Loading...
Muzeum je umístěno v přízemí a v patře dlouhé budovy nacházející se naproti baziliky Nanebevzetí Panny Marie, kromě pondělků bývá otevřeno po celý rok a vstupné do něj je opravdu lidové.
V přízemí jsem narazili na expozici zabývající se těžbou rud z útrob Květnice, menší galerií obrázků s motivy města Tišnova a různými starými sakrálními i ozdobnými předměty.
Tou nejvýznamnější je tady v suterénu ale expozice s názvem Dějiny a současnost kláštera Porta coeli, která nás komplexně seznámila s historií jediného ženského cisterciáckého u nás a jediného takového funkčního na celé Moravě.
Původní stará expozice byla rozšířena o modely klášterních budov z éry vlády Lucemburků a o audiovizuální část. Výstava nás nejprve uvedla do historie cistarciáckého řádu, jeho příchodu do Čech a na Moravu a rovněž seznámila s dějinami samotného kláštera od založení až do dnešní doby.
Mohli jsme si prohlédnout vitríny, v nichž byly umístěny např.archeologické nálezy z blízkého hradu Čepička a zaniklé klášterní kaple sv.Kateřiny, spoustu historických listin vztahujících se ke klášteru a také panely zabývající se „zmrtvýchvstáním“ řádu, opravami klášterního areálu a jeho současností.
Dále tu byla možnost usednout do křesílek a shlédnout promítání filmu s virtuální prohlídkou klášterní kapitulní síně, křížové chodbou a nejvýraznějšími raně gotickými interiéry opatství.
Cisterciácký klášter Porta coeli (Brána nebes) založila roku 1233 vdova po Přemyslu Otakaru I., královna Konstancie za pomoci svých synů Přemysla a Václava I. Roku 1239 byla vystavěna bazilika Nanebevzetí Panny Marie, v níž pak byla později královna vdova i pohřbena.
Následoval prudký rozmach kláštera, přerušený husitskými válkami, jež jej notně poškodily. (V té pohnuté době se řádové sestry ukrývaly v klášteře v Brně.)
Po roce 1436 se stala abatyší Alžběta IV. Za ní došlo k obnově kláštera. Úspěšný rozvoj pokračoval i v 17. a 18.století, kdy tu žilo na šedesát sester, čemuž učinil rázný konec císař Josef II. a klášter zrušil.
Po odchodu sester přešla správa bazilika pod místní farnost a ostatní klášterní objekty odkoupili soukromníci, kteří do jejich interiérů umístili své manufakturní textilky.
Roku 1861 německý cisterciácký klášter v Marienthalu zrušenou Porta coeli i s celým panstvím odkoupil, areál opravil a roku 1901 v sousedství baziliky vyrostla nová pseudogotická klášterní kaple, mající spíše podobu kostelíka. Řeholní život pak pokračoval až do roku 1950, kdy byl komunisty zrušen. Obnovení nastalo ihned po sametu a dnes v konventu žije šest sester.
Po výstupu do patra muzea nás čekalo projítí dlouhé chodby, kde byly v prosklených vitrínách (připomínající masívní skříně) rozmístěny rozsáhlé paleontologické a především minerální sbírky.
V prvních vitrínách jsme se seznámili s obyvateli dávných moří za prvohor – s trilobity a druhy ryb. Následovaly do kamene vtisklé stopy a tvary přesliček, kapradin a jiných druhů pradávného rostlinstva. Jak jsme dále viděli – druhohorní moře už obývali amoniti, ježovky a jiné potvory. Nacházel se zde i jeden unikát – deska s otisky prvních zástupců už suchozemských býložravců.
Dál už jsme obdivovali jednotlivé mineralogické exponáty, utříděné dle své vnitřní stavby a chemického složení. Ty nejstarší byly sesbírány začátkem minulého století proboštem kláštera Porta coeli – Bernardem Gichorim. Minerály nemají svůj původ jen na Moravě a v Čechách, ale jsou zde zastoupeny i ukázky z některých slavných evropských i světových lokalit. Zajímavé jsou také minerály pocházející z příbramského rudného revíru.
Prohlídka minerálů vrcholila jakousi „třináctou komnatou“, místností, v níž byly vystaveny nálezy minerálů z Tišnova. Především z jeho nejvýznamnějších lokalit – z hory Květnice a protějšího kopce Dřínová s dosud funkčním kamenolomem. Jsou umístěny ve dvou velkých vitrínách a v těch dalších už jsou ukázky vzácného „kamení“ ze vzdálenějšího okolí města a také jiných nálezišt, jako třeba z uranového ložiska v Dolní Rožínce a dalších míst.
Z panelů jsme se mohli poučit o historii dolů i průmyslové těžbě v okolí Tišnova, další část expozice nabídla ukázky krápníků, vápenců a sintrů z Tišnovského krasu a Lažánecko-heroltického krasu.
Pak už se vracíme zpět, ale ne po chodbě, nýbrž přes dvě větší místnosti s kolekcí měšťanského nábytku z přelomu 19. a 20.století – konkrétně zde vidíme ložnici a tehdejší „obývák.“ To vše je doplněno dalšími staršími kusy nábytku, obrazy a předměty ze sbírek muzea.
Poslední tři sály jsou určeny pro krátkodobější výstavy. Za naší návštěvy jsme tu mohli shlédnout Expozici dětských kočárků, od těch nejstarších až zhruba do konce bývalého režimu.
Pohled na ten poslední mi udělal velkou radost, neboť právě v takovém jsem ve svých jedenácti letech u nás okolo rybníků vozíval mého nejmladšího brášku...