Brno je statutárním městem, které je druhým největším městem v České republice, co do počtu obyvatel i svou rozlohou. Sídlí zde Jimoravský kraj, v jeho centrální části vytváří samostatný okres Brno-město. V Brně se nalézá soutok dvou řek Svitavy a Svratky. Dominantou města je hrad a pevnost Špilberk. Mezi další oblíbené turistické cíle patří katedrála svatého Petra a Pavla, hrad Veveří či vila Tugendhat, která byla zapsána i na seznam světového dědictví UNESCO.
Cisterciácký řád je mnišský řád, který vznikl reformou benediktýnského řádu. Roku 1098 odešel opat Robert s dalšími mnichy z benediktinského kláštera Molesme a ve francouzském Citeaux založili nový klášter, kde se rozhodli žít podle nezmírněné řehole sv. Benedikta z Nursie. Soustředili se na prostotu a chudobu v liturgii i životě bratří podle hesla sv. Benedikta „Modli se a pracuj“, latinsky „Ora et labora“. Cisterciáci byli nejenom dobrými zemědělci, ale uměli také zúrodňovat půdu, vysoušet bažiny a stavět kláštery.
Za zakladatelku ženské větve je považována blahoslavená Humbelínu (1092-1136), rodná sestra svatého Bernarda.
Do českých zemí přišli cisterciáci na počátku 40. let 12. století, za vlády knížete Vladislava II. Založení prvního kláštera v Sedlci inicioval olomoucký biskup Jindřich Zdík. V prvních dvou stoletích přicházeli do nově zakládaných klášterů mniši především z německých zemí. Celkem bylo v Čechách a na Moravě založeno 13 mužských a 5 ženských cisterciáckých klášterů. Jedním z nich byl také ten, který se nachází v dnešním Tišnově – Předklášteří.
Roku 1232 zde začaly stavební aktivity a k posvěcení baziliky Nanebevzetí Panny Marie došlo v roce 1239. Hned následujícího roku zde byla pohřbena královna Konstancie.
Následující rozvoj zbrzdily husitské války, během kterých došlo ke zpustošení kláštera. Po jejich skončení dochází k obnově kláštera a velkou zásluhu na tom má abatyše Alžběta IV, která je nazývána druhou zakladatelkou kláštera. Znovuvysvěcení baziliky se uskutečnilo v roce 1454.
Ostřelování ze strany švédského vojska klášter přežil a v době následující se rozvíjí. V jeden čas čítá konvent až 60 sester. V 17. – 18. století vzniká dnešní stavební podoba kláštera a komplexu hospodářských budov. 2. 3. 1782 byl vydán císařem Josefem II. dekret o zrušení kláštera, a tak ho o několik dnů později 52 sester. Bazilika přechází do správy farnosti, klášterní budovy jsou prodány soukromníkům a přeměněny na textilní manufakturu.
Obrat nastává 21. 6. 1861, kdy ženský cisterciácký klášter v německém Marienthalu v Horní Lužici zakoupil zrušený klášter Porta coeli včetně celého panství. Roku 1900 je zahájena stavba nového konventního kostela, k jehož vysvěcení dochází 19. 5. 1901. O několik dnů později dochází také k obnovení zdejšího řeholního života. Ale jenom na půl století, jelikož roku 1950 je klášter Porta coeli opět zrušen, tentokrát ze strany komunistického režimu.
Po sametové revoluci je založena tradice každoročních poutí ke sv. Anežce a také je zde obnoven řeholní život. Roku 2001 je připomenuto 100.výročí znovuosídlení kláštera.