na Telčském potoce. Ve své době byl největším mlýnem v monarchii. Uprostřed měl velký čtvercový dvůr, okolo kterého byly postaveny hlavní budova mlýna, stodoly, chlévy a pila. Podzemní podlaží mlýnice, která stojí ve svahu, se využívalo jako kovárna. Dřevěný náhon z vlastního rybníka se rozpadl – mají tam být vidět jeho zbytky. Prý se dochovala tři vodní kola, která byla při rekonstrukci v 90. letech 20. století obnovena. Nejsou však funkční a co mne mrzí nejvíc, nevidíme je. Po rekonstrukci mlýn slouží jako luxusní rodinný hotel. Kousek nad mlýnem stojí nová moderní budova s velkými skleněnými plochami, kde je kámen vkusně doplněn zdivem. Pravděpodobně patří k areálu a také ke golfovému hřišti. Tam je nejspíš ta restaurace. Ale žádné informace o otevírací době zde nevidíme. Je to na kopečku, takže výhledy během občerstvení musí být úžasné. My máme bohužel jen ty výhledy.

Po hlavní silnici jít zpátky nechceme. Vracíme se do Vanova, kde zatáčíme vlevo. Jdeme po cyklostezce a po silnici, ale snad s minimálním provozem. Tuto cestu volíme také proto, že bychom měli narazit na křížovou cestu, která tudy vede z města ke kapli sv. Karla Boromejského. Byla postavena r. 1670 a skládá se z 8 vysokých zděných výklenkových kaplí. Jsou postaveny kousek od stávající silnice. Ta 8. je v poli směrem ke kapli, kde je kalvárie. Zajímavostí je, že v jednotlivých kaplích byl různý počet pašijových výjevů – od jednoho do tří.

Jenže tady následuje další zklamání. Kapličky jsou asi čerstvě vybílené, ale niky jsou prázdné. Můžeme si jen myslet, že jednotlivé výjevy se rekonstruují. Silnice zcela bez provozu není, ale ještě to jde.

Jdeme okolo Roštejnského rybníka, zhruba v jeho polovině odbočuje k němu cestička. Konečně opouštíme silnici. Cesta sice za chvíli vede zpátky k silnici, ale hned za ní vede do města chodníček pro pěší a pro cyklisty. Je to tady asi nově udělané, je tu i hezky udělaný tunýlek pro pěší a pro cyklisty. Kdybychom o něm věděli, mohli jsme právě tudy přijít od rybníka.

Do města se vracíme alejí podél rybníku Nadymáku. Ten končí kousek od budovy Orlovny, která byla postavena v letech 1928 – 29 pravděpodobně již tehdy pro křesťanskou organizaci Orel, která v ní sídlí i dnes.

Sice ne vše vyšlo podle našich představ, ale vracíme se spokojeni. Chvílemi svítilo sluníčko, nefoukalo to, bylo docela fajn a pěkně jsme se prošli.

Jestě se jdeme podívat na náměstí Zachariáše z Hradce, kde ve stánku prodávali svařák. Jenže asi je brzy. Stánek je zavřený. Na hotel se vracíme přes zámecký park, ale vcházíme tam druhým vchodem, který je u Dolní brány. Zámek zase vidíme z jiné strany.

Miloš šel ještě do lékárny koupit test, zda nakonec Líba nemá covid. Dopadlo to dobře. Nemá.

Na hotelu si dáváme něco k jídlu z vlastních nepatrných zásob. Teplé jídlo 2x denně nepotřebujeme. Bude tedy až večer. Ota ještě zašel do Panského pivovaru ochutnat to poslední pivo, ale ani to ho nenadchlo. Já si na pokoji vařím čaj. Než jsem to vše připravila, je Ota tady.

Po svačince trochu odpočíváme, přesto se mi povedla nemilá věc. Je tady velká skříň se zrcadlem jako šoupačky. Skříň zavírám a dveře na mne vypadly. Jen tak tak jsem je chytila, že se nerozbily. Ale hrozně jsem se lekla a vykřikla. A Ota se lekl mého výkřiku.

Naštěstí recepční byla na svém místě a údržbář ještě neodešel. Dveře znovu nasadil a seřídil. Děti si s nimi prý často hrají a pak se stane, že se lišty trochu zkroutí a pak zrcadlo vypadne. Oba byli skvělí. Místo, aby měli radost, že se dveře nerozbily, měli radost, že se mi nic nestalo.

Když se začalo šeřit, jdeme se ještě podívat do večerního nasvíceného města. Miloš s námi nejde, prý jsme ho ráno zničili. Tentokrát jsme zašli k jezuitské koleji a prošli si Seminářskou ulici. Zašli jsme se podívat i k Ulickému rybníku, přes který vede Belpská lávka - dřevěný most, který městu darovala r. 1998 švýcarská obec Belp na znamení přátelství. Z lávky je pěkný pohled na zámek. Než jsme došli na náměstí, je už skoro tma. Stánek je otevřený, dávám si vánoční punč a Ota grog. Pobyt si tady užíváme, obcházíme celé náměstí, všechna podloubí.

Vracíme se krátce před šestou, abychom včas vyrazili na večeři. Už máme hlad. Líba vypadá daleko lépe než ráno, tváří se, že už je jí dobře a už plánuje, kam zítra půjdeme. No to jsem na ni zvědavá.

K večeři nám připravili dýňový krém s bylinkami a vepřovou panenku s francouzským mrkvovo bramborovým pyré. Opět to pěkně vypadá a výborně chutná. Jako moučník máme Panna cotta s ovocem, mátou, mandlemi a čokoládou. No to je dobrota.

Ota večeři zapíjí Mustangem z Ostravaru. Má pocit, že je trochu lepší než včerejší Rufus. Já dnes volím jen malinovku. Domlouváme se, že si ještě na pokoji dáme včera koupené svrchně kvašené pivo z pivovaru Trojan.

V koupelně máme vanu. Vzala jsem si s sebou pěnu a jdu se po večeři naložit do vany. Doma máme jen sprchový kout a tak jdu zavzpomínat na časy dávno minulé. Jenže dávno jsou také ty časy, kdy mi nic nedělalo problém, kdy jsem neměla problém s koleny a tím pádem jsem neměla problémy si do vany lehnout.

Dnes se mi zdá, že je vana nějaká úzká a hluboká. Lehám si tam s problémy a přemýšlím, jak se z té vany dostanu. Ale zatím si to užívám. Je to úplně perfektní. Horší to skutečně bylo se pak zvednout. Je tu naštěstí madlo, ale i tak to byla dřina. Je mi jasné, že příště už to zkoušet raději nebudu.

Večer jsme se koukali na Muže z Ria a dokonce se i dokoukali. Přitom jsem si dali to pivo. Je vynikající. Máme večer, jak má byt. Jen jsme sami. Líba i Miloš šli už spát.

Telč - čtyři dny na přelomu roku 2022/2023 – 2. den: naučná stezka Lipky (1. část) – PR Luh u Telče - kaple sv. Karla Boromejského – Vanov – Šiškův vodní mlýn - křížová cesta – Roštejnský rybník a Nadymák – Orlovna – zámecký park - večerní Telč na mapě